Článek
Hnutí ANO řeší problém. V regionech mu odcházejí lidé. Důvod? Nechtějí být spojení se značkou, která na celostátní úrovni dělá kroky, s nimiž oni nesouhlasí, ale na lokální úrovni je přesto musí obhajovat. Jen v posledních týden takto vládní hnutí opustili politici v Semilech, Turnově, České Lípě či Mimoni.
Potvrzuje se tak, že „cejch“ parlamentní strany může být v komunální politice spíš na škodu. Ukazuje to mimo jiné následující statistika: v komunálních volbách se o hlasy voličů ucházelo celkem 21 tisíc kandidátních listin. Ale pouze dva tisíce z nich (necelých 10 %) se rozhodlo zaštítit značkou některé z parlamentních stran.
Lokální politici dobře věděli proč. Volby potvrdily pravidlo, které v Česku platí: celostátní strany táhnou hlavně ve velkých městech, kde lidé hledají spíš značku. Čím menší obec, tím větší pravděpodobnost, že v zastupitelstvu usednou hlavně lokální uskupení.
Značka jako břemeno
Podle Renáty Mikešové ze Sociologického ústavu AV ČR, která se lokální politice dlouhodobě věnuje, lidé vnímají kandidaturu za stranu v menších obcích spíše jako překážku kvůli špatné pověsti stran. A tak i řada straníků raději kandiduje pod hlavičkou nezávislých.
„Dá se to doložit tím, že se v malých i středně velkých obcích snaží straníci schovávat pod značky lokálních hnutí, protože ta táhnou mnohem víc,“ potvrzuje také Aleš Michal z Fakulty sociálních věd UK. „Navíc strany i v případech, kdy mají členy v malých obcích, investují prostředky mnohem více do prezentace, která se z dlouhodobého hlediska jeví jako výhodnější.“
Celý jev se navíc sám posiluje. „Úspěch nezávislých v předchozích volbách odrazuje politické strany od investování energie do budování nových kandidátek, což dále prohlubuje ústup stran z lokální politické scény,“ říká Mikešová. Pokud strana v malé obci přece jen funguje, bývá to podle ní kvůli dlouhé místní tradici nebo výrazné osobnosti, takzvanému opinion leaderovi, „po jehož odchodu či stažení stranická kandidátka v obci často zcela zaniká“.
Nejhůř jsou na tom novější hnutí jako ANO, SPD nebo Piráti, kterým chybí členská základna i místní organizace. Po parlamentních volbách měly tyto subjekty dohromady jen 12 032 členů na téměř 60 tisíc zastupitelských mandátů. ANO sice podle Mikešové přilákalo do politiky v regionech nové lidi, ani ti ale v malých obcích pod hlavičkou hnutí raději nekandidovali.
„Z našich výzkumů vyplývá, že na lokální úrovni hrají klíčovou roli odlišné faktory než v celostátní politice, přičemž význam politických stran obecně klesá se zmenšující se velikostí obce,“ říká Mikešová. Trend je dobře vidět i v číslech. „Zatímco v roce 2010 získali čistě nezávislí kandidáti v ČR 63,9 % mandátů, v roce 2022 to bylo již 77,3 %,“ uvádí Mikešová. „Podíl obcí, v nichž kandidují výhradně nezávislí kandidáti a politické strany tam zcela chybí, vzrostl mezi lety 2014 a 2022 z 53 % na 66 %.“
Nejen ANO navíc řeší odliv členů. Jen mezi lety 2010 a 2018 jich stranám ubylo 40 %, a nemají tak dost lidí, aby postavily kandidátku všude.
Podle Michala o to ani příliš neusilují. „Celostátně působící strany obecně mají problém s tím budovat silné regionální struktury,“ přibližuje. České strany se podle něj stále víc zaměřují na volby místo budování vnitřní struktury. „To znamená, že mít mnoho členů v různých regionech pro ně není priorita. Celostátní volby to totiž nerozhoduje.“
Na velikosti záleží
Podle datové analýzy Seznam Zpráv se značka parlamentní strany začíná vyplácet až v obcích s alespoň 15 tisíci obyvateli. Teprve tam tyto strany atakují většinu mandátů.
Na opačném konci stojí obce do 500 obyvatel, kterým se Mikešová ve svém výzkumu věnuje. Nezávislí v nich v roce 2022 získali 98,3 % mandátů.
„Čím menší obec je, tím je větší pravděpodobnost, že osobní vztahy budou hrát silnou roli. Nejde nutně jen o to, že daného kandidáta znám, ale také vím, kam patří,“ říká Michal. „Pokud v malých obcích funguje spolkový život, dobrovolní hasiči, rybáři, fotbalisté, církev, to všechno pomáhá budování nějakého příběhu.“
Osobní znalost podle experta ovlivňuje už samotné skládání kandidátek: „Existuje mnoho obcí, kde dřív kandidovalo víc subjektů, v posledních komunálních volbách se ale sestavila třeba jen jedna kandidátní listina. Může to být strategické rozhodnutí.“
Jak jsme počítali?
Vycházeli jsme z výsledků komunálních voleb 2026. Počítali jsme jen zastupitelstva obcí a měst. Zastupitelstva městských částí a městských obvodů jsme nezahrnuli. Vynechali jsme také obce, kde kandidovala jen jedna kandidátka, protože tam o mandáty nikdo nesoutěžil. Zbylo tak 4 422 obcí.
Kandidátky jsme třídili podle názvu, pod kterým kandidovaly. Za kandidátku parlamentní strany považujeme každou, v jejímž názvu se objevuje některá ze stran zastoupených ve Sněmovně po volbách 2025, tedy ANO, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN, Piráti, SPD nebo Motoristé sobě. Započítali jsme také koalice SPOLU.
Za obec, kde mají parlamentní strany většinu, považujeme obec, kde kandidátky s parlamentní stranou v názvu získaly dohromady víc než polovinu mandátů. Neznamená to, že spolu na radnici vládnou.
Na velikosti obce závisí i to, jestli voliče ovlivní celostátní kauzy. Mikešová tu hranici klade přibližně ke 20 tisícům obyvatel: „V nejmenších obcích, kde kandidují převážně nezávislí a voliči kandidáty osobně znají, se celostátní kauzy do komunálních voleb prakticky nepromítají. Ve městech nad 20 tisíc obyvatel voliči využívají stranickou nálepku jako myšlenkovou zkratku k orientaci v politické nabídce.“
Daří se stranám s kořeny
Výjimky z popisovaného fenoménu ale existují. „Na lokální úrovni se dlouhodobě daří tradičním politickým stranám, které mají v regionech historické kořeny, organizační strukturu a kontinuitu,“ říká Mikešová. Typickým příkladem je podle ní KDU-ČSL v oblastech s vyšším podílem věřících, zejména na Moravě.
Lidovci letos podpořili kandidátky v téměř 800 obcích, nejvíc ze všech. ODS jich měla zhruba polovinu, ANO 341 a STAN 236. STAN je hnutí, které vzniklo v roce 2009 právě jako reakce na úspěchy nezávislých starostů. Nejméně kandidátek měli Piráti (64) a Motoristé (36). Celkově parlamentní strany postavily 10 % kandidátek a získaly 13 % mandátů.
Smysl to podle Michala může mít hlavně pro tradiční, dříve masové strany, které si zachovávají socializační funkci pro své členy. Dlouho to byli komunisté, dnes především lidovci.
„Pokud se strana spojí právě s nějakou lokální komunitou a dokáže aktivity svých členů prodávat prostřednictvím pozitivních příběhů, je to přidaná hodnota,“ vysvětluje. „Takoví lidé mohou i celostátně působící straně v relativně malé obci dělat dobré jméno.“
Najdou se tak i statistické kuriozity: v pěti obcích do sta obyvatel získali většinu lidovci, ANO nebo Starostové.
Zároveň platí – a nedávné volby to opět potvrdily – že místní uskupení dokáží uspět i ve velkých městech. Tím největším, kde většinu mandátů drží neparlamentní subjekty, je nyní Liberec, kde třetinu získali Starostové pro Liberecký kraj, úzce napojení na STAN.
Druhým je Frýdek-Místek, kde mají místní uskupení celkem 76 % mandátů. Téměř polovinu z nich drží Naše Město F-M vedené primátorem Petrem Korčem.
Český extrém
Posilování nezávislých kandidátek není výhradně česká specialita. Podobný trend je podle Mikešové vidět i u většiny sousedních zemí, ale také například v Nizozemsku, Itálii či Španělsku. Česko se ovšem podle odbornice liší ve dvou věcech.
„První je extrémní sídelní roztříštěnost s v průměru nejmenšími obcemi v Evropě, kde více než polovina obcí má méně než 500 obyvatel,“ říká.
Druhou zvláštností je pak míra, s jakou nezávislí v malých obcích velké „zavedené“ strany vytlačili.
„Na rozdíl od některých zahraničních zemí například v Jižní Evropě, kde bývá podpora nezávislých spojená s protestem či socioekonomickým znevýhodněním, v Česku představuje volba nezávislých pragmatickou volbu. Nezávislým se tedy skvěle daří i v ekonomicky velmi úspěšných obcích,“ uzavírá.
