Článek
Podle výzkumu Hlas Ukrajinců pracovalo na konci roku 2024 v Česku osm z deseti ekonomicky aktivních ukrajinských uprchlíků. Trh práce dokázal zaměstnat podstatnou část z nich, a přesto od zaměstnavatelů slýchám, že další lidi stále potřebují.
Co se stane, až poválečná obnova přivede část těchto pracovníků domů? Nahradit zkušeného člověka, který zná provoz a dorozumí se s kolegy, není totéž jako obsadit kolonku v personálním plánu.
Ukrajinského pracovníka s dočasnou ochranou dnes zaměstnavatel nemusí nejprve přivést ze zahraničí. Ten člověk už je tady a má volný přístup na pracovní trh. Firma nečeká na zaměstnaneckou kartu ani na jeho příjezd. Právě tím se jeho zaměstnávání liší od běžného náboru třeba z Filipín.
Dočasná ochrana však není trvalé řešení. Doporučení Rady EU ze září 2025 počítá s podporou dobrovolných návratů v souvislosti s obnovou Ukrajiny, ale také s přechodem na jiné pobytové statusy. Držitelům ochrany, kteří splní podmínky, nabízí Česko zvláštní dlouhodobý pobyt. Ten ovšem řeší setrvání stávajících zaměstnanců, nikoli nábor náhrad za ty, kteří odejdou.
Běžný nábor nových zaměstnanců přímo z Ukrajiny, kteří nemají volný přístup na český trh práce, však za dnešního nastavení vede především přes zaměstnanecké karty a Program kvalifikovaný zaměstnanec. Tam už se uplatní kvóty: Kyjev a Lvov mají dohromady kapacitu 13 100 žádostí ročně. Jde o žádosti, nikoli zaručené příjezdy.
Představa, že odchody spojené s poválečnými návraty jednoduše vyrovná nový nábor, proto přehlíží zásadní otázky. Kolik lidí bude chtít přijet? Co budou umět a za jak dlouho nastoupí?
Pokud by během roku odešly desítky tisíc zaměstnanců, samotná dnešní kvóta by výpadek nepokryla. Nejde o odhad návratů, ale o ilustraci rozdílu mezi lidmi, kteří už v Česku pracují, a kapacitou pro příchod jejich náhrad.
Firmy už hledají. Otázky nekončí u hranic
Zaměstnavatelé řeší kvalifikaci, jazyk, náklady a termín nástupu. Stát vedle toho posuzuje bezpečnost a možnost spolehlivě prověřit uchazeče. Tam, kam pracovníci přijdou, se přidává bydlení, dostupnost lékařů, kapacita škol a soužití s místními i českými kolegy. Připravenost pracoviště přitom zahrnuje i vzájemné porozumění, nejen znalost češtiny.
U Vietnamu například kvótové nastavení běžný nábor výrazně omezuje. Jak přitom odlišit rizika zločineckých sítí od předpokladů konkrétního uchazeče? Plošné omezení náboru, individuální prověřování a potírání organizovaného zločinu jsou různé nástroje. Při jejich porovnávání je třeba zohlednit účinnost kontrol i dopady na legální zaměstnávání.
Patří sem také otázka, zda snazší slučování rodin podpoří dlouhodobé usazení pracovníků. Důležitá je i možnost pracovního uplatnění partnera a dostupnost služeb pro celou rodinu. Dlouhodobé usazení ovšem není zárukou setrvání u jednoho zaměstnavatele ani samostatným řešením stárnutí populace.
Pro firmu má přesto smysl vnímat pracovníka jako člověka s dlouhodobým životním plánem, nikoli jen s datem nástupu.
Filipíny: co firma za své peníze skutečně dostává?
U Filipín už nejde o hledání zcela nové cesty. V mé praxi se pozornost přesouvá k nákladům a udržení pracovníků. V jednom konkrétním případě zaměstnavatel zaplatil za nábor člověka 120 000 korun. Z toho 80 000 tvořil obecně označený „poplatek za nábor“. Firma znala cenu, ale nevěděla přesně, jaké služby zahrnuje.
Samotná vysoká částka ještě neznamená předraženou službu. Bez znalosti jejího obsahu však nabídky nelze rozumně porovnat. Se zaměstnavateli proto rozebírám náklady, odděluji nezbytné výdaje od ceny jednotlivých služeb a hledám, co mohou převzít sami. Nejde o úsporu za každou cenu. Šetřit na prověření kandidátů, srozumitelném vysvětlení podmínek nebo přípravě na příjezd může popřít smysl celého náboru. Firma nemusí každý krok vyřídit sama. Potřebuje ale vědět, kdo za něj odpovídá, co pracovníkovi slíbil a jak ověřit, že se služba skutečně uskutečnila.
Stejně důležité je porozumět odchodům. Odpovídají mzda a ubytování očekáváním před příjezdem? Má se pracovník na koho obrátit? Za náborový poplatek si totiž firma nekupuje loajalitu. Kupuje si službu. Vztah se zaměstnancem se teprve začne vytvářet.
Indonésie: know-how vzniká právě teď
U Indonésie je situace jiná. Zvláštní vládní projekt je dosud určen velkým průmyslovým a výrobním zaměstnavatelům a podle informací z našich jednání jej zatím žádný zaměstnavatel nevyužil.
Řešíme prověření kandidátů, oprávnění partnerů, potřebné dokumenty a rozdělení nákladů i informace, které pracovník dostane před odjezdem. Právě zde vzniká know-how, které z českých pobytových předpisů nevyčtete.
Podle informací z jednání se od začátku roku 2027 připravuje zařazení Indonésie do Programu kvalifikovaný zaměstnanec. Pokud se změna uskuteční, nábor se může otevřít širšímu okruhu firem.
Indonéská strana zároveň projevuje zájem rozjezd spolupráce finančně podpořit. Pro zaměstnavatele bude podstatné, kterých nákladů se podpora bude týkat, za jakých podmínek a po jakou dobu. Ani počáteční podpora nenahrazuje propočet dlouhodobých nákladů.
Otázka, kdo bude pracovat v Česku po válce na Ukrajině, nemá odpověď jen v názvu další zdrojové země. Příjezd na letiště je viditelným výsledkem náboru. Teprve další měsíce ukážou, zda vznikl i fungující pracovní vztah.
