Článek
Zatímco v severofrancouzském Lille hoří popelnice a studenti skandují „všichni nenávidí policii“, jeden z mladíků vysvětluje, proč se svými přáteli vyšel do ulic. „Nemáme ani dost židlí. Na začátku každé hodiny si je musíme jít někde sehnat,“ popisuje pro BBC situaci na své škole šestnáctiletý mladík, který si nepřál uvést své jméno. „Na oběd máme 50 minut, ale jídelnou nás musí projít 2000.“
Je jedním ze stovek tisíců studentů, kteří od konce minulého měsíce protestují po celé Francii kvůli nedostatku personálu a zastaralému vybavení lyceí – středních škol pro mládež ve věku od 15 do 18 let.
Ačkoli se vláda zřejmě snaží o určité ústupky, studenti nejeví žádné známky toho, že by hodlali polevit. „Mají armádu, mají policii, mají moc,“ říká osmnáctiletá Massicella během pochodu v Lille. „Ale my máme masu lidí.“
Protesty, které přerostly v násilnosti, se staly ústředním bodem polarizované francouzské politiky, přičemž se všechny strany vzájemně obviňují ze stupňování napětí. S blížícími se prezidentskými volbami se politici z řad radikální pravice i radikální levice snaží využít nepokojů a toho, co mnozí vnímají jako neschopnost vlády krizi vyřešit.
Protesty, které zažehla situace na lyceu Antoine de Saint-Exupéry na pařížském předměstí Créteil, vyvolaly odezvu po celé zemi.
Na sociálních sítích se brzy objevila videa s krysami pobíhajícími po chodbách jiných lyceí. Ty se staly výmluvným symbolem nespokojenosti. Další videa na sítích TikTok a Instagram ukazovala rozbité toalety, díry ve zdech, popraskané omítky i plíseň. Studenti si stěžují na nesnesitelné horko v létě a zamrzlé třídy v zimě.
Problémů je více
Hněv se ale soustředí i na dlouhou školní výuku, chronický nedostatek učitelů, přeplněné třídy a velmi nepopulární systém přijímacího řízení na vysoké školy. Velká část studentů zkrátka věří, že tamní vzdělávací systém selhává. V úterý vláda uvedla, že vyrazilo do ulic 250 000 lidí, převážně mladých. Odbory odhadují účast spíše na půl milionu. Do ulic však nevycházejí jen studenti – přidávají se k nim i jejich učitelé.
Středoškolská učitelka Marine Moninsová, která se připojila k demonstracím v Lille, ukázala BBC rozvrh hodin, který podle ní celý problém ilustruje.
Stalo se běžným standardem, že žáci začínají v osm hodin ráno a končí až v šest večer. Často přitom musí dlouhé hodiny kvůli špatnému plánování a nedostatku personálu čekat na další vyučování. A když už výuka probíhá, ve třídách sedí 35 žáků. „Je už nemožné věnovat každému dítěti pozornost, kterou si zaslouží,“ vysvětluje BBC Moninsová.
Ve čtvrtek francouzská vláda učinila první krok k ústupkům vůči protestujícím a přislíbila v nadcházejících dnech 3000 suplujících učitelů navíc. Premiér Sébastien Lecornu uvedl, že do konce října bude představen plán reakce na tuto krizi. Ministři zmínili, že by se mohli znovu podívat na zdroje pro školství v rámci napjatého rozpočtu na příští rok. To však podle některých protestujících nestačí.
„Jde o víc než jen o důstojné toalety ve školách,“ říká v Paříži student lycea Alcidor pod sochou Marianne na Place de la République, v místě synonymním pro protesty. „Je to hluboký hněv mladých lidí ve Francii, kteří se necítí být zastoupeni, cítí se opuštěni, nevyslyšeni a mají strach z toho, co přijde v budoucnu.“
Protesty provázejí násilnosti
Podle ministerstva vnitra bylo během nepokojů dosud zadrženo téměř 7000 lidí, z nichž více než 85 procent tvoří mladiství. Za poslední tři týdny bylo zraněno přes 700 policistů. Lidskoprávní organizace a odbory však obviňují policii z použití nepřiměřeně tvrdých taktik vůči nezletilým, včetně použití obušků, slzného plynu a zábleskových zbraní. Zraněno bylo nejméně 200 žáků a desítky učitelů.
Jeden z chlapců přihlížející protestům na předměstí Paříže se dostal do potyčky s policisty, po níž skončil pravděpodobně po zásahu granátem se slzným plynem s vykloubenou čelistí a rozdrcenými zuby. Právě projektily vystřelené nasazenými policisty stojí i za ztrátou či poškozením zraku dalších protestujících. Podobné prostředky jsou přitom v jiných zemích zakázány.
„Jak máme reagovat, když se lidé vrhají do střetu? Pokud odstraníme možnosti donucovacích prostředků střední intenzity, zůstane nám už jen smrtící síla. A to je prostě nemyslitelné,“ hájil použití gumových a slzných projektilů pro agenturu Reuters zástupce policejních odborů Thierry Clair.
Patnáctiletý chlapec při střetu mezi policií a demonstranty v severofrancouzském městě Lens přišel o ruku. Zprávy o tom, jak k tomuto zranění došlo, se rozcházejí. Zdroj z policejních odborů citovaný agenturou AFP uvedl, že chlapec zřejmě sebral zábleskový granát vystřelený těžkooděnci, který mu pak v ruce explodoval. Svědek však pro místní média uvedl, že chlapec granát do ruky nevzal.
Ohrožení důvěry v demokracii
Učitel ze školy dotyčného chlapce Bastien Riez, který je zároveň odborářským zástupcem, se domnívá, že současná policejní taktika by mohla nevratně poškodit vztah s francouzskou mládeží.
„Pro mnohé je to první zkušenost s demokracií a protestem a narážejí při ní na policii a frašku v podobě sociálního dialogu a demokracie. Obávám se, že mnoho mladých lidí přestane věřit v tuto takzvanou demokracii úplně.“ Policie od té doby dostala zákaz používat omračující granáty při školních protestech.
Patnáctiletý pařížský žák Kaspar však pro BBC popisuje svůj strach, který ho naplňuje ve chvíli, kdy se ocitá tváří v tvář těžkooděncům. Říká, že on a jeho přátelé protestují mírumilovně, ale jejich protesty zneužívají cizí lidé.
„Ti lidé přicházejí jen proto, aby stříleli na policisty pyrotechniku, a pak utečou. To není poselství, které chceme světu vyslat.“
Vyostřená debata
Policejní velitelé tvrdí, že násilí organizované provokatéry, kteří nemají se školami nic společného, jim neuvěřitelně komplikuje práci. Michel Chaballier, zástupce generálního tajemníka Národního svazu policejních komisařů (SCPN), vyjadřuje obavu, že „politické klima se zradikalizovalo“ a před prezidentskými volbami plánovanými na příští jaro je čím dál těžší vést klidnou a konstruktivní veřejnou debatu.
„Policisté se ocitají uprostřed tohoto sociálního napětí, které je někdy přiživováno neodpovědnými politiky,“ říká. „To je škoda, protože si myslím, že tato země si zaslouží víc.“ Z protestů se snaží těžit lídři radikální levice i pravice.
Více než tři čtvrtiny lidí mladších 30 let ve Francii dotazovaných v průzkumu agentury Ipsos pro Univerzitu Aix-Marseille tento týden uvedly, že mají obavy o stav své země. Mnoho lidí má však hlubší a širší obavy z toho, jak dramaticky se ve Francii propadají strany politického středu, což zanechává v politické krajině hlubokou propast.
Krize ve vzdělávání je toho symbolem, ale zároveň hrozí, že zafunguje jako akcelerátor. Většina průzkumů naznačuje, že stále více francouzských občanů hledá odpovědi na své problémy u politických extrémů – ať už jde o otázky vzdělání, ekonomiky, identity, nebo migrace.
Marine Le Penová z radikálně pravicového Národního sdružení je favoritkou prezidentských voleb v roce 2027. Těsně za ní jsou v průzkumech Édouard Philippe a Jean-Luc Mélenchon.
Philippe byl premiérem v prvním funkčním období prezidenta Emmanuela Macrona a od té doby založil středopravicovou stranu Horizons.
Jean-Luc Mélenchon, veterán radikální levice a zakladatel hnutí Nepodrobená Francie (LFI), je v posledních třech týdnech nepřehlédnutelnou tváří starší generace mezi studenty na shromážděních.
Odpůrci ho obviňují z provokování a parazitování na nepokojích, zatímco on oponuje, že pouze jeho strana skutečně zastupuje francouzskou mládež.
Tvrdí, že současné hnutí vycházející ze školních protestů je nejvýznamnější od roku 1968, kdy obrovské demonstrace málem položily vládu prezidenta Charlese de Gaulla. V době nejsilnějších protestů tehdy ulicemi pochodovalo na deset milionů Francouzů, než nové volby přispěly k postupnému odeznění revolty – ne však dříve, než se nesmazatelně zapsala do francouzské sociální historie.
„Tradice rebelství“ a nejistá budoucnost
Ačkoli se narodila o více než čtyři desetiletí později, rozčarovaná generace francouzských teenagerů hledá inspiraci právě v minulosti. „Já osobně chci zopakovat rok 1968!“ prohlašuje Massicella v Lille, když se blíží k závěru protestního pochodu.
Le Penová se od protestů drží stranou a její nejvýraznější vystoupení spočívala v odsouzení škod na školách, které údajně dosahují milionů eur. Navrhla také, aby opravy zaplatili rodiče dětí, které se vandalismu dopustily. Princip casseur–payeur – tedy „kdo rozbije, ten platí“ – se stal vášnivým tématem, které tento týden dominovalo francouzským médiím.
Problémem pro prezidenta Macrona je, že neexistuje žádné rychlé řešení.
Nejde o scénář, kdy by platila nepopulární legislativa, kterou lze narychlo stáhnout v taktickém manévru, jehož provedením by byl pověřen premiér. To byl případ „žlutých vest“ – neústupných demonstrantů v reflexních vestách, kteří před téměř deseti lety vyšli do ulic kvůli zvýšení daně z pohonných hmot.
Komplexní reforma vzdělávacího systému by stála miliardy – za nové třídy, nové vybavení, nové učitele. A trvala by roky. A také změny, které se mohou zdát snadněji realizovatelné, například zkrácení školního dne, by bylo logisticky nesmírně problematické zavést.
A co víc, jakékoli návrhy, které by studenty uklidnily a ukončily současné protesty, by musely být schváleny v době, kdy jsou francouzské finance v rozvratu.
Náklady na obsluhu státního dluhu každý rok již překročily základní rozpočet na státní školství. Podle návrhu rozpočtu na rok 2027 dojde ke zvýšení výdajů na vzdělávání o 1,7 procenta – což je však nárůst nedosahující ani úrovně inflace.
Le Penová se zavázala ještě více snížit veřejné výdaje, pokud vstoupí do Elysejského paláce. Spoléhá na to, že její sliby týkající se snížení dluhu, omezení migrace a vyhrazení některých dávek pouze francouzským občanům zastiňují jakoukoli kritiku jejího postoje k protestujícím žákům.
Mnoho studentů však nejeví velké známky toho, že by hodlali ustoupit od jedné francouzské tradice. „Ve Francii máme tradici a historii rebelství,“ říká Alcidor v Paříži. „To je způsob, jakým jsme získali svá práva, a způsob, jakým je získáme vždycky. To je náš duch.“
