Data ukazují, jak hlubokou krizi spustil zaškrcený Hormuzský průliv

Hormuzský průliv, nacházející se mezi ománským poloostrovem Musandam a Íránem, spojuje Perský záliv s Ománským zálivem a Arabským mořem. Jde o takzvaný škrtící bod, což v námořní dopravě označuje úsek, kterým musí projít velká část lodní dopravy, protože propojuje významné mořské oblasti a často nemá snadnou či ekonomicky výhodnou alternativu.

Írán průliv blokuje a vyhrožuje útoky proti lodím, které se jím pokusí projet. Na přelomu února a března se snížil denní počet přijíždějících lodí k průlivu ze 76 na nízké jednotky plavidel.

Dalším podobným místem je například Suezský kanál, kde se v březnu 2021 zaklínila havarovaná loď a nehoda tehdy omezila dodávky zboží do celého světa.

Na další škrtící body se můžete podívat v mapě:

Hormuzský průliv je jedním z vůbec nejvýznamnějších škrtících bodů na planetě. Zejména proto, že se nedá nijak objet. „Je to jedna velká slepá ulice,“ podotkl pro Seznam Zprávy Petr Rožek, výkonný ředitel Svazu spedice a logistiky.

Průlivem ročně proplouvá podle dat Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) 30 tisíc lodí, které převáží 11 procent celosvětového objemu námořní dopravy. Lodě průlivem proplouvají v úzkých koridorech širokých zhruba dvě námořní míle (3,7 kilometru).

Ještě výraznější je podíl Hormuzského průlivu na světovém námořním obchodu s ropou – v roce 2025 tudy proplouvala jeho celá pětina, uvádí Mezinárodní agentura pro energii (IEA).

Míří tudy ropa všech hlavních producentů z oblasti, tedy Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů (SAE), Kuvajtu, Kataru, Iráku, Bahrajnu i Íránu. Kolem 80 procent suroviny míří do Asie, nejčastěji do Číny, Indie a Japonska.

Druhou klíčovou komoditou, která průlivem proudí, je zkapalněný zemní plyn (LNG). Podobně jako u ropy jde o zhruba pětinu světového obchodu, přičemž klíčovými exportéry jsou Katar a Spojené arabské emiráty. Naprostá většina LNG odtud míří opět do Asie, zhruba deset procent pak do Evropy.

Oblast je ovšem důležitá i pro další suroviny, například močovinu. Podle World Integrated Trade Solution (WITS) byly v roce 2022 největšími světovými vývozci Saúdská Arábie a Írán. Močovina je nejrozšířenější dusíkaté hnojivo, které se používá po celém světě.

Hormuzský průliv je ovšem důležitý i jako překladiště kontejnerů mezi Evropou a Asií.

Po prvních útocích na Írán 28. února, při kterých byl zabit ajatolláh Alí Chameneí a další vysocí činitelé íránského režimu, vedení země oznámilo, že Hormuzský průliv uzavře. Dva dny poté Islámské revoluční gardy (IRGC) prohlásily, že každé plavidlo snažící se projet úžinou bude napadeno.

Podle PortWatch 27. února – den před údery – skrze průliv doplulo do zálivu 95 plavidel. Den po útoku číslo kleslo na 76 a 1. března už to bylo pouhých 17 lodí. Poslední data pochází z 8. března, kdy se do zálivu dostalo už jen šest plavidel.

Mezi lodě, kterým se podle Center for Strategic and International Studies podařilo proplout 1. března, patří například čínská loď Jin Hai Wo nebo plavidlo Run Chen 2, které si toho večera vypnulo automatický identifikační systém a znovu se ozvalo druhý den ráno z Ománského zálivu.

Od začátku března je v Perském zálivu uvězněných zhruba 170 kontejnerových lodí.

Krize v Hormuzském průlivu už žene vzhůru světové ceny ropy, byť zatím cenový šok zatím nedosahuje úrovně po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022.

Krize dopadá silně zejména na Asii. Například v Číně dovoz z Hormuzského průlivu tvoří 40 procent ropného importu a 30 procent zkapalněného plynu. V energetice Bangladéše a Pákistánu převažuje plyn dovezený z Kataru a SAE. Ceny za zboží může dál zvyšovat i přepravní sazba, kterou vyšroubují omezené logistické kapacity.

Jak už bylo zmíněno, ze slepé uličky Hormuzského průlivu není jiná cesta. Lodě a námořníci tak mohou jen stát a čekat. Podle odhadů je nyní v Perském zálivu 20 až 80 tisíc námořníků. „Jsou uvězněni na lodích a nemohou si nic obstarat,“ popisuje Rožek.

Ani kotvící lodě, kterým nezbývá nic jiného než vyčkávat, však nejsou v úplném bezpečí. Už nejméně sedm zakotvených lodí bylo zasaženo íránskými střelami nebo drony, píše BBC.

Se zavřeným průlivem musí země Zálivu plánovat alternativní způsoby, jak přepravovat produkty do světa. Pro ropu jsou částečnou možností ropovody. Saúdská Arábie má ropovod Petroline, který vede z Abqaiq do Yanbu na pobřeží Rudého moře. Na začátku roku měl kapacitu zhruba dva miliony barelů denně. Souběžně s ním vede také plynovod.

Spojené arabské emiráty mají také ropovod, kterým přepravují část produkce. Ten vede těsně za Hormuzský průliv, do Fudžajry.

Ropovody jsou ale pouze částečnou náhradou:

Navíc ani doprava ropovodem není bez rizika. Pokud se totiž zemím podaří přesunout ropu ropovodem do Yanbu a pak dále na východ do Asie, kam také většina tankerů míří, čeká je plavba Rudým mořem. Tam jsou ale stále aktivní Húthíové, náboženská ozbrojená skupina v severním Jemenu, která na některé projíždějící lodě útočí. „Navíc většina lodí směřuje přes Malacký průliv do Číny, a tím pádem by to měly touto trasou až dvojnásobně daleko,“ říká Rožek.

Celý svět proto hledá alespoň krátkodobá řešení. IEA uvádí, že 32 členských států sáhne do strategických rezerv, a to nejzásadněji od roku 1974. USA zmírnily sankce uvalené na Rusko a umožnily dalším státům nakupovat ruskou ropu, která je již naložena na tankerech. Asijské státy nastavují opatření, jak zvládnout rostoucí ceny. Filipíny, které spoléhají z 95 procent na ropu z Blízkého východu, navrhly firmám kvůli úspoře paliva zkrácení pracovního týdne na čtyři dny. Japonsko, Jižní Korea i Thajsko zastropovaly ceny benzinu.

Ani po dvou týdnech není jasné, jak dlouho krize v Hormuzském průlivu potrvá. „Průlivem může i nadále proplouvat mnoho plavidel, pokud svou plavbu koordinují s íránským námořnictvem,“ uvedl ve čtvrtek 12. března podle agentury Reuters mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Baghájí. Jenže nový duchovní vůdce Íránu Modžtaba Chameneí hned o den později naopak prohlásil, že průliv by měl být uzavřen a využit jako nástroj, jak zatlačit na nepřítele.