Už je to tady? Útokem na poplatky začalo něco mnohem důležitějšího

Je to co říct, ale páteční výpad proti veřejnoprávním médiím nesnese standardy zdejší běžné politické praxe v žádném ohledu.

Vládní koalice v prvním čtení prosadila zrušení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas a využila k tomu novinku v jednacím řádu Sněmovny. Ta umožňuje stanovit pevný termín hlasování „ve zcela výjimečných případech“ a pokud poslanci měli čas se k návrhu „dostatečně vyjádřit“.

„Byly tyto podmínky splněny?“ ptá se ústavní právník Marek Antoš a rovnou odpovídá: „Podle mě ne.“ Jiný právník může jistě mít jiný názor. Podstata je ale jinde. Totiž že procedurální past, kterou vláda – úspěšně – nalíčila na opozici, zřejmě půjde k Ústavnímu soudu a ten může změnu shodit jako rozpornou s ústavou. To zaprvé.

Zadruhé, náhlým hlasováním ve 4:36 v sobotu nad ránem bez předchozí diskuze byly vyautovány nejen argumenty opozice, ale přinejmenším v této fázi také sama veřejnoprávní média. Neproběhla žádná debata s těmi, kterých se změna dotkne.

A ta by byla rozhodně namístě. Návrh zákona z pera ministra kultury Oto Klempíře (Motoristé sobě) neobstojí jako neutrální norma, která má jen změnit kanál, jímž do ČT a rozhlasu potečou peníze. Ve skutečnosti výrazně snižuje rozpočet obou médií se zjevnou snahou je vyhladovět, oslabuje i naprosto zásadní finanční předvídatelnost a chybí v něm pojistky nezávislosti na aktuální politické moci.

Zatřetí, premiér Andrej Babiš (ANO) na obranu vládního tažení neustále opakuje, že státní rozpočet financuje média veřejné služby v 17 zemích Evropské unie. Ano, to je pravda; jde ale o typický příklad, jenž naplňuje rčení, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Jak ukázala expertní analýza z počátku roku, financování ze státního rozpočtu „může relativně dobře fungovat v zemích s vysokou mírou politického konsenzu a stabilní politickou kulturou, která respektuje nezávislost veřejnoprávních médií“. To ale není případ polarizovaného Česka, kde se téměř nad vším vede zákopová válka a každá nová vláda zpravidla revokuje nebo alespoň pozmění to, co schválila vláda předchozí.

V Dánsku, které patří do oněch 17 zemí uváděných Andrejem Babišem, se na novém modelu financování shodly všechny (!) parlamentní strany. Čtyřletý finanční rámec pro tamní veřejnoprávní média musí odsouhlasit vláda, opozice, odborové svazy, odborná veřejnost. Politická nezávislost je zajištěna a od příštího roku se má ještě posílit – skončí obsazování mediálních rad nominanty politiků.

Také na Slovensku vláda zrušila veřejnoprávní poplatky, v roce 2023. Slovenská historička a odbornice na autoritářské režimy Hana Kubátová připomněla, že pak přišlo „snížení příspěvku z 0,17 procenta HDP na 0,12 procenta, poté výměna instituce i vedení“.

Můžeme si vsadit, jakou cestou by se Babišova vláda spíš vydala – zda dánskou, nebo slovenskou.

Rušit poplatky a převádět obě média pod státní rozpočet nebylo nutné. Ze strany vládní koalice jde o bohapustou pomstu nezávislým, profesionálním, a tedy kritickým médiím. Předseda dolní komory a SPD Tomio Okamura to vyjádřil lapidárně, když řekl, proč by měl „platit za něco, co pracuje proti mým zájmům“. Premiér zase nechodí debatovat do ČT proto, že tam o něm „mluví špatně“.

Bylo by ale naivní si myslet, že to skončí s poplatky. Vládní koalice si před víkendem vyzkoušela, že dobyvačná jízda nezávislými institucemi státu, kdy od kopyt odlétají pravidla i zvyklosti a ústavní řemen praská, je možná a bude v ní pokračovat. Může tak „doručit sliby“, které dala svým voličům.

Andrej Babiš obviňuje opozici, že „eskaluje“ atmosféru ve společnosti, ve skutečnosti ale zvedla napětí v zemi svým pátečním tahem právě jeho vláda. V logice eskalace a za použití mimořádných postupů může následovat útok na neziskové organizace (odložená česká verze amerického zákona FARA, Babiš už řekl, že s ním počítá), další na mušce mohou být životní podmínky cizinců žijících v Česku, zejména pak ukrajinských uprchlíků, a další.

Když před třemi lety zvítězil ve volbách na Slovensku opět gangsterský Ficův Směr a sestavil koalici s extremisty, šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný zaskočené opozici vzkázal, aby si uvědomila, že „skutečný boj o tento stát teprve začal“.

A to platí i o Česku. Opoziční strany po komunálních a senátních volbách triumfálně prohlašovaly, že právě sledujeme začátek konce éry Andreje Babiše. Stejný ortel nyní vyřkl šéf STAN Vít Rakušan, když zrušení veřejnoprávních poplatků prošlo prvním čtením.

Při pohledu na jejich celostátní preference a dlouhodobou podporu hnutí ANO je to minimálně velmi smělá teze. Co ale sledujeme, je možný začátek boje o budoucí charakter českého státu. O to, jestli tu zůstane jako demokratická společnost se silnými nezávislými institucemi a svobodnými občany v ní, nebo se v srdci Evropy zrodí nějaká nová verze ficovsko-orbánovského režimu.

Budoucnost je otevřená, nic není předem dané. Protesty před Sněmovnou v pátek v noci a zaplněné Staroměstské náměstí v neděli odpoledne, dešti navzdory, ukazují, že to řadě lidí v této zemi určitě není lhostejné.