Zprávy z bojiště: Rusové hlásí úspěch, který ale nikdo kromě nich nevidí

Rusko útočí s větším či menším nasazením prakticky po celé délce fronty, ale postoupit se mu daří jen málokde.

Za čtyři týdny do 22. září vychází podle dvou nejsledovanějších map zhruba nula – ukrajinský projekt DeepState Rusku připisuje malý zisk, americký Institut pro studium války (ISW) naopak malou ztrátu.

Víc se toho mění v ukrajinském zázemí. Podle týdeníku The Economist Rusko vstoupilo do „nové fáze totální války“ a soustavně ničí ukrajinské hospodářství.

Balistické střely podle listu Financial Times vyřadily poslední tři velké ocelárny, které vyráběly asi 90 procent ukrajinské oceli. Zahynulo při tom 17 zaměstnanců a 15 tisíc lidí přišlo o práci.

Analytik Fabian Hoffmann připomíná, že ruské údery na průmysl sice moc pozornosti nepoutají, ale v části dodavatelských řetězců zbrojovek byly „mimořádně účinné“.

Ruská oficiální místa tento týden ohlásila na frontě dvě obklíčení, která nikdo kromě nich nevidí.

První „kotel“ měl podle ministerstva obrany vzniknout v Charkovské oblasti u hranice. Ruský projekt Sudoplatov ho sice zakreslil do mapy, jenže na záběrech jeho vlastních dronařů jezdí ukrajinská obrněná technika uvnitř bez potíží. Podobný kotel, který Moskva ohlásila už 4. září, do druhého dne zmizel.

V Kupjansku a okolí to dál vypadá jako v předchozích týdnech: Malé skupiny ruské pěchoty pronikají do města a Ukrajinci je hledají a likvidují. Na jeho severním okraji se v posledních dnech podle ukrajinského odhadu drželo asi 150 Rusů.

Severně od Lymanu pokračuje operace Vivaldi, o jejímž začátku jsme psali v srpnu. Velitel 3. armádního sboru Andrij Bileckyj 20. září oznámil, že jeho jednotky osvobodily Šandryholove a Derylove a ovládly celé Drobyševe. Sbor si připisuje asi 125 kilometrů čtverečních.

Francouzský analytik Clément Molin, který území počítá trochu jinak, napočítal už koncem srpna přes 200 kilometrů čtverečních. Podle skupiny CIT je výběžek v podstatě odříznutý.

Náčelník štábu sboru Petro Horbatenko říká, že pro útok nevzniklo žádné zvláštní uskupení a sbor nedostal ani zálohy, takže útočily tytéž brigády, které předtím linii bránily.

Vpřed se posouvaly malé obrněné skupiny, které tu a tam vysadily pěchotu, a drony mezitím odřezávaly Rusům přísun a lovily jejich dronaře a dělostřelectvo.

Příprava trvala přes půl roku a rozhodlo prý hlavně to, jak rychle velení dokáže reagovat. „Armáda, v níž každé rozhodnutí putuje hodiny nahoru a dolů, prohrává s armádou, která to zvládne za minuty,“ napsal zástupce velitele sboru Rodion Kudrjašov v textu pro list Ukrajinska Pravda.

Na sítích se mezitím rozhořela spíš akademická debata, do jaké míry je úspěch operace příznakem návratu manévrovací, pohyblivé války. Britský analytik Justin Bronk upozorňuje, že jednotky při operaci postupovaly o pět až deset kilometrů za den. Fin John Helin namítá, že 200 kilometrů čtverečních za několik měsíců je pořád poziční válka.

Podle našeho skromného názoru mají do určité míry pravdu oba, ale pravda je spíše na Helinově straně. Bez rychlosti by se „výsadky“ pod nebem plným dronů provést nedaly. Jde ale o ojedinělé a pečlivě připravené akce, které se ve velkém opakovat v tuto chvíli nedají, a boje jako celek zůstávají poziční.

Jaký význam bude mít operace pro další boje, zatím není jasné. Výběžek měl Rusům nejspíš pomoci obejít Slovjansk a Kramatorsk po „široké oběžné dráze“ a vytlačit obránce dříve, než by se o města muselo bojovat v ulicích. Bez severního ramene se ten oblouk zhroutil dovnitř.

Rusům zbývá útok zepředu, který může i ruskému velení připadat příliš drahý. Tomu by ostatně odpovídalo, že se ruské operace před oběma městy v posledních týdnech viditelně zpomalily, tedy od chvíle, kdy Ukrajinci dokončili současnou fázi operace Vivaldi.

V Kosťantynivce se dál bojuje. Podle záběrů to vypadá, že město postupně přechází do ruských rukou, přinejmenším část z něj je ale pořád územím nikoho.

O kus dál, u Dobropillji, ohlásilo ruské ministerstvo 22. září druhé obklíčení týdne. Nic ho nedokládá a pochybnosti mají i ruští blogeři – jeden z nich napsal, že taková tvrzení „nadsazují ruské úspěchy“.

Rusko sem ale opravdu stahuje síly, údajně tři kombinované armády a dvě divize, z nichž část přesunulo od Kosťantynivky. V pásu opevnění je tu totiž díra a kryje ji jen takzvaná Nová donbaská linie.

Rusové se patrně chtějí rychle dostat na výšiny za první ukrajinskou linií, a kdyby se jim to povedlo, měli by pod palbou jednu ze tří hlavních zásobovacích tras na Donbas.

Ruští vojáci už pronikli do Andrijivky, která leží zhruba v polovině silnice z Dobropillji do Kramatorsku. Podle polského analytika Thorkilla na ni dva týdny útočí 20. motostřelecká divize. Podle informací účtu Playfra0, který má poměrně dobré kontakty i v ukrajinské armádě, jde o malé izolované skupiny a nic nenasvědčuje tomu, že by se tam uchytily. I kdyby to tak bylo, zůstává otázkou, co se stane, až přijde podzimní počasí a drony nebudou moci létat.

Úsek brání 1. sbor Azov, který oznámil, že od 7. srpna vyčistil prostor mezi Dobropilljí a Družkivkou, kam předtím pronikly jednotky ruské 90. tankové divize a 8. armády. Téměř totéž se na stejném místě stalo v srpnu 2025 a tehdy z toho byl „průchod“, ne průlom. Tentokrát bude záležet na tom, jestli Rusko mezeru rozšíří, nebo jí jen projde a jestli Ukrajina najde zálohy, aby oblast udržela.

U Pokrovsku Rusové po více než 550 dnech vytlačili obránce z maličké obce Kotlyne, kde před válkou žilo necelých 450 lidí.

Na orichivském úseku musíme do jisté míry korigovat, či alespoň zpochybnit naše tvrzení z minula. Uvedli jsme, že Malá Tokmačka je fakticky ztracená, zdroje v ukrajinské armádě ale trvají na tom, že není. Ruské skupinky po dvou třech mužích se sice dostanou na okraj obce, „obvykle se ale nedožijí druhého dne“, řekl 22. září mluvčí 118. mechanizované brigády Dmytro Pelych.

Na vesnici prý denně dopadá 18 až 20 řízených bomb a Rusové ji zkoušejí obejít „širším obchvatem“. Obec je tedy pod tlakem, ale podle brigády ztracená není. Tvrzením ukrajinské armády se nedá věřit bezvýhradně a tady bude nejspíš potřeba počkat, až situaci potvrdí geolokalizované záběry.

Za zmínku stojí akce, při níž ukrajinští výsadkáři 21. září zničili mosty u Polohů, které Rusové využívali při útoku na Orichiv.

Anglický výraz „middle strike“ se před touto válkou ve vojenství nepoužíval, tvrdí Francis Farrell z The Kyiv Independent ve své reportáži z jižní fronty. Dnes se používá pro útoky v pásmu mezi dosahem malých FPV dronů (zhruba 30 kilometrů za frontou) a hlubokým týlem, který začíná asi 300 kilometrů daleko.

V této „střední hloubce“ leží velká část logistiky, tedy sklady, rozvodny, radary, mosty i cisterny na silnicích. Ukrajina sem na jaře a v létě začala útočit mnohem víc. Ze zpráv to téma mezitím vypadlo, útoky ale pokračují.

Farrell kampaň sledoval u 422. pluku bezpilotních systémů „Luftwaffe“, který patří k 17. armádnímu sboru u Orichivu a používá k ní hlavně dva typy dronů.

Prvním je Hornet od americké firmy Perennial Autonomy, kterou vlastní bývalý šéf Googlu Eric Schmidt. Stojí kolem 5000 dolarů, má terminál Starlink a pluk s ním denně útočí na cisterny a nákladní auta. Velitel pluku Mykola Kolesnyk s přezdívkou Tyson o něm mluví jako o „hlavní zbrani pro kontrolu dálnice z Ruska na Krym“.

Druhým je dron Zozulja (Kukačka) firmy Warbirds, který je velký jako malé auto. Má benzinový motor a dřevěnou vrtuli, startuje z katapultu a padesátikilogramovou hlavici donese 300 kilometrů i dál. Operátor ho přes satelitní internet může řídit odkudkoli z Ukrajiny.

Ve stepi na jihu se toho moc schovat nedá a zásoby jezdí hlavně po jediné velké silnici E58. Na geolokovaných záběrech, které shromáždil ISW (22. a 23. září), zasahují hornety nákladní auta na silnici z Mariupolu do Berďansku až 95 kilometrů za frontou. Drony útočí i na energetiku – síly bezpilotních systémů tvrdí, že od července vyřadily 412 energetických objektů.

Farrell popisuje noc, kdy posádka při červeném světle čelovek skládá drony a katapult je jeden po druhém vystřelí do noci ozářené měsícem. Cíl prozradí velitel až další den: Byla to rozvodna, ze které Rusové napájeli radary, baterie dronů a rušičky Starlinku. Ze čtyř dronů dva sestřelila protivzdušná obrana, další dva cíl zasáhly.

Pluk tvrdí, že má až 50 kilometrů za frontou „palebnou kontrolu“, tedy že tam dokáže pravidelně zasahovat. Ověřit se to nedá, zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by kampaň ruskou armádu nějak zásadně oslabila. Projekt UA Control Map, který ověřuje a geolokalizuje zveřejněné záběry z bojů, odhaduje, že by musela být „o víc než řád“ větší, tedy s desetkrát – i víckrát – více zásahy, aby ruskou logistiku opravdu ochromila. Jenže počty zásahů po jarním nárůstu už nerostou.

Rusové se brání několika způsoby. Nejjednodušší je kolony doprovázet, a tak s nimi jezdí mobilní palebné skupiny a hlídají je stíhací drony elitního uskupení Rubikon. Část hornetů Rusové zásluhou toho sestřelí, podle Kolesnyka se tím ale nic zásadního nezměnilo.

Proti Starlinku nasazují rušičky, které zahltí kanál, přes nějž terminál Starlink vysílá. Typ Peresvet-M podle ukrajinského experta Serhije Beskrestnova pokryje asi 20 kilometrů čtverečních a Rusko s ním chrání důležité cíle na Krymu.

Soupravy jsou ale velké a potřebují hodně energie, takže jsou zranitelné – 422. pluk jich od června pomohl zničit nejméně pět. Kolesnyk nechce odhadovat, jestli je Rusko rozšíří natolik, že Ukrajincům začnou vážně vadit, nebo jestli zůstanou „jen o málo víc než informační operací“, tedy něčím, čím se může chlubit propaganda, ale co v boji moc neznamená.

Mnohem víc Rusku pomáhají síťové rádiové modemy (anglicky mesh). Každý dron v takové síti funguje jako uzel a signál může poslat dál dalším strojům. Rusové je začali používat, když jim SpaceX začátkem února odstřihla Starlink.

Z čeho se ruské sítě skládají, zjišťovaly britský web Calibre Defence a kyjevská skupina KI Insights, které prozkoumaly ukořistěnou techniku. Modemy pocházejí od dvou firem z čínského Šen-čenu a Rusové je montují do dronů Geran, Gerbera, Lancet, Orlan i Molnija. Když drony létají v řetězci a některé z nich (třeba upravené molnije) slouží jen jako levné létající převaděče, dá se dron řídit „naživo“ až 150 až 175 kilometrů od pozemní stanice. To je dvakrát dál než loni.

Modem ovšem stojí dva až 12 tisíc dolarů, terminál Starlink asi 400 dolarů. Za hranicí 100 až 200 kilometrů navíc dosah prudce klesá a signál se zpožďuje, takže operátor hůř trefuje pohyblivé cíle. Rusko má ale nad Ukrajinou a jejími spojenci pořád finanční převahu (za válku utrácí víc) a i takto omezené řízení dronů je pro něj tak cenné, že ho zavádí dál.

Co to znamená v praxi, je vidět na ukrajinské železnici, kde Rusko podle Politica poškodilo nebo zničilo přes 500 lokomotiv, více než 60 procent z nich za posledních osm měsíců. A bez řízení dronu v reálném čase se lokomotiva zasáhnout nedá.

Šéf Ukrajinských drah Oleksandr Percovskyj říká, že Rusové začali na osobní vlaky útočit loni na podzim, když získali antény pro mesh sítě. Drony si signál předávají mezi sebou nebo přes vysílače na okupovaném území či v Bělorusku, takže je operátor může řídit i přes rušení a trefit i jedoucí vlak. Díky převaděčům v Bělorusku nedávno Rusové zasáhli lokomotivu soupravy v blízkosti polských hranic.

Na jihu má zatím ve střední hloubce navrch Ukrajina, závisí ale na satelitní síti, kterou vlastní zahraniční firma. Rusko ztrátu dohání pomaleji a dráž, zato vlastními silami.

Rusko chce mít i vlastní satelity. Firma Bureau 1440 buduje síť Rassvet, ruskou obdobu Starlinku. Desítky až stovky satelitů na nízké oběžné dráze mají šířit internet k malým pozemním terminálům. Poprvé ji firma předvedla během voleb do Dumy v odlehlé vesnici v Něneckém autonomním okruhu. Terminál ale podle skupiny CIT stál na pevném stojanu, který anténu za satelity natáčí mechanicky.

Satelit na nízké dráze ale přeletí oblohu za pár minut, takže ho anténa musí pořád sledovat a spojení pak předat dalšímu. Starlink to zvládá plochou anténou bez pohyblivých dílů, která je dost malá i pro dron. Otočný stojan na zemi funguje, na letící stroj ho ale připevnit nejde. Rassvet tak zatím poslouží nanejvýš štábům v týlu.

Chybí také satelity – aby byl nad bojištěm pořád aspoň jeden, museli by jich Rusové mít na oběžné dráze podle odhadů ukrajinských poradců 200 až 250. Euronews jich po nepovedeném červencovém startu napočítal jen 12, které fungují.

Na zemi se fronta hýbe pomalu, ve vzduchu se toho mění víc. Jen za týden do 20. září Rusko podle prezidenta Volodymyra Zelenského vypustilo přes 2000 útočných dronů, 1700 řízených bomb a 19 raket.

Nejvíc starostí dělají proudové šáhidy, o kterých jsme psali nedávno. Podle mluvčího letectva Jurije Ihnata jich obrana sestřelí jen asi 60 procent, zatímco u vrtulových přes 90 procent. Mobilní posádka, se kterou mluvila agentura Reuters, má u nich na reakci sekundy místo minut. Drony navíc létají celý den, nejen v noci, takže „skoro nespíme“, říká její velitel Vasyl.

Aby se to zlepšilo, bude muset Ukrajina ve velkém vyrábět stíhací drony, které proudový Geran dokážou sestřelit. Tři takové typy už má a teď půjde hlavně o to, kolik jich stihne vyrobit do zimy. Rusko zatím své výhody využívá, jak může. Clément Molin v Kyjevě a okolí napočítal za tři měsíce nejméně 350 ruských zásahů, většinou do skladů a benzinových stanic.

Klouzavé bomby s naváděcími moduly UMPK už mezitím doletí až na Mykolajiv a Oděsu, i když se fronta u Chersonu dva roky nepohnula. Rusové totiž bomby postupně vylepšují a vybavují přídavnými motory, takže jejich dolet roste.

Ukrajina 20. září, v poslední den voleb do Dumy, podnikla podle ruských údajů největší dronový útok na Moskevskou oblast za celou válku. Rusko tvrdí, že v celé zemi sestřelilo přes 1600 dronů. Analytik Mark Bohnert ale upozorňuje, že ruská čísla o sestřelech bývají vyšší, než kolik dronů mohla Ukrajina vůbec vypustit.

Rafinerie v moskevské Kapotni, ze které pochází zhruba 40 procent paliv pro moskevský trh, podle zdrojů agentury Reuters přestala zpracovávat ropu. Po ní přišly na řadu rafinerie v Ufě a Samaře. Bohnert odhaduje, že ruské rafinerie teď zpracují asi 3,2 milionu barelů ropy denně, zatímco před měsícem to bylo 4,1 milionu. To odpovídá spodní hranici běžné domácí spotřeby.

Ruské Černomořské flotile zbývají podle ukrajinského námořnictva už jen dvě hladinové lodě, které mohou nést střely Kalibr. Blokádu Oděsy Moskva přesto drží, ale jen ze vzduchu. Při útoku v noci na 23. září zahynul ukrajinský kapitán nákladní lodi pod vlajkou Antiguy a Barbudy. Zemědělský vývoz podle The Kyiv Independent klesl zhruba na 40 procent normálu.

Ukrajina proto část vývozu přesunula na silnice a železnici přes sousední země EU. Rusko tak i tady útočí daleko za frontou, na mosty přes Dněstr a na kolony kamionů, které se před nimi tvoří (CIT).