Článek
Za měsíc se v Mramorovém sále Lucerny v Praze bude konat aukce českých obrazů, která mimo jiné představí také dosud neviděnou a neobchodovanou tvorbu.
Aukční síň European Arts nabídne v dražbě celkem 184 položek s vyvolávací cenou v součtu zhruba 70 milionů korun. U některých děl se však očekává, že i násobně překonají svůj odhad. Dvě položky totiž vyčnívají nad ostatní, a to nejen cenou.
Jeden z obrazů v aukci nebyl dosud k mání, přičemž o druhém obrazu se nevědělo, že vůbec existuje. A oba jsou jedinečné i ve svém uměleckém stylu.
První je olej na plátně Zátiší s kytarou od Emila Filly z roku 1925.
„V tomto případě jde o Emilův klasický syntetický kubismus. Ve středu je právě kompozice bílé a černé barvy, od které se odvíjí další aspekty, a spolu s horizontálními a vertikálními liniemi postupně přidává i organické motivy. Mezi ty patří třeba hroznové víno, sklenice s vínem, kytara a potom mísa s ovocem. Takový doplněk, který se u Emila Filly často neobjevuje, je například ta zelená paprika, která je přímo uprostřed,“ popisuje v úvodním videu obraz kurátorka aukční síně Barbora Markovská.
Benátský jubilant
Vyvolávací cena Zátiší s kytarou je 15 milionů korun. Obraz je významný i tím, že jej vystavilo Mezinárodní bienále umění v Benátkách v roce 1926, což byl ročník, kdy se jej poprvé účastnilo Československo.
„Jedná se tedy o nejzásadnější zátiší první poloviny 20. století, a proto věříme, že výsledná cena se vyšplhá až do desítek milionů,“ doplňuje Markovská.
A druhý je olej na plátně s názvem Dopis z Paříže od Antonína Procházky z roku 1913. Pro kubismus typicky kombinuje ostré linky a organické formy, čímž pak vzniká jakoby robotický portrét. A kromě toho propojuje imaginární malbu s reálnými objekty, které v ní jsou zakomponované.
„Toto dílo je výjimečné nejen samotným motivem, ale ještě tím, co skrývá, což je ta obálka, která se na tom plátně nachází, protože je skutečná, má na sobě dokonce i razítka, včetně štemplí přímo z pošty, a je také opečetěna. Antonín Procházka tedy posouvá klasickou malbu o něco dál. Jde o takové aluze na to, co dělalo hnutí Devětsil o asi deset let později,“ ukazuje druhý obraz v úvodním videu Barbora Markovská z European Arts.
Obraz, se kterým se aukce ještě nesetkala
Právě tato malba byla až donedávna neznámá a její původ se proto musel hledat. Vznikla ale v roce 1913, kdy Antonín Procházka vystavoval v Německu – nejdřív v Mnichově a později také v Berlíně.
„V Berlíně skončila u sběratelské firmy Amselia & Rutthardt, která obchodovala s uměním, a velmi pravděpodobně odtud se ten obraz poté dostal do Čech, kde byl u velké zámožné rodiny v Praze, a právě od té jsme přejali toto dílo my,“ nastiňuje cestu díla Markovská.
„Když se k nám dostalo, bylo pro nás velkou otázkou, protože jsme se s takovým dílem ještě nesetkali. Dokonce jsme si ověřovali i pravost známek, včetně razítek na plátně. Konzultovali jsme to s předními odborníky, mezi nimi i panem doktorem Srpem, který řekl, že dílo je velmi výjimečné, a to nejen z důvodu, v jakém roce vzniklo, ale i z toho, jaká je tam směs materiálů. Jde o klasickou malbu, razítko i vosk v pečeti uprostřed obálky,“ doplňuje kurátorka síně.
Vyvolávací cena Dopisu z Paříže je 1,5 milionu, ale jako „skokan“ aukce se odhaduje na pět až osm milionů korun.
„Z našeho pohledu jde o jak kunsthistoricky, tak i sběratelsky velmi výjimečné dílo, a proto kvůli té raritě věříme, že dosáhne několikanásobku své vyvolávací ceny,“ potvrzuje Barbora Markovská.
V listopadové dražbě u European Arts je zastoupena rovněž avantgarda, moderna i poválečné a současné umění a nechybí autoři jako třeba Václav Špála, Jan Zrzavý, František Foltýn, Bohuslav Reynek nebo Milan Dobeš.
A jak se to má se zájmem o umění v době hospodářské nejistoty kvůli válkám na Ukrajině a Blízkém východě a celkové nejistotě na trzích?
„Obchodování s obrazy je luxusnější komodita, tím pádem ty drobnější položky, které jsou v nižších cenových hladinách, tam nějakou stagnaci vnímáme a čteme, nicméně u těch velmi drahých položek stagnace není skoro žádná,“ doplňuje kurátorka české aukce s uměním.
