Článek
Evropská unie v pondělí schválila dosud největší jednorázové rozšíření svého sankčního seznamu. Nové postihy míří na téměř 1600 lidí a subjektů spojených s ruským vojensko-průmyslovým komplexem.
„Více než polovina sankcionovaných subjektů souvisí s výrobním řetězcem balistických střel. Výrazně tak Rusku ztěžujeme, zpomalujeme a prodražujeme výrobu zbraní, které používá k zabíjení Ukrajinců,“ řekla šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová.
Celkový počet osob a subjektů na unijním sankčním seznamu zaměřeném na ochranu územní celistvosti Ukrajiny se podle ní zvýší téměř o třetinu.
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul označil novou řadu represivních opatření proti Rusku za „bezprecedentní sankční úder“.
„Ztěžujeme Putinovi pokračování v jeho agresivní válce v rozporu s mezinárodním právem a v jeho cynickém pokusu o vyčerpání civilního obyvatelstva Ukrajiny vražednými bombardovacími kampaněmi,“ řekl Wadephul v pondělí na setkání ministrů zahraničí EU v Lucemburku, kde se sankční balíček projednával.
Co se děje se sankcemi vůči Rusku?
Evropa se umí morálně pohoršit, často je to ale to jediné, k čemu se vybičuje. Teď je na tahu, píše ve svém komentáři Kateřina Šafaříková.
Jenže ruský prezident Vladimir Putin dostal před pár dny nečekanou vzpruhu přímo z Washingtonu. Americký prezident Donald Trump v pátek oznámil dohodu s Moskvou o dodávkách nejméně 300 tisíc tun nafty a zrušil tím dříve uvalené americké sankce na Rusko.
Krok vyvolal obavy na Ukrajině i mezi jejími spojenci. Ti tvrdí, že takový postup podkopává transatlantickou jednotu v době, kdy Rusko zintenzivňuje své útoky na Ukrajinu.
„USA jsou naším největším spojencem, ale naše poselství je jasné: pokud chceme ukončit tuto válku, jediný způsob, jak toho dosáhnout, je vyvinout větší tlak na Rusko,“ prohlásila v pondělí ráno Kallasová. „Rusko tuto válku začalo. Na to bychom neměli zapomínat.“
Sankce a další postupy
Evropské státy apelovaly na Washington, aby vůči Moskvě udržoval tvrdý kurz, od návratu Donalda Trumpa ale nemají vždy podporu Bílého domu.
Jaký účinek ale sankce skutečně mají, se podle expertů hodnotí obtížně. „Hodnocení účinnosti sankcí by mělo začít ujasněním toho, čeho jimi chceme dosáhnout,“ vysvětlila už dříve pro Seznam Zprávy Ksenia Kirkhamová, která se na King's College London věnuje mezinárodním sankcím a ekonomickému nátlaku.
Pokud je jejich cílem dlouhodobě oslabovat ruskou ekonomiku, jsou podle ní dopady viditelné. „Pokud ale mají Rusko přimět k ukončení vojenských operací na Ukrajině, je obrázek mnohem méně jednoznačný,“ poznamenala.
Rusko dnes patří k nejvíce sankcionovaným zemím na světě. Po začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 přitom Západ sázel na to, že ekonomický tlak Moskvu postupně připraví o peníze a technologie potřebné k vedení války.
Sankce měly zároveň omezit příjmy ruského státu a jejich dopady se měly promítnout i do života běžných lidí. Ekonomika se ale nezhroutila a Kreml dokázal část obchodu přesměrovat jinam.
Sankce zároveň ruskou ekonomiku změnily způsobem, který není na první pohled tak viditelný. Moskvě zvyšují náklady na vedení války, zpomalují modernizaci a komplikují přístup k technologiím. Samy o sobě ale nemusí Kreml přimět k rozhodnutí válku zastavit.
„Rusko má značné domácí zdroje, významnou průmyslovou kapacitu a vysokou míru soběstačnosti v klíčových strategických odvětvích. To mu umožňuje dlouhodobě udržovat své válečné úsilí,“ popsala Kirkhamová.
Po anexi Krymu v roce 2014 se navíc Moskva postupně připravovala na možnost dalších západních sankcí. Po začátku plnohodnotné invaze pak ještě výrazněji prohloubila vztahy s Čínou a Íránem a část svých obchodních vazeb přesunula mimo Západ.
Některé země se tak snaží Ukrajinu podporovat i na bitevním poli. Například Finsko, které je dlouhodobě zarytým podporovatelem Kyjeva, slíbilo navýšení finanční a vojenské pomoci. Přispět chce zejména na protivzdušnou obranu. Podobně se k tomu staví i pobaltské země nebo Dánsko.
V Evropské unii ale zůstávají i další prostředky, které by mohly Ukrajině pomoci. Jde konkrétně o konfiskaci ruských aktiv, která zůstávají zmrazená v unijních bankách. Tyto peníze by se následně mohly využít na pomoc Ukrajině nebo její rekonstrukci.
V tomto ohledu ale přetrvávají spory, zejména kvůli belgickým obavám z reakce Moskvy a z vytvoření precedentu pro další podobné případy.
