Konflikt zemí NATO s Ruskem je naprosto reálný scénář, říká expert

Napětí mezi ukrajinským prezidentem Zelenským a jeho americkým protějškem narůstá. Trump osočil Zelenského, že větší zájem dohodnout se na příměří má ruský vládce Putin. Můžeme očekávat další eskalaci vztahů mezi USA a Ukrajinou?

Hostem Ptám se já byl bezpečnostní analytik Michal Smetana.

Americký prezident Donald Trump v neděli prohlásil, že ve válce, kterou vede Rusko pátým rokem proti Ukrajině, začalo s okamžitou platností platit energetické příměří. Obě strany s tím podle něj vyjádřily souhlas. Moskva věc nekomentovala. Kyjev naopak uvedl, že ho bude dodržovat, pokud Rusko učiní to samé.

Podle pondělního vyjádření Trumpa je to hlavně šéf Kremlu Vladimir Putin, který má zájem na dosažení dohody. A je třeba přesvědčit ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby o ni stál také: „Věřím, že k dohodě dospějí. Vlastně věřím, že o dohodu má Putin větší zájem než Zelenskyj.“ Ten ale viní Moskvu, že pokračuje v útocích na ukrajinskou energetiku.

Příměří Trump ohlásil jen dva dny poté, co po pátečním telefonátu s ruským vůdcem Putinem oznámil dodávky ruské ropy na americký a světový trh. Podle dohody má Rusko okamžitě doručit přes 300 tisíc tun nafty, v dalších měsících pak budou následovat ještě vyšší dodávky.

Podle komentátorů si od toho šéf Bílého domu slibuje zlevnění nafty před listopadovými volbami do Kongresu, v nichž jsou vysoké ceny pohonných hmot pro řadu voličů důležitým tématem. Trumpovo dočasné zmírnění sankcí na ruskou naftu vyvolalo pobouření evropských spojenců i Kyjeva. Zelenskyj označil krok prezidenta USA za projev očividné slabosti.

Co Trump sleduje? Jaké jsou jeho aktuální vztahy se Zelenským? A nastane mezi Ruskem a Ukrajinou energetické příměří, které bez dohody ohlásil americký prezident?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jaký sledujeme posun v aktuálním vývoji okolo Ukrajiny, vztahu mezi Ukrajinou a Ruskem? Protože víkend byl dynamický a plný poměrně zásadních zpráv. - Je otázka, jestli je to posun, nebo spíše takové déjà vu, kdy opět vidíme, že se vztahy na rétorické úrovni opět zhoršují. A také se znovu objevuje tlak na vedení v Kyjevě, kdy tady kromě dohody o ruských dodávkách, máme další nátlak na prezidenta Zelenského. Opět zaznívají výhrůžky ze strany Spojených států spojené s možností zastavení sdílení zpravodajských informací. Jedna je to z klíčových věcí, co Amerika stále ještě poskytuje Ukrajině.

1:30 A opět zaznívá možnost, že by Spojené státy přestaly přeprodávat své zbraňové systémy a munici přes evropské partnery na Ukrajinu. Takže jak říkáte, víkend byl dynamický a rozhodně ne pozitivní pro Ukrajinu v tomto smyslu.

2:30 Co může být za aktuálním zhoršením vztahů mezi Amerikou a Ukrajinou? Protože se to dost proměňuje. Ještě nedávno Donald Trump tvrdil, že obdivuje vojenské úspěchy Ukrajiny a jejich cílení na ruské terče. - Donald Trump v tomto ohledu skutečně takto trochu rétoricky skáče. Nicméně vzorec tam asi vidíme dlouhodobý, že Donald Trump obecně má zájem, asi z velké části i osobní, na tom, aby se vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem rozvíjely, zvláště v ekonomické oblasti. A válka je pro něj něco, co vnímá nepříjemně. Sám se prezentoval jako někdo, kdo ji bude schopen velmi rychle ukončit, a to se mu stále nedaří. Je to něco, co by rád asi pravděpodobně smetl ze stolu jako vyřešenou věc, a ideálně za to dostal kredit.

3:00 A je tam asi nějaká částečná frustrace, že se to nedaří. Je zde samozřejmě i domácí politický kontext. Blížící se volby ve Spojených státech a rostoucí ceny pohonných hmot, které jsou primárně spojeny s válkou na Blízkém východě, zvláště s americkými útoky proti Íránu. Tak se samozřejmě Donald Trump snaží rétoricky tlačit na východní Evropu, na konflikt, který probíhá tam, a snaží se prezentovat jako někdo, kdo se s tím snaží něco dělat.

4:00 Donald Trump mimo jiné řekl, že by si Ukrajina už měla vybrat nového prezidenta, že Zelenský překáží tomu, aby mohlo dojít ke konci války. Zelenskyj reagoval poměrně sebevědomě a poměrně jednoznačně. - Lidsky je to asi pochopitelná frustrace, protože Ukrajina se snaží dávat velmi intenzivně najevo ochotu jednat s Ruskem, ochotu jednat se Spojenými státy, ochotu vyjít vstříc Donaldu Trumpovi vlastně v čemkoliv si řekne. A také dávat Donaldu Trumpovi to, co má rád, to znamená obdiv, vděk a další rétorické figury, které Bílý dům chce, aby zaznívaly ze strany Ukrajiny. A zároveň Ukrajina vidí, že potom stačí pár týdnů a opět se dostáváme do momentu, kdy Spojené státy uvolňují sankce vůči Rusku, podávají mu pomocnou ruku a rétoricky se vymezují proti Ukrajině, ne proti Kremlu.

5:00 V čem to pomáhá Rusku? - Rusku to pomáhá samozřejmě částečně ekonomicky, ale mnohem větší význam je politický. Obecně, když dojde k uvolňování sankcí, tak se ty sankce potom špatně vracejí zpátky. A tohle je poměrně rozsáhlá výjimka na šest měsíců. A zároveň to Rusku dává určitou páku. Pro Vladimira Putina jsou dodávky (pro Spojené státy, pozn. red.) taková nátlaková páka, kdy se v těch dalších dodávkách opět mluví o tom, že samozřejmě jsou vázány na to, jaký bude doslova stav ruských rafinerií. Což je taková hezká vějička směrem k Ukrajině, která útočí na ruské rafinerie.

6:00 Donald Trump už otevřeně říká, aby Ukrajina přestala útočit do hloubi ruského území, což je jedna z klíčových součástí současné ukrajinské vojenské strategie. - Dokonce mluví o tom, že Ukrajina a Zelenskyj ohrožují svět a poškozují světové zájmy tím, že bezohledně útočí na ruské rafinerie. - Takže tímto má Kreml v diplomaticko-strategické dynamice opět nějakou novou páku, jak skrze Spojené státy na Ukrajinu tlačit. Protože Ukrajina je ve velmi nezáviděníhodné pozici. Ano, může samozřejmě ignorovat to, co říká Bílý dům. Zároveň, přestože Spojené státy za Donalda Trumpa fakticky zastavily přímou vojenskou pomoc Ukrajině, tak Spojené státy nadále mají některé, jak říká Donald Trump, karty, které po Ukrajincích chce, aby byly hrány.

7:00 To znamená především koordinaci v oblasti dodávky zpravodajských informací, což je klíčová věc pro Ukrajinu, mimo jiné v obraně proti vzdušným útokům ze strany Ruska. To by byl velký problém. Už se to jednou stalo v březnu 2025, kdy Spojené státy asi na týden zpravodajskou pomoc zastavily jako nějaký nátlakový prostředek. A rozhodně to nebyl pro Ukrajinu příjemný stav. A dodávky americké pomoci, které se nyní odehrávají exkluzivně skrze evropské partnery, jsou samozřejmě velký problém. Protože Spojené státy mají některé unikátní zbraňové systémy a munici, které, pokud se zcela zastaví, budou Ukrajině chybět.

11:00 Vy jste řekl, že energetické příměří by mohli Rusové použít jako nějakou formu nátlaku na Ukrajinu skrze Ameriku, kdy to bylo odstartováno jednostranně vyhlášeným energetickým příměřím. I když tady i to slovo jednostranně není přesné, protože to vyhlásil americký prezident. Co za tím můžeme vidět? Ukrajině by se to samozřejmě hodilo, kdyby ustaly útoky na energetickou infrastrukturu.- Je to samozřejmě extrémně bizarní, protože přesně jak říkáte, když se bavíme o jednostranně vyhlášeném příměří, tak to většinou znamená, že jedna strana ve válčícím konfliktu to udělá. A tady vidíme stranu, která to vyhlásila, která není přímou účastnicí konfliktu, a ani jedna z těch válčících stran o tom nevěděla a Rusko se tak ani podle toho samozřejmě nyní nechová. Takže to zase berme spíše jako nějaký rétorický výstřel ze strany prezidenta, více možná v kontextu domácí politiky.

12:00 Empiricky zcela jasně Rusko během dnešní noci útočilo mimo jiné i na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Takže tam se o žádném reálném příměří určitě nedá mluvit. Ano, Ukrajina by určitě chtěla, aby tyto útoky byly zastaveny, jakkoliv jsou právě ukrajinské útoky do hloubi ruského území důležitou součástí ukrajinské strategie a Ukrajina byla schopna významným způsobem navýšit množství těchto útoků a jejich efektivitu právě v letošním roce. Takže i Ukrajina by v tomto ohledu musela udělat, dejme tomu, ústupek ze své strategie. Ale v tuto chvíli věřím tomu, že by o to Kyjev stál.

12:30 Blíží se zima, pro Ukrajinu to není dobrá situace. Ale nebavíme se o tom, že bychom se blížili k nějakému momentu, kdy by Ukrajina kvůli tomu chtěla kapitulovat nebo nějak zásadně změnit svůj politický přístup k tomu, jaké ústupky chce. - Ale bude to těžká zima. - Bude to těžká zima. Bude to mít humanitární konsekvence. Energetická infrastruktura je už tak hodně poničená. Rusko má navýšené kapacity pro tento typ útoků, ať už se bavíme o balistických střelách, nových typech dronů, které jsou v tomto efektivní. A Ukrajina má problémy ve své protivzdušné obraně, která je obecně velmi efektivní. Ale jsou některé ruské systémy, zvlášť, jak už jsem říkal, balistické rakety, na které Ukrajina aktuálně nemá velké kapacity. Takže je poměrně jasné, že útoky minimálně zčásti efektivní budou.

14:00 A pokud bude tuhá zima, tak pro Ukrajinu to má konsekvence, že bude málo tepla, málo dodávek elektrické energie a má to samozřejmě také velké hospodářské konsekvence. My se bavíme o tom, že Rusko je schopné už nyní významně ničit ukrajinský průmysl. A to je samozřejmě pro stát, který musí platit své zaměstnance a nějak fungovat jako životaschopná jednotka ve válce, velký problém.

15:00 Rusko by určitě chtělo jednostrannou část, to znamená, aby Donald Trump donutil Ukrajinu přestat. - Je to trochu bolí, ty rafinerie zasažené drony. - Rusko to určitě bolí. Rusko dokonce letos, myslím, že v červnu, zastavilo svůj export například dieselových produktů. Což byl poměrně zásadní krok, který ukazuje, že Rusko skutečně má problémy. Zvláště útoky na rafinerie ze strany Ukrajiny se proto ukazují jako velmi efektivní. Rusko to bolí, ale zároveň ne tolik, aby tuto svoji část své nátlakové strategie, to znamená útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, zcela zastavilo. Takže moc nevěřím tomu, že nad rámec nějakého velmi časově omezeného příměří, které by bylo možná nějakou strategickou diplomatickou snahou opět působit na Bílý dům a nějak mu vyjít vstříc, k něčemu takovému dlouhodobě došlo. Jsem k tomu ze strany Ruska velmi skeptický.

20:00 Ukrajina musí také řešit jedno klasické strategické dilema, kdy na jednu stranu chce, aby ruskou populaci ta válka bolela, ale tyto útoky mají určité limity. Pokud bychom se bavili o tom, že by například Ukrajina začala útočit výrazně na velká města nebo na civilní cíle, které by bolely ruské obyvatelstvo víc, tak v nějaké chvíli to Rusko samozřejmě také může v kontextu své propagandy využít a může tím ospravedlnit například některé drastičtější kroky. Velké téma je v Rusku samozřejmě další kolo částečné mobilizace, kdy se Rusko snaží doplňovat průběžně stavy, takže je to spíše taková stínová mobilizace. Ale kdyby došlo k nějakým velkým symbolickým útokům, které by skutečně obyvatelstvo už vnímalo a řeklo si: „Ano, jsme prostě ve válce, cítíme to,“ tak by to nakonec paradoxně mohlo vést k tomu, že by to trochu uvolnilo Vladimiru Putinovi ruce v některých těchto krocích.

23:00 Vidíte nějaký horizont toho, že by se ta válka v jakýchkoliv ohledech mohla blížit ke svému konci? - Obávám se, že zatím ne. Války končí ve chvíli, kdy už buď obě strany nejsou schopny dosahovat jakýchkoliv smysluplných teritoriálních zisků nebo jakýchkoliv smysluplných cílů v rámci svých vojenských operací. Což, jakkoliv se zdá, že ta válka má nějaké míry patový charakter, tak je stále velmi dynamická. A Rusko rozhodně nevěří tomu, že by nyní bylo v nějaké pozici, kdy už nebude něčeho schopno dosahovat.

23:30 Ruské vedení autenticky věří tomu, že skutečně bude schopno svých cílů dosáhnout, že západní podpora poleví, že pro něj bude situace do budoucna lepší a v nějakou chvíli dosáhne svých strategických cílů, které má v hlavě. Takže pravděpodobně, dokud to bude trvat, Rusko určitě nebude chtít válku ukončit. A zároveň Ukrajina není v tak špatné pozici, aby musela akceptovat ruské podmínky, takže se bude bránit dál. Takže ne, neblížíme se zatím konci války, bohužel.

25:00 Jaký smysl pro Rusko dává, aby rozšiřovalo své útočné aktivity na členské země NATO? - Tady je potřeba říct, o jakém typu útoku se bavíme. Občas se to zaměňuje s představou, že by se Rusko pokusilo otevřít novou frontu. Což v té aktuální ruské pozici není moc reálná otázka, že by například provedlo nějakou velkou konvenční invazi směrem na Západ. - Což ale všichni experti říkají, že tohle nemáme čekat. - Přesně, tohle nečekejme. To, čeho se NATO nyní skutečně autenticky velmi obává, je to, že se by Rusko ty současné útoky - které jsou samozřejmě agresivní, ale stále pod prahem toho, co bychom brali jako čistě otevřený vojenský útok, to znamená, vidíme tady různé sabotáže a ztracené drony, které přeletí přes hranice států NATO a podobně - tak že by se Rusko pokusilo ještě ten práh navýšit.

26:00 Mluví se o Pobaltí, to je prototyp toho, jak by to mohlo vypadat. Je to vlastně něco, čeho se NATO obává od roku 2014, že by se Rusko pokusilo o nějaký typ provokace, kdyby se například omezené speciální jednotky Ruska dostaly na území některého z členských států a provedly nějaký scénář, který nebude připomínat rok 2022, ale spíše 2014.

28:00 Pro Rusko by měla jakákoliv taková operace samozřejmě velká rizika, nemusí to pro ně dopadnout dobře. Ale Rusko by tím nutně nesledovalo to, že by si zabralo třeba část území, ale spíše by vyvolalo politickou krizi uvnitř NATO. Třeba kdyby se Spojené státy ve chvíli, kdyby jeden z členských států aktivoval článek 5, odmítly v takovou chvíli na tom podílet. A Rusko by mohlo počítat s tím, že to způsobí tak velkou politickou krizi v NATO, že pokud se NATO nerozpadne, tak rozhodně ztratí jakoukoliv kredibilitu a bude se více zabývat svými problémy a méně tím, aby podporovalo Ukrajinu.

29:00 Rusko tedy může chtít vyvolat tento typ politické krize s relativně malými náklady. Opět, nemyslím si, že je to pro Kreml nutně dobrý nápad, že to nemá svá rizika. Také to může dopadnout pro Kreml velmi špatně a reakce může být ze strany NATO mnohem tvrdší, jednotnější, než se zdá. Ale minimálně to je ta logika, o které se bavíme, které se NATO trochu obává, že by tento test mohlo zažít.

32:00 Můžeme před tím zavírat oči, nebavit se o tom, ale za mě se ta debata musí vést, respektive NATO se musí připravovat na tyto scénáře. A NATO jako instituce se na to samozřejmě připravuje a to velmi seriózně.

34:00 Když třeba srovnáváte to, jak reagují další členské země NATO nebo země, které sousedí s Ruskem, o jakých opatřeních bychom se reálně měli bez jakékoliv hysterie bavit, abychom se bavili o tom, že se jenom chystáme na rizika a snižujeme možné dopady případných jakýchkoliv ataků. Polsko debatuje o přijetí zákona o předválečném stavu, některé další země debatují o tom, jestli nezačít chránit sítěmi nebo podobnou infrastrukturou klíčová kritická místa před dronovými útoky. Nic takového se v Česku nedebatuje, alespoň pokud víme. - Jasně, ale abychom byli fér, tak se musí říci, že ta pozice je trochu jiná. Některé země, jako Polsko nebo Litva, Lotyšsko, Estonsko jsou země, které jsou skutečně přímo na hranici a tam se bavíme o rizicích, kde, pokud by došlo k nějaké otevřenější invazi nebo k nějaké snaze, tak to je prostě přímo tam. To, že Rusko podniká sabotáže i v hloubi západní Evropy, v Německu a dalších zemích, to je jeden rozměr, ale není to typ hrozeb, kterým bohužel čelí právě ty země, které jsou na východním křídle.

35:00 Ale jako celek se nás to samozřejmě týká v tom smyslu, že jsme součástí Severoatlantické aliance. My se nebojíme toho, že zítra Rusko přijde a zaútočí na Českou republiku. Ale to, že bychom se mohli dostat do konfliktu s Ruskem, je samozřejmě naprosto reálný scénář. Z dobrých důvodů se toho NATO obává a v tomto smyslu se samozřejmě musíme na tyto varianty připravovat s cílem, ne že chceme válčit, ale že příprava pomůže Rusko od tohoto typu možné akce odstrašit.