Článek
„My určitě zrušíme koncesionářské poplatky, vážení spoluobčané. To bude jedna z našich vlajkových lodí, že zrušíme ty poplatky.“ Tak pravil opozičník Andrej Babiš ve sněmovně v březnu 2025.
Po půldruhém roce a výměně vlády je evidentní, že loď sice pluje, dokonce i s vlajkou na stožáru. Ale bez kompasu a bez kormidla. Výprava za kýženým „neplacením složenek“ se mění v bloudění mezi nápady, jak to zařídit a co má místo poplatků následovat.
Na vládní úrovni a v tak vážné věci jde o málo vídaný příběh improvizace a pokusnictví. Trvá už řadu měsíců a situace se mění každým okamžikem.
Zatím poslední kapitolu otevřel Babiš sdělením, že ministerstvo financí pracuje na nové verzi příjmů televize a rozhlasu. „Samozřejmě tam budeme garantovat nějakou částku. A chci přijít s nějakým návrhem, že ty peníze nejsou přímo z rozpočtu,“ řekl v sobotu. Že se premiér zase zamýšlí nad nějakou novinkou, naznačil po schůzce s ním ještě o dva dny dřív ředitel ČT Hynek Chudárek: „Je tam nějaká inspirace severskými zeměmi, o které pan premiér uvažuje.“
Ve hře je tedy „severský model“ financování veřejnoprávních médií, což může znamenat leccos, protože jednotný severský, respektive skandinávský recept neexistuje. Necháme se jako obvykle překvapit, co z toho vypadne. Na které místo na mapě bude prst zapíchnut.
Další komentář k tématu:
Pro příběh bloudění je přitom příznačné, že nový námět „peníze nejsou přímo z rozpočtu“ popírá vládní návrh, protlačený sněmovnou do druhého čtení ve 4:36 ráno. Který výslovně říká, že peníze přímo z rozpočtu jsou. České televizi a Českému rozhlasu má být podle zákona „poskytován příspěvek, který je výdajem státního rozpočtu, kapitoly Ministerstvo kultury.“
Takže po hektickém nočním jednání, vlně protestů, ohlášení stávky a nespokojených hlasech dokonce i zevnitř hnutí ANO se situace mění zhruba takto: Placení médií ze státního rozpočtu, které ještě ve čtvrtek do roztrhání těla hájil před poslanci ministr Klempíř, už jako tak senzační nápad nevypadá. A něco lepšího má vymyslet tentokrát ne ministerstvo kultury, ale financí. Zdroj inspirace: Sever. Ještě že ty Dány a spol. máme.
Teoreticky může nastat drobný problém. Vládou vymodlený zákon, kvůli kterému je sněmovna a půlka země na nohou, se bude muset po prvním čtení hodit do koše, protože místo rozpočtu nastoupí severský model. Ale to je maličkost, kterou spraví pomůcka zvaná „komplexní pozměňovací návrh“. Díky ní se z navrženého zákona stane ve druhém čtení nějaký jiný, tak to v parlamentu občas chodí.
Slabinou tohoto postupu je, že protiřečí konceptu takzvaného dobrého vládnutí. Ten předpokládá, že důležité změny napřed projdou přísným posouzením dopadů na různé skupiny nebo různé sféry společnosti. Od toho má stát celé odborné aparáty, od toho se odehrává i proslulé „legislativní kolečko“. Tyhle procedury ale vláda (nejen) v případě veřejnoprávních médií těžce zanedbává. O chabém dialogu s aktéry mimo „kolečka“ a s veřejností ani nemluvě.
Andrej Babiš v pondělí na tiskové konferenci vlády vedl do mnoha souvětí rozvitý monolog. O tom, jak média informují špatně, jak opozice znemožňuje plnit program vládní většiny a jak „nic z toho, kvůli čemu lidé protestují a zítra chtějí stávkovat, není pravda“. Detailu, co si tedy veřejnoprávní média mají počít, věnoval větu: „Ve druhém čtení dořešíme, jakým konkrétním způsobem se budou financovat, těch funkčních modelů je víc.“ Čili to hlavní… dořešíme tak nějak na okraj věci.
Kapitán krouží s vlajkovou lodí sem a tam. Ještě před několika dny tvrdil, že „politici nyní mohou rozhodovat o výši poplatků. Nový model, který navrhujeme, omezí jejich přímý vliv.“ Pozor, to ale byl ještě model rozpočet, ne model severský. Babiš se dušuje, že financování médií musí být předvídatelné. A minimálně pro příští rok to svým přístupem popírá.
Poslanec Patrik Nacher, autor už pozapomenutého „překlenovacího“ návrhu na odpuštění poplatků seniorům, se o víkendu připomněl v televizní debatě: „Já bych chtěl ještě jedno téma a já tady o tom mluvím už tři roky. To je redefinice veřejnoprávní služby. My si totiž musíme sednout, co vlastně po těch veřejnoprávních médiích chceme.“
Bingo! To je logická úvaha. Až na to, že vláda ji podstupuje přesně z opačného konce. Úplně naruby. Uhranutá škrtnutím poplatků, naprosto nezaujatá „popisem práce“ veřejnoprávních médií. Pak není divu, že se vlajková loď potácí bez navigace. Zrušení poplatků samo o sobě není žádný maják.
