Článek
Po konci vlády Petra Fialy se nově opoziční strany vydaly na cestu „leštění značek“, tedy zdůrazňování vlastní identity. Politici se rozjeli po republice, zainvestovali do marketingu. A výsledek? Jednotlivé strany vypadají pro voliče ještě zaměnitelněji než předtím. Důvod je jednoduchý. Oč více se leští forma, o to více je vidět obsahová prázdnota současné antibabišovské nabídky.
Snad se ale začíná blýskat na lepší časy. Alespoň v ekonomické oblasti, kterou koalice během vládní zodpovědnosti absolutně nezvládla. Vznikají nové hospodářské strategie a nyní první z opozičních stran přichází s nápadem, který může prorazit z uzavřených expertních debat ekonomů do širokého voličského povědomí – ODS chce „rozinvestovat“ Česko aktivizací tuzemského kapitálu. Činorodý místopředseda Pavel Drobil plánuje nabídnout občanům investici do fondu Národ sobě.
Nápad skvělý. A teď si pojďme říct, proč to takto asi nepůjde.
Kritika po klausovsku
Drobil má nepochybně pravdu, že Češi mají v konzervativních instrumentech spoustu peněz, které nevydělávají nic nebo vydělávají jen málo. Stejně tak má pravdu, že mnohé státní a polostátní firmy potřebují investice. Tak proč to nespojit a nenabídnout Čechům investiční fond, navíc s tak lákavým názvem, jako je Národ sobě?
To je jistě chytlavý slogan, ale možná víc se hodí jiné přízvisko, kterým se také občas Drobilův nápad tituluje – druhá kupónovka. Tedy pokračování velkého privatizačního dobrodružství z první půlky 90. let.
Jenže Drobilův plán připomíná to, co otec první kupónovky a zakladatel Drobilovy domovské ODS Václav Klaus tak vehementně popíral. Klaus chtěl za každou cenu privatizaci, nikoliv polovičaté odstátnění. Proto raději šel do rizika extrémně rozdrobené vlastnické struktury a dočasného mizerného řízení firem, jen ať už nejsou pod vlivem státu.
Konkurenční koncepce ministra Františka Vlasáka a dalších tehdy propagovala jakýsi Fond národního jmění, kam by se státní firmy přestěhovaly, velmi pomalu by se privatizovaly a tyto holdingy by mohly občanům vyplácet dokonce i dividendu.
Přečtěte si také:
„Národ sobě“ přesně připomíná Vlasákův sen, který Klaus správně rozcupoval – nemůže být nic státního, co by zároveň nebylo pod politickým vlivem exekutivy. Drobil to má promyšlené: různé akcie jednotlivých tříd, řízení portfolia, risk management, investment committee… Ale buďme zde na chvíli Klausem, jenž správně odmítl smyšlenku státních firem, které stát jakoby neřídí.
A můžeme jít v kritice dál. Dejme tomu, že fond vznikne a pod ním jednotlivé podfondy. Takže třeba v podfondu pro energetiku bude energetický kolos ČEZ, strategicky důležitá infrastruktura ČEPRO, ČEPS, úplně na něco jiného určený podnik Diamo a ještě zbytky nepodstatných firem? Kdo tohle bude řídit? Jak se do něčeho takového dá vůbec kvalifikovaně investovat?
Tohle mnohem více připomíná centrální plánování doby minulé než fungující kapitalismus.
A pak tu máme problém výnosu. Není to tak dávno, co lídr ekonomické politiky ANO Karel Havlíček mluvil o státním investičním fondu, který nabídne občanům a peníze nasměruje do strategických projektů, jako je jaderná energetika nebo dopravní infrastruktura. Jen ho tehdy nenapadlo tomu říkat Národ sobě. Není však divu, že už o tom nemluví. Ekonomicky to totiž nevychází. Buď si půjčíte od lidí levně a bude levné financování Dukovan, ale pak není důvod, aby lidé na nízký výnos slyšeli. Anebo lidem garantujete hezké zhodnocení, ale pak je to drahé financování Dukovan.
Drobilův Národ sobě by čelil úplně stejnému problému – jak zajistit hezké výnosy od firem, které mají často od státu jiné úkoly, než je maximalizace zisku.
Raději standardně na burzu
Rozhýbejme tedy český spící kapitál, ale standardně bez obvyklých českých zkratek, které jsou delší, zato méně pohodlné. Není to raketová věda. Pokud ODS vidí státní a polostátní firmy, které mohou plně či částečně jít pod soukromý kapitál, ať je nabídne na burze. Nicméně za minulé vlády se ODS neodvážila prodat ani varnu piva Budvar, ani zbytný hotel Thermal. Česká burza by přitom nové tituly potřebovala, o to spíše, pokud se z obchodování stáhne ČEZ po zestátnění.
Poloviční cesta, kdy sice dál ministr financí bude kontrolovat teplotu vody v hotelovém bazénu Thermalu a ministr zemědělství rozkvašenou mladinu v kroužkovém Budvaru, ale zároveň se vše bude tvářit jako vrcholný soukromý kapitalismus, to není dobrý nápad.
A ignoruje vlastně i to největší poučení z privatizace z 90. let – firmy buď mají být státní, nebo soukromé. Pokud se hledají třetí cesty mezi tím, tak se možná pár let můžete považovat za středoevropského tygra, ale dopadá to nakonec tragicky.
