Článek
„Adriano, zůstáváš single?“ ptá se Zorka Hejdová a obrací se na všechny účastníky reality show: „A tohle je poslední varování, abyste si připomněli, proč na tomhle místě vlastně všichni jste.“
V několika slovech se odráží dvě představy o dnešním seznamování. Adriana chce partnera, který ji zaujme. Show potřebuje, aby si někoho ihned vybrala. Ani dodatečných 24 hodin její rozhodnutí nezmění. Musí se sbalit a do půlhodiny opustit vilu, kde strávila pouze 48 hodin.
Mohla si prozatím někoho vybrat a počkat na další bombshell, jak se říká nově příchozím soutěžícím. Ona ale raději skončí.
„Show na několika příkladech letošní řady ukázala, že případnému partnerství nekonkuruje jen vztah s někým jiným, ale také možnost být single, počkat na toho pravého, hledat dál,“ řekla Seznam Zprávám socioložka Lenka Slepičková z Masarykovy univerzity v Brně.
Nové možnosti, stará očekávání
„Nechci si vybrat něco, protože musím a je to nějaký pro mě minimum. Nechci si vybírat minimum,“ vysvětlila u ohniště svůj postoj Adriana Nguyen. Přišla hledat lásku. Z mužů ve vile si ale žádného nevybrala. Její slova některé muže urazila, považovali je za shazování, a namítali, že je za tak krátkou dobu nemohla poznat.
„Já jsem to tak cítila, já se nemám za co omlouvat,“ odpověděla. Vysvětlovala, že mluví za sebe, a připomněla, že sama o rozhovory a hlubší poznání potenciálních partnerů usilovala. Muži rozporovali její hodnocení, ona trvala na tom, že jí dosavadní zkušenost k odmítnutí stačí.
Přihláška do televizní seznamky pro Adrianu neznamenala závazek přijmout některého z dostupných partnerů. Ani jejich nesouhlas ji nepřiměl k tomu, aby jim dala další šanci.
V rozhovoru později vysvětlovala, že poté, co ona oslovila muže, čekala zájem také z druhé strany. Důraz na samostatnost u ní doprovázelo očekávání aktivního muže. Snaha o další setkání měla být vzájemná, ale podle ní nebyla.
Mluvila také o předchozích vztazích, v nichž partnera stavěla před sebe a ztrácela prostor pro vlastní zájmy. Chtěla to změnit, „protože se sebou budu žít celý život“.
Slepičková zasazuje podobné rozhodování do širších partnerských očekávání. Být single nebo při hledání trvalého partnera udržovat nezávazná sblížení podle ní patří k normalizovaným možnostem osobního života. Od vztahu chceme intenzivní blízkost a porozumění, což může volbu partnera komplikovat.
Blízkost pod dohledem
Ve vile tvořili pár Naty a Matúš. Když do soutěže přišel Dano, vyšlo najevo, že se s Naty dříve intimně sblížili. Matúš jí vyčítal, že mu o tom neřekla, přestože se jí na Dana ptal. Považoval to za narušení důvěry.
Jejich sblížení přitom předcházelo vztahu s Matúšem. Naty ho nepodvedla. Přesto čelila opakovaným výčitkám.
Zastaly se jí Cynthia a Amélie, které Matúšovo chování označily za manipulativní a varovaly ji před pokračováním vztahu. Spor o zatajenou minulost tak přerostl v konflikt o to, jak s ní partner zachází nyní.
Love Island staví lidi do soutěže o stejné partnery, přesto v něm vznikají přátelství schopná romantický pár zpochybnit. Slepičková v kamarádství vidí zdroj opory, humoru a možnosti svěřit se. V emočně vyčerpávajícím prostředí vily mohou přátelé pomoci získat odstup.
Publikum podle ní navíc hodnotí i zacházení s ostatními účastníky. „Morální prohřešky, manipulace či zrada, ať už vůči partě, kamarádství, nebo partnerovi se v show nepromíjí a rozhodně ubírají na sympatiích a šanci na výhru,“ míní.
Věrnost s příchodem dalšího dílu
Cíl hledání zůstává podle socioložky romantický. Účastníci předvádějí monogamní lásku s příslibem společné budoucnosti a příchutí osudovosti. Formát každému průběžně nabízí někoho dalšího, ale na konci očekává přesvědčení, že tentokrát už hledání skončilo. Že to, slovníkem show, kliklo.
Příchody dalších bombshells podle socioložky zachycují obtížnost závazku v době nových partnerských možností. Pořad zároveň urychluje vyjasňování, zda oba chtějí totéž. Nezávazné sblížení, dnes označované jako situationship, totiž jednomu může vyhovovat, zatímco druhý už očekává výlučnost a závazek.
Psychoterapeut Jan Vojtko tento mechanismus před startem řady hodnotil kritičtěji. Přísun dalších potenciálních protějšků podle něj patří k obchodnímu modelu pořadu: narušuje závazek a udržuje drama. Intenzitu zážitků odlišuje od intimity vznikající při běžném soužití.
Důvěra jako vítězný příběh
Vítězství si tentokrát odnesli Cynthia Tóthová a Jakub Hrnčíř. I oni řešili zamlčenou minulost s Danem. Jakub Cynthii nejprve vyčítal, že mu o ní neřekla. Později uznal, že se mu situace lépe zpracovávala ve společné komunikaci.
„Rešpektovanou, vypočutou, sebavedomou, pokojnou,“ popsala Cynthia v partnerském slibu, jak se vedle něj cítí. Důvěra tu znamenala i prostor být vyslyšena, o který Naty v hádkách s Matúšem žádala.
Jakub po dvou měsících vztahu plánoval děti a dům se zahradou. Jejich závěrečná vyznání tak naplnila představu romantické lásky popsanou Slepičkovou: hledání končí příslibem společného života.
Láska, peníze a sledující
Slepičková připomíná další odměnu za televizní pobyt: pozornost a nové sledující na sociálních sítích. Také Adriana doufala, že jí účast pomůže rozvíjet vlastní tvorbu. Zájem o seznámení se přitom s pracovními ambicemi nemusí vylučovat.
V britském výzkumu Janette Porterové a Kay Standingové z roku 2020 oslovení mladí diváci popisovali Love Island hlavně jako zábavu a téma hovoru s přáteli. Všímali si jeho vykonstruovanosti a diskutovali o nezdravém partnerském chování. Autorky v tom vidí příležitost pro vztahové vzdělávání.
Diváci mohou na televizních vztazích rozpoznávat jednání, které sami odmítají. Stejně s pořadem pracuje Slepičková ve výuce sociologie rodiny a partnerství. Se studujícími rozebírá partnerská očekávání i komerční logiku televizního vyprávění.
„Soutěžící nejen hledají partnera, ale před kamerami také předvádějí, jak má vypadat zamilovanost, věrnost, zrada, usmíření nebo ‚opravdový vztah‘. A diváci tyto výkony hodnotí,“ píše socioložka.
