Článek
Vodní díla vltavské kaskády postupně vysychají a hladina v nich klesá týden co týden. Stačí se však posunout o několik desítek kilometrů níže po proudu do centra Prahy a zdá se, že se nic neděje – koryto Vltavy vypadá normálně.
Tento zdánlivý klid ale udržují právě nádrže před metropolí. I jejich možnosti se však tenčí. Odtok už musel klesnout téměř na polovinu a rezerva vystačí jen na několik měsíců.
O tom, co by se v Praze stalo, kdyby kaskáda tok nenadlepšovala, hovoří v rozhovoru pro Seznam Zprávy hydrolog Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Podle něj by hrozilo, že by odpad z čističky odpadních vod znečistil Vltavu. „Voda by neproudila a stála by jako na rybníce,“ popisuje.
Kdybychom zastavili přítok z kaskády, kolik vody by Prahou v tomto suchu teklo?
Z hydrologických modelů vychází, že by Prahou tekl přirozený minimální zůstatkový průtok mezi deseti až 15 kubickými metry za sekundu. To je třetina toho, co kaskáda posílala ještě donedávna, kdy teklo 40 kubíků, a zhruba polovina současného sníženého odtoku 22 kubíků za sekundu.
A co by to znamenalo v praxi? Dala by se řeka například přejít suchou nohou?
Suchou nohou určitě ne, protože Vltava po celé délce je v Praze splavná i pro větší lodě. Jsou tam tedy plavební dráhy, které jsou dost prohloubené. Zůstalo by tam stále přes tři metry vody. Hladinu navíc drží jezy – výška hladiny je totiž dána výškou koruny jednotlivých jezů a voda by se přes ně akorát převalovala v menším sloupci. Pokles by byl maximálně v řádu desítek centimetrů.
Lidově řečeno, Pražané by si toho ani nemuseli všimnout. Pro běžného návštěvníka náplavek by ten stav byl na pohled stejný, protože i za normálních okolností se voda kvůli jezům pohybuje velmi pomalu. Člověk to v Praze pozná v podstatě jen při povodni, kdy vidí plovoucí předměty reálně se pohybovat. Kdyby se voda přestala hýbat úplně, na hladině to nepoznáte, ale řeka jako taková by si toho všimla zásadně.
Jak přesně?
Voda by neproudila a stála by jako na rybníce. Nedocházelo by k její výměně ani k pronikání kyslíku, což by výrazně zhoršilo její kvalitu.
Takže bychom v centru Prahy řešili například sinice?
Před tím nás teď chrání chladná polovina roku. Sinice potřebují živiny, ale také vyšší teplotu vody a dostatek slunečního svitu. Dny se zkracují, slunce svítí méně a voda chladne, takže rozkladné procesy i tvorba biomasy jsou zpomalené.
Skutečný problém bychom řešili hlavně v úseku pod vyústěním Ústřední čistírny odpadních vod v Podbabě. Její průtok je celoročně pořád stejný bez ohledu na sucho, protože obyvatelstvo spotřebovává vodu stále stejně, takže čistírna v létě i v zimě pouští do Vltavy tři až 3,5 kubíku vyčištěné odpadní vody za sekundu.
Jenže i ta v sobě nese řádově stokrát větší znečištění než samotná řeka – jsou tam mikropolutanty, hormonální látky i bakteriální znečištění – a právě proto se musí naředit tou přírodní řekou.
Za normálního průtoku 40 kubíků bylo ředění v poměru více než 1 : 10, teď při 22 kubících je to zhruba 1 : 8, ale bez kaskády, kdyby teklo jen těch deset až 15 kubíků, by to ředění spadlo na pouhých 1 : 4. Ta voda by pak téměř neproudila a kontaminační mrak by nebyl posouván dál po toku ani ničím účinně ředěn.
I když jezy drží vodu, člověka laicky napadá: Pokud by z kaskády nic nepřitékalo a voda by přes jezy stále odtékala pryč, přece musí dříve nebo později koryto vyschnout. Proč se to nestane?
Nějaké zásoby podzemní vody pořád jsou. Ale teoreticky, kdyby rok nepršelo a vyschly nádrže jako Orlík a Lipno, koryto by skutečně vyschlo. To by ale opravdu nesmělo třeba rok vůbec pršet. V létě by se voda za jezy prostě odpařila.
Byl by to ten úplně nejčernější scénář, ale ten je velmi málo pravděpodobný, protože ležíme v mírném pásmu. Je tedy velmi pravděpodobné, že během podzimu a zimy srážky dorazí. Kvůli vyšším teplotám vzduchu asi nebude úplně sněžit, ale mělo by pršet.
Mění vodohospodáři strategii právě kvůli tomu, že už v zimě tolik nesněží?
Desítky let platil scénář, že přehrady měly vodu a na podzim nebo v zimě ji odpouštěly, aby tam byla rezerva na jarní tání sněhu nebo chycení jarních povodní při rychlé oblevě. Jenže do budoucna víme, že sníh spíš nebude, zásoby sněhu budou malé, a tím pádem bude ubývat i riziko povodní z rychlého tání sněhu.
Přes podzimně-zimní období by nádrže mohly být naopak napouštěny až třeba na maximální kótu (nejvyšší přípustná hladina vody v nádrži, pozn. red.), samozřejmě možná s nějakou rezervou pro sníh. Úplně se ale obrátí paradigma. To znamená neodpouštět vodu v předjaří s čekáním na tání sněhu a jarní srážky, ale využívat ji pak v pozdně jarním a letním období, kdy se bude očekávat spíše srážkový deficit.
Jak dlouho ještě může kaskáda Prahu takto dotovat?
Zásoby na Slapech jsou spočítány ještě na několik měsíců tak, aby se dalo pouštět současných 22 kubíků za sekundu. Navíc výpar z krajiny je teď minimální a vegetace nespotřebovává tolik vody. Jakmile se s příchodem pozdního podzimu a zimy nasytí půdní profil, srážková voda začne dotékat do koryt a nádrže se začnou doplňovat.
I proto si ve vodohospodářské komunitě myslíme, že je velká pravděpodobnost, že se nádrže přes zimní sezonu doplní.
