Souček se vrátí, Schick to zváží. Češi mezitím řeší disciplínu

/Od našeho zpravodaje v Anglii/

Bylo jasné dlouho předem, že se bývalý reprezentační kapitán Tomáš Souček ukáže ve Wembley. V kraťasech a černém tričku dorazil na poslední trénink národního týmu, šlapal po dokonale střiženém trávníku. Taky do kabiny zašel a s novými trenéry se srdečně pozdravil. „Jsi zdravej? Můžeš hrát?“ ponoukal ho brankář Antonín Kinský.

Zdravý je, hrát dnes večer nebude. Výkop je klasicky ve 20:45 českého času.

Fotbalová reprezentace zatím v nové éře pod prvním zahraničním koučem sbírá vesměs pozitivní ohlasy. Blbou náladu vystřídala naděje, že může být lépe.

Ačkoli mezi veličinami v nejvyšší třídě Ligy národů prohráli Češi všechny tři zápasy, ani jednou se neproměnili v trapného odpadlíka. Jakmile by to potvrdil souboj proti nadupaným Angličanům v jejich londýnském chrámu, můžeme se rovnou těšit na listopadové pokračování.

Velmi pravděpodobně už s vysokým záložníkem Součkem. A co takhle i Patrik Schick, který naznačil, že by se mohl vrátit?

Souček tři měsíce marodil s potrhanými vazy v levém kotníku. Poté, co v posledním zápase mistrovství světa proti Mexiku ošklivě došlápl, vyfasoval berle. Hrozila mu operace, na kterou dokonce v červenci odletěl do Londýna. V poslední chvíli však specialisté usoudili, že skalpel nechají stranou. Souček se vyléčil konzervativně a před pár dny si za West Ham zahrál přípravný zápas. Při listopadovém finiši Ligy národů už by mohl být taky součástí reprezentace.

Snad ještě zajímavější bude sledovat Schicka, elitního snajpra, který se národního dresu po mundialu vzdal. Rozmrzele vzkázal, že mu v posledních letech víc bere, než dává, tudíž se chce koncentrovat výhradně na povinnosti v Leverkusenu. Jenže když v pondělí ráno od českých novinářů přebíral mohutnou trofej Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu minulé sezony, rezonovaly v něm úplně jiné pocity.

Celkem výrazně připustil, že by se mohl vrátit. „V procentech to vyjadřovat nechci, ale kluky sleduju a herní projev vypadá lépe,“ prohlásil.

Během mistrovství světa, kde Češi vyhořeli, propadl Schick do fotbalové deprese. Ve stylu, který mužstvo nejčastěji využívalo, se v útoku cítil úplně zbytečný. Z nakopávaných míčů, které létaly kolem něj, ho muselo bolet za krkem. Přitom zrovna on potřebuje dostávat balon do nohy nebo kolmo do náběhu, což se na šampionátu nepodařilo ani jednou za 270 minut!

Nový šéf týmu, španělský expert Santi Denia, se o to snaží vehementně. „I proto jsem přesvědčený, že se Santimu bude dařit,“ dodal Schick.

Klidně si jeho slova můžete přeložit tak, že ve třiceti letech změní názor a vrátí se. Do kombinačního fotbalu s typickými španělskými prvky by se hodil, o tom netřeba diskutovat. Ale bude ho Denia chtít, když za sebou Schick v létě sám zabouchl dveře?

„Pro všechny jsou otevřené,“ reagoval smířlivě trenér.

Takže v půlce listopadu? Vyloučené to není.

Česko dokončí letošní misi v Lize národů domácím hitem se španělskými mistry světa a duelem v chorvatském Osijeku. I kdyby u toho matadoři Souček a Schick za necelých šest týdnů nebyli, jedno se u mužstva jednoznačně změnit musí: kázeň.

Sám od sebe o tom trenér Denia začal mluvit, když se ve Wembley posadil do novinářského sálu: „Musíme si dát pozor na žluté karty, vyvarovat se jich. V téhle fázi je zásadní začít i skončit s jedenácti hráči.“

Už dnes v Londýně, kde anglický kapitán Harry Kane zápasem číslo 125 vyrovná národní rekord ikonického brankáře Petera Shiltona, Češi musí disciplínu vypilovat.

Ne, že by proti špičkovým soupeřům hromadili fauly, to spíš naopak, ale sbírají kvantum karet. Dokonce dvakrát po sobě dohrávali v deseti. Nejprve byl proti Angličanům v Edenu po nešetrném zákroku vyloučen Pavel Šulc už ve 25. minutě a v sobotu proti Španělům nedohrál kapitán Ladislav Krejčí. Na konci utkání viděl dvě karty během šesti minut: za protesty a za faul na půlící čáře.

„Jakmile budeme hrát lépe, nebudeme dostávat tolik karet. Ale když hrajete proti tak silným týmům, proti nejlepším na světě, karty jsou součástí hry. Musíme se v tom zlepšit, to je jasné, ale není to snadné. V deseti pak bohužel na téhle úrovni hodně trpíme,“ pustil se Denia do monologu v angličtině, která mu není úplně vlastní. Ale tentokrát se vyjádřil velmi trefně, byť trochu kostrbatě.

Když se podíváte do českých statistik v Lize národů, nepoměr faulů a trestů vás udeří do očí.

V premiéře proti Chorvatsku šest faulů a dvě žluté karty, pro Červa a Krále.

S Anglií devět faulů bez žluté karty, zato s červenou pro Šulce.

Se Španělskem dohromady třináct faulů, z nichž šest vzniklo v závěrečném chaosu, kdy byli Češi naštvaní a nekoncentrovaní po neuznaném gólu na 2:2 a bez kapitána nakonec taky oslabení. A karty? Pět žlutých a pro Krejčího červená.

A to musel být ještě stoper Štěpán Chaloupek rád, že ho rozhodčí taky neposlal ze hřiště, když drsným skluzem skosil útočníka Roberta Fernándeze. Nasupení španělští náhradníci za to chtěli Chaloupka zlynčovat před lavičkou, protože po faulu dojel po zadku až k nim.

A pozor, kromě hráčů, o kterých je řeč především, by se měli umravnit i trenéři. Nejprve byl před týdnem za vášnivé protesty potrestán brankářský kouč Ruben Martínez, o víkendu se neudržel sám Santi Denia, který přitom bývá esencí klidu.

„Chceme na tom zapracovat, je to pro nás důležité téma,“ reagoval po pár dnech.

Mimochodem, na pokaženém mistrovství světa, ještě pod Miroslavem Koubkem, to Češi brousili víc, v průměru měli dvanáct faulů za zápas. A hádejte, kolik viděli žlutých karet? Jednu jedinou. V nešťastném utkání s Jihoafrickou republikou pro Krejčího. Proti Koreji a Mexiku ani ťuk.

I takové detaily mají důležitou roli. Za červenou kartu se automaticky nesmí hrát minimálně jeden zápas, za dvě žluté karty je stopka taky. Češi na to musí myslet i ve Wembley.