Článek
Fotografové Lukáš a Lenka Jasanští opouštějí komisi pro výběr nového ředitele či ředitelky Národní galerie v Praze (NG). „Po zvážení všech aspektů jsme 15. října odstoupili z výběrové komise,“ napsal Seznam Zprávám bez dalších podrobností Jasanský. Z jedenácti členů v ní tak zůstává devět.
Oznámení přišlo po silné kritice složení komise ze strany odborníků. Výběr těchto osobností „se jeví natolik nestandardní, že překračuje veškeré myslitelné meze“, uvedl v pátek předseda Uměleckohistorické společnosti (UHS) Marek Pokorný.
Podle expertů budí pochybnosti nejen celkový profil komise, ale také schopnost většiny jmenovaných osob posoudit potřeby Národní galerie a vyhodnotit požadované parametry kandidátských projektů.
Není však jediný, kdo věc vnímá takto. S prohlášením UHS se ztotožňuje například Richard Biegel, ředitel Ústavu pro dějiny umění při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Kolegové to napsali přesně. Takto se výběrová řízení nedělají. Notabene na takhle významnou funkci,“ hodnotí.
A upozornil i na události, které představení komise předcházely: „Když to dáte dohromady se zrušeným prvním řízením, je otázka, koho tato situace jakožto kandidáta přitáhne. A to je pro tu instituci velmi zneklidňující,“ podotýká Biegel.
První výběrové řízení totiž bylo v červnu. Po prvním kole, kdy odstoupili dva ze tří finalistů, ho ministr Oto Klempíř (Motoristé sobě) zrušil s tím, že chce najít osobnost, která bude mít silnou mezinárodní vizi.
„Složení nedává smysl“
Klempíř v pondělí večer pro Seznam Zprávy uvedl, že rozhodnutí dvou členů odstoupit respektuje. Zopakoval, že složení komise je výsledkem jeho vlastního rozhodnutí a za rozhodnutím si stojí.
„Ale to, co se během jediného týdne strhlo, mě opravdu překvapilo. Kritika je v pořádku. Ale proč kvůli účasti v komisi vystavovat konkrétní lidi veřejnému tlaku? Čí je to zájem?“ napsal v odpovědi ministr.
Zopakoval také to, že všichni členové jsou obeznámeni s českou kulturní scénou a situací v NG. „Při sestavování výběrové komise jsem kladl důraz především na vysokou odbornost, nezávislost a mezinárodní zkušenosti jejích členů. Chtěl jsem se vyhnout možné vzájemné profesní provázanosti v relativně úzkém prostředí české kunsthistorické obce, a proto jsem oslovil také mezinárodně uznávané zahraniční odborníky, kteří mají zároveň dlouhodobé vazby na české výtvarné umění,“ vysvětloval svůj postup v sobotu večer.
Jenže to podle oslovených odborníků nestačí. Profesorka dějin umění z UMPRUM Lada Hubatová-Vacková podotýká, že chybí zástupci z řad akademiků.
Pozastavuje se i nad některými konkrétními jmény v komisi, mezi nimiž je například historik architektury Burkhard Rukschcio. „Je veliký odborník na Adolfa Loose, má ohromné renomé, ale není to člověk, který by vedl instituci typu Národní galerie a dokázal si pravděpodobně představit, co to obnáší,“ domnívá se.
Podobně vnímá i účast Johna Muchy, vnuka malíře Alfonse Muchy. „Je to velmi zajímavá osobnost, ale vcelku to složení nedává smysl ve vztahu k funkci komise, která by měla vybrat následníka pro vedení instituce zabývající se uměním,“ dodává Hubatová-Vacková.
Podobný pohled má také teoretik výtvarného umění Jiří Machalický, který v Národní galerii mnoho let pracoval, mimo jiné na pozici ředitele Grafické sbírky, později byl jejím kurátorem. V komisi teď podle něj kromě akademiků chybí také zástupci státních nebo krajských galerií. „Ti mají velké zkušenosti s tím, jakým způsobem pracovat v takové instituci,“ myslí si.
Ministerstvo kultury ve středu oznámilo, že komisi bude předsedat Klempířův náměstek a stranický kolega Adam Gody Kocián. Nového šéfa galerie vyberou mimo jiné historik umění Jaromír Zemina, ředitel Muzea Prahy Ivo Macek, historik architektury Burkhardt Rukschcio nebo předseda odborové organizace Národní galerie Jan Vojtíšek.
„Pokud jde o zastoupení ministerstva kultury nebo odborných asociací, zákon mi neukládá povinnost mít v komisi jejich zástupce,“ vzkázal v sobotu Klempíř.
To je ale podle Jiřího Machalického chabá výmluva: „Myslím, že by tam zastoupeni měli být bez ohledu na to, jestli je to v nějakém zákonu.“
„Je to úplně bizarní“
Někteří odborníci doplňují, že v případě Národní galerie jde o dlouhodobější problém. „Doteď se táhne kauza odvolání Jiřího Fajta, přerušení tamního kontextu a od té doby je ta instituce pořád v nějakém provizoriu,“ myslí si hlavní kurátor Centra současného umění DOX Otto M. Urban, který v Národní galerii v minulosti působil jako kurátor i ředitel Sbírky umění 19. století a klasické moderny. Rezignoval právě po odvolání tehdejšího ředitele Jiřího Fajta.
Postup při organizaci výběrového řízení je podle něj „amatérský“ a „komický“. Přitom by podle něj stačilo málo - především diskuze s odborníky.
„Není to žádná komplikovaná věc. Stačí si udělat přehled, jaká jsou různá odborná společenství v rámci oboru, vyzvat k diskuzi na to téma a pak se rozhodnout. Ale tohle je úplně bizarní,“ domnívá se.
Největší problém je podle Urbana ignorování umělecké scény a odborné veřejnosti. „Pokud odborná veřejnost bude ignorovaná v těchto pro ni zásadních otázkách, nikdy nemůže dojít k nějakému uklidnění vztahů. A protesty budou mít pořád smysl a budou relevantní,“ dodává.
„Je to projev apriorní nedůvěry pana ministra vůči vlastnímu sektoru, vůči profesionálům, vůči odborníkům,“ doplňuje Marek Pokorný z Uměleckohistorické společnosti.
Odborníci zároveň popisují, co konkrétně by se mohlo změnit. UHS v létě formulovala tři základní předpoklady, které mohou vést k dobrému výsledku – formulování svých strategických priorit a očekávání vůči budoucímu vedení galerie, transparentní definování vlastních závazků vůči instituci a nastavení transparentních a srozumitelných podmínek výběrového řízení.
„Ani jeden z nich se nenaplnil,“ konstatuje Pokorný ve stanovisku společnosti.
Podle ředitele Ústavu dějin umění AV ČR Tomáše Wintera by pak v podobných komisích měli být především zástupci klíčových institucí, které mohou objektivně zhodnotit chod nejen Národní galerie, ale i dalších příspěvkových organizací.
V minulosti tak fungovala Garanční rada NG. „V ní byla zastoupená Rada galerií, Asociace muzeí a galerií, Uměleckohistorická společnost, Akademie věd, ICOM, vysoké školy a další. Tento princip je úplně nejtransparentnější: nejít po těch osobnostech, ale třeba z poloviny mít institucionální zastoupení,“ popisuje Winter.
„Nevychované“ odvolání
Klempíř v březnu odvolal ředitelku Národní galerie Alicji Knast. Způsob, jakým to udělal, vyvolal u některých odborníků vlnu kritiky.
„Doslova mi to odvolání vyrazilo dech, i ve smyslu společenského dopadu. Takhle napřímo bezdůvodně výstřel přes posla, pro to není polehčující okolnost. Zdá se mi to hrozně nevychované,“ uvedl tehdy architekt Josef Pleskot, který na ministerstvu v roce 2020 předsedal odborné komisi vybírající právě ředitele Národní galerie.
Že ji odvolává z funkce ředitelky Národní galerie, totiž Klempíř nesdělil Alicji Knast osobně. Místo sebe za ní vyslal trojici úředníků.
Následně na její místo vypsal výběrové řízení. Ani tím však věc neskončila. Z trojice finalistů, kteří postoupili do druhého kola, dva odstoupili. Frustraci z průběhu řízení popisoval jeden z kandidátů Marcel Fišer, šéf Galerie výtvarného umění v Chebu, na svém facebooku: „Už se tím nemohu a nechci dále zabývat: Je to vše nesmírně vyčerpávající, mám jinou práci, na kterou se musím soustředit, takže tuhle životní epizodu bych nyní rád mentálně uzavřel.“
Klempířovi tak zbyla jen třetí uchazečka, kterou byla podle informací Seznam Zpráv dočasně pověřená ředitelka Národní galerie Olga Kotková. Místo aby ji jmenoval, Klempíř oznámil, že konkurz ruší.
Článek jsme rozšířili v celém rozsahu. Doplnili jsme aktuální stanovisko ministra Oto Klempíře.
