Chorý a jeho cesta na dno: Všechno mu prošlo, tak se dostal mimo realitu

Anatomie pádu hvězdy: Jak je možné, že se Tomáš Chorý proměnil ve fotbalového šílence? Myslel si, že mu všechno projde. Je to chyba lidí okolo něj, kteří ho neustále omlouvali, zazní v novém díle podcastu MVP.

Touto dobou měl být se spoluhráči v Istanbulu a chystat se na fotbalový svátek, na úterní souboj Slavie v Lize mistrů v pekelném kotli slavného Fenerbahçe (od 18:45). Místo toho je Tomáš Chorý doma. A dveře do slávistické šatny má navždy zavřené. Aspoň dle toho, co řekl trenér Jindřich Trpišovský.

„Ani nevím, jak to říct slušně, ale přeskočilo mu. Myslel si, že už je tak chráněná osoba, že mu všechno projde,“ říká v novém vydání podcastu MVP Jan Palička, fotbalový reportér Seznam Zpráv. „Přitom ve Slavii s grácií ustál prvotní tlak, kdy ho lidi na tribunách nesnášeli. Góly si vystřílel důvěru Edenu, Slavie, trenérského štábu.“

To vše je pryč po sobotě, kdy Chorý ukázal vztyčený prostředníček sudímu Všetečkovi a dostal třetí červenou kartu v rozmezí dvanácti měsíců.

„Je potřeba říct, že kráčel ligou bez červené velmi dlouho,“ říká v MVP bývalý juniorský reprezentant Karel Tvaroh. Pak se cosi zlomilo. „Zařadil se mezi hvězdy ligy a mám pocit, že to neustál. S tím, jak je emočně velmi nestabilní, to pak začalo vrcholit,“ dodává někdejší prvoligový záložník Tomáš Kučera.

A připomíná, že Chorý měl proti Hradci Králové dostat žlutou kartu už dávno před svým excesem. Za to, že chytil soupeře za dres a ještě pak ironicky tleskal pomeznímu sudímu. Jeho souboj s hradeckým golemem Tomášem Petráškem pak ukázal Chorého temnou stránku.

„Vždyť je šílené, jak se chová dlouhodobě. Teatrálně padá, simuluje. Petrášek si na něj zkušeně počíhal, dal mu exkluzivní strom, reálně to ale ani nebyl faul,“ říká Kučera. „Když nejdeš zpevněný do souboje s takovým chlapem, fakt to bolí. Věřím, že Choras musel mít velkého koňara, ale zase - chytne se za obličej, leží tam dvě minuty, akce pokračuje, a když Slavia najednou získá balon, on se zvedne a hned jde do náběhu.“

Vyloženě se nabízí, zda Chorý sérií úletů nepřekonal i největšího rabiáta novodobých dějin českého fotbalu Tomáše Řepku. V mnohém jsou si podobní.

„Nenávist z tribun Chorého minimálně motivuje, pokud si ji vyloženě neužívá. Některé hráče by to položilo, ale on má takový syndrom Tomáše Řepky, že i když na tebe píská celý stadion, tak tě to paradoxně ještě víc dostane do zápasu. To je jeho obrovská přednost,“ uznává Kučera.

Ale pak tu jsou rozdíly. A nemalé. „Mně se u Tomáše Řepky líbila jeho vyjádření, že šel na zápas jako do války. A myslel to vážně, šel vyhrát bitvu. Tomáš Chorý ne. Podle mě on nezůstal v intencích války, ale šel do zákeřností. Respektive chodí do zákeřností, abych zůstal v přítomnosti,“ dodává Palička.

A vinu vidí s kolegy ve studiu v daleko širších okolnostech.

„Je to obžaloba celého fotbalového prostředí. Lidí okolo něho, rozhodčích, všech,“ dodává jiný bývalý prvoligista Antonín Rosa. „Protože Chorému to dlouhé roky procházelo, i když byl pořád stejný. Neustále se to obhajovalo tím, že je výborný hráč. Žil v bublině, a když ti roky všechno prochází, začneš si hranice posouvat dál a dál. A najednou už se dostal úplně mimo jakoukoliv realitu.“

Má Slavia dnes v Lize mistrů šanci napravit ostudu z Baku? Přijíždí do Jablonce nejlepší tým fotbalové Evropy? V čem spočívají největší současné problémy Sparty? Pusťte si další díl MVP!