Článek
Čtete ukázku z newsletteru Takže, ve kterém komentátoři Seznam Zpráv glosují ta nejdůležitější aktuální témata a přibližují českou i zahraniční politickou debatu. Přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každý čtvrtek dostávat do své e-mailové schránky.
Zhruba do této podoby se vyvinula i vládní rozprava, která ministru školství Robertu Plagovi zjevně hnula žlučí. Pravil, že koaliční partnery o potřebě inkluze soustavně edukuje a edukovat bude dál (dokud to nepochopí, pozn. red.). „Byť bych třeba u kolegy Macinky zrovna čekal, že bude rozumět tomu, že potřebujeme dát podporu školám, aby si poradily s žáky, kteří mají poruchy chování.“
Takže: Bylo by záhodno, aby Plaga a) neztratil nervy, b) dostal podporu premiéra, c) změny, které v inkluzi navrhuje, prosadil. Vypadají rozumně. Zdá se, že by systému mohly dát předvídatelnější pravidla a prospět žákům se speciálními i běžnými vzdělávacími potřebami. A také pohnout s nedůvěrou, která zakořenila i proto, že se společné vzdělávání nepodařilo lépe zorganizovat a vysvětlovat. V první řadě těm, kterých se přímo týká.
Plaga chce inkluzi opravovat (vládní prohlášení tomu říká „zásadní revize“ a „rušení neefektivních prvků“). Zatímco juniorní koaliční partneři ji chtějí škrtnout, odvolat. SPD to má v loňském programu stručně: „Zrušíme inkluzi.“
Motopartaj před volbami 2025 prohlásila, že „inkluze musí být okamžitě ukončena a děti, které nezvládají normální tempo, musí být vysvobozeny opětovným zřízením speciálních škol či alespoň speciálních tříd.“ A také: „Daňoví poplatníci nedobrovolně utratili desítky miliard korun za projekt, který po osmi letech existence vedl k tomu, že se dnes najdou děti druhých tříd, které neumějí číst. Nikoli kvůli tomu, že by byly hloupé, ale protože čekají na ty, kteří v normálních třídách nemají co dělat.“
Pohledu na věc tu odpovídá i nemilosrdný jazyk. S inkluzí se účtuje podobně jako s jinými nepřáteli státu v čele s neziskovkami a údajnou zelenou ideologií. Společné vzdělávání se portrétuje jako něco, co je záhodno odmítnout z podstaty jako „zlo“. Byl ustanoven slaměný panák, kterého je třeba zneškodnit. Bez diskuze.
Tuhle roli inkluzi nepřisoudili až Motoristé a SPD. O deset let je předešel prezident Miloš Zeman památně trapnými (a vlivnými) slovy, že „rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem“. Zemanův názor, že inkluze „je neštěstím pro oba“, podepírá odpor dodnes. Motoristé i Zeman tvrdí, že zrušení inkluze pomalejší žáky „vysvobodí“ – což je brutálně černobílý nesmysl.
Téma se přesunulo na pole kulturních válek. Stojí za ním představa, a pro řadu především konzervativnějších lidí i zkušenost, že ty, „kdo nestačí“, je lepší oddělit, separovat. To byl dominantní přístup za komunistů a týkal se jak školství, tak třeba života vozíčkářů. Společnost se z vůle státu – i ze zvyku – dělila na takzvaně zdravou většinu a ty ostatní.
Bariéry mezitím začaly mizet. Předsudky opadávají. Ale to na propojení společnosti samozřejmě nestačí. Inkluze doslova znamená zahrnutí, přijetí do celku. K tomu je zapotřebí, aby vstřícnou aktivitu vyvinuli především ti, kdo přijímají. Což už je výzva, které se část většiny brání, ať racionálně, nebo podvědomě. Populističtí politici tomu rozumějí a obavám jdou naproti prostou odpovědí: Zrušit!
SPD a Motoristé žádný smysluplný protinávrh nepředstavili, protože si v jádru vystačí s jedním slovem. Není divu, že se Plagova edukační mise rozbíjí o zeď.
Zrušení inkluze je prázdným heslem už jen vzhledem k tomu, kolika dětí se týká. Každého osmého žáka základních škol, sto třiceti tisíc budoucností národa. Podle motoristického receptu je potřeba je „vysvobodit“ a navíc tím za čtyři roky ušetřit 20 miliard? Obojí je naprostou chimérou.
O inkluzi rozhodne koaliční jednání a postoj Andreje Babiše. Zatím je nepřehlédnutelné, jak vlažně se premiér za reformní plán svého ministra bije. Obzvlášť v kontrastu s náruživostí, se kterou veřejnost i Plagu zásobuje vlastními nápady typu rušení devátých tříd.
Příběh inkluze prozatím obestírá smutek nad tím, jak se o dílně lidskosti mluví v kategoriích politických proklamací. Děti mají ve škole porozumět světu – ale jako by nebyly na prvním místě.
V plné verzi newsletteru Takže najdete i souhrn komentářů SZ z uplynulého týdne a autorské tipy na čtení v jiných českých i zahraničních médiích. Přihlaste se k odběru, aby vám nic zajímavého neuniklo.
