Trumpova íránská námořní aliance se rozpadá dřív, než vznikla

Americký prezident Donald Trump by si přál, aby země závislé na ropě z Perského zálivu pomohly vojensky zabezpečit lodní dopravu v Hormuzském průlivu. Klíčovou dopravní tepnu zablokovaly íránské útoky reagující na napadení země Spojenými státy a Izraelem.

Podle deníku The Wall Street Journal Trump tento týden plánoval oznámit vytvoření mnohonárodní koalice, která by chránila tankery proplouvající jednou z nejdůležitějších energetických tepen světa.

Podle Trumpových představ by se do aliance měly zapojit především země, které z průlivu ekonomicky těží. Jejich první reakce však naznačují, že se přímému zapojení do operace chtějí vyhnout.

„Požaduji, aby tyto země zasáhly a chránily své vlastní zájmy, protože jde o místo, odkud čerpají energii,“ řekl Trump novinářům na palubě letadla Air Force One během nedělního letu z Floridy do Washingtonu.

Trump už dříve v příspěvku na sociálních sítích konkrétně oslovil Čínu, Francii, Japonsko, Jižní Koreu, Spojené království a „další země, které jsou tímto umělým omezením postiženy“, aby do oblasti Hormuzského průlivu vyslaly lodě a místo tak dále nepředstavovalo „hrozbu ze strany státu, který byl zcela zbaven vedení“.

Později v rozhovoru pro Financial Times varoval, že v opačném případě to bude mít „velmi špatný dopad na budoucnost NATO“. Americké ministerstvo energetiky jako nadějného „konstruktivního partnera“ pro znovuotevření průlivu označilo Čínu, která však zatím zastává tradiční zdrženlivý postoj.

„Čína je silně závislá na ropě dovážené přes Hormuzský průliv, ale domnívám se, že je nepravděpodobné, že by Peking nasadil své síly,“ uvedl pro The Korea Herald bezpečnostní expert Moon Seong-mook z výzkumného ústavu Korea Research Institute for National Strategy.

Trump však upozornil, že pokud Peking jeho naléhání nevyhoví, mohl by odložit summit s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, původně plánovaný na konec března.

Trumpovo rozhodnutí jmenovat konkrétní země tak pravděpodobně odráží frustraci z toho, že velká část mezinárodního společenství zůstává stranou, dodal Moon Seong-mook.

Z Trumpova hlediska dává apel na Čínu určitý smysl – Peking je dnes největším odběratelem ropy, která Hormuzským průlivem prochází.

Čína dováží přibližně deset až 11 milionů barelů ropy denně a významná část těchto dodávek pochází právě z oblasti Perského zálivu. Peking ale zároveň své zdroje diverzifikuje, velké množství ropy tak dováží i z Ruska, Afriky či Latinské Ameriky. Disponuje i rozsáhlými strategickými rezervami a domácí těžbou.

Z hlediska relativní závislosti na blízkovýchodních energetických zdrojích je však ještě zranitelnější Japonsko. To z Blízkého východu dováží přibližně 95 procent své ropy, má prakticky nulovou domácí produkci, a patří proto mezi velkými ekonomikami k těm energeticky nejzranitelnějším.

Na rozdíl od Číny se Japonsko z velké části spoléhá na energii z jednoho regionu.

Tokio má podle odhadů zásoby ropy přibližně na 200 dní, zatímco zásoby zkapalněného zemního plynu (LNG) vystačí na méně než jeden měsíc.

A právě to je citlivý bod japonské ekonomiky. Po jaderné katastrofě ve Fukušimě v roce 2011 země postupně odstavila většinu svých jaderných reaktorů a jako nejrychlejší náhrada výpadku výroby elektřiny se prosadil právě dovoz LNG. Ten je však náročnější na skladování, a většina zemí proto spoléhá na plynulý provoz dodavatelských tras.

Přestože je Japonsko na stabilitě Hormuzského průlivu silně závislé, vojensky zůstává opatrné. Po porážce ve druhé světové válce přijalo novou ústavu, v níž se vzdalo války jako prostředku řešení mezinárodních sporů.

Armáda – oficiálně nazývaná Japonské síly sebeobrany – má oficiálně pouze obranný charakter a vysílání vojáků či lodí do zahraničí je politicky citlivé a podléhá řadě právních omezení.

Otázka role armády v zahraničí navíc dlouhodobě rozděluje japonskou společnost. Zatímco část politiků usiluje o silnější armádu a aktivnější mezinárodní roli země, jiní varují před návratem militarismu. Přímá účast na operaci související s konfliktem s Íránem by proto byla pro Tokio obzvlášť problematická.

Premiérka Sanae Takaičiová, která se má s Trumpem setkat ve čtvrtek v Bílém domě, se tak ocitá v nepříjemné situaci – mezi Trumpovým požadavkem a ústavními omezeními své země.

„Dosud jsme nepřijali žádná rozhodnutí ohledně vyslání doprovodných lodí. Nadále zkoumáme, co může Japonsko učinit samostatně a co je možné provést v rámci právního rámce,“ uvedla Takaičiová.

Ministr obrany Šindžiró Koizumi zároveň prohlásil, že „v současné situaci v Íránu momentálně neuvažujeme o zahájení operace v oblasti námořní bezpečnosti“.

Očekává se však, že Trump se na účast Japonska zeptá premiérky osobně.

Podle odborníků se americký prezident bude snažit ukázat, že USA v otázce Íránu nestojí osamoceně. „Jsem si však jistý, že by byla Takaičiová více než ráda, kdyby se o přijetí vojenského závazku Trump nezmínil,“ uvedl pro hongkongský list South China Morning Post Jeff Kingston z Temple University.

Současná krize na Blízkém východě navíc připomíná situaci z poloviny minulé dekády, kdy tehdejší premiér Šinzó Abe přislíbil logistickou podporu v operacích proti Islámskému státu. Takaičiová, která se v mnohém snaží na Abeho zahraničněpolitickou linii navázat, tak může čelit podobnému dilematu.

„Takaičiová by byla ráda, kdyby se této situaci dokázala vyhnout, ale pokud nedojde k vyslání japonských vojáků do bojových operací, mohla by být ochotná poskytnout logistickou podporu,“ uvedl Kingston.

Dodal, že jde o „starou rovnováhu mezi snahou uspokojit obě strany a ona bude muset postupovat stejně jako Abe a vést zahraniční politiku všech směrů“.

Japonská premiérka tak nemůže Trumpovo jednání podpořit ani odsoudit. „Pokud bude viditelně odporovat a prohlásí, že Trump udělal chybu, když nařídil útoky, velmi tím zkomplikuje budoucí spolupráci s Washingtonem,“ řekl pro magazín This Week in Asia anonymně japonský akademik působící jako vládní poradce.

Japonsko dlouhodobě spoléhá na americkou vojenskou podporu.

Neméně nepříjemné je Trumpovo naléhání také pro Jižní Koreu, na jejímž území je rozmístěno více než 28 tisíc amerických vojáků.

Země se přitom současný konflikt na Blízkém východě už dotkl. Spojené státy odvezly z Jižní Koreje části protiraketového systému, který jí před lety i přes demonstrace prezentovaly jako klíčovou obranu před raketami z KLDR. Vyvstala tak otázka, nakolik jsou americké závazky vůči spojencům pevné.

„Přibližně 70 procent dovozu ropy do Jižní Koreje z Blízkého východu prochází Hormuzským průlivem, a pokud by k narušení dodávek docházelo po delší dobu, mohlo by to zásadně otřást korejskou ekonomikou,“ zdůraznil pro The Korea Herald Moon.

Podle něj zůstává spojenectví s USA klíčovým faktorem v bezpečnostních úvahách Soulu. „Pokud by Washington v obtížné situaci požádal o pomoc, bylo by pro Soul těžké to jednoduše odmítnout,“ upozornil.

Za nejrealističtější variantu považují analytici rozšíření působnosti jednotky Cheonghae, která je v regionu již nasazena. Jednotka přibližně o 260 členech zahrnuje torpédoborec, vrtulník a tři rychlé čluny. Od roku 2009 operuje v Adenském zálivu mezi Jemenem a Somálskem v rámci protipirátských misí.

Trump spojence ke spolupráci v Hormuzském průlivu vyzýval už v roce 2020. Jižní Korea tehdy dočasně rozšířila protipirátské hlídky, zároveň však zdůraznila, že její mise bude nezávislá na operacích vedených USA. V současné době však z Washingtonu do Soulu žádná oficiální žádost nepřišla.

Zdá se tak, že Trumpova plánovaná aliance existuje spíše jen na papíře. Jihokorejské ministerstvo zahraničí například uvedlo, že Trumpovo výzvu „bere na vědomí“ a situaci bude s USA „úzce koordinovat a pečlivě posuzovat“.

Jakékoli rozhodnutí o vyslání jihokorejských válečných lodí by vyžadovalo souhlas parlamentu. Opoziční Strana lidové moci už vyjádřila své výhrady. „Vláda nesmí nikdy jednostranně přijímat rozhodnutí ani ignorovat ústavní postupy v záležitostech týkajících se životů a bezpečnosti našich vojáků,“ uvedl předseda parlamentní frakce strany Song Eon-seok.

Válečné lodě do průlivu zatím neplánuje vyslat ani Austrálie, která stejně jako řada dalších zemí podle svých představitelů dosud neobdržela žádnou formální žádost.

Možné posílení evropské námořní mise na Blízkém východě mezitím projednávají také ministři Evropské unie. Neočekává se však, že by mělo dojít k výraznému rozšíření dosavadní mise v oblasti Rudého moře do Hormuzského průlivu.

Francouzský prezident Emmanuel Macron dříve uvedl, že spolupracuje s partnery z Evropy i Asie na možné mezinárodní misi na doprovod lodí průlivem.

Zdůraznil však, že k tomu musí dojít, až „to okolnosti dovolí“, tedy až boje utichnou. Přestože Trump explicitně ve své výzvě neoznačil Německo, jeho ministr zahraničí Johann Wadephul se k ní vyjádřil. „Budeme se brzy aktivně účastnit tohoto konfliktu? Nikoli,“ odmítl.