Soudy svěřují děti i násilným rodičům. Ze zákona zmizela pojistka

„Za zásadní považuji zakotvení povinnosti soudů při rozhodování o svěření dítěte do péče zohledňovat, zda se některý z rodičů nedopouštěl násilí.“

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková touto větou 29. května 2024 oznamovala novinářům na tiskové konferenci, co přinese zákon o domácím násilí, jehož návrh ten den schválila vláda Petra Fialy.

Zákon podle ní „nově zavádí povinnost soudů přihlížet k faktu, že v rodině docházelo k domácímu násilí“, když se rozhoduje o svěření dítěte do péče nebo o jeho kontaktu s rodičem.

Stejnou informaci zveřejnil také Úřad vlády.

Jenže zákon, který vláda ten den posvětila, takové ustanovení už neobsahoval. Z návrhu, o kterém ministři hlasovali – a následně šel do parlamentu - mezitím zmizelo.

Ještě v původním návrhu zákona byla změna paragrafu 907 občanského zákoníku formulována jednoznačně: Soud má při rozhodování o péči o dítě „vždy posoudit“, zda se některý z rodičů dopustil domácího násilí vůči druhému rodiči nebo dítěti, případně jednání povahy úmyslného trestného činu. Přihlédnout měl k závažnosti, povaze, délce trvání a okolnostem takového jednání.

Neznamenalo by to automatický zákaz péče násilného rodiče o dítě. Soud by však dostal výslovnou zákonnou instrukci, že tuto okolnost musí zkoumat. Když vláda návrh 29. května 2024 schvalovala, věta v něm už nebyla.

Seznam Zprávy v posledních dvou týdnech pátraly po tom, jak a proč se to stalo – a jak je možné, že ani spolupředkladatelka zákona o tom nevěděla?

Téma zmizelé věty se otevřelo letos 1. října při kulatém stole v Senátu věnovaném ochraně dětí před násilím. Vystoupila na něm Branislava Marvánová Vargová z organizace ROSA, která pomáhá obětem domácího násilí a podílela se také na přípravě legislativních změn.

Připomněla, že povinnost soudů výslovně zohledňovat domácí násilí už jednou do zákona navržena byla: „Bohužel toto nakonec zakotveno nebylo. Myslím si, že je to velká chyba,“ řekla Vargová. A popsala také případ z praxe své organizace.

„V našem azylovém domě s utajenou adresou teď máme matku s dcerou, mají utajený pobyt (opatření v případě obětí domácího násilí v rodině s dítětem, pozn. red.). A soud rozhodl o tom, že matka musí vydávat nezletilou dceru ke kontaktu s otcem v poměru týden-týden.“

Z bezpečnostních důvodů bylo nutné dítěti měnit i školu. Otec ale odmítal dát ke změně souhlas, pokud se nedozví, kde matka s dcerou pobývají. O změně se podle Vargové po dobu šesti měsíců nerozhodlo - a dítě tak nemohlo řádně docházet do školy.

Dívka, o které Vargová mluvila, přitom podle jejího vystoupení při opakovaných výsleších popsala situaci, kdy se snažila bránit matku před fyzickým napadením otcem. Vargová uvedla, že soud tyto informace dostatečně nezohlednil.

„Mohla bych tady těch příkladů sypat hodiny. To znamená, nejedná se o individuální jednotlivé pochybení, je to systémový problém,“ říká Marvánová Vargová.

Jde o popis případu ze strany organizace ROSA. Seznam Zprávy nemají k dispozici soudní spis, který by umožnil okolnosti nezávisle ověřit.

Podle Vargové příběh ukazuje zásadní problém opatrovnických řízení: domácí násilí bývá zaměňováno za běžný rodičovský konflikt. Instituce pak po rodičích požadují komunikaci a kompromis, aniž by dostatečně zohlednily, že jeden z nich může být obětí násilí druhého.

„Ochrana dítěte před domácím násilím nekončí odchodem oběti. Tam často ta cesta začíná,“ uvedla.

Na její vystoupení navázala senátorka Hana Marvanová. Právě od zástupkyně organizace ROSA se podle svých slov dozvěděla, že podobné ustanovení už bylo součástí dřívějšího návrhu zákona o domácím násilí. A sama začala pátrat v legislativní historii – elektronickém systému, kam se ukládají návrhy zákonů i navazující dokumenty.

A skutečně našla původní znění zákona, ze kterého věta zmizela. „Já jsem si myslela, že jsme teď vymysleli novinku, že by soudy by měly mít povinnost zohledňovat domácí násilí. Takže to novinka není,“ řekla senátorka, která je jednou z autorek návrhu, který chce měnit takzvanou rozvodovou novelu občanského zákoníku.

Seznam Zprávy se nyní už bývalé vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové zeptaly, proč v květnu 2024 veřejně představovala opatření, které ve vládou schváleném návrhu už nebylo.

„My jsme to nevěděli. Bylo to vyjmuto úplně mimo nás,“ odpověděla.

Laurenčíková přitom nebyla pouhým glosátorem zákona. Spolu s tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem (ODS) byla jeho spolupředkladatelkou.

Podle jejího dnešního pohledu návrh narazil na tehdy souběžně připravovanou rozvodovou novelu, která měnila stejný paragraf občanského zákoníku.

Ministerstvo spravedlnosti tehdy prosazovalo koncepci, podle níž měl soud rozhodovat na základě obecného principu nejlepšího zájmu dítěte, nikoliv podle výčtu jednotlivých kritérií.

Tým Laurenčíkové však chtěl výslovnou zmínku o domácím násilí zachovat. „Z našeho pohledu se nejednalo o preferované řešení - a za vhodnější jsme považovali ponechání konkrétního výčtu kritérií, včetně domácího násilí,“ uvedla.

Na otázku, zda považuje za problém, že jako spolupředkladatelka o vypuštění ustanovení nevěděla, odpověděla jednoznačně: „Ano.“

Senátorka Hana Marvanová (senátní klub ODS a TOP 09) na kulatém stole uvedla, že podle jejího zjištění bylo ustanovení vypuštěno z návrhu zákona bez jakéhokoliv vysvětlení.

Od bývalého ministra pro legislativu Michala Šalomouna (Piráti) podle svých slov slyšela, že šlo o politickou dohodu.

Podobně události popisuje také bývalá ministryně spravedlnosti a poslankyně ANO Helena Válková: „Pan ministr Šalomoun mně tehdy doslova řekl, říkám to na mikrofon: ‚Pokud budeme na tom trvat, tak v občanském zákoníku nebude vůbec nic, ‘“ uvedla při senátním jednání.

Podle Válkové proto zastánci výslovného ustanovení o zohledňování domácího násilí při rozhodování o péči o děti ustoupili, aby neohrozili přijetí ostatních změn.

Michal Šalomoun, dnes advokát s praxí v Třebíči, ale takový výklad odmítá. Přiznal ale, že si přesné detaily sám nepamatuje, nicméně nechal své někdejší spolupracovníky zpětně dohledat legislativní postup při přípravě tohoto návrhu zákona.

Podle něj nešlo o politický obchod, ale o reakci na stanovisko pracovní komise pro soukromé právo Legislativní rady vlády. „Komise řekla: ‚Máte v legislativním procesu dva návrhy, které řeší ten samý paragraf a různě. Tak s tím něco udělejte,‘“ říká Šalomoun.

Výsledkem podle něj bylo, že přednost dostala komplexnější rozvodová novela. „Ta komise má být odborná a ona řekla: ‚Dost, zesoulaďte to,‘“ uvedl Šalomoun.

Jenže dokument, na který se bývalý ministr pro legislativu odvolává, ukazuje důležitou okolnost.

Seznam Zprávy získaly původní stanovisko pracovní komise pro soukromé právo z 19. dubna 2024. Jeho formulace je stručná: „V čl. I bodě 3 je potřeba předmětné ustanovení sladit s nově navrženým § 907, který se mění v souběžně předložené novele občanského zákoníku.“

Komise tedy požadovala sladění dvou legislativních návrhů. Výslovně ale nenavrhla, aby z prvního z nich zmizela povinnost soudů posuzovat domácí násilí.

Úřad vlády na dotazy Seznam Zpráv nyní uvedl, že se jednání účastnili zástupci jeho Odboru lidských práv a Ministerstva spravedlnosti. Konkrétní řešení se následně promítlo do stanoviska předsedy Legislativní rady vlády.

„Výsledkem bylo vypuštění navrhované změny § 907 z návrhu zákona,“ uvedla tisková mluvčí vlády Karla Mráčková.

Kdo konkrétně takové řešení prosadil, Úřad vlády nedoložil - z jednání pracovní komise totiž prý neexistuje zápis ani přepis debaty.

Ministerstvo spravedlnosti (dnes ale s jiným ministrem než tehdy) ve svých odpovědích na otázky Seznam Zpráv vypuštění hájí jako legislativně-technickou nutnost.

„Z legislativně-technického hlediska bylo nutné ustanovení z první novely vypustit. I kdyby se tak nestalo, pozdější rozvodová novela by jej spolu s ostatními kritérii zrušila,“ uvedl ve svých odpovědích mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.

Tím vysvětluje legislativní střet. Stále ale není doloženo, kdo rozhodl, že se vyřeší právě odstraněním výslovné povinnosti soudů posuzovat domácí násilí. Nesoulad přece bylo možné vyřešit i tím, že by v tehdy chystané rozvodové novele bylo domácí násilí také přímo zmíněné.

Seznam Zprávy se obrátily i na Pavla Blažka, který byl v době přípravy zákona ministrem spravedlnosti a spolu s Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou jeho spolupředkladatelem. Ptaly se mimo jiné, zda o vypuštění ustanovení věděl, kdo o něm na ministerstvu rozhodl a zda byla změna konzultována s druhou spolupředkladatelkou.

Blažek na zaslané otázky nereagoval.

S rozvodovou novelou byla úzce spojena také tehdejší poslankyně Eva Decroix (ODS), která až v červnu 2025 vystřídala Blažka ve vedení Ministerstva spravedlnosti.

Právě aktivitu Decroix zmínil Šalomoun při vysvětlování, proč oba zákony na sebe narazily.

Eva Decroix však nyní odmítá, že by o vypuštění sporné věty rozhodovala: „Nebyla jsem hlavním aktérem těch návrhů,“ uvedla pro Seznam Zprávy. „Jestli to v nějakém stadiu do toho zákona bylo napsáno, nebo bylo vymazáno, to já nevím. Já nebyla ve vládě.“

Potvrzuje ale, že rozvodová novela vycházela z jiné koncepce. Místo výčtu jednotlivých kritérií měla soudům ponechat obecnější pravidlo rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte.

Dnes ale Decroix prý nemá problém s tím, aby zákon domácí násilí zmiňoval výslovně. „Já jsem pro, aby to tam bylo,“ uvedla nyní. Podle ní zesílil veřejný požadavek, aby bylo domácí násilí v zákoně výslovně uvedeno.

Za důležité považuje přesné znění, aby se při rozhodování o péči a styku zabránilo také nepřiměřenému přerušování rodinných vazeb na základě neprokázaných obvinění.

Právní úprava, která neobsahuje žádná konkrétní kritéria nejlepšího zájmu dítěte, automaticky neznamená, že by soudy směly domácí násilí při rozhodování o dětech ignorovat. Zákon posílil ochranu dětí před domácím násilím i na jiných místech. A soudy jsou nadále vázány principem nejlepšího zájmu dítěte – byť, jak ukazuje praxe, si ho vykládají různě.

Právě na nejlepší zájem dítěte upozorňuje docentka Renáta Šínová, specialistka v oblasti rodinného práva, která byla členkou pracovní komise legislativní rady. Uvedla, že jí o žádné „politické dohodě není nic známo“.

„Domácí násilí nelze považovat za souladné se zájmem dítěte,“ uvedla pro Seznam Zprávy. Podle ní zákon nemůže výslovně vyjmenovat všechna možná rizika, která mohou dítě ohrozit a sama vidí jiný problém. „Domácí násilí je významným problémem aplikační praxe, která si často neumí poradit s tím, jak domácí násilí poznat, a má bohužel tendenci toto bagatelizovat,“ upozornila.

Spor se tedy v současnosti nevede o to, jestli mají soudy domácí násilí zohledňovat. Ale jestli stačí obecná zákonná povinnost, nebo je potřeba soudům některá rizika výslovně napsat do zákona.

Skupina senátorů v čele s Hanou Marvanovou předložila novelu občanského zákoníku, která má zdůraznit bezpečí dítěte a uložit soudům zabývat se závažnými riziky na straně rodičů. Výslovně zmiňuje domácí násilí, těžkou závislost na návykových látkách nebo závažnou násilnou trestnou činnost.

Vlastní úpravu připravuje také Ministerstvo spravedlnosti vedené Jeronýmem Tejcem (ANO). Podle Michala Fraňka, náměstka ministra pro řízení koordinace tvorby právních předpisů, má návrh zavést seznam kritérií pro posuzování nejlepšího zájmu dítěte, včetně jeho bezpečí a domácího násilí. Tento návrh v pondělí schválila vláda Andreje Babiše.

Oba návrhy - vládní i senátní - by se přitom mohly propojit. Poslankyně ANO Helena Válková na kulatém stole v Senátu uvedla, že se s ministrem Tejcem dohodla na možnosti doplnit ministerskou novelu o důležitá ustanovení ze senátorského návrhu.

„Zkontrolujeme si, jestli Ministerstvo spravedlnosti tam opravdu promítlo to, co máte vy v senátorské novele, to znamená bezpečí dítěte na prvním místě,“ prohlásila Válková před pár dny. Pokud některá důležitá ustanovení budou ve vládním návrhu chybět, podle svých slov připraví společný poslanecký pozměňovací návrh.

Stát se tak po více než dvou letech vrací k pojistce, kterou z návrhu zákona v roce 2024 odstranil. Kdo konkrétně tehdy o jejím vypuštění rozhodl, zůstává neobjasněno.