Článek
Ještě donedávna patřil k lidem, u kterých se zdálo, že je před pádem chrání samotná blízkost k Si Ťin-pchingovi.
Generál Čang Jou-sia byl jedním ze dvou místopředsedů Ústřední vojenské komise, tedy druhým nejvýše postaveným mužem čínské armády hned po Siovi. Jejich vazby navíc sahaly hluboko do minulosti – Čangův otec byl blízkým přítelem Si Ťin-pchingova otce.
Ani to mu ale nakonec nepomohlo. Letos byl Čang spolu s dalším vysoce postaveným generálem Liou Čen-lim vyloučen z komunistické strany i armády kvůli údajné neloajalitě, korupci a závažnému porušování stranické disciplíny.
Personální čistky za Si Ťin-pchinga pronikly ke kořenům a už dávno nezasahují jen jeho politické soupeře nebo lidi spojené s předchozími vedeními Komunistické strany Číny.
„Odstraňováni jsou už ti, které do funkcí vybral Si,“ upozorňuje pro Seznam Zprávy expert na čínskou politiku Jan Švec z Ústavu mezinárodních vztahů.
Podle něj se čistky dotýkají i lidí, kteří svou kariéru vybudovali přímo za Siovy vlády a byli považováni za součást jeho vlastního mocenského okruhu.
„Můžeme vidět rozdíly v tom, že ti, kteří byli Siovi bližší, mohou mít nižší tresty, například jsou jen zbaveni funkce. Ale samotná loajalita pro politické přežití nestačí,“ říká Švec.
Rozsah čistek je zvlášť dramatický v armádě. Z původně sedmičlenné Ústřední vojenské komise, nejvyššího velitelského orgánu čínských ozbrojených sil, zůstali aktivní už jen dva členové – její předseda Si Ťin-pching a Čang Šeng-min. Pět z původních šesti Siových kolegů tak během současného funkčního období z vedení zmizelo.
Schéma rozdělení moci Pekingu.
Si tak sice získal mimořádnou kontrolu nad personálním složením armádního vedení, na druhou stranu ale odstranění tolika zkušených velitelů vyvolává otázky, jaký dopad má zásah na fungování a připravenost ozbrojených sil.
Výmluvné jsou také změny ve vedení strany. Současný ústřední výbor začínal po sjezdu v roce 2022 s 205 řádnými členy. Loňského čtvrtého pléna už se účastnilo jen 168 z nich.
Stále důležitější je tak otázka, kdo uvolněná místa obsadí. Generace, která měla původně Siho a jeho vrstevníky vystřídat, se k nejvyšší moci pravděpodobně vůbec nedostane.
Příští rok se uskuteční 21. sjezd Komunistické strany Číny a spolu s ním jedna z největších personálních obměn čínského vedení za poslední roky. O tom, že v čele zůstane Si Ťin-pching, dnes málokdo pochybuje. Pod ním se ale může složení mocenské hierarchie výrazně změnit.
Ztracená šestá generace
Po Mao Ce-tungově smrti se v čínské politice postupně vytvořil relativně předvídatelný systém střídání vedení.
Nebyl zakotven jako pevné ústavní pravidlo, fungovala ale série neformálních norem. Nejvyšší lídři zpravidla vládli dvě pětiletá období, tedy deset let. Významnou roli hrála také věková hranice známá jako „sedm nahoru, osm dolů“ - sedmašedesátiletý politik mohl při sjezdu ještě postoupit, osmašedesátiletý už měl odejít.
„Po éře Mao Ce-tunga se ustálil model generační obměny, kdy se nejvyšší vedení obměňovalo každé dva sjezdy, tedy po deseti letech. Ustálil se také zvyk, že kádři byli postupně posouváni v žebříčku do vyšších funkcí,“ vysvětluje Švec.
Si Ťin-pching tento systém úplně nezrušil, výrazně ho ale oslabil. V roce 2018 Čína odstranila limit dvou funkčních období pro prezidentský úřad a v roce 2022 Si jako generální tajemník strany vstoupil do třetího funkčního období. Zároveň stále neukázal člověka, který by měl být jeho zjevným nástupcem.
Výjimky z věkových zvyklostí navíc umožnil i dalším. Po 20. sjezdu zůstal v politbyru například Wang I, kterému tehdy bylo 69 let, a do Ústřední vojenské komise byl znovu vybrán Čang Jou-sia, přestože mu bylo už přes sedmdesát.
Právě prodlužování Siovy vlády vytvořilo problém pro takzvanou šestou generaci čínských politiků – lidi narozené převážně v 60. letech, kteří byli dlouho považováni za přirozené pokračovatele Siovy generace.
Podle Švece tak v zásadě lze hovořit o „ztracené šesté generaci“: „Po nástupu Si Ťin-pchinga k moci se očekávalo, že právě šestá generace lídrů, tedy politiků narozených v 60. letech, by po něm mohla převzít vedení. Řada z nich se dostala do vysokých funkcí, Si Ťin-pching se ale drží ve vedení déle, než se původně očekávalo.“
Jedním z politiků, kteří byli kdysi sledováni jako možné budoucí špičky strany, je Chu Čchun-chua. Bývalý vicepremiér a někdejší člen politbyra byl dlouho považován za jednu z nejvýraznějších postav své generace. Dnes už ale do nejužšího vedení nepatří.
Podle Švece může být právě potenciální mocenská konkurence jedním z důvodů, proč Si tuto generaci obchází.
„Pravděpodobně se obává, že představitelé šesté generace, jako například bývalý vicepremiér Chu Čchun-chua, by pro něj mohli představovat mocenské ohrožení, a proto prosazuje spíše takzvanou sedmou generaci narozenou v 70. letech, jejíž představitelé už svou vysokou politickou kariéru budovali za vlády Si Ťin-pchinga,“ domnívá se expert.
Proti šesté generaci přitom začíná pracovat i čas. „Pokud by Si skončil v roce 2032 nebo 2037, šestá generace už zase bude příliš stará na to, aby nejvyšší moc přebírala,“ dodává Švec.
Nástup technokratů
Uvolněný prostor začíná postupně obsazovat generace politiků narozených převážně v 70. letech.
Jejich životopis se v mnohém liší od generace samotného Si Ťin-pchinga. Nemají osobní zkušenost s nejdramatičtějšími etapami maoistické Číny a jejich formativní roky připadaly na období ekonomického otevírání země.
„Zpravidla jsou označováni za technokraty. Bývají dobře vzdělaní, většina má vysokoškolské vzdělání, často v technické nebo ekonomické oblasti, řada z nich dokonce doktorát. Mívají zkušenosti nejen z místní správy, ale také ze státních podniků,“ říká Švec o sedmé generaci.
Muž, kterého prozradil seznam hostů Bílého domu
Jedním z lidí, kteří v poslední době vystoupili z téměř úplné anonymity, je Čou Chung-sü, šéf Ústředního bezpečnostního úřadu – útvaru odpovědného za ochranu nejvyšších představitelů Komunistické strany Číny.
Jeho post patří k nejcitlivějším v celém čínském mocenském systému. Člověk v jeho čele má bezprostřední přístup k nejvyššímu vedení a jeho jméno přitom čínské úřady běžně příliš nezdůrazňují.
Na Čouovu rostoucí viditelnost upozornila CNN poté, co jeho identitu pomohl potvrdit seznam hostů zveřejněný Bílým domem při Si Ťin-pchingově návštěvě. Čou se v poslední době začal objevovat po Siově boku také při dalších významných příležitostech.
V prostředí, kdy je obtížné zvenčí sledovat personální pohyby v čínském vedení, tak i takto zdánlivě drobný detail může odhalit člověka, který se pohybuje v bezprostřední blízkosti Si Ťin-pchinga. Takových signálů si budou analytici před stranickým sjezdem v roce 2027 všímat stále víc.
Zatím jim ovšem zpravidla chybí jedna důležitá položka v životopise: vedení provincie.
„V provinciích nemají zkušenosti z nejvyšší pozice stranických tajemníků a zůstávají na pozicích druhých nejvyšších, tedy guvernérů a zástupců provinčních stranických tajemníků,“ upozorňuje odborník.
Dnes tvoří představitelé sedmé generace jen malou část ústředního výboru. Po sjezdu v roce 2027 se ale jejich podíl může dramaticky zvýšit.
„Na sjezdu bude zajímavé sledovat, kolik kádrů ze sedmé generace se dostane do ústředního výboru, podle odhadů by to mohlo být až 40 procent oproti současným osmi procentům, a také kolik se jich posune do pozic provinčních stranických tajemníků,“ říká Švec.
Ještě významnějším signálem by podle něj bylo, kdyby někdo z nich přeskočil obvyklé mezistupně - a dostal se rovnou do politbyra. „To by bylo neobvyklé a naznačovalo by to, že jsou vybráni jako budoucí nejužší elita,“ uvádí odborník s tím, že tak prudký postup zatím nepovažuje za nejpravděpodobnější.
„Myslím si, že tady Si zachová standardní postup a prvním krokem bude jejich posun na pozice provinčních stranických tajemníků a do ústředního výboru.“ Právě vedení velké provincie bývalo tradičně jednou z důležitých zastávek na cestě do nejvyšších pater čínské politiky.
Nové vedení, ale bez nástupce
Personální matematika před sjezdem v roce 2027 přitom vytváří neobvyklou situaci i na samotném vrcholu strany.
Pokud by se uplatnila dosavadní věková pravidla, velká část současného vedení by měla odejít. „Teoreticky by z hlediska věku mělo dojít k obměně celého stálého výboru kromě vicepremiéra Tinga Süe-sianga,“ upozorňuje Švec.
Otázkou bude například osud současného premiéra Li Čchianga.
Právě případné omlazení Stálého výboru politbyra by mohlo svádět ke hledání budoucího Siova nástupce. Takový závěr by ale mohl být předčasný.
Si už před sjezdem v roce 2022 porušil jeden z nejvýraznějších signálů dřívějších předání moci - nenechal vedle sebe vyrůst žádného mladšího politika, kterého by bylo možné jednoznačně označit za budoucího generálního tajemníka. A podle Jana Švece je reálný scénář, že Si v roce 2027 výrazně obmění vedení, ale žádného nástupce znovu neukáže.
Důvod je v samotné logice Siova mocenského systému. „Si sice buduje novou generaci kádrů, ale zároveň bude pravděpodobně zabraňovat tomu, aby některý z nich získal výjimečné postavení.“
