Článek
Válka na Ukrajině stále vtahuje obě Koreje – a každou úplně jiným způsobem. Severní Korea posílá do Ruska vojáky a získává zkušenosti z moderního boje, zatímco Jižní Korea těží z rostoucí poptávky po zbraních a čelí stále silnějšímu tlaku, aby Ukrajině pomáhala přímo.
Jak citlivé už severokorejské zapojení je, ukázal v posledních dnech spor mezi Soulem a Kyjevem.
Severokorejští vojáci
Mezi severokorejskými zajatci z ruské Kurské oblasti, jejíž část krátce kontrolovala ukrajinská armáda, se našla dvojice mužů, která vyjádřila přání odjet do Jižní Koreje. Soul přitom považuje Severokorejce za své vlastní občany, a tak dlouho prohlašoval, že je připraven muže přijmout s ohledem na jejich „svobodnou vůli“.
Ukrajina dvojici minulý týden Jižní Koreji předala. Namísto oslav však Jihokorejci v pondělí předvolali nejvyššího ukrajinského diplomata v Soulu a požadovali omluvu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se totiž postaral o zveřejnění informace, kterou se Soul hned z několika důvodů snažil držet v tajnosti.
Zelenskyj předání vojáků veřejně oznámil minulý týden v projevu na Valném shromáždění OSN. Jihokorejský prezident I Če-mjong jeho krok označil za „velmi politováníhodný“ a připomněl, že se obě země dohodly, že informaci nezveřejní.
Poradce ukrajinské hlavy státu Dmytro Lytvyn následně existenci takové dohody popřel. Tajemník jihokorejského prezidenta dodal, že vláda v případě potřeby zvažuje další kroky.
Soul tvrdí, že původně o utajení převodu požádal Kyjev, který se obával domácí kritiky za to, že promarnil příležitost vyměnit oba Severokorejce za větší počet ukrajinských zajatců.
Jižní Korea s utajením souhlasila - nešlo totiž jen o otázku diplomatického protokolu. Zveřejnění mohlo ohrozit příbuzné vojáků v Severní Koreji, zkomplikovat jejich zpravodajské vytěžení a proměnit citlivou operaci v otevřenou politickou provokaci vůči Pchjongjangu.
Převoz dvou vojáků, kteří přežili a rozhodli se odejít na Jih, představuje pro režim také propagandistický problém. Severní Korea oslavuje vojáky, kteří raději zemřeli, než aby se nechali zajmout - a rozhodnutí o odchodu na Jih do hrdinského příběhu příliš nezapadá. Podle Cho Han-buma z Korejského institutu pro národní sjednocení je proto případ dvojice pro Pchjongjang „závažnou záležitostí“.
Případ dvou zajatých vojáků je ale jen malým výsekem mnohem širšího severokorejského angažmá ve válce.
Hned v pondělí Zelenskyj připomněl, že se na ruském území podle ukrajinských údajů nachází více než 8 tisíc severokorejských vojáků a probíhají přípravy na nasazení dalších deseti tisíc. Už v srpnu uváděl, že by se do bojů za Rusko mohlo připravovat až 50 tisíc Severokorejců, čímž zároveň Jižní Koreu vyzval k podpoře ukrajinské protivzdušné obrany.
Pchjongjang dodal Rusku také miliony kusů dělostřelecké a minometné munice, balistické rakety, 170mm samohybné houfnice a 240mm vícenásobné raketomety, vyplývá z odhadů amerického think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS).
Co získává Sever
Vojáci před vysláním do Ruska mají jen omezené zkušenosti. Přímé zapojení do války se tak pro Pchjongjang stalo příležitostí, jak modernizovat vlastní armádu a otestovat ji v podmínkách, které doma napodobit nedokáže.
Podle analytiků z projektu 38 North severokorejské jednotky během nasazení mění svou taktiku – přecházejí k menším a pohyblivějším formacím, zlepšují maskování a rychlé přesuny a učí se reagovat na rozsáhlé využívání ukrajinských dronů. Tyto zkušenosti mohou následně přenést do výcviku jednotek doma.
Rusko mimo jiné používá severokorejské balistické střely KN-23, čímž KLDR získává další mimořádně cennou zkušenost a možnost sledovat a testovat vlastní zbraně v reálných bojových podmínkách. První nasazené kusy podle dostupných ukrajinských údajů trpěly problémy s přesností a spolehlivostí, pozdější výsledky se však zlepšovaly.
Jihokorejský Institut pro národní bezpečnostní strategii odhaduje, že Severní Korea za poslední tři roky utržila z prodeje zbraní Rusku přes deset miliard dolarů (210 miliard korun). Analytici 38 North dávají zvýšený vývoz zbraní do souvislosti i s oživením severokorejského těžkého průmyslu, který v letech 2023 až 2025 rostl každoročně o vyšší jednotky až více než deset procent.
Analytici také upozorňují na získávání ruského know-how, které stále hlouběji propojuje severokorejské a ruské vojenské a zbrojní prostředí. Nejde tak už jen o krátkodobý barter „granáty za peníze“. Kromě značné finanční sumy, paliva, potravin a materiálních zdrojů si Severní Korea na svou stranu koupila silnějšího politického a strategického partnera.
To může mít dlouhodobé důsledky i daleko od ukrajinského bojiště – především pro bezpečnostní rovnováhu na Korejském poloostrově.
Jih do války nechce
Pozice Jižní Koreje je téměř opačná. Po zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 Soul kroky Moskvy odsoudil a připojil se k západním sankcím. Kyjevu dodnes poskytuje nejen finanční a humanitární pomoc, ale také tzv. nesmrtící vojenskou pomoc.
Posílat Ukrajině smrtící zbraně napřímo však Jižní Korea odmítá a od války si tak udržuje určitý odstup, což je v souladu s dlouhodobou jihokorejskou praxí nedodávat zbraně státům aktivně zapojeným do války. Současná vláda prezidenta I Če-mjonga se navíc snaží zlepšit vztahy s Pchjongjangem.
Čím více se však Severní Korea zapojuje na ruské straně, tím silnější má Kyjev argument, že Soul už nemůže válku považovat pouze za vzdálený evropský konflikt. Únikem důvěrné informace na veřejnost však Ukrajina narušila důvěru země, kterou se snažila přesvědčit, aby se zapojila více.
V jihokorejském vládním táboře se už objevila otevřená kritika podpory Kyjeva. Kim Byung-joo, poslanec Demokratické strany, uvedl, že neexistuje „žádný důvod ani potřeba“ podporovat Ukrajinu, a vyzval vládu, aby svou pomoc „okamžitě“ přehodnotila.
Zbrojařský boom
Jihokorejské zapojení do války na Ukrajině lze měřit i jinak než přímými dodávkami zbraní. Už v roce 2023 se Jižní Korea podle tehdejších zpráv měla dohodnout se Spojenými státy na půjčce 500 tisíc kusů 155milimetrové dělostřelecké munice, čímž Američanům umožnila uvolnit vlastní zásoby pro Ukrajinu. Soul přitom trval na tom, že koncovým uživatelem jihokorejské munice zůstávají Spojené státy.
Ještě výraznější je širší dopad války na jihokorejský obranný průmysl. Ruská invaze udělala z Jižní Koreje jednoho z nejvýznamnějších nových dodavatelů evropského přezbrojování. Polsko nakoupilo korejské tanky K2, houfnice K9, letouny FA-50 a raketomety Chunmoo. Jihokorejsko-polská obranná spolupráce dnes dosahuje řádově desítek miliard dolarů.
Ještě do roku 2020 se jihokorejský zbrojní export dlouhodobě pohyboval kolem tří miliard dolarů ročně. Rok ruské invaze ale znamenal skok - v roce 2022 země uzavřela kontrakty za rekordních 17 miliard dolarů, z toho 12,4 miliardy připadalo na Polsko.
Válka totiž ukázala evropským státům, že potřebují rychle doplnit zásoby tanků, houfnic, raketometů a především munice. A Jižní Korea disponuje něčím, co evropskému průmyslu často chybělo – existujícími výrobními kapacitami a schopností dodat velké série zbraní poměrně rychle.
Evropské přezbrojování otevřelo jihokorejskému obrannému průmyslu dveře na trh, přináší nové kontrakty, investice i rozšiřování výrobních kapacit.
Ruku v ruce s tím roste i geopolitická váha Soulu. Jižní Korea už pro evropské státy a NATO není jen významnou technologickou ekonomikou, ale stále důležitějším článkem jejich obranného zásobování.
Válka také těsněji propojila evropskou a východoasijskou bezpečnost. Pro Soul je významné, že evropské země začínají severokorejský problém vnímat nejen jako vzdálenou otázku Korejského poloostrova, ale jako součást širšího bezpečnostního soupeření.
