Tým v rozkladu, ale Češi to nejsou. Chorvatsko řeší vyhazov ikony

Pokud by rozhodovali fanoušci, už by si šel do svazové kanceláře pro výpověď. V anketě chorvatského webu Index se jich zapojilo 32 tisíc a dvě třetiny z nich mají jasno: Slaven Bilić u fotbalové reprezentace nemá co dělat.

Na to, že jeho éra začala před týdnem a půl v pražském Edenu, je to drsný vývoj. Ale nikoli nepravděpodobný. Jakkoli je Bilić národní fotbalovou ikonou.

Chorvatsko má za sebou největší ostudu moderní fotbalové historie, když v sobotu prohrálo doma s Anglií 0:7 - a před sebou buď velký reparát, anebo v případě dalšího krachu definitivní konec kratičkého Bilićova úřadování. Už dnes hostí ve Splitu mistry světa ze Španělska, kteří jim před týdnem doma udělili školení 4:1.

„Pokud přijde další debakl, Bilić rezignuje,“ píše Jutarnji List na základě rozhovorů s insidery kolem reprezentace. „Svazoví bossové šli po zápasu do šatny, kde podle svědků zaznělo: Tohle není možné, přece jste nezapomněli hrát fotbal. Když šéf svazu Marijan Kustić vycházel, neutrousil už ani slovo. Pro něj samotného je to těžké. Byl největším advokátem Biliče, který nejprve ani neměl velkou podporu od výkonného výboru.“

Lze namítnout, že i Češi pod trenérem Santim Deniou prohráli ve Španělsku 3:1, na papíře docela podobným skóre. Jenže Česko v Oviedu nebylo daleko od senzačního vyrovnání. Rvalo se, trefu na 2:2 sudí neuznal a uklidňující gól světoví šampioni vstřelili až v koncovce, dost možná po faulu na brankáře Antonína Kinského.

Chorvaté se oproti tomu jen bránili. Bodové ambice ve Španělsku? To spíš v Dalmácii v létě nasněží. A pak ona hrozivá ostuda proti Anglii, umocněná tím, že se v Rijece kvůli dřívějšímu pyrotechnickému řádění chorvatských ultras hrálo bez diváků, jen před školáky. A ti viděli totální školení. Česko doma s Anglií padlo „jen“ 0:2, ačkoli hrálo většinu utkání bez vyloučeného Pavla Šulce.

„Poprvé za dvacet let v reprezentaci jsem se styděl,“ soukala ze sebe legenda Luka Modrić. „Jakákoli slova jsou zbytečná. Musíme být lepší a budeme lepší. Pro vás, pro nás, pro novou generaci, pro naše Chorvatsko,“ vzkázal s odstupem na Instagramu dlouholetý Modričův souputník, jiná hrající ikona Ivan Perišić.

Že schytá Deniův výběr cestou za zlepšením pár debaklů, se jevilo jako vcelku reálný scénář. Nešlo o škarohlídství fanoušků nebo o nepřejícnost. Česku chybí osobnosti, hraje už bez Patrika Schicka, bez kvanta marodů, poprvé pod zahraničním koučem, tým zpackal světový šampionát.

Chorvaté na něm nezazářili, ale ani vyloženě nepropadli. Když v šestnáctifinále Modrić smutně gratuloval Cristianu Ronaldovi po postupu jeho Portugalska, většina fanoušků i expertů litovala, že končí zrovna tým z Balkánu. Ve skupině Chorvaté dvakrát vyhráli, jen šlágr s Anglií prohráli 2:4 a los k nim byl na 1. kolo play off hodně přísný.

Tehdy 2:4, o víkendu se stejným soupeřem 0:7. Šílený rozdíl. Nové časy bolí.

„Už Španělsko nás porazilo snadno a takový debakl jsme nikdy nezažili. Bilićovu zodpovědnost řešila veřejnost hned po Španělsku. Místo abychom nastoupili jako jejich rivalové, chovali jsme se tam jako na oslavné party pro mistry světa,“ vyčítá Index.hr reprezentaci absenci hrdosti. „Chyběly nám fotbalové základy. Ale co všem dělá ještě větší starosti, chyběla i bojovnost, přístup. To je neakceptovatelné. A pak přišlo nemyslitelné.“

Výsledek vidíte v tabulce výše. Chorvatsko urvalo v Praze triumf 2:1 a nejen Deniu musí zpětně mrzet, že první půle jeho úřadování byla ustrašená, alibistická. Modrić a spol. přitom nic extra nepředvedli. Za další dva zápasy schytali jedenáct gólů.

A to mají Chorvaté pořád v paměti oslavy dvou medailí ze světových šampionátů, stříbra z Ruska 2018 a bronzu z Kataru 2022 (k tomu mají ještě historický bronz z Francie 1998).

„Jenže tyhle týmy měly hráče na extrémně vysoké úrovni, kteří nastupovali za Real, Barcelonu nebo Juventus. Dnes, a to říkám se vším respektem k nim, hrají za Como či za Sassuolo,“ uvedl bývalý reprezentant Nikola Jerkan. „Jde o jasný důkaz, že se doba změnila. Taky do naší ligy proudí daleko víc cizinců, což národnímu týmu ubližuje. Vždycky jsme sázeli i na borce z chorvatské soutěže.“

Bývalý hráč Realu Oviedo se přitom s hlasem lidu neztotožňuje. Volá po tom, aby Bilić dostal dostatek času. Větší problém než v postavě kouče, kterého kdysi zkoušelo zlanařit Česko a ještě blíž měl do Sparty, vidí v (ne)kvalitě kádru. „Nikdo není schopen šéfovat rekonstrukci. Modrić je nenahraditelný, i Real to zažil,“ tvrdí Jerkan. „V týmu do 21 let máme rychlé, šikovné křídelníky, přesně takové fotbalisty potřebujeme. Ale musíme na to jít pomalu.“

Na to temperamentní národ jen tak slyšet nebude. Chorvaté si zvykli na bohatýrské úspěchy. A ty zároveň přelakovaly realitu.

„Náš největší problém je, že příliš glorifikujeme triumfy a příliš zapomínáme na porážky,“ tvrdí v komentáři Jutarnji list. „S Modrićem jsme získali dvě světové medaile, což je úžasné. Ale také jsme zažili velká selhání. Byli jsme slabí na mistrovství světa 2014 v Brazílii a ještě slabší na Euru 2024. Vysoké porážky od velkých týmů se staly relativně standardní záležitostí. A tohle byla katastrofa.“

Deník připomíná jiný nedávný knokaut, porážku 0:6 taktéž v Lize národů ve španělském městě Elche z roku 2018. Pořád se tak alespoň stalo venku. Ve Splitu sice ještě vládnou příjemné teploty babího léta, ovšem nad fotbalem bouří. Atmosféra před soubojem se Španělskem je mrazivá.

„Zápas, v němž jsme prohráli 1:4 v Seville, musí být zapomenut. Porážka 0:7 s Anglií nikoli, tu z paměti naopak dostat nesmíme,“ pravil nepříliš logicky kouč Bilić, jako by se snad ve Španělsku bylo čím chlubit. Existenční odvetu proti Yamalovi každopádně vnímá jako fotbalovou válku: „Ať teď řeknu cokoli, bude to znít jako výmluvy. Žádá si to hlavně odplatu. Musíme hrát jako chlapi. Určitě lze dosáhnout toho, aby se Chorvatsko zase vrátilo tam, kam náleží.“

Myslí tím evropskou, ba globální fotbalovou elitu. Přitom bude mít sám Bilić co dělat, aby se profesně dožil středečního rána.