Zažil, jak se přemlouvá superhvězda. Schicka neproste, říká ikona Šmicer

O víkendu ve Špindlerově Mlýně připravil narozeninovou oslavu pro dceru Natálii (27) a jejich dvanáct kamarádů, které si přivezla z Anglie, kde roky pracuje. Synkovi Jiřímu (23) přeje, ať zdárně dokončí sportovní univerzitu a pokračuje jako fotbalový trenér. Milovanou Slavii chce konečně vidět, jak urve vítězství v Lize mistrů pod Jindřichem Trpišovským. Nejlépe dnes večer, v dalekém Ázerbájdžánu.

A pak? Vladimír Šmicer bude bedlivě sledovat novou éru fotbalové reprezentace, v jejímž dresu sám odehrál 80 zápasů.

Myslíte, že se vrátí Patrik Schick? Napodobil by tím Pavla Nedvěda, což byl příběh, který jste pozoroval zblízka.

I když tam vnímám podobnosti, protože oba jsou velmi silné a možná až svérázné osobnosti, z Pavla vždycky čišela na hřišti vášeň. S Patrikem neporovnatelná. Oba oznámili konec v reprezentaci v době, kdy byli pro mužstvo zásadní a nejlepší ze všech. Moc dobře si vzpomínám, jak to bylo u Médi (Nedvěda).

I my. V září 2004 poslal dopis na svaz, že ho vytrvale bolí koleno, které si nešťastně zranil v semifinále Eura, a až se vyléčí, chce se věnovat pouze Juventusu.

Rozuměl jsem tomu. Pavel chtěl za každou cenu vyhrát Ligu mistrů a potřeboval se na to soustředit. Bohužel se nikdy nedočkal, i my s Liverpoolem jsme mu tenkrát překáželi. Na jaře 2005 jsme ve čtvrtfinále vyřadili Juventus v součtu 2:1 a pak prožili sladkou finálovou noc v Istanbulu.

Co myslíte zpětně, že Nedvědovi vadilo nejvíc, když po nádherném turnaji v Portugalsku ohlásil konec? Bylo mu čerstvě dvaatřicet.

Nahromadilo se víc důvodů. Určitě věk. Taky nebyl fit, což nesnášel. Jakmile cítíte, že vám neúprosný fotbalový kalendář překáží v tom, abyste mohli být úplně zdraví, co se nabízí jako první vyškrtnout? Odlety na reprezentační srazy, protože pak můžete zregenerovat síly a využívat veškerou energii pro klub. I proto jsme bez remcání respektovali, jak se Pavel rozhodl. Zároveň jsme vnímali, že pořád máme jeden z nejlepších výběrů Evropy. V historii samostatného Česka určitě. Méďa byl sice lídr, ale zároveň tam byli Karel Poborský, Tomáš Rosický, Milan Baroš, Honza Koller, Petr Čech v brance. Věděli jsme, že silní zůstaneme. A taky jsme tiše přemýšleli: Třeba si to rozmyslí, třeba se vrátí.

Což teď naznačil taky Patrik Schick. Jen pár měsíců po rezolutním vzkazu, že odevzdává český dres.

I tomu jsem rozuměl, protože jsem přesvědčený, že to má určitou spojitost s Nedvědem. Ani jeden se v rodné zemi necítil úplně doceněný. Vzpomínám, jak jsme byli kdysi třikrát za Méďou na návštěvě v Itálii. Kam se vrtnul, tam se kvůli němu spustilo šílenství. Italové považují fotbal za náboženství a největší hvězdy za bohy. Pak přijedete do Čech - a nic, žádný humbuk, nikdo se vám neklaní. A jakmile se vám nepovede jeden nebo dva zápasy v reprezentaci, dostanete bídu. Novináři vám naloží, fanoušci pískají. Upřímně, z venku jsme byli zvyklí spíš na zastání.

O tom by zrovna Nedvěd mohl napsat memoáry.

Už to, jak v roce 2002 vyhlásil bobříka mlčení, leccos naznačilo. Bojoval s novináři a takhle prostě reagoval. I Karel Poborský třeba vynechával rozhovory. Vždycky jen vzkázali: Pošlete tam Šmícu, on to všechno poví za nás. A podívejte se, jak se všechno změnilo, když ukončili kariéry a dali si odstup.

Z Poborského, který nechtěl mluvit, je respektovaný televizní komentátor a glosátor.

A Pavel, coby manažer reprezentace, by měl být ze své pozice k novinářům velice vstřícný. Holt každá doba má v sobě něco jiného. Ale abychom se vrátili k věci.

No právě.

Jsem zvědavý, jak se to časem rozleží v hlavě Schickovi. Kdysi jsem v nějaké anketě prohlásil, že by ho trenéři měli povolávat jen na San Marino nebo Andorru, protože v zápasech proti trpaslíkům dostane přesně takový servis, jaký potřebuje. Ale nemyslel jsem to špatně vůči němu, spíš to byla ironická reakce na hodnocení jeho výkonů. Otevřeli jste noviny a v nich všude: Schick se neprosadil, protože byl bez servisu. Tak jsem do toho rýpnul. Osobně mám Patrika jako fotbalistu strašně rád, je to mimořádný útočník, střelec od boha. Fantastická práce s balonem, technika, zakončení. Vždyť jako jediný Čech v historii nastřílel ve velkých ligách přes 100 gólů. I teď o víkendu se trefil. Jen ta jeho řeč těla.

Vypadá chladně. Odměřeně.

Přesně, nevidím tam emoce. Zatímco on na hřišti často ani nehne brvou, já se u televize nervuju a rozhazuju rukama. Takže rozumím fanouškům, kteří to prožívají stejně. Ptal jsem se třeba Ivana Haška, když byl u nároďáku: Hele, jak ten Schick vypadá na tréninku? Maká vůbec? Ivan neváhal a odpověděl: Vždycky je připravený, příkladně pracuje, jen u toho nemá emoce.

A jsme u toho.

Když jste Nedvědovi, Kollerovi, Poborskému nebo Barošovi nedali pět minut pořádný balon, dostali jste od nich vynadáno. Zároveň zůstali zažraní a o další míč si řekli pohybem, vyhraným soubojem. Tohle jsem u Schicka nikdy neviděl. Ale každý jsme jiný.

Rozuměl jste vysvětlení, které použil po mistrovství světa v Americe? V překladu znělo: Reprezentace mi víc bere, než dává. Už mě to nebaví.

Přesně napsal, že ho reprezentace znehodnocovala, což nebylo šťastné. Nevím, jestli se hráči jezdí do nároďáku zhodnocovat. A jestli budu mluvit za sebe, nikdy jsem ani vteřinu nepomyslel na to, že dobrými výkony za nároďák se můžu prodat.

Byť právě vaší generaci se to díky Euru 1996 povedlo. I když vy sám jste ze Slavie do Lens přestoupil už před turnajem, po něm by jistě přišla ještě lákavější nabídka.

Nás zhodnocoval nároďák. Neumím si představit, že bych jezdil z Liverpoolu a zápasy za reprezentaci mi v klubu ubližovaly. Jsem přesvědčený, že Patrik měl vychladnout, než pošle své prohlášení do světa. Měl si po mistrovství srovnat myšlenky a nedělat tak zásadní krok v emocích. Všichni jsme cítili, že mu zápasy v reprezentaci nepřinášely radost. Tím pádem se dostával pod palbu. Když víte, co umíte, a zároveň vás novináři i fanoušci kritizují, že nejste dost dobrý, bere vám to energii a chuť. Navíc ani ten fotbal ho nebavil. A mistrovství světa bylo vrcholem všeho. Vždyť i já měl podobné období.

Cože? Vy? Kdy?

Když jsem kopal třetí rok v Liverpoolu.

A Češi nepostoupili na mistrovství světa 2002 do Asie?

Taky ve mně bublalo, že skončím. Zkazili jsme kvalifikaci a nálada byla pod psa. Víc kluků se zamýšlelo: Buď to začneme dělat pořádně a naplno, nebo bude lepší to nedělat vůbec. Nebudu to rozvádět do detailů, ale lhali jsme si, když jsme tvrdili, že v reprezentaci makáme na maximum. Ani během přípravy, ani v zápasech. Mysleli jsme si, jaké nejsme hvězdy, a dostali jsme přes prsty. Nikde jsem to neventiloval, ale potřeboval jsem restart. Restart, nebo konec.

Přišel naštěstí restart pod Karlem Brücknerem.

Odletěli jsme tenkrát na Kypr, první turnaj s novým trenérem. Rada starších se sešla a musela si říct, co dál. A s kým. A proč. Zároveň se měl volit nový kapitán, protože se všude možně řešilo, jestli Pavel Nedvěd je ten správný.

Navíc zrovna on přiletěl se zpožděním, protože si doma zapomněl pas.

Což byl taky nějaký signál… Jakmile Pavel dorazil, svolala se večer schůzka a trenér Brückner to chtěl od nás slyšet na rovinu. Seděli tam kluci ze stříbrného Eura v Anglii, Honza Koller a myslím, že už taky Petr Čech. Plus nový reprezentační manažer Vlastimil Košťál. Vystoupil jsem, že by kapitánská páska měla zůstat tomu, kdo ji nosil. Že je to největší persona, že mu všichni věříme a že se ponaučíme.

A teď si představte, že to mohl být váš poslední sraz.

Ano, mohl. Vážně jsem o tom přemýšlel. Byl jsem sám ze sebe zklamaný a smutný. Kvalifikaci o mistrovství světa jsem hrál špatně, některé zápasy dokonce vůbec. Byl to čistě můj problém. Nehledal jsem chybu v trenérech nebo spoluhráčích. Prostě jsem si myslel, že jsem velká hvězda, která nemusí makat nadoraz. A nebyl jsem v tom sám. Naštěstí jsme ten turnaj zvládli, porazili Maďarsko, pak taky 4:3 Kypr mým gólem v poslední minutě - a vzduch se pročistil. Znovu jsme začali jezdit na srazy s chutí, připravení vydat ze sebe všechno. Dodnes jsem přesvědčený, že to byl klíčový moment. Další dva roky jsme neprohráli jediný zápas.

Zatímco teď si národní tým v nejsilnější kategorii Ligy národů došel pro čtyři očekávané porážky s favority.

V tom vidím největší kontrast. Možná si Patrik Schick znovu spočítal předem, že si moc nekopne a nevěřil, že se něco zlepší. A ono se zlepšilo. Minimálně trenér, klima i herní styl. Čtyřem porážkám navzdory.

Věříte v trvalou změnu?

Zatím bych tomu dal čas. Silným jsme uměli čelit vždycky. Otázka je, až budou muset kluci dobývat a soupeře předčít ve finální třetině hřiště, kde se zápasy rozhodují. Individuální dovednosti hráčů nezlepšíte během reprezentačního srazu. Ale je jasné, že nároďák potřeboval novou energii, nové tváře a nový impuls, který se dostavil. Všichni poznali rukopis nového trenéra Santiho Denii. Výš napadat, nezbavovat se míče, kombinovat. Přeju mu úspěch.

A Schickovi návrat?

Musíme respektovat jeho letní volbu. Nechal bych mu čas na odpočinek, na rozmyšlení. Já to vážně vnímám podobně jako tenkrát u Pavla Nedvěda. Tihle borci to tak prostě někdy mají. Jsou výjimeční - a zároveň první na mušce. Patrik to dlouho snášel, třeba si odpočine a dostane zase chuť.

Nedvědův comeback se povedl. V tuhém barážovém boji proti Norsku pomohl k postupu na mistrovství světa.

A to jsme ještě pro barážovou jistotu potřebovali vyhrát v Helsinkách a měli úplně rozbitý mančaft. Tehdy poprvé zaznělo: To by bylo fajn, kdyby nám Méďa píchnul. O baráži nepadlo jediné slovo.

Vítali jste Nedvěda? Nebo jste byli kyselí, rozpačití?

Jeho rozhodnutí jsem nikdy nebral jako zradu, ale trenér Brückner se před baráží pro jistotu zeptal týmu, jestli se vyplatí na Nedvěda zatlačit, aby se vrátil. Souhlasili jsme jednohlasně. Nevím, jak by to bylo u Schicka.

Zkusme to aspoň hypoteticky.

Nechci radit, ale jako padesátník už mám po kariéře leccos za sebou. Myslím, že by Santi Denia s Pavlem Nedvědem coby manažerem reprezentace měli zajet do Leverkusenu. A možná víckrát. Ne se podbízet, přemlouvat nebo prosit o pomoc. Spíš poznat Patrikův názor, jeho životní postoj, taky ho vidět v zápasech. Klidně se vrátit k mistrovství světa, aby si vyjasnili souvislosti. Občas se slova ztratí v překladu a nikdy není na škodu, když chlap s chlapem mluví na rovinu.

A dál?

Nechat Patrika, aby všechno zvážil. Los mistrovství Evropy teprve přijde. Ať si nechá čas na rozmyšlenou.

Jenže návraty a změny závažných rozhodnutí bývají dvousečné. Legendární hokejový brankář Dominik Hašek by o tom mohl vyprávět.

Osobně to nemám moc rád, když se jednoho dne rozhodneš skončit a za rok to bereš zpátky. Zažil to třeba Honza Koller. Nechal se přemluvit na kvalifikační zápas se Slováky, nevyhrálo se a jemu to spíš ublížilo.

Nepomohl, jak se očekávalo.

Bohužel. Jako fanoušek jsem to přivítal, protože jsme rázem měli větší šanci vyhrát, jenže Honzovi ten risk nevyšel. Národ ho vnímal skoro jako spasitele a on tuhle roli naplnit nemohl. Otázka je, co z toho zohlední Patrik Schick. Rozhodnout se musí sám.