Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Přihlášky do soutěže o slovo roku - jenže to je asi tak všechno - jen prší. Delší předpověď počasí ještě neznáme, ale bez ohledu na ni je letošním favoritem sloveso nadlepšovat. Protože panuje třeskuté sucho a voda v řekách se musí ustavičně nadlepšovat, od čehož jsou přehrady.
Nadlepšování se tím pádem přesunulo z vodohospodářských skript a odborné hantýrky do každodenního zpravodajství. Už se nedodává „takzvané“ nadlepšování. Předpokládá se, že všichni vědí, o co jde. Asi jako když se řekne žebřík.
„My pak jsme schopni, když vodu zpomalíme a zadržíme, si ji pomalu odpouštět a nadlepšovat průtoky našich vodních toků,“ prezentoval budoucnost ministr zemědělství Šebestyán po zasedání Národní koalice pro boj se suchem.
Princip nadlepšování je prostý. Do tekoucí řeky se dopouští zásoba z nádrže, asi jako když natočíte konev ze zahradního sudu a jdete zalévat.
Říční voda teče shora dolů, s tím ale předpona „nad“ pravděpodobně nesouvisí a její původ je tu trochu záhadou. Co vidíme, je zvyšování, navyšování, respektive zlepšování nebo vylepšování průtoku. Ale „nadlepšování“ zřejmě stavy vody vystihuje víc. S vodou v řece se to má „o něco lépe“.
Nadlepšování je pěkné slovo. A taky zrádné.
Nadlepšování - tak jako Vltavy vodou z Vltavské kaskády - se odehrává běžně, není to žádný objev z října 2026. Ale až teď, kdy na třetině území panuje výjimečné a extrémní sucho (což jsou dvě různé kategorie, jedna horší než druhá), nabývá nejen strategického, ale až osudového významu.
Nadlepšování je nadmíru užitečným dílem lidského umu - ale ne vynálezem spásy. Nehodláme se tu rouhat vůči přehradám - přesto za redakci Šuplíku musíme vydat výstrahu: Tvářit se, že situace je nadmíru výtečná, protože zásluhou nadlepšování „ze sudu“ vypadají řeky jakž takž slušně, to nepůjde do soudného dne.
A jestli se matce přírodě nezadaří, nepůjde to ani napřesrok. „Pokud si zopakujeme průběh loňské zimy a letošní sezony, budou mít problém i toky, jejichž průtoky nadlepšují nádrže,“ pravil klimatolog Miroslav Trnka.
Nadlepšování je pomůcka a zlepšovák, ne řešení. Přeložit si ho tak, že nás zachrání víc a víc nadlepšujících přehrad, by byl ošklivý sebeklam. Nebo vám snad, pokud máte zahrádku a zaléváte ji ze sudu pod okapem, voda v něm nikdy nedojde?
Není třeba se klepat strachy před tím, co může nastat - ale není na nadlepšování něco až zlověstného? Tím, že dělá věci jakoby lepší, než jsou, a jednou se na to přijde a bude ne hůř, ale rovnou zle?
Systém nadlepšování a přilepšování má své očividné limity, o kterých neslyšíme rádi. Spočívají v tom, že nadlepšovat musí být z čeho. Technické nebo početní nadlepšování předpokládá existenci nějakého zdroje, odkud se dá brát. A umělou vodu do řek nevpravíme. Když zdroj „investice“ vyschne, vynález se zastaví. V tom se nadlepšování řek nadlepšujícím médiem podobá vládnímu rozdávání ze státního rozpočtu.
Není divu, že metodě nadlepšování přejeme. Život bez něj by byl zatraceně krušný.
A nadlepšování průtoků je - na rozdíl od nadlepšených cen pohonných hmot nebo dvoutisícovky všem důchodcům - určitě nezbytné. Pro celou společnost. Nemá ale smysl se k němu upínat a druhým okem přehlížet, jak suverénně ve velkém masírujeme betonem a asfaltem půdu a krajinu, která čím dál cennější vodu vstřebává.
To se pak můžeme unadlepšovat. A jednoho krásného dne dounadlepšovat. S národní koalicí proti suchu, nebo bez ní.
Něco za něco, živná půda za dálnici. Ilustrační snímek trasy budoucí D35 ze září 2026.
