Článek
V sobotu nad ránem vládní většina bezprecedentním způsobem odhlasovala zestátnění televizních a rozhlasových poplatků v prvním čtení. V sobotu a v neděli se proti tomu demonstrovalo. A v pondělí předseda vlády volá po čemsi jako klidu na práci. Právě tenhle, na samém sklonku komunistického panství zdiskreditovaný termín, se hodí jako překlad jeho obvinění, že opozice a Milion chvilek pro demokracii „rozeštvávají společnost“.
Andrej Babiš ještě dodal: „Pevně doufám, že v naší zemi si nikdo nepřeje, abychom tady měli útoky na politiky jako na Slovensku nebo aby v Pařížské ulici někdo rozbíjel vitríny a zapaloval auta.“
Premiér České republiky doufá zcela správně. Od demonstrací s mottem „Ruce pryč od médií“, jako byla ta na Staroměstském náměstí, je ale k metání Molotovových koktejlů za rohem v Pařížské hodně daleko. Naštěstí.
Babiš řekl, že mu na telefon přišlo asi 6700 zpráv, v některých se podle něj objevily výhrůžky fyzickou likvidací. To je odporné. Násilí není omluvitelné ani těmi nejplamennějšími vášněmi, které pátečně-sobotní přepadovka mohla vyvolat - a také vyvolala. Žádné rovnítko mezi vlnou protestů a obrazem násilností ale neexistuje.
Slušně rozzlobeni
Ostatně, výhrůžky odsoudil i Milion chvilek. Jeho demonstracím vládne spořádaný občanský duch, říkejme mu třeba rozzlobená slušnost. Projevuje se i ve výběru řečníků i v jejich slovech.
Přikázáním úspěchu protestů je, aby zůstaly rozzlobeně slušné (a slušně rozzlobené). A nejde jen o úspěch: že protesty budou mírumilovné, je také společenskou odpovědností organizátorů.
Přečtěte si komentář k tématu:
Někteří politici se ovšem pokoušejí o „spin“. Více či méně otevřeně se naznačuje, že akce jsou nebezpečné, protože hrozí přerůst v násilné nepokoje. Asi nejdál zašel v diskuzi na ČT24 předseda Mladého ANO Adam Knedlhans, který opozici obvinil, že „vyzývá občany, aby šli do ulic, aby dělali bordel“. Obsah slova „bordel“ na dotaz neupřesnil - ale rovnítko mezi demonstracemi a obrazem chaosu bylo položeno.
V každém volebním období protestují různé názorové množiny lidí proti vládám - ale možná nikdy po roce 1989 vládní politik v této souvislosti nepoužil výraz „dělat bordel“. To dokumentuje způsob uvažování pana Knedlhanse, ale také to, že situace je vypjatá. A politici ji mohou obviňováním, kdo a proč „eskaluje“, rozpálit ještě víc. Vášně i tak neopadnou ze dne na den.
Hlučná vzpomínka
Andrej Babiš řekl, že má informace, že téma rušení poplatků má být zneužito při připomínání odkazu 17. listopadu. Vyznělo to málem tajuplně, jako „pozor, něco se chystá“. Přitom by stačilo nazývat věci pravými jmény, nebo alespoň zvolit lepší sloveso: ne „zneužito“, ale „použito“. Na čemž není nic tajemného ani překvapivého. Notabene když letos výroční akci nesponzoruje Ministerstvo kultury, ale dary jednotlivců.
Nebo si snad mají občané, kterým se mediální úmysly vlády příčí, připomínat Den boje za svobodu a demokracii tichou vzpomínkou tak jako Miloš Zeman?
Ano, důsledkem vášnivé nálady může být, že Babiš, Okamura a Klempíř budou muset květiny na Národní klást ve 4:36. Ale kdo s tímhle termínem přišel první?
Programové prohlášení vlády slíbilo zrušení poplatků, a tím i faktickou změnu postavení České televize a Českého rozhlasu, financovaných přímo z rozpočtu. O řádek výš vláda o veřejnoprávních médiích píše, že „naší prioritou je zachování jejich nezávislosti“. Tuhle prioritu ale v praxi od začátku a bohužel úspěšně odsouvá do zapomnění. Noční první čtení poplatkového zákona bylo vrcholem anabáze charakterizované zmatky a naprosto zanedbaným dialogem prakticky s kýmkoli mimo vládu a koaliční radu.
Tím spíš vyvolala odpor a silné emoce nejen podstata návrhu, ale i forma, jakou se prosazuje. A která v očích řady lidí posílila symbolické propojení televize a rozhlasu se svobodou a demokracií. Vášně jen tak neopadnou.
