Data odhalují, proč mají republikáni důvod být nervózní ze Senátu

Maine, New Hampshire, Aljaška, Iowa, Kansas, Minnesota, Michigan, Ohio a Texas. A možná i Georgia, Severní Karolína, Jižní Karolína a Nebraska. V posledních dnech se začíná skloňovat dokonce i Mississippi.

V nadcházejících volbách do Senátu Kongresu Spojených států visí otazník nad nečekaně vysokým počtem států. To je špatná zpráva především pro republikány: U deseti z těchto čtrnácti států mohou křeslo ztratit a jen ve čtyřech získat nové.

Připomeňme, že americký Senát má celkem 100 členů, dva za každý stát. Současné rozložení sil je 53 ku 47 pro republikány, k mání je letos 35 mandátů, z toho 22 dosud republikánských. Oproti Sněmovně reprezentantů, kde se obecně očekává rozdíl spíše v desítkách, u Senátu platí, že záleží na každém jednotlivém křesle.

Senát je navíc oproti Česku v USA mnohem silnější komorou. Zásadní je například pravomoc schvalovat prezidentovy nominanty na post soudců Nejvyššího soudu (SCOTUS), kteří mohou ovlivnit směřování americké politiky po celé dekády. O možnosti blokovat Trumpovy klíčové politické iniciativy nemluvě.

Jaké jsou tedy šance demokratů republikánům Senát ukrást? A proč jsou republikánské vyhlídky letos horší než před dvěma či čtyřmi lety? Seznam Zprávy vybraly klíčová data, která odrážejí současné nálady v americké politice a která mohou pomoci predikovat volební výsledky. Analýza vychází z metodologie Natea Silvera a inspirujeme se i dalšími politickými forecastery a analytiky (především Decision Desk HQ a Cook Political Report).

Poznamenejme ale ještě jednu věc: Ačkoliv (jak popisujeme níže) jsou predikce nyní nakloněné demokratům, stále jde o predikce, které se mohou mýlit. Pověstný je případ první výhry Donalda Trumpa, kterému specialisté na predikce dávali malou šanci na výhru, v případě zmíněného Natea Silvera to bylo 30 %. To nutně neznamená zanedbání, nebo špatný úmysl - nějaká míra nejistoty (a tím pádem chybovosti) je v predikcích zkrátka běžná.

Výhodou amerických forecasterů je fakt, že mají k dispozici obří počet výzkumů veřejného mínění. To platí zvlášť pro státy, kde se očekává těsný souboj, letos tedy například pro Texas. Dlouhá tradice průzkumů navíc umožňuje analytikům, kteří se zabývají veřejným míněním, data hodnotit i podle přesnosti dřívějších čísel. A pak tvořit vážené průměry na základě předpokládané kvality jednotlivých průzkumů.

Pozn. V Nebrasce kandiduje Dan Osborn jako nezávislý, Demokratická strana svého zástupce nepostavila.

Kromě Jižní Karolíny a Mississippi (v těchto státech máme ale z října jen velmi málo nezávislých průzkumů) vedou demokraté ve všech klíčových senátních bitvách. Za předpokladu, že by výsledky dopadly beze zbytku stejně jako predikce, by tak Senát po letošních volbách byl demokratický v poměru 54:46.

Výzkumy veřejného mínění se (stejně jako predikce, které z nich vycházejí) neobejdou bez chybovosti. V teorii by měl průměr průzkumů tyto chyby minimalizovat, problém ovšem je, že se nezřídka stává, že většina průzkumů v daném volebním cyklu dělá podobné chyby, z čehož vzniká dlouhodobý bias (systematicky zkreslená odchylka výsledků). Jinými slovy: Pokud většina průzkumů zrovna nadsazuje šance demokratů, průměr tento efekt neodstraní.

Zásadní problém pro analytiky je pak tento bias odhadnout: Pro každý rok je jiný nejen ve velikosti, ale dokonce i v tom, které straně zrovna nahrává. V posledních letech jsou to sice spíš demokraté, ale například v roce 2022 průzkumy nesprávně zvýhodnily republikánské kandidáty do Senátu, byť jen drobně. Dobrou zprávou ale je, že se chyba výzkumů veřejného mínění dlouhodobě snižuje.

Pro zajímavost, pokud by odchylka průzkumů byla stejná jako v roce 2024 (tedy že průzkumy nadržovaly demokratům průměrně o 2,9 %), vypadaly by výsledky tak, jak ukazuje následující graf. Jde ale o velmi zjednodušené zobrazení, pro každý stát v praxi platila jiná odchylka a letos bude téměř jistě odchylka zcela jiná.

Pokud by volby dopadly takto, byl by počet senátorů na obou stranách po padesáti. O této možnosti ale ještě později.

Zastavme se nyní u duelu v Texasu, který je aktuálně pravděpodobně tím nejsledovanějším a na němž lze ilustrovat, v jakých problémech se kandidát republikánů Ken Paxton nachází.

Dlouhodobí pozorovatelé americké politiky se totiž zajisté neubrání srovnání tohoto souboje s duelem z roku 2018, kdy republikánského senátora Teda Cruze vyzval bývalý poslanec a kandidát na prezidenta Beto O’Rourke. Po intenzivní a ostře sledované kampani nakonec Cruz vyhrál poměrem hlasů 50,9 ku 48,3 % (o 2,6 p. b.), O’Rourke byl ale prvním demokratem po mnoha letech, který se v Texasu přiblížil výhře a přeměnil Texas z jasně republikánského na tzv. „battleground“, tedy kompetitivní stát, kde realisticky mohou zvítězit obě strany (přestože Cruz byl stále favoritem).

A zde stojí za připomenutí další fakt z tehdejšího souboje: Zhruba od poloviny října nevyšel žádný průzkum, který by favorizoval demokrata, naopak náskok Cruze činil od čtyř do devíti procentních bodů. Zde tedy průzkumy naopak nadržovaly republikánovi.

Letos vede kandidát demokratů James Talarico v devíti ze 13 říjnových průzkumů, v dalších třech hlásí výsledky remízu. Ani tento fakt samozřejmě nezaručuje demokratům úspěch, důvod k nervozitě to ovšem republikánům bezpochyby dává, zvlášť když jde o jednu z jejich hlavních bašt. A nejen pro tyto volby – pokud by se v budoucnu podařilo vyhrát v Texasu nějakému demokratickému kandidátovi na prezidenta, znamenalo by to pro republikánského kandidáta překážku, kterou by bylo téměř nemožné obejít.

Respondenti sociologických výzkumů často odpovídají i na obecné otázky, mezi nimi na to, jak pozitivně vnímají prezidenta, jestli jde jejich země správným směrem a jestli se obecně přiklánějí spíš k demokratům, či republikánům. Během „midterms“ (tedy voleb v polovině prezidentova čtyřletého mandátu) se většinou důvěra v prezidenta i celou vládnoucí stranu překlopí do negativních čísel.

Letošní problém republikánů ale je to, jak moc jsou tato jejich čísla špatná.

Například popularita Donalda Trumpa klesla na 36 %, což je ještě méně než během midterms v průběhu jeho prvního volebního období, tedy v roce 2018, kdy demokraté přesvědčivě zvítězili ve Sněmovně reprezentantů (na absolutní čísla asi o deset milionů hlasů). V senátních volbách sice tehdy uspěli republikáni, to bylo ovšem dané spíše státy, kde se v tu chvíli volilo.

Ještě lépe možná situaci dokreslí „obecná přízeň“ k demokratům, či republikánům, kterou ukazuje následující graf. De facto toto číslo neznamená nic (v USA se nevolí poměrným systémem), ale může ilustrovat, do jaké míry stranická nálepka kandidátům v danou chvíli pomáhá, nebo naopak škodí.

Současný propad popularity republikánů je největší od roku 2008 – tedy roku, kdy demokraté vyhráli prezidentské, senátní i sněmovní volby. I tento fakt tak hraje významně ve prospěch demokratů.

Většina amerických států umožňuje tzv. „early voting“, tedy možnost volit ještě před volebním dnem – v závislosti na státu to jde korespondenčně i osobně. Výsledky tohoto předběžného hlasování samozřejmě neznáme, sčítat se budou až po uzavření volebních místností. Víme však, kdo hlasoval, a na základě toho můžeme předpokládat, která strana si zatím vede lépe.

I toto jsou nicméně pouze odhady. Vychází jednoduše z toho, jestli je člověk registrovaný demokrat, nebo republikán, kde volí (v určitých okrscích lidé tíhnou častěji k jedné straně, například města k demokratům), k jaké sociodemografické skupině patří (běloši spíš volí republikány, ostatní většinou demokraty) a podobně. Různé státy zveřejňují různě podrobné informace o voličích.

Ani dobrý výsledek v rámci early voting samozřejmě není definitivní ukazatel úspěchu. Voliči druhé strany mohou přijít ve velké vlně později, voliči té první mohou přijít všichni dřív a v den voleb už tak dostane jen minimum hlasů, nebo se mohou mýlit předpoklady, jak kdo volí.

Připomeňme třeba rekordní podporu voličů s latinskoamerickým původem pro republikánského kandidáta Donalda Trumpa v minulých volbách (48 %, tedy o pouhé 3 p. b. méně než demokratka Harrisová); podle průzkumů tato podpora pro republikány letos klesla na pouhých 35 % (tedy o 24 p. b. méně než pro demokraty). Jak tedy naložit v predikcích se zvýšenou volební účastí latino voličů?

Jako další dílek skládačky odhadů jde ale o mimořádně zajímavá data, která nám přinejmenším umí ukázat, jaký typ voličů se stranám podařilo mobilizovat a v jakých počtech. A i zde republikáni spíše ztrácejí.

Podle dat NBC News hlasovali předčasně ve větší míře registrovaní demokraté (nebo lidé jinak afiliovaní k Demokratické straně) ve všech klíčových, tedy oněch „battleground“ státech kromě Texasu a Aljašky. V případě Texasu vedou nicméně republikáni jen o dva procentní body a počítání demokratů a republikánů tu navíc funguje trochu jinak (demokraté tak mají drobnou výhodu), na Aljašce zase 52 % hlasujících nejsou členy Demokratické, ani Republikánské strany.

Stále oblíbenější predikční metodou jsou predikční sázkové weby jako Polymarket nebo Kalshi. Ty fungují na peer-to-peer principu – kurzy tedy nevytváří bookmaker, ale vznikají dynamicky podle toho, jak jsou uživatelé ochotni na danou událost vsadit peníze.

V případě Polymarketu vsadí uživatel několik centů (od 0 do 100), a pokud vyhraje, získá dolar, pokud ne, nezíská nic. Počet centů pak určuje pravděpodobnost události: „Dražší“ události jsou více pravděpodobné, „levnější“ pak méně pravděpodobné. S každou sázkou na méně pravděpodobnou alternativu se ale cena zvyšuje. My tak máme možnost v reálném čase vidět, jaké šance dávají lidé různým kandidátům.

A ani tento ukazatel republikánům nepřeje. Ze čtrnácti kompetitivních států přisuzují sázkaři (k pátku 30. října) straně současného prezidenta pouze pět: Iowu, Kansas, Nebrasku, Mississippi a Jižní Karolínu. To by znamenalo demokratický Senát v poměru 52:48.

Některé státy jsou relativně těsné. V Iowě mají v této predikci republikáni šanci 55 %, v Kansasu pak pouze 52 %. Demokraté jsou pak jen mírnými favority v Maine, Texasu a Michiganu, v posledních dnech jim ale šance stoupají.

Zajímavá je situace kolem Minnesoty, o níž někteří komentátoři mluví jako o zranitelném místu demokratů kvůli napojení jejich kandidátky Peggy Flanaganové na minnesotskou administrativu, jež se v posledních týdnech zmítá ve skandálu kolem podvodů ve financování zdravotních a sociálních služeb. Trhy ale i tak predikují pro demokraty více než 90% šanci na udržení tohoto státu.

Pohledem historických statistik je vítězství republikánů v letošních midterms velmi nepravděpodobné. Strana úřadujícího prezidenta totiž ztrácí své pozice v naprosté většině případů. I tak má ale Grand Old Party neboli GOP, jak se republikánům přezdívá, ještě několik es v rukávu.

Tím prvním je již zmíněná naděje, že se i letos průzkumy mýlí velmi výrazně ve prospěch demokratů. Jak by to dopadlo při odchylce 2,9 procentního bodu, jsme ukazovali výše. I takový výsledek by sice znamenal pro republikány porážku, ale klíčové je, že by neprohráli moc. A zde se opět ukazuje, jak zásadní roli sehraje každé jednotlivé senátní křeslo.

Připusťme následující scénář: Republikáni ztratí Ohio, Severní Karolínu i Aljašku. Podaří se jim ovšem velmi těsně udržet Maine a Texas, stejně jako své další méně zranitelné bašty: Iowu, Kansas i Jižní Karolínu. V takovém případě nastává pat, obě strany mají po padesáti senátorech.

Co se pak stane? Rozhodující hlas v takovém případě náleží viceprezidentovi USA, kterým je republikán J. D. Vance. Podobným způsobem vládli demokraté v první polovině mandátu Joea Bidena, kdy byla rozhodujícím hlasem jeho viceprezidentka Kamala Harrisová.

Nyní předpokládejme jiný scénář: Demokratům se podaří převzít navíc ještě senátora v Texasu a překlopit Senát na 51:49. Klíč k prosazení alespoň části Trumpova programu pak mohou představovat příležitostní přeběhlíci, kteří by hlasovali v souladu s přáním současné administrativy přinejmenším u některých témat.

Republikáni jsou totiž podle dat celkem pevně sešikováni za Trumpem, dokonce i jeho nejhlasitější vnitrostraničtí kritici Rand Paul (Kentucky) a Lisa Murkowski (Aljaška) hlasovali proti prezidentovi jen asi v deseti procentech případů. Naproti tomu demokraté by měli svůj klub složený jak z progresivních (ze současných kandidátů třeba zmiňovaná Peggy Flanaganová nebo michiganský Abdul El-Sayed), tak z velmi umírněných politiků (James Talarico, Mary Peltola kandidující na Aljašce).

Největší naději pro případné občasné přeběhlictví Trumpovi poskytuje pensylvánský demokratický senátor John Fetterman. Ten je známý kritickým postojem k některým demokratickým pozicím, promluvil na republikánském shromáždění, dosud už hlasoval v souladu s přáním Trumpa ve více než čtvrtině případů, nedávno oslovoval republikánské donory a je výrazně populárnější u republikánských voličů než u demokratických.

Přesto se nedá předpokládat, že by byť jen mírně prodemokratický Senát šel Trumpovi na ruku. Cokoliv horšího než výsledek 50:50 by pro Trumpa zkrátka znamenalo přinejmenším významnou komplikaci pro zbytek jeho mandátu.

Konkrétní výsledky se začnou rýsovat ve středu nad ránem našeho času. Noví senátoři by pak podle 20. dodatku Ústavy USA měli začít vykonávat svůj mandát 3. ledna 2027.