„Už je to destrukce.“ Příliš mnoho zápasů kosí i české fotbalisty

/Od našeho zpravodaje ve Španělsku/

Zatím jedinkrát v historii se stalo, že by fotbalová reprezentace hrála čtyři zápasy tak bleskově za sebou. Před čtyřmi lety, rovněž v nejvyšší kategorii Ligy národů. Trhlinami v zadním stehenním svalu to tehdy odskákal záložník Michal Sadílek. Pokaždé nastoupil od začátku a na závěr ve Španělsku odkulhal po půlhodině. Pár týdnů marodil.

„Moc dobře si to vybavuju, protože už před zápasem jsme věděli, že je to nejrizikovější hráč. V tom brutálním zápřahu hrozilo, že se zraní. I trenér Šilhavý to zdůrazňoval a shodli jsme se, že Sadílek prostě nenastoupí. Za žádnou cenu. Jenže on hrozně moc toužil hrát a přesvědčil nás. Říkal, že se cítí skvěle a po poločase uvidí, jestli se nenechá pro jistotu vystřídat. No, vidíte, neměli jsme se nechat ovlivnit, ještě dnes mě to mrzí. Zranění se dalo předejít,“ vypráví renomovaný kondiční trenér Pavel Čvančara.

Pět a půl roku pracoval u národního týmu, aktuálně je bez angažmá, na které čeká společně s exolomouckým koučem Tomášem Janotkou, do jehož realizačního týmu patří. Poctivě sleduje, jak Česko bojuje v historickém období pod španělským koučem Santim Deniou. Mimochodem, znovu s neúnavným zlodějem míčů Sadílkem.

Je vysoce pravděpodobné, že zrovna jeho nemine sváteční úterní souboj ve Wembley, což by znamenalo třetí utkání během jedenácti dní v základní sestavě. Naposledy ve Španělsku hrál dvacet minut, takže si mohl lehce odpočinout.

Liga národů v současném podání připomíná spíš sportovní masochismus. Na přelomu září a října se reprezentanti odpojí od klubů, kde jsou zpravidla v pravidelném vytížení, a rovnou nastoupí do ještě rychlejšího vlaku.

Ať si uděláte představu. Přesně před dvěma týdny byl sraz, předminulou sobotu zápas s Chorvatskem, v úterý Anglie, v sobotu Španělsko v Oviedu a smršť vrcholí zítra večer v Londýně. Tři různé hotely, tři přelety, čtyři duely. Pak se všichni rozprchnou a o víkendu zase hrají za klub, který jim posílá výplatu. Zmordovaní až běda. I když třeba někteří nasbírali jen pár desítek minut a takový Ondřej Kričfaluši, mladý obránce z belgické St. Gillois, ani to ne. Jako jediný z výběru zatím dres neoblékl.

„Trochu mi to připomíná Euro jednadvacítek, kde se skoro ani nenadechnete a už za sebou máte tři zápasy ve skupině. Pro hráče je to extrémně náročné, proto potřebují co nejvíc regenerovat. Ale na to není čas,“ upozornil kouč španělských mistrů světa Luis de la Fuente.

Ačkoli se hráče snaží co nejvíc rotovat, o pár jich už během kempu přišel i on. Proti Česku zůstali mimo třeba Ferran Torres a Nico Williams, dva hrdinové, kteří v prodloužení rozhodli finále mistrovství světa proti Argentině. Druhý přihrával, první střílel. Teď se oba léčí.

Těžko se divit sportovním doktorům, když mluví o likvidačním programu, který nejvytíženější hráče enormně vysává. V minulé sezoně například Alexis Mac Allister, argentinský záložník Liverpoolu, zvládl 71 soutěžních zápasů, což je sebedestruktivní. Jakmile se hráč dotkne padesátky startů za rok, už to se považuje za výjimečný počin. S fofrem, který přináší podzimní Liga národů, se proto nabízí otázka: Je to vůbec zdravé?

„Je toho moc,“ vypálí Čvančara, expert na fyzickou přípravu.

„Dá se to zvládnout, když jste zdravý a připravený,“ oponuje turbo hráč Michal Sadílek.

„Je to masakr,“ přidá se do diskuse ofenzivní záložník Pavel Šulc. Dodejme, že tu větu vyřkl ještě před srazem, takže netušil, že kvůli rychlému vyloučení proti Anglii stihne jen 108 minut.

Tři Češi zatím pokaždé hráli v základní sestavě. Jiří Sláma na levé straně obrany chyběl jen sedm minut. „Poslední síly jsem vyškrábl, když jsem zasprintoval přes celé hřiště a dal Španělům gól. Bylo to krásné bláznovství,“ spokojeně se culil v Oviedu.

Adam Hložek v útoku by si také zasloužil odfrknout, do maximálních 270 minut mu chybí 13. Jen stoper Štěpán Chaloupek zvládl každou vteřinu, čili třikrát 90 minut. Jenže za to zaplatil krutou daň. Sobotní duel dohrál s bolavým stehenním svalem a má na několik týdnů utrum. Jestli trable způsobil surový skluz na útočníka Roberta Fernándeze u postranní čáry, nebo nasbíraná únava, je vlastně jedno.

Mladý slávista se v neděli odpojil od týmu a letěl rovnou do Prahy. Už před ním nafasoval berle a ortézu na pravý kotník sparťanský kapitán Adam Karabec. Ti dva jsou nejkřiklavější oběti nabušeného kalendáře.

Od prvního utkání navíc kvůli svalovému problému nemůže hrát ani matador Vladimír Coufal. Když k tomu přičtete, že byl kapitán Ladislav Krejčí vyloučený a nesmí ve Wembley hrát, vychází z toho totálně rozbombardovaná defenzivní linie. A čerstvě je mimo i štít Lukáš Červ, který ve Španělsku zbytečně fauloval, čímž obral tým o možnost senzačního vyrovnání na 2:2.

Ale zpátky k tématu.

Jakou makačku ještě můžou fotbalisté ve zdraví přežít, a přitom u toho opakovaně předvádět špičkové výkony?

„To vám nikdo neřekne, protože mustr neexistuje, ale může se to do jisté míry vyčíst z individuálních monitoring systémů,“ odpoví Pavel Čvančara.

Nový německý trenér Jürgen Klopp to protentokrát vyřešil tak, že na seznam nominovaných napsal 44 jmen. Mělo to dva dobré důvody: aby viděl co nejvíc hráčů a zároveň nepřetížil opory. Francouzský kouč Zinédine Zidane zase po prvním utkání vyměnil devět z deseti hráčů v poli. Santi Denia takový repertoár nemá, takže znovu bude skládat tým z těch, kteří vydrží nejvíc.

„Když si uvědomíte, že mistrovství světa končilo teprve v polovině července a česká liga už má za sebou devět kol, je kalendář prostě nešťastně poskládaný. Hráči si nemají kdy pořádně odpočinout a dobít baterky. To je musí časem dohnat,“ zdůrazní Čvančara.

Tehdy před čtyřmi lety, když s trenérem Šilhavým promýšleli červnový kemp, vyloženě zohledňovali únavu a potenciální nebezpečí zranění. Dva zápasy doma (Švýcarsko, Španělsko), dva venku (Portugalsko, Španělsko), čili totožný model jako teď. Rozdíl byl jen v tom, že po pondělním srazu se hrálo už ve čtvrtek, zatímco letos v sobotu. Každý den, kdy se hráči můžou naladit na podobnou tréninkovou vlnu, hraje podstatnou roli.

„Trenér měl napsané optimální jedenáctky do každého zápasu a pak jsme detailně řešili zatížení každého hráče zvlášť. Jakou minutáž mu dát? Kdy ho střídat? Jestli ho nešetřit víc? Jestli ho vůbec nasadit? Čím větší kumulovaná únava, tím větší riziko, že se přihodí svalové zranění nebo něco jiného,“ narazil při vzpomínkách na Sadílkův úraz.

Hlavní slovo měl tehdy pochopitelně Jaroslav Šilhavý coby šéf, nicméně Čvančarův názor měl velkou váhu. Teď to u národního týmu probíhá podobně. Kondiční trenéři Víctor Ruiz a Ondřej Kraják sledují data, která napovídají, koho spíš šetřit a kdo je zcela připraven. Podle toho nakonec vybírá velitel Denia.

„Jakmile v realizačním týmu funguje synergie, bývá to výhoda pro všechny,“ dodá Čvančara.

Z reprezentačního soustředění, vůbec prvního pod Deniou, se hned na začátku odhlásilo sedm pozvaných hráčů. Hlavně se řešilo, jak k nominaci přistoupila mistrovská Slavia, jejíž pokopaná a zraněná esa zůstala doma. Postupně odpadali David Zima, Tomáš Vlček, Tomáš Chorý, Lukáš Provod a David Jurásek. I pro kluby je dost ožehavou záležitostí, když vám tolik borců zmizí na dva týdny. Vypadnou ze zajetého tréninkového rytmu a ještě podstupují náročné reprezentační bitvy plus přelety, které tělo vyčerpávají.

„Není to nic nového, zažívali jsme to de facto před každým srazem od různých týmů. Mou úlohou bylo, že jsem byl v kontaktu zhruba s padesáti až šedesáti hráči a věděl úplně všechno o jejich zatížení. S omluvenkami musíte počítat a akceptovat je. Když se hráči sešli, rozdělili jsme je do skupinek a vyráběli jim v prvních dvou dnech tréninkový mikrocyklus na míru, aby se co nejdřív dostali do podobného fyzického stavu. Jen když fungujete a trénujete jednotně, což chvíli trvá, dává to totiž smysl,“ líčí Čvančara, jak to chodí u reprezentace.

Je dokázáno, že fotbalisté při zápase shodí v průměru dva až tři kilogramy tělesné hmotnosti. Při vyšší teplotě a vlhkosti vzduchu vypotí klidně i víc. Přidáte-li k tomu intenzivní opakované sprinty a souhrnně naběhaných zhruba deset až třináct kilometrů, pak zjistíte, že vrcholový fotbal rozhodně není pro flákače. A taky dost bolí. Odehrát čtyři reprezentační duely v jedenácti dnech je skutečně extrémní dřina.

„Z mého pohledu až destrukční,“ pronese kondiční kouč.

Někteří reprezentanti jsou zvyklí z klubového režimu, že den po utkání vůbec nejdou na hřiště. Jen si vyžádají kompletní masáž a šlapají třeba na rotopedu, aby vyplavili únavu. Takový byl třeba záložník Antonín Barák, obránce Jan Bořil a další, spíš ti starší a zkušenější. Ani Tomáš Vaclík se hned nehnal do branky. Při pozápasových přeletech si hráči oblékají kompresní podkolenky, což pomáhá krevnímu oběhu a zpevnění svalů. Finty jsou různé. Pavel Šulc používá speciální brýle, které ho chrání před modrým světlem. A není sám, kdo si domů pořídil přístroj na terapii červeným světlem, aby dodával svalovým vláknům energii a zrychloval tudíž zotavení po námaze.

Prakticky všichni reprezentanti už si vyzkoušeli fitness náramky Whoop, které ve volném čase i v noci monitorují vaše fyzické zatížení nebo kvalitu spánku. Jakmile se v informacích a číslech naučíte číst, můžete se vyhnout přetížení, zraněním nebo protivné rýmě. Populární náramky Elonga zase krátce po probuzení změří variabilitu srdeční frekvence a míru stresu, což je další příhodná pomůcka. Nejen pro profíky. V některých, většinou zámožnějších klubech pak fungují diagnostické přístroje, které okamžitě otestují svaly. Čili vhodně poradí, jak hráče nezhuntovat, když zrovna nejsou úplně fit.

„Takový Vláďa Coufal je jako robocop, který by nejradši hrál všechno. Přístroje můžou odhalit, že má problém, ale on se vás stejně bude snažit přesvědčit o opaku,“ usměje se Čvančara.

Nicméně i na robocopa došlo. Při úvodním utkání proti Chorvatsku se Coufal těsně před koncem chytil za stehenní sval. V první chvíli si myslel, že je to jen křeč, která přejde, jenže od té doby je pouze divákem a není jisté, že stihne úterní Wembley. A podobné absence sčítají všichni, nejen Češi.