Koaliční politici mi řekli, že nemají ČT rádi a chtějí nám to vrátit, říká Kubal

Pracovníci České televize a Českého rozhlasu od půlnoci stávkují proti plánu vlády převést financování pod státní rozpočet. Obě média tak vysílají v omezeném režimu. Může protest rozhodnutí Babišova kabinetu zvrátit?

Hostem Ptám se já byl šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Kubal.

Česko zažívá den, který podle Kubala nemá v historii českých veřejnoprávních médií obdoby.

Na budovách České televize a rozhlasu visí od půlnoci transparenty s nápisy „Stávka“ nebo „4:36 není konec, ale začátek“. Divákům a posluchačům obě média nabízejí pouze omezené vysílání. Na ČT24 se střídají krátké zprávy bez reportáží s archivními pořady, z programu zmizelo Studio 6, Dobré ráno nebo Události či Černé ovce. Pravidelné pořady na stanicích Českého rozhlasu pak většinou nahradila hudba nebo reprízy.

Do jednodenní stávky pracovníci České televize a Českého rozhlasu vstoupili v reakci na nedávné přednostní projednání návrhu na zrušení mediálních poplatků ve Sněmovně. Ten poslanci do druhého čtení poslali nad ránem 24. října v čase 4:36, který se stal jedním ze symbolů protestů.

Ve stávce podpoří ČT a rozhlas kromě dalších médií i studenti nebo umělecké soubory divadel v Česku. Protest tak doplní pochody a shromáždění na náměstích v Praze, Brně, Ostravě a dalších městech.

Z vládních představitelů už na stávku reagoval například ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé), který ve svém příspěvku na síti X uvedl, že ho vysílání v omezeném rozsahu zaujalo „více než to standardní“.

Podrobnosti ke stávce můžete celý den sledovat na Seznam Zprávách.

Jakou mají média na stávku odezvu veřejnosti? Co si od ní slibují? A jak uklidnit vypjatou situaci ve společnosti?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Vy jste o půlnoci s kolegou Danielem Stachem, který je mluvčím stávkové akce v rámci České televize, zahajoval půlnoční vysílání a tudíž i stávkový den České televize po 26 letech novodobé historie České televize. Jaký to byl pocit? - Zvláštní. Já jsem si myslel v roce 2001, když skončila stávka začátkem roku, že Česká televize už něco podobného nezažije. Na druhou stranu je pravda, že snahy o politické ovládnutí a, řekněme, zkrocení médií veřejné služby, zejména České televize, tady byly opakované a dlouhodobé v průběhu let. Takže spíše bylo asi otázkou času, než k tomu dojde. To, že k tomu došlo teď, to, že k tomu došlo tak rychle, bylo velmi překvapivé. To je pravda. A myslím, že to překvapilo úplně všechny, i včetně některých poslanců vládní koalice.

2:00 Ta stávka se odráží ve vysílání poměrně výrazně. Vidět je všude, na všech kanálech. Nebudou ani večerní Události. - Je to tak. Místo Událostí bude osmiminutová zpravodajská relace, která bude mít stejnou podobu, jako mají zprávy přes den.

2:30 Kdo to bude moderovat? Kdo bude ten, na koho vyjde čtení toho stávkového prohlášení v rámci Událostí? - To není čtení stávkového prohlášení, to je klasické zpravodajství. - Ale bude to mít stejný úvod, jako máte v těch ostatních studiích? - To není čtení stávkového prohlášení, protože to je samozřejmě už za hranou zneužití obrazovky. Česká televize nesmí zneužít vysílání k tomu, aby prezentovala svoje postoje nebo postoje kohokoliv dalšího. Je to čisté zpravodajství. V tu chvíli Česká televize informuje o stávce, informuje o důvodech stávky, a to je prostě součástí. Předpokládám, že jakékoliv další médium, Seznam Zprávy, Novinky, i kdokoliv další, tak informují o stávce. A stejně tak o tom informuje Česká televize. K tomu personálnímu obsazení, jestli se nepletu, myslím, že tam je Marcela Augustová, ale nejsem si jistý. Rozpis dával dohromady Martin Řezníček na základě toho, jak se mu lidé hlásili, v který čas jsou ochotni stávku přerušit.

3:30 Když říkáte, že to je docela podstatná věc, že to není čtení stávkového prohlášení, jak jsem řekla, ale informování, tak Česká televize jako instituce nemůže a nesmí podle Kodexu zneužívat prostor ve vysílání pro prosazování svých vlastních zájmů. Tohle, co mi říkáte, je tedy odpověď na to, jak se dostat do souladu s Kodexem. - My jsme nikdy neuvažovali o tom, že bychom byli proti Kodexu. To znamená, že nejsme v situaci, kdy bychom se museli dostávat do souladu s Kodexem. Naopak, každý krok zvažujeme, jestli už není za hranicí toho, co nám Kodex povoluje. Kodex, jak jste správně říkala, nám ukládá přistupovat k České televizi jako ke každé další instituci, která v České republice je. To znamená, o dění, které se týká České televize, tak informovat stejně, jako by to bylo dění ve Škoda Auto nebo v Seznam Zprávy. A pak následují další body: řazení zpráv, zařazení zpráv vůbec, rozsah zprávy a podobně. To je určeno další částí Kodexu. A tam se význam nebo rozsah určuje podle toho, jak velký je dopad na životy obyvatel v České republice. Podle toho se určuje například pořadí zpráv, podle toho se určuje například rozsah zpráv. A vzhledem k tomu, co se teď odehrává nejen na politické scéně, co se odehrává napříč společností, tak asi se shodneme na tom, že to je jedna z nejdůležitějších společenských a politických událostí posledních měsíců. A tomu samozřejmě odpovídá i prostor, který tomu Česká televize věnuje.

6:00 Ohlasy, které jsme měli už dopředu, naznačovaly, že tohle je samozřejmě jedna z věcí, kterou budeme muset obhajovat. A musím říct, že v tomto ohledu se každý člen redakce snaží měřit dvakrát před tím, než řízne. - Byl jste to vy jako šéfredaktor zpravodajství, kdo na to dává definitivní „štempl“, že takto je to v pořádku? - I kdybych definitivní štempl nedal, tak definitivní zodpovědnost jde za mnou. To znamená, veškerá zodpovědnost jde za mnou jako šéfredaktorem.

7:00 Jaké na to máte reakce do této chvíle? - Pozitivní. Spoustu reakcí. Jeden z prvních dopisů, který jsem dostal, byl, že máme televizi vypnout navěky. Na druhou stranu, spousta reakcí na sociálních sítích je veskrze pozitivních. A to, co je možná až nečekané, je obrovská podpora lidí v ulicích, počínaje pátečním a sobotním projednáváním ve Sněmovně, zaplněným Malostranským náměstím, Staroměstským náměstím a vlastně i podpora, která se nám dostává napříč od většiny. Děkujeme za to, vážíme si toho.

8:00 Možná tomu pomohl i způsob, jakým se vláda rozhodla tu změnu prosadit v prvním čtení. - Myslím si, že 4:36 je chytlavé heslo, které bychom asi sami nevymysleli a nemohli bychom si ho sami dopřát.

8:30 Na ČT24 místo standardního zpravodajství vysíláte převážně archivní pořady. Řada z nich je z předrevoluční doby z vysílání Československé televize. Ministr sportu za Motoristy Boris Šťastný k tomu napsal na sociální sítě: „Člověk by řekl, že vypnout v ČT v zájmu části politického spektra zpravodajství, tedy základní kámen veřejné mediální služby, je docela vážná věc. Mně ale ten náhradní obsah docela baví, vlastně i víc než ten standardní.“ Co tomu komentáři říkáte? - Já jsem k tomu napsal takovou doušku, předpokládám v duchu toho, jak Boris Šťastný bude říkat, že to myslel trochu v nadsázce. Já jsem se díval, jaká to byla část, kterou komentoval ministr sportu, a byla to část „Budujeme, bydlíme, pracujeme“ z roku 1963. A já jsem k tomu jenom připojil větu, že pokud se tohle líbí členům vlády, asi to hodně napovídá, pokud tohle upřednostňují ve srovnání s nezávislým a férovým zpravodajstvím.

10:00 Co si od toho celého vlastně slibujete? Co si myslíte, že je reálné dosáhnout z vaší strany? - Ideální varianta je uhájení nezávislosti České televize, Českého rozhlasu. To neznamená jenom poplatky. Ta problematika je samozřejmě složitější. Není to tak, že poplatky rovná se nezávislost a naopak zrušení poplatků rovná se zestátnění. Ale právě v detailech klasicky tkví ďábel. A tkví v tom modelu, protože ten návrh, který předkládá vláda, rozhodně není skandinávský model. Rozhodně to není dánský, finský, švédský model. Je to spíše model slovenský. Včera jsem dostal dopis od Luboše Machaje a dalších představitelů slovenské scény, kteří vyjádřili podporu. A ti tam píší: „I nám politici říkali, že slovenskou televizi nebudou ovládat ve chvíli, kdy prosazovali tento návrh zákona.“ Jak to dopadlo, všichni víme. A to je věc, které se obávám. To je ten negativní výsledek, ke kterému by mohlo dojít.

11:00 Pozitivní výsledek by bylo to, že Česká televize, Český rozhlas uhájí svou nezávislost, že budou takové pojistky, abychom mohli říct: „Ano, skutečně můžeme nadále dělat svoji práci a nebýt závislí na aktuálním rozhodování politiků, na tom, jestli každý rok budou znovu a znovu měřit, jestli jsme dostatečně hodní na to, aby nám dali stejnou částku.“ Co je důležité, je motivace, protože tady najednou budete mít 10 miliard, které budou samozřejmě v rozpočtu chybět na jiné věci.

11:30 Tady je najednou skutečně vazba na stát, na rozhodování politiků mnohem přímější, než je v případě poplatků.

13:00 Chybí diskuze o tom, jakou chceme Českou televizi, co by Česká televize měla dělat, co by měl dělat Český rozhlas, kolik peněz na to potřebují, jaké služby od nich stát a veřejnost očekává a jaké finance jim na to dá a jestli skutečně za ty finance jsou schopni tohle dělat. To tady nebylo. Všude jinde tato diskuse ve chvíli, kdy se přecházelo pod státní rozpočet, trvala roky. Tady nám slibují, že to bude opravdu skvělá, obrovská, zevrubná diskuze, která bude trvat dva měsíce.

14:00 Do 15. ledna, jak včera říkal Andrej Babiš, kdy by se mohlo dostat na řadu druhé čtení. Jakou vidíte šanci v tom, že ke změně dojde? Protože vláda řekla, že to, že se zruší poplatky, je z jejího pohledu naprosto jednoznačná věc, že z toho ustoupit nehodlá. Tudíž asi jediná cesta, o které lze debatovat, je to, jakou formou bude ustaveno případné nové financování veřejnoprávních médií a jaké tam budou pojistky. - Já bych nerad opouštěl už tuto první barikádu, protože my jsme pořád ještě neslyšeli, proč chce vláda měnit ten systém, o kterém všichni experti říkají, že funguje a že není žádný důvod ho měnit. Na rozdíl od Polska, kde klesal výběr poplatků.

14:30 Takže se nevzdáváte toho, že poplatky zrušeny nebudou. - Pro nás jsou samozřejmě poplatky ideální varianta. To znamená pokračovat v poplatcích a nastartovat tu diskusi. Ale není to jediná varianta, samozřejmě vnímáme to, co říká vládní koalice. A poté, pokud bych zůstal u toho příměru s barikádami, máme připravenou další barikádu. A ta barikáda se jmenuje garance nezávislosti. Finance jsou samozřejmě jeden způsob, jak přiškrtit média veřejné služby. Prostě dáte míň. Budete po nich chtít to samé, nebudou na to mít, nebudou zvládat a budou muset škrtat, budou muset vyhazovat lidi. To je jedna věc. Druhá věc je garance nezávislosti.

18:00 Pokud by třeba došlo k tomu, že dojde jenom k navýšení peněz a nebudou s tím spojené i garance, tak si myslím, že nastane destrukce České televize. Že vlastně nastane to samé, jako kdyby ten zákon prošel v současné podobě. - Takže garance jsou naprosto klíčové. - Znám spoustu lidí z redakce zpravodajství, velkých jmen, která tvoří páteř zpravodajství a publicistiky, i dalších lidí z celé České televize, kteří říkají, že ve státní televizi prostě nebudou. Že bez garancí nebudou onucí pro politiky.

19:00 Jaký máte další plán? Půjdete třeba na demonstraci na Letné, kterou svolává Milion chvilek pro demokracii? - Snad poprvé zvažuji, že bych skutečně šel. Ale samozřejmě je to účast na demonstraci, což nebývá úplně standardem. Ještě jsem na žádné demonstraci nebyl, takže by to bylo jedno velké poprvé. Ale musím se přiznat, že tohle byla poprvé situace, kdy jsem zvažoval, že bych možná šel na nějakou demonstraci.

20:00 A to, co vidíme dnes, je vrchol nějaké protestní aktivity, nebo ne? - Myslím si, že to není vrchol. Samozřejmě bude záležet na dalších krocích. V tom jsme trochu v reaktivním režimu, protože čekáme na to, s čím koalice přijde. Ale to, co slýcháme od Andreje Babiše v posledních dnech, je trochu něco jiného, než jsme slýchali předtím. Takže počkáme na to, jak bude vypadat ten návrh. - Třeba chce premiér zklidnit atmosféru před 17. listopadem. - Může to přesně tak být. Může to být taktika. Ale zároveň to může být, jako v několika dalších případech, i věc, že Andrej Babiš si spočítal výnosy a náklady. A stejně tak, jak říká mnoho politologů, mu došlo, že náklady ve vládní koalici nese jenom on a výnosy si odnáší Tomio Okamura. Třeba to bylo tak. Třeba se bude chtít domluvit, třeba bude chtít uklidnit atmosféru ve společnosti. Uvidíme, co bude dál.

21:00 Ale pokud se koalice bude dál snažit prosadit ten návrh v této podobě, tak zaměstnanci České televize bezesporu budou odhodlaní stejně tak pokračovat a přitvrzovat ve svém vyjadřování postoje k tomu, co vládní koalice chystá. To je jeden aspekt.

21:30 Druhý aspekt je to, co se děje ve společnosti. Protože si skutečně myslím, a říkám to od samého začátku, tohle není jenom otázka České televize a Českého rozhlasu. To, co jsme viděli, to, co se stalo, čehož symbolem se stalo 4:36, je důkaz toho, jak bezskrupulózně, jak tvrdě, jak bezohledně dovede část politické scény postupovat, pokud si vzala do hlavy, že v něčem prosadí svůj názor a něco změní. Něco, co tady funguje 35 let. Můžu k tomu mít výhrady, ale přijít a podtrhnout tomu vlastní základy, zničit něco, co prezident republiky, co nezávislí experti označují za jeden z hlavních pilířů této země, demokracie, politického systému, který tady máme, základy svobody slova a dalších věcí, tak tohle všechno si myslím, že je otázka, která daleko přesahuje média veřejné služby. Myslím si, že to naznačuje nějaký trend. A myslím, že nemusíme chodit daleko pro příklady, kde ten trend, který začal demontáží médií veřejné služby, nakonec končí. Podívejme se na Maďarsko, podívejme se na Slovensko.

23:00 Myslím, že by bylo příliš domýšlivé si myslet, že to je jenom o České televizi, že to je jenom o Českém rozhlasu. Není to o žádném z nás. Je to o principu, který média veřejné služby ztělesňují. Je to o tom, že Český rozhlas, Česká televize tady fungovaly jako média, která byla etalonem důvěryhodnosti. A jsou stále ještě etalonem důvěryhodnosti. Ve chvíli, kdy se něco odehrává, kdy je nějaká krize, ať už to je doma, ať jsou to povodně, ať je to venku, ať je to válka, tak Česká televize, Český rozhlas jsou média, která v tu chvíli diváci a posluchači zapínají a chtějí vědět, co se kde odehrává.

23:30 Samozřejmě politici říkají, že tohle měnit nechtějí. A to opakují při jakékoliv příležitosti. Ostatně i Slovenská televize pořád vysílá. - Vysílá, ale hraje naprosto marginální roli. A to si myslím, že je zásadní rozdíl. A samozřejmě je otázkou, jestli to, že Česká televize, Český rozhlas nehrají v českém mediálním systému marginální roli, na rozdíl od Polska, Maďarska, Slovenska, není ten skutečný důvod, proč vládní koalice sahá k tomu, co dělá. Já jsem měl šanci mluvit s některými z koaličních politiků po poslední předvolební debatě. Bylo u toho víc lidí z redakce. A ty důvody, které zaznívaly, rozhodně nebyly to, že nechceme, aby naši lidé platili. Zaznívaly důvody: „Já vás prostě nemám rád, vy jste mě ničili, tak já vám to teď vrátím, protože to po mně chtějí moji voliči.“ A když jsem se snažil apelovat na to, aby se ti politici chovali nikoliv jako při politikaření, aby mysleli na své partikulární zájmy, ale aby mysleli na to, jaké jsou zájmy státu, aby skutečně neničili instituce, které tady plní svou roli velmi dobře v okamžiku, kdy je stát potřebuje, tak v tu chvíli to bylo jako házet hrách na zeď.

26:00 Co se bude dít v případě, že by současný návrh prošel Poslaneckou sněmovnou? Kdyby se převedlo financování pod státní rozpočet a pojistky nebyly dostatečné? Co pak? - Existují dva způsoby, jak se k tomu postavit. S oběma jsem se, když se o tom s kolegy bavíme, potkal. Jeden z nich by byl bránit v České televizi a asi i v Českém rozhlase, budu mluvit za Českou televizi, protože tam jsem se bavil s lidmi, kteří tam pracují, zůstat v České televizi a snažit se do maximální možné míry, do poslední chvíle bránit principy, na kterých vysíláme. Nezávislost, nezasahování politiků a rovný přístup ke všem, kteří fungují. Druhý přístup je, že to je příliš velká rána k tomu samotnému principu, že v tu chvíli prostě už není možné se tvářit, že to je jenom pokračování téhož, ale že je ten předěl tak zásadní, že v tu chvíli je nutné dát najevo, že tohle už ne. A že v tu chvíli Česká televize není místo, kde ten daný jedinec chce dál svobodně vykonávat svoji novinářskou práci. Já si vážím obou dvou těchto přístupů. Moji kolegové vědí, který z těch přístupů zvolím ve chvíli, kdy se to stane. - Odešel byste, nebo ne? - Ano. Při státním financování bez garancí bych odešel.

33:00 Až to celé jednou skončí, pokud by to dopadlo dobře podle vašich představ, nedošlo by ke změně financování veřejnoprávních médií a nakonec by to zůstalo tak, jak to je, nakolik vy jako tváře toho protestu můžete zůstat ve svých novinářských rolích i nadále? - Nemůžu mluvit za kohokoliv dalšího. Co se týče mě, samozřejmě je to věc, kdy se najednou ocitáte v centru společenského dění. Ale jsou dvě volby. Jedna z nich je zůstat mlčet a útrpně čekat, co se okolo vás bude odehrávat. Druhá volba je dát najevo občanský, ale i profesionální postoj. Tady máme nějaké principy. My neříkáme nic jiného, než že chceme hájit ty principy. Že chceme hájit principy nezávislosti, hájit principy toho, jak tady fungují média veřejné služby.

34:00 To, že tato debata tady vznikla a jakým způsobem se vede, není naše volba. Je to volba lidí, kteří se rozhodli, že ty principy změní, že je totálně přehodí, že je obrátí a pošlou je tím směrem, kam se vydaly země, které rozhodně nechci následovat. Takže my jsme najednou uprostřed ringu, do kterého jsme nikdy nemířili, o který jsme nikdy nestáli. Ale jedno jediné, co říkáme, je, že bráníme svoji vlastní práci, bráníme novinářské principy. To si myslím, že není porušení novinářské nezávislosti. My neříkáme, jestli je dobrá koalice, nebo opozice. Říkáme, jaký máme názor v tomto konkrétním případě, který se nás týká, týká se práce, kterou tady desítky let děláme. A já osobně jsem kvůli té práci i nasazoval život. Nechci být patetický, ale je to opravdu tak. A nejsem jediný. Podívejte se, co dělají rozhlasoví zpravodajové na Ukrajině, podívejte se, co dělají televizní zpravodajové na Ukrajině. A tento princip, tedy snaha přinést to, co se na klíčových místech odehrává, je jedna z věcí, které dělají z českého mediálního prostoru něco naprosto unikátního ve střední Evropě.