Článek
Zhoršující se bezpečnostní situace ve světě, a zejména v severovýchodní Asii, přiměla k novým opatřením i Japonsko, které po druhé světové válce dlouhodobě odmítalo výraznější militarizaci.
Po více než 80 letech tak Tokio začalo uvolňovat poválečná omezení vojenských aktivit a zvyšovat výdaje na obranu v reakci na regionální hrozby a tlak Spojených států, aby bylo soběstačnější.
Japonsko, které je obklopeno jadernými zbraněmi vyzbrojenou Severní Koreou, Čínou a Ruskem, nově vytipovalo téměř 1500 objektů, které by v případě raketových či bombových útoků mohly sloužit jako úkryty.
Dosud ostrovní úřady evidovaly více než 61 tisíc míst, která by mohla poskytnout krátkodobé útočiště. Jejich kapacita by však pokryla pouze asi 10,8 milionu lidí, tedy méně než devět procent japonské populace. Téměř 4 tisíce úkrytů se nacházejí v podzemí, podle japonské Asociace pro jaderné úkryty by však žádný z nich nevydržel útok jadernou raketou.
Pro srovnání - zatímco Japonsko dokáže poskytnout ochranu pouze relativně malé části obyvatel, některé státy vybudovaly rozsáhlé systémy civilní obrany. Jižní Korea kvůli dlouhodobému napětí se Severní Koreou provozuje desítky tisíc civilních krytů. Podle jihokorejského ministerstva vnitra jich je více než 17 tisíc a jejich kapacita by v případě krize pokryla velkou část obyvatelstva.
Podobně rozsáhlé systémy existují i v Evropě. Finsko disponuje více než 50 tisíci kryty s kapacitou přibližně pro 85 procent populace. Tyto prostory jsou často multifunkční - v běžném provozu slouží například jako sportoviště, parkoviště nebo bazény, ale v případě krize je možné je rychle přeměnit na civilní bunkry.
Jeden z nejrozsáhlejších systémů civilní ochrany na světě má Švýcarsko. Podle tamního Federálního úřadu pro civilní ochranu existuje v zemi přibližně 370 tisíc soukromých i veřejných krytů s kapacitou kolem devíti milionů míst, což je více než celkový počet obyvatel země.
Japonská vláda proto před dvěma lety zahájila studii, jejímž cílem bylo rozšířit seznam lokalit vhodných pro ochranu civilistů během případných útoků. Nově na něj přibyly například další stanice metra nebo podzemní parkoviště.
S modernizací evakuačních míst a přípravou na válku má pomoci také dodavatel kancelářského nábytku Itoki, který přislíbil vyrobit 1400 kilogramů těžké dveře pro podzemní protiletecké kryty. Společnost drží zápis v Guinnessově knize rekordů za nejtěžší dveře na světě.
Společnost Itoki vyvinula speciální dveře pro podzemní úkryty.
„V Japonsku existují evakuační úkryty, ale ve skutečnosti se často jedná jen o tělocvičny ve školách nebo podobná místa – v podstatě jen dočasná útočiště,“ řekl pro Financial Times Motoki Nakamura z Itoki. „Když se stane něco opravdu vážného, neexistují téměř žádná místa, která by skutečně chránila životy.“
Tchaj-wan jako důvod k obavám
Zvyšující se důraz na civilní ochranu v Japonsku souvisí především s rostoucím napětím v regionu. Raketových útoků se obávají zejména obyvatelé odlehlých ostrovních oblastí prefektury Okinawa, které leží pouhých 111 kilometrů od Tchaj-wanu. V případě konfliktu v Tchajwanském průlivu by se právě tyto ostrovy mohly ocitnout na pomyslné frontové linii.
Tokio proto loni představilo plány na evakuaci více než 100 tisíc civilistů z některých odlehlých ostrovů poblíž Tchaj-wanu. Do operace by byly zapojeny lodě i letadla, které by měly zajistit přesun obyvatel i turistů do bezpečnějších částí Japonska.
Od letošního dubna mají na ostrovech souostroví Sakišima začít také pravidelná evakuační cvičení. Právě tyto ostrovy by se v případě konfliktu v Tchajwanském průlivu mohly ocitnout v bezprostřední blízkosti bojových operací.
Mapa bezpečnostních opatření Japonska v okolí Tchaj-wanu.
Japonsko proto v oblasti zároveň posiluje vojenskou přítomnost. Plánuje například rozmístění jednotek vybavených řízenými střelami země-vzduch na ostrově Jonaguni, kde se již nachází základna Sil sebeobrany. Na ostrově zároveň začala výstavba dočasných podzemních úkrytů, které mají být vybaveny zásobami vody a potravin na přibližně dva týdny.
„V oblastech, které se v posledních letech přiblížily tomu, co by se dalo označit za japonskou ‚přední linii‘, je situace jiná než v Tokiu nebo Ósace,“ uvedl pro South China Morning Post Stephen Nagy, profesor z Mezinárodní křesťanské univerzity v Tokiu.
Podle něj mají důvody k obavám také obyvatelé severních částí japonské pevniny a ostrova Hokkaidó, nad nimiž v minulosti opakovaně přeletěly severokorejské balistické rakety.
Naposledy proletěla nad regionem Tóhoku severokorejská balistická raketa v říjnu roku 2022. Provokace ze strany Pchjongjangu však pokračují. Minulý týden Severní Korea otestovala nejméně deset raket krátkého doletu, které dopadly do Japonského moře mimo výlučnou ekonomickou zónu Japonska.
Vyšší výdaje na obranu
Na rostoucí bezpečnostní rizika reaguje i japonská vláda v čele s premiérkou Sanae Takaičiovou. Zásadní obrat v bezpečnostní politice země přišel po roce 2022, kdy Tokio přijalo novou národní bezpečnostní strategii. Ta počítá se zvýšením obranných výdajů přibližně na dvě procenta HDP - tedy zhruba dvojnásobek tradičního limitu, který Japonsko dodržovalo po většinu poválečné éry.
Takaičiová zároveň varovala, že současná bezpečnostní situace v regionu je „nejzávažnější a nejsložitější“ od konce druhé světové války.
Podle Nagye dochází v japonské politice k jasnému posunu v uvažování o bezpečnosti. „Roste přesvědčení, že bezpečnost země je vystavena stále většímu riziku. Existují například odhady, že Severní Korea by do roku 2035 mohla disponovat až 750 jadernými hlavicemi, zatímco Čína zároveň výrazně rozšiřuje své vojenské kapacity,“ uvedl pro deník SCMP.
Čínský tlak
Také kvůli rostoucímu tlaku ze strany Číny se Japonsko snaží posilovat své obranné schopnosti, a to přesto, že je stále omezeno pacifistickou ústavou.
Tokio například plánuje nasadit modernizované protilodní střely dlouhého doletu na nejjižnější hlavní ostrov Kjúšú. Podle tiskové zprávy japonského ministerstva obrany mají být protilodní střely typu 12 rozmístěny 31. března na vojenské základně Kengun.
Nedávný vývoj v regionu tak ukazuje, že spojenecké armády posilují schopnost čelit čínským námořním silám podél takzvaného prvního ostrovního řetězce, který se táhne od Kurilských ostrovů až po Borneo a zahrnuje Japonsko, Tchaj-wan i severní Filipíny.
Změnu v přístupu k civilní ochraně ovlivnily také nedávné konflikty ve světě. Ruská invaze na Ukrajinu a opakované útoky na civilní infrastrukturu podle bezpečnostních analytiků ukázaly, jak důležitou roli může civilní obrana sehrát v moderních konfliktech.
Japonskou vládu navíc znepokojily informace deníku Financial Times o seznamu přibližně 160 lokalit v Japonsku a Jižní Koreji, které si Moskva podle uniklých ruských dokumentů vytipovala jako možné cíle v případě širšího konfliktu s NATO.
Dokumenty zmiňují nejen vojenské objekty - například letiště, námořní zařízení nebo radarové stanice -, ale také civilní infrastrukturu, včetně jaderných elektráren, mostů, tunelů či průmyslových podniků.
Další nejistotu do bezpečnostních úvah vnáší také vývoj ve Spojených státech. Americký prezident Donald Trump si loni na jaře veřejně postěžoval na bezpečnostní smlouvu mezi Washingtonem a Tokiem.
„Máme s Japonskem skvělé vztahy, ale máme s ním zajímavou dohodu, podle které my musíme chránit je, ale oni nemusí chránit nás. Tak zní ta dohoda… a mimochodem, ekonomicky na nás vydělávají jmění. Vlastně se ptám, kdo tyhle dohody uzavírá?“ řekl Trump loni v březnu.
