110 kilometrů od Tchaj-wanu. Japonsko mění ostrovy v obrannou linii

Září 1931. Nedaleko čínského města Mukden otřese železniční tratí, kterou ovládají a střeží Japonci, výbuch. Japonská armáda ze sabotáže obviní Číňany a zahájí invazi do Mandžuska. Explozi přitom zinscenovali sami japonští důstojníci.

Prosinec 1937. Do tehdejšího čínského hlavního města Nankingu vstupuje japonská armáda. Následují týdny masového vraždění, znásilňování a rabování. Nankingský masakr se stane jedním z nejznámějších symbolů japonské válečné agrese.

O téměř devět desetiletí později se válečná minulost znovu vrací do středu diplomatického konfliktu.

Peking varuje před návratem japonského militarismu a vyzývá Tokio, aby se poučilo z historie. To mezitím posiluje obranu svých ostrovů v bezprostřední blízkosti Tchaj-wanu. Obává se, že by se případný konflikt s Čínou mohl přelít i na jeho území.

Spor se minulý týden přenesl až na půdu OSN, když japonská premiérka Sanae Takaičiová ve svém projevu vyzvala k odstranění ustanovení Charty OSN, která se vztahují k někdejším nepřátelským státům z druhé světové války. Japonsko mezi ně patří právě kvůli své válečné minulosti.

Čína se proti tomu ostře ohradila. Státní deník Global Times označil příslušná ustanovení za „bezpečnostní pojistku“, která má bránit návratu militarismu. Japonsko podle něj směřuje zpět k předválečným poměrům, a ustanovení proto nesmějí být odstraněna.

Valné shromáždění OSN přitom už v roce 1995 označilo ustanovení o nepřátelských státech za zastaralá a podpořilo jejich budoucí vypuštění. V roce 2005 tento záměr potvrdili i světoví lídři. Z Charty však ustanovení dosud formálně odstraněna nebyla.

Současná rozepře nicméně není jen o výkladu historie. Zatímco Peking varuje před návratem japonského militarismu, Tokio pokračuje v posilování své obrany a prohlubuje vojenskou spolupráci se Spojenými státy a Austrálií.

Do společného cvičení Orient Shield, které probíhalo do 24. září, se na japonském ostrově Kjúšú zapojil také americký raketový systém Typhon, schopný odpalovat střely Tomahawk s dosahem přibližně 1600 kilometrů - tedy schopných zasáhnout i cíle na čínském či ruském území.

Právě přítomnost amerických raket vyvolala další ostrou reakci Pekingu. Čínské ministerstvo zahraničí ji označilo za důkaz urychlené „remilitarizace“ Japonska. Tokio vyzvalo, aby se poučilo ze své válečné minulosti, a varovalo před rostoucím rizikem vojenské konfrontace a závodů ve zbrojení.

Napětí je patrné také ve vzduchu. Podle analýzy obranného serveru Janes, zveřejněné minulou středu, uskutečnila čínská armáda od konce února do začátku září nejméně 16 průzkumných letů v blízkosti japonského souostroví Rjúkjú. Jen během prvních šesti zářijových dnů zde operovalo pět čínských letounů určených mimo jiné k elektronickému průzkumu. Japonsko proti čínským strojům v některých případech vyslalo své stíhačky.

Jedním z míst, kde se rostoucí napětí promítá do každodenního života, je nejzápadnější japonský ostrov Jonaguni. Od Tchaj-wanu ho dělí pouhých 110 kilometrů a za jasného počasí lze z jeho pobřeží spatřit hory sousedního ostrova.

Jednou z 1600 občanů je Fumie Kanová. Patří však k těm, kteří z rostoucí vojenské přítomnosti radost nemají. Během květnových manévrů japonské armády protestovala společně s dalšími místními s transparenty „Ne válce!“.

„Je třeba prosazovat mírovou diplomacii a nechat nás na pokoji,“ vysvětlila reportérovi francouzského deníku Le Monde.

Jen několik set metrů od místa protestů stojí vojenská základna, kterou Japonsko na Jonaguni zřídilo v roce 2016. Původně sloužila především ke sledování okolního vzdušného a námořního prostoru. Postupně ale přibyly další jednotky, včetně prostředků elektronického boje schopných narušovat nepřátelskou komunikaci či radarové systémy.

Tokio nyní plánuje posílit ostrov také o protiletadlové rakety středního dosahu. Podle ministra obrany Šindžiróa Koizumiho by se tak mělo stát během fiskálního roku 2030, tedy nejpozději v březnu 2031.

Pro místní přitom není možnost konfliktu o Tchaj-wan jen vzdálenou geopolitickou hrozbou.

Když Čína v srpnu 2022 uspořádala rozsáhlé vojenské cvičení v reakci na návštěvu tehdejší předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu, jedna z odpálených balistických raket dopadla do moře přibližně 80 kilometrů od Jonaguni. Celkem pět čínských raket podle japonského ministerstva obrany skončilo v japonské výlučné ekonomické zóně.

Proměna ostrova je patrná i v každodenním životě. V květnu se Jonaguni společně s Išigaki a Mijakem stalo dějištěm šestidenního vojenského cvičení zaměřeného na rychlé přesuny jednotek a zásob na jihozápadní ostrovy. Zapojilo se do něj zhruba 300 japonských vojáků a dvě desítky amerických mariňáků. Na Jonaguni armáda cvičila mimo jiné s průzkumnými drony a do malého přístavu Kubura dorazila vojenská technika.

Vojenské přípravy ale mezi obyvateli vyvolávají rozdílné reakce. Pro ostrov, jehož populace dlouhodobě klesá, představují vojáci a jejich rodiny také ekonomický přínos. Pomáhají udržet místní obchody a služby, vojenský lékař navíc obyvatelům poskytuje pravidelné konzultace.

Jiní se naopak obávají, že se jejich domov stane případným vojenským cílem.

Japonská vláda proto neřeší pouze obranu ostrova, ale také možnost jeho vyklizení. Podle evakuačních plánů by se obyvatelé Jonaguni měli v případě vážné krize přesunout na hlavní japonské ostrovy. Pro lidi, kteří na odlehlém ostrově strávili celý život, však potenciální opuštění domova představuje další zdroj nejistoty.

„V dětství jsem byla tak hrdá na náš nejzápadnější ostrov. V poslední době nám ale neustále říkají, že je to tu nebezpečné, a je mi z toho smutno,“ řekla agentuře AP provozovatelka penzionu Fumie Kanová.

„Nechci, aby si lidé představovali, že se z tohoto krásného ostrova stane bojiště,“ doplnila ji obchodnice Takako Uenová. Podle průzkumu místní samosprávy, o němž loni informoval tchajwanský časopis CommonWealth, se 47 procent obyvatel Jonaguni nechce v případě krize evakuovat.

Jonaguni přitom není jediným ostrovem, jehož strategický význam v posledních letech roste. Japonsko vybudovalo vojenské základny také na dalších jihozápadních ostrovech, včetně již zmíněných Išigaki a Mijaka, kde rozmístilo jednotky protivzdušné a protilodní obrany.

Tokio tvrdí, že posilování obrany má případnému útoku předejít. Peking v těchto krocích naopak vidí důkaz, že se Japonsko odklání od své poválečné obranné politiky.

Vztahy obou asijských mocností jsou napjaté už několik měsíců. Japonská premiérka loni na podzim připustila, že by čínský útok na Tchaj-wan mohl za určitých okolností vyvolat vojenskou reakci Japonska. Peking její slova označil za nepřijatelné vměšování do svých vnitřních záležitostí.

Japonským přípravám na případný konflikt o Tchaj-wan navíc může pomoci nedávná politická změna na Okinawě, prefektuře zahrnující i ostrovy v těsné blízkosti Tchaj-wanu.

Po dvanácti letech tam skončilo vedení, které se s centrální vládou přelo o část jejích vojenských plánů. V zářijových volbách zvítězil Genta Kodža, kandidát podporovaný vládní stranou premiérky Takaičiové.

Výsledek je významný zejména kvůli postavení Okinawy v americko-japonské obranné spolupráci. Ačkoli prefektura tvoří méně než jedno procento rozlohy Japonska, soustřeďuje se na ní přibližně 70 procent ploch vyhrazených výhradně pro americká vojenská zařízení v zemi.

Rozsáhlá americká přítomnost dlouhodobě vyvolává odpor části místních obyvatel. Okinawa se proto stala jedním z hlavních center sporů o japonskou obrannou politiku.

Nový guvernér - na rozdíl od svého předchůdce - podporuje přesun kontroverzní americké letecké základny Futenma do Henoka, jiné části Okinawy. Jeho vítězství by zároveň mohlo usnadnit zpřístupnění některých civilních letišť a přístavů armádě.

Právě tato infrastruktura by byla v případě konfliktu o Tchaj-wan důležitá. Umožnila by snazší přesuny vojenského personálu a techniky mezi jednotlivými ostrovy. Podle analytiků citovaných South China Morning Post tak mohou japonské obranné přípravy získat nový impuls.

Do napětí kolem Tchaj-wanu vstupují i Spojené státy. Ještě před summitem Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga se Tchaj-pej obával, že by se jeho obrana mohla stát součástí širší dohody mezi Washingtonem a Pekingem. Po schůzce se však tyto obavy alespoň zatím nenaplnily.

Si během jednání vyzval Spojené státy, aby zaujaly „správný postoj“ a postavily se proti nezávislosti Tchaj-wanu. Před summitem se přitom očekávalo, že bude na Trumpa tlačit také kvůli americkým dodávkám zbraní. Tchaj-wan však zůstal jedním z témat, v nichž summit nepřinesl průlom.

Otazník nicméně zůstává nad dalším americkým zbrojním balíkem pro ostrov. Trumpova administrativa už dříve schválila prodej zbraní za 11 miliard dolarů, další balík v hodnotě zhruba 14 miliard však prezident několik měsíců drží v záloze. Po květnovém setkání se Sim ho dokonce označil za „velmi dobrou vyjednávací kartu“.

Toto úterý přišlo další uklidnění. Tchajwanský ministr obrany Wellington Koo uvedl, že vláda po summitu opakovaně dostala od americké strany ujištění, že se politika Washingtonu vůči Tchaj-wanu nezměnila.

Nejistota přesto úplně nezmizela. Trump se má se Sim letos setkat ještě dvakrát – v listopadu v Číně a v prosinci na summitu G20. Jejich jednání sleduje i Tokio. Pro Japonsko, které se připravuje na možnost krize v Tchajwanském průlivu, tak zůstává zásadní otázkou, jak pevná bude americká bezpečnostní podpora regionu v dalších jednáních s Pekingem.

Ani rozsáhlé zbrojení však neznamená, že je Japonsko na případný konflikt připravené. Tokio sice investuje do moderních raket, bezpilotních prostředků a dalších vojenských technologií, nicméně se potýká s problémem, který nelze vyřešit pouhým navýšením obranného rozpočtu.

Stárnoucí zemi totiž ubývá potenciálních vojáků.

Podle letošních údajů japonského ministerstva obrany dosahuje personální obsazení sil sebeobrany pouze 88 procent. Největší nedostatek přitom panuje mezi vojáky nejnižších hodností, u nichž obsazenost nedosahuje ani 60 procent.

Jak vážně Tokio tento problém bere, ukázala i nedávná debata o náboru cizinců. Začátkem září jejich přijímání do armády navrhla nadace Sasakawa Peace Foundation. Ministr obrany Šindžiró Koizumi návrh odmítl, zároveň ale připustil, že zajištění dostatečného počtu vojáků představuje kvůli nízké porodnosti a stárnutí populace zásadní výzvu.

Japonsko proto sází také na automatizaci, umělou inteligenci a bezpilotní systémy. Ani moderní technika však sama o sobě nezaručuje, že ji armáda dokáže efektivně využívat.

Jak upozornila docentka Misato Matsuoková z Teikyo University pro South China Morning Post, pořizování stále sofistikovanější výzbroje nemusí nutně doprovázet rozvoj personálních a institucionálních kapacit potřebných k jejímu nasazení. Problémem navíc nejsou jen lidé. Japonské ministerstvo obrany upozorňuje také na nedostatečné zásoby munice a paliva.