Článek
V týdnech před evropským summitem to vypadalo nadějně. Návrh plánu, jak využít zmrazená ruská aktiva v evropských zemích k financování pomoci Ukrajině, schválili velvyslanci členských zemí EU. Šlo by o průlom, protože o této možnosti se diskutuje od začátku ruské invaze, ale státy tento krok vnímají jako značně rizikový a kontroverzní.
Ve čtvrtek tak bylo zase všechno jinak. Prezidenti a premiéři se rozhodli „poslední evropskou kulku“ – jak plán překřtil bruselský list Politico – nevypálit. Pro EU je návrh tzv. reparační půjčky důležitý zejména proto, aby poskytla Ukrajině stabilní přísun peněz ve chvíli, kdy je americká pomoc nejistá.
Za nepřijetím návrhu stojí zejména zásadní výhrady jednoho státníka – belgického premiéra Barta De Wevera. Právě jeho zemi by totiž dohoda mohla nejvíc poškodit.
Pro vyjasnění: Lídři EU návrh nesmetli zcela ze stolu, jen místo původní formulace o „postupném využití peněz“ pouze pověřili Evropskou komisi, aby předložila „možnosti finanční podpory“ Ukrajiny. V praxi to znamená, že rozhodnutí odložili na prosinec.
Seznam Zprávy přehledně vysvětlují, proč dohoda prozatím nevyšla a v čem celý plán spočívá.
Proč Belgie plán nepodporuje?
V Belgii je uložena většina ze zmrazených ruských aktiv v hodnotě 140 miliard eur, konkrétně v bruselské instituci Euroclear. Jejich využití na pomoc Ukrajině je právně a finančně složité a Belgie se obává, že by ji tento krok znevěrohodnil v očích dalších mezinárodních partnerů.
Požaduje proto záruky, že vše bude legální a že splácení dluhu nezůstane na ní v případě, že by Rusko požadovalo zpátky své peníze, jakmile budou zrušeny sankce.
Jak píše server Politico, premiér je kvůli tomu doma pod velkým politickým tlakem. Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová v rozhovoru pro stanici BBC vzkázala, že obavy Belgie jsou „pochopitelné“, a ubezpečila, že země by neměla „nést riziko sama“. Většina evropských zemí tvrdí, že je připravena Belgii záruky poskytnout.
„Je to pro mě trochu hořké, že se na nás teď ukazuje jako na neochotnou zemi,“ poznamenal De Wever. Variantu, že by následky kontroverzního kroku nesli belgičtí daňoví poplatníci, ale označil za „naprosto šílenou“.
Jaká jsou rizika?
De Wever tvrdí, že nedotažení plánu by mohlo ohrozit „důvěru v celý evropský finanční systém“. „Pokud si Rusko může z jakéhokoli důvodu ty peníze vyžádat… ty peníze tam musí okamžitě být,“ prohlásil. Kdyby se mezitím poskytly Ukrajině, logicky by je nemohlo dostat Rusko.
Jak už bylo zmíněno, otázkou je, jestli je vůbec takový krok legální. List The New York Times dokonce reparační půjčku označil za politickou a zároveň finanční ruletu pro Evropu.
Výhrady v minulosti zaznívaly i od dalších evropských států, mluvilo se právě o konfliktu s mezinárodním právem či snížení důvěryhodnosti eurozóny i samotného eura v očích investorů.
Kritici upozorňují, že Evropa by mohla vlivem půjčky přijít o pověst bezpečného útočiště pro zahraniční aktiva a odradit země, jako je Indie nebo Čína, od toho, aby si ukládaly peníze v evropských bankách v obavě, že pokud se znelíbí sedmadvacítce, přijdou o ně.
Ačkoliv jsou ruská aktiva zmrazena, nadále zůstávají majetkem Moskvy a jejich zabavení je z právního hlediska problematické. K tomu, aby je EU mohla využít, je musí nahradit dluhopisem zaručeným všemi členskými státy, které se zavázaly k úhradě dluhu.
V čem spočíval návrh reparační půjčky?
Sedmadvacítka už od jara 2024 využívá na pomoc Ukrajině úroky ze zmrazených aktiv. Ročně tímto způsobem vygeneruje okolo tří miliard eur.
Nový plán ale Unii umožňuje zajít ještě dál. Na základě něj má Euroclear předat Unii kontrolu nad aktivy a umožnit poskytnout Ukrajině bezúročnou „reparační půjčku“. Její možná výše by mohla být 140 miliard eur po dobu tří let.
Ke splacení půjčky má dojít v okamžiku, kdy Ukrajina obdrží od Moskvy po skončení války reparace. V tu chvíli totiž Unie počítá se zrušením sankcí a obnovením zmrazených ruských aktiv. Zatím ale není jisté, co by se stalo v případě, že válka bude nadále pokračovat nebo Rusko odmítne platit reparace.
Ruská hrozba v Pobaltí
Kufry na Sibiř nebo bunkry Lesního bratrstva. Vzpomínky na sovětskou okupaci jsou pro lidi v Pobaltí součástí historie, ale i současných obav.
Co říká Rusko?
Kreml dal dopředu najevo velkou nelibost a pohrozil odvetnou reakcí.
Ačkoliv Brusel zdůrazňuje, že celý proces je legální, jelikož jde o půjčku, nikoliv konfiskaci, Rusko mluví o „krádeži“. „EU nemá žádné právní prostředky k zabavení ruského majetku, takže jeho konfiskace by byla ‚krádeží,“ vzkázala ve čtvrtek mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová. Varovala přitom před „bolestivou reakcí“.
Podobně se vyjádřil i ruský velvyslanec v Itálii Alexej Paramonov, který krok označil za „krádež století“ a varoval před ochromením finanční stability Západu.
Co bude dál?
Evropští lídři, například francouzský prezident Emmanuel Macron, ujišťovali, že plán reparační půjčky není pohřben. Jiný návrh na zajištění peněz pro Ukrajinu ale v tuto chvíli není.
Evropská komise dál může pracovat na detailním právním návrhu, který umožní plán uskutečnit a poskytne Belgii kýžené záruky.
Celý proces ale dále provází řada neznámých, upozorňuje deník The Guardian. Důležitým předpokladem toho, aby vše fungovalo, je, že ruská aktiva zůstanou nadále zmrazena.
Vzhledem k tomu, že Evropa musí každých šest měsíců jednohlasně schválit ruské sankce, panují opakovaně obavy z možnosti předčasného „rozmrazení“ aktiv. Například Maďarsko se v poslední době k této otázce staví poměrně váhavě, zatím nikdy ale sankce neblokovalo.
Unijní představitelé původně doufali, že se jim podaří návrh schválit nejpozději do konce letošního roku. Peníze na Ukrajinu by tak mohly začít proudit už v dubnu, akorát v době, kdy se zřejmě její prostředky budou tenčit. Kyjev má podle odhadů nyní dostatek prostředků na to, aby dokázal financovat své válečné úsilí a ekonomiku až do druhého čtvrtletí roku 2026.
Státy se přely i o to, na co přesně by Ukrajina měla peníze využít. Podle Německa by měla například Ukrajina prostředky využít pouze na obranu, nikoliv k financování chodu země. Francie zase požaduje, aby za ně nakupovala pouze evropské zbraně. Poměrně početná skupina zemí ovšem zastává názor, že nejlépe se rozhodne sama Ukrajina.
Kyjev dal najevo, že by peníze utrácel zejména v Evropě, ale zároveň je potřebuje využít k nákupům i ve Spojených státech, protože některé druhy zbraní zkrátka jinde pořídit nemůže.
