Americký voják zavraždil ženu v hotelu. Případ otevřel staré rány

Na japonské Okinawě znovu ožívají bolestné zkušenosti spojené s přítomností amerických vojáků. Dvacetiletý desátník Devin Jacob Ballard je podezřelý z toho, že v sobotu v hotelu v Naha zavraždil 39letou Annu Jagi a odcizil jí batoh a peněženku.

Desátník, který působí na letecké základně amerického námořního sboru Futenma v Ginowanu, veškerá obvinění popírá. Americké ozbrojené síly od středy na dva dny pozastavily veškeré operace a aktuálně mimo jiné platí „úplný zákaz konzumace alkoholu na základně i mimo ni“.

Na následujících 30 dní zavedly nový zákaz vycházení. V dopise zveřejněném v úterý večer generálporučík Benjamin Watson, velitel III. expediční jednotky námořní pěchoty, uvedl, že „incidenty jako tento vyžadují, abychom se zastavili a zamysleli se“.

Podle Watsona pauza poskytne vojenským velitelům čas na to, aby zajistili výcvik veškerého personálu „zaměřený na standardy, disciplínu a povinnosti jako členů okinawské komunity“. Následné 30denní období označil za „období reflexe“.

„Služba na Okinawě s sebou nese odpovědnost,“ dodal. „Věnujeme čas důkladnému zamyšlení nad disciplínou, standardy a našimi povinnostmi v rámci spojenectví.“

Na Okinawě se po vraždě vrací pocit, který ostrov zná až příliš dobře.

Od návratu prefektury pod japonskou správu v roce 1972 evidovala místní policie do konce roku 2015 celkem 26 případů vražd spojených s americkými vojáky, civilními zaměstnanci armády nebo jejich rodinnými příslušníky. Vedle toho šlo o 129 případů znásilnění, 394 loupeží a 25 žhářství.

Aktuálnější oficiální souhrn už jednotlivé vraždy zvlášť nevyčísluje. Okinawská prefektura však uvádí, že mezi lety 1972 a 2025 bylo evidováno 6409 trestných činů spojených s americkými vojáky, civilními zaměstnanci a dalšími osobami se statusem podle dohody o rozmístění vojáků. Šest set z nich spadalo mezi nejzávažnější trestné činy, kam se řadí například vraždy, loupeže či znásilnění.

Nejvýrazněji se do kolektivní paměti Okinawy zapsal případ z roku 1995, kdy tři američtí vojáci unesli a znásilnili dvanáctiletou školačku. Následná demonstrace přilákala podle organizátorů přibližně 85 tisíc lidí a stala se jedním ze zlomových okamžiků debaty o amerických základnách.

Podobná opatření jako nyní přijímala americká armáda také po dalších závažných incidentech. V roce 2016 bývalý mariňák a tehdejší civilní zaměstnanec americké armády Kenneth Franklin Šinzato znásilnil a zavraždil dvacetiletou Rinu Šimabukuro. Později dostal doživotní trest. Případ tehdy znovu vyvolal rozsáhlé protesty proti americké vojenské přítomnosti.

O tři roky později americký námořník zabil Okinawanku a poté sebe. V letech 2023 a 2024 pak vyvolalo pobouření několik případů sexuálního násilí, mimo jiné proto, že informace o některých z nich nebyly okamžitě předány okinawské samosprávě.

Právě na tento opakující se vzorec nyní upozorňuje nový guvernér Okinawy Genta Kodža. „Okinawa žádala o preventivní opatření pokaždé, když se podobné zločiny v minulosti opakovaly, a teď tu máme tento případ znovu,“ řekl ve středu ministrovi obrany Šindžiru Koizumimu. Dosavadní disciplinární opatření a výuka lidských práv v americké armádě podle něj „nefungovaly vůbec“.

Kodža během své první návštěvy Tokia od nástupu do funkce žádá ústřední vládu nejen o účinnější prevenci, ale také o další snížení zátěže, kterou pro Okinawu představuje koncentrace amerických vojenských zařízení.

Okinawa zabírá jen malou část území Japonska, přesto se tam soustřeďuje zhruba 70 procent rozlohy zařízení, která jsou v Japonsku vyhrazená pouze pro americké ozbrojené síly.

Ostrovní řetězec je zároveň pro Tokio i Washington strategicky mimořádně důležitý - leží v bezprostřední blízkosti Tchaj-wanu a americká i japonská bezpečnostní strategie s ním počítají jako s klíčovým bodem odstrašení vůči Číně.

Tyto trestné činy vyvolávají reakce i mezi místními. V Naze se po Ballardově zatčení sešlo přes 160 demonstrantů, požadujících mimo jiné zrušení amerických základen.

„Jako žena žijící na Okinawě si říkám: příště to můžu být já, moje dcera, moje neteř nebo mladé dívky, na kterých mi záleží,“ zaznělo na nedělním shromáždění žen z Okinawy, které požadovaly přijetí dalších vládních opatření.

Podobné incidenty na ostrově opakovaně oživují nejen obavy z kriminality, ale také mnohem širší pocit, že právě Okinawa nese nepoměrnou část nákladů americko-japonského bezpečnostního spojenectví.

Jak hluboko je tento pocit zakořeněný, ukázala už vražda Riny Šimabukuro v roce 2016. Na následnou demonstraci přišlo podle organizátorů 65 tisíc lidí.

Otec zavražděné tehdy ve vzkazu účastníkům vyzval Okinawany, aby společně požadovali zrušení základen. „Jako člověka z Okinawy je to mé vroucí přání,“ napsal.

Tehdejší rezoluce demonstrantů zase tvrdila, že opakované sliby Washingtonu a Tokia o větší disciplíně a zabránění dalším incidentům znějí po dalších případech naprázdno.

Podobný pocit přetrvává i po třiceti letech od případu znásilněné školačky z roku 1995. Bývalá členka okinawského zastupitelstva Keiko Itokazu loni řekla, že se stále opakují věci, které obyvatelé prefektury jen těžko odpouštějí. „Opatření byla přijímána opakovaně, ale nic se nezměnilo,“ uvedla.

Názor ostrovanů ale není jednotný. Okinawa žije s americkými základnami desítky let a zvlášť v některých městech jsou součástí místní ekonomiky i každodenního života.

Po vraždě z roku 2016 například jeden z místních podnikatelů upozorňoval, že „ne všichni jsou špatní lidé“ a že není správné vztahovat zločin jednoho člověka na všechny americké základny. Jiný kolemjdoucí tehdy naopak řekl, že by americké vojáky v ulicích nejraději vůbec neviděl, zároveň ale připomněl, že Okinawa City s americkými základnami dlouhodobě žije.