Jen na úrocích zaplatíme bez poplatků 450 milionů navíc. Kde je ta úspora? ptá se Dvořák

Premiér Andrej Babiš oznámil, že vzal na vědomí úterní stávku České televize a Českého rozhlasu a demonstrace na jejich podporu. Plány koalice se ale podle něj nemění, na zrušení poplatků dojde. Přesvědčí vládu další protesty?

Hostem Ptám se já byl výkonný ředitel Nadačního fondu Vltavské filharmonie a bývalý generální ředitel České televize Petr Dvořák.

Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) se krátce vyjádřil k úterní stávce veřejnoprávních médií před odletem na jednání s polským premiérem Donaldem Tuskem do Varšavy: „Já jsem se díval včera na vaši televizi, bylo to zajímavé, připomněli jsme si výstavbu metra, výstavbu paneláků a dalších věcí. Takže to beru na vědomí.“

Uznal také, že demonstrace jsou právem občanů. Podle Babiše ale protestní akce, které se konaly na podporu České televize a Českého rozhlasu v Praze, Brně, Ostravě i v dalších městech, nic nemění na plánu vládní koalice změnit financování obou médií. ANO, SPD a Motoristé podle premiéra plní svůj program a koncesionářské poplatky zruší.

O víkendu Babiš připustil, že o konkrétní podobě financování veřejnoprávních médií se ještě povede diskuze. Zároveň odmítl, že by hrozilo omezení nezávislosti médií. Obavy pracovníků televize a rozhlasu, mnohých odborníků i opozice odmítl už dříve i ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé).

Kvůli plánu vlády převést financování z poplatků pod státní rozpočet v úterý stávkovalo 1376 zaměstnanců a externistů Českého rozhlasu a 2257 zaměstnanců a spolupracovníků České televize. Obě média místo živého vysílání po celý den zařazovala převážně archivní pořady, zpravodajské relace nabízela pouze v omezeném režimu.

Jak v celé debatě postupuje vláda a jak samotná média? Může být řešením dobrovolné placení poplatků? A kolik nás bude stát stavba Vltavské filharmonie?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Byl jste překvapen, když jste včera viděl, kolik lidí přišlo na demonstrace, které přímo navazovaly na vyhlášenou stávku České televize a Českého rozhlasu? - Byl jsem překvapen. Překvapilo mě to, že tolik lidí přišlo na Václavák. Myslel jsem si, že jich tam bude méně. Ale co mě ještě víc překvapilo, byla masivní podpora v regionech. A to, myslím, ukazuje, že pro lidi obecně veřejná služba prezentovaná právě těmi dvěma institucemi, Českou televizí a Českým rozhlasem, je hrozně důležitá. A že lidé začínají chápat, že by jak o rozsah té služby, tak i případně o její kvalitu mohli přicházet. Takže teď se proti tomu vymezují právě mírumilovnou, ale viditelnou formou.

2:00 Slyšel jste v té debatě nějaké racionální argumenty, které by vás přesvědčily pro to, proč v současné chvíli koncept financování změnit? Aby to bylo třeba lepší, třeba modernější? - Přiznám se, že pokud bych neměl brát v potaz ten téměř jediný argument, který slyším, a to je: „My to zrušíme, protože jsme to slíbili našim voličům,“ tak jinak tam ty argumenty nejsou. Protože si myslím, že změna by měla přijít ve chvíli, kdyby ten systém přestával fungovat. Ale on funguje velmi dobře. V České republice je platební morálka jednotlivých platičů poplatků výborná. Byli jsme dáváni vždy za vzor v celé Evropě.

3:00 Druhý argument je, že to je starý, přežitý systém. Je to systém, který funguje. A je to systém, ze kterého veřejnoprávní média dostávají v Evropě celkem 47 procent financí, se kterými operují. Ano, můžeme argumentovat tím, že v některých zemích došlo ke změně, ale je důležité říkat, proč tam došlo ke změně. A ve většině případů, když tam ta změna nastala, tak nastala proto, že ten systém přestal fungovat, že se hledalo nahrazení toho původního modelu, aby fungoval lépe. Anebo dokonce, že se veřejnoprávní média měla tou změnou posílit.

4:00 Jeden z argumentů, který vstupuje do hry a který ministr kultury opakuje, je, že současný systém poplatků je drahý. Že výběr poplatků stojí peníze a kdyby to bylo placeno přímo ze státního rozpočtu, tohle by se ušetřilo. - Dobře, ale potom je potřeba se podívat přímo na konkrétní čísla. Protože ty peníze, které platí veřejnoprávní média za to, aby mohla výběr poplatků správně dělat, jednak platí České poště, protože pořád řada občanů České republiky platí poplatky prostřednictvím SIPA. To znamená, kdyby pošta jako státní instituce například těm dvěma institucím odpustila poplatky, tak samozřejmě by ty instituce ušetřily. Zároveň by to ale mělo negativní vliv na hospodaření České pošty.

4:30 A potom jsou tam náklady na vymáhání těch poplatků, které s sebou samozřejmě něco nesou. Ale pořád se jedná pro obě dvě ty instituce o částku v rozmezí 150 až 200 milionů. A když si vezmu jenom dnešní navržený rozpočet - a je potřeba říct, že ten je významně nižší než ten stávající - který bude placen ze státního rozpočtu, tak tam stát, protože ty peníze nemá a bude si je půjčovat jen na to, aby si ty peníze půjčil, zaplatí ročně dalších téměř 450 milionů korun. - Takže to bude vlastně dražší. - Takže kde je ta úspora?

5:00 Z jedné strany často zní, že změna placení skrze státní rozpočet by znamenala zestátnění veřejnoprávních médií. Z druhé strany, že něco takového je nesmysl, že financování skrze mandatorní výdaj státního rozpočtu by bylo stejně stabilní jako současné zákonné nastavení poplatků. Kde vy vidíte ten detail, který se v tom skrývá? - Myslím, že zestátnění vychází z toho, jak politici chtějí vytvářet na média tlak. A ten tlak se dá vytvářet trojím způsobem. První způsob je samozřejmě způsob, jak jsou média financována. Druhý tlak je tím, kolik těch peněz reálně dostávají, nebo kolik by měla dostávat v budoucnosti. A třetí je prostřednictvím lidí, které politici vysílají jako svoje vyslance do obou médií. My jsme dnes v situaci, kdy současná politická garnitura používá všechny tři tyhle tlaky. To znamená financování bez jakýchkoli pojistek, jak se bude to financování vyvíjet v budoucnosti, snížený rozpočet o více než 15 procent a zároveň lidé, kteří do rad televize a rozhlasu přicházejí, ne aby těm institucím pomáhali, ale mnohdy, aby jim škodili.

6:00 Znamená to, že máte pro stávku, která včera probíhala ve veřejnoprávních médiích, pochopení? - Mám pro ni velké pochopení. Protože si myslím, že je potřeba ukázat, že služba, kterou poskytují obě dvě ty instituce, je strašně důležitá. A je potřeba ukazovat, že koncept, se kterým řada politiků přichází, tedy že veřejná služba rovná se jenom zpravodajství, nebo případně i nějaká pro ně nepříjemná publicistika, tak nefunguje. Že ta služba je mnohem širší a že v momentě, kdy ta média budou omezena a kdy budou pod nějakým dlouhodobým tlakem, tak ta služba, kterou dnes ze zákona mají poskytovat, bude poskytována s mnohem menší kvalitou a v mnohem menším rozsahu.

7:00 Česká televize, stejně jako rozhlas, je svázaná řadou legislativy, také svými vnitřními kodexy. Když jste to včera sledoval a zapnul si v průběhu dne vysílání, ať už jednoho, nebo druhého média, dal byste ruku do ohně za to, že byl dodržen Kodex České televize, kdy Česká televize nesmí zneužívat vysílání pro prosazování svých vlastních zájmů? - Myslím, že ano. Já jsem se díval na to, jakým způsobem byly hlavně dělány jednotlivé zprávy nebo zpravodajské vstupy, které se dělaly každou půlhodinu. A kodex říká, že Česká televize by měla o sobě informovat tak, jako by informovala o jakékoliv jiné instituci v případě, že věci, které se jí dotýkají, mají nějaký dopad na společnost. A to jsem přesvědčen, že se jim podařilo. Musím říct, že chápu, že tam museli vážit na lékárnických vahách každé slovo, které moderátoři četli z těch papírů. Ale myslím si, že se jim to podařilo a že udrželi úroveň toho, jakým způsobem o sobě informovat v dobré míře.

8:00 Jak hodnotíte vystupování managementu? To je trochu nevděčná otázka. Ale jakým způsobem vstupují generální ředitelé, ať už České televize nebo Českého rozhlasu, z vašeho pohledu do té debaty? - Myslím, že oba dva se teď do toho pustili s poměrně velkou vervou. Každý to dělá trochu jinak. Nechci hodnotit, která varianta je lepší. Myslím si, že co by mělo být zcela zásadní, ať už to jeden dělá tak a druhý to dělá jinak, aby se mezi sebou koordinovali a aby vzájemně podporovali to, že bojují za obě dvě média. A pokud tohle je, nevím, ale očekával bych to, tak pokud v pozadí probíhá nějaká koordinace, pak si myslím, že oba dva ty managementy fungují v tuto chvíli nejlíp, jak asi umí.

10:00 Jedna věc, o které tady mluvíme, je převedení pod státní rozpočet. Ale druhá velmi zásadní věc, která s tím souvisí, je výrazné seškrtání rozpočtů obou médií. Kdybyste byl v pozici generálního ředitele, umíte si představit, že byste třeba kývl na to, že se bude platit médium skrze státní rozpočet, ale zůstanou vám ty peníze? Vyměnil byste to za ten rozpočet? - Jsem přesvědčen, že tato výměna není to, čeho by měla ta média dosáhnout, protože ty peníze nejsou všechno. Dovedl bych se vzdát poplatků a myslím si, že o tom už i částečně přemýšlí jako o druhém plánu vedení obou médií. A zároveň se už o tom přemýšlí i v Poslanecké sněmovně. Ale ta výměna musí být vyvážená. A aby byla vyvážená, musí být o tom, že jednak těch peněz musí být dost, optimálně tolik, kolik dnes inkasují díky novému zákonu. Zároveň ten systém, jakým se budou valorizovat, musí být nastaven normálně. A ne tím desetiprocentním stylem, protože to je zase na dlouhou dobu vždy uvrhá do finanční nejistoty. A třetí důležitá věc je, že tam musí být pojistky, na základě kterých potom ten systém, který nově vznikne, se nebude do budoucna měnit pouhou stojedničkou v Poslanecké sněmovně.

11:00 Slyšel jsem váš rozhovor s René Zavoralem, který tuto věc jednoznačně chápe. A s Hynkem Chudákem jsem krátce mluvil na hradě 28. října. A myslím si, že ten to chápe úplně stejně.

12:00 Ještě by mě zajímal váš pohled na další věc, která se také často zmiňuje, a to je možnost dobrovolného placení koncesionářských poplatků. Premiér Andrej Babiš připustil debatu o nějakých změnách v tom návrhu a o tomhle často mluví. Je to nějaká cesta? - Nevím, já bych to nazval, že to je takový průhonický model. Protože to je past. Ta média to nemůžou připustit, protože by se dostala z jednoho tlaku, ve kterém jsou dnes, kdy jsou pod tlakem politické garnitury, pod tlak další. Protože pokud by měla bojovat o peníze od dobrovolníků, tak si pojďme říct, kdo by jim ty peníze mohl posílat. Ano, mohli by je tam posílat běžní občané, kteří dnes platí poplatky. Ale aby je tam posílali dobrovolně, tak by museli mít důvod, proč to tam posílají. A mnohdy by mohli vyžadovat tu službu mnohem líbivější, mnohem konzumovatelnější. Ne tu, která slouží menšinám, ne tu, která slouží i minoritám. A tak dále. Další, kdo by tam mohl peníze posílat, by mohli být čeští miliardáři. Dovedu si představit miliardáře, který tam pošle 100, 200 milionů ročně, aby pomohl tomu. Zároveň si ale myslím, že tam už vzniká nějaká sebecenzura v rámci těch institucí, aby například ten příspěvek přišel i příští rok. Nedej bože, pokud si ten miliardář o něco řekne.

14:00 Zároveň by se ty dvě instituce dostaly i do situace, že tak, jak dnes vysílají řadu kampaní na podporu různých charit, na podporu vybírání různých darů a snaží se vybízet donátory, tak by se staly konkurentem těchto charit. Protože by bojovaly o stejné peníze. A v neposlední řadě, pokud by se lidé měli rozhodovat, jestli dobrovolně platit buď komerční platformy, nebo Českou televizi, tak by se ta média dostávala do přímé konkurence. A tím by vlastně zase nabourala trochu trh. Nedává mi to vůbec žádný smysl.

15:00 Vy jste byl na konci října z čela Státního fondu audiovize, protože jste nechtěl šetřit, nechtěl jste spolupracovat na 400milionových úsporách, které si naplánoval ministr kultury Oto Klempíř. Ty plánované úspory ovšem trvaly jenom několik dní a už v pondělí vláda schválila rozpočet v původně navrhovaném znění. Co se stalo? Volali vám, že se máte tedy vrátit zpět, když nic z těch důvodů neplatí? - Ne, to se nestalo a myslím si, že se to ani nestane. A to nebyly žádné úspory, to byla taková fiktivní ukázka toho, že chci někde ušetřit peníze. Ale aby diváci rozuměli tomu systému: Státní fond audiovize rozděluje peníze českým výrobcům filmů, televizních seriálů, seriálů pro platformy, videoher a plus těm, kteří se snaží audiovizi podporovat formou festivalů, školení a dalších věcí. A na to má část peněz. Druhou část peněz, kterou má, má k dispozici pro to, aby sem zval zahraniční produkce, aby ty produkce u nás utrácely peníze. A ministr kultury nás prostřednictvím vzkazu přes ředitelku fondu vyzval, ať snížíme 787 milionů o více než polovinu. Tím by se ale neušetřila ani koruna ze státního rozpočtu. Protože ty peníze by jenom zůstaly a zaparkovaly se na účtu Státního fondu audiovize. Ohrozilo by to ale celou audiovizi pro celý příští rok. Úspora by nenastala vůbec žádná. A navíc on na to ani neměl nárok, protože do těchto peněz stát přispívá pouze 228 miliony. Zbytek přichází od těch, kteří do audiovize přispívají, což jsou televize, což jsou streamovací platformy.

17:00 Ale zástupci sektoru to očividně vysvětlili Andreji Babišovi, který se s nimi sešel. - Což si nechal zřejmě premiér vysvětlit a pochopil, že to je vlastně celé nesmysl. A proto přistoupil na to, že rozpočet byl schválen tak, jak byl navržen.

17:30 Myslím, že to je strašně důležité. A je důležité, aby ten fond v tuto chvíli, kdy prošel velkou transformací a kdy se zastabilizoval a kdy tu oblast podporuje, aby teď fungoval bez problémů dál. Protože audiovize obecně je oblast, která má vysokou přidanou hodnotu a která sem přitahuje zahraniční investice. A peníze, které stát dává, to není náklad, to není dotace, to je investice.

18:00 A z vašeho pohledu šlo o záminku pro to, aby vás ministr kultury mohl odvolat z čela toho fondu audiovize, nebo měl ministr jenom špatný odhad? - Myslím, že je to možné. Je to tak, že ministr zřejmě chtěl mít v čele fondu někoho, kdo bude možná víc naslouchat, nebo kdo se bude chodit ptát předtím, než se nějak rozhodne. A to já nedělám a neumím. Já jsem byl nominován ministrem kultury, to přiznávám. Na druhou stranu, byl jsem statutární orgán toho fondu a mým úkolem bylo prosazovat maximálně to, aby fond co nejlépe fungoval. Strávil jsem tam 15 měsíců, pomohl jsem tomu fondu dostat se z jedné pozice do druhé, ve které je dnes. A myslím si, že svoji práci jsem odvedl a jsem spokojen s tím, že jsem u toho mohl být.

19:00 A z vašeho pohledu, jak je spravován resort kultury touto vládou, ministrem Klempířem? - Myslím, že špatně, a to se ukazuje na jednotlivých krocích, které se zatím s tím sektorem nepotkávají. Chybí tam debata, chybí tam jakákoliv diskuze, chybí tam názory odborníků. A když si vezmete, jakým způsobem byl připraven první návrh o veřejnoprávních médiích, který šel následně po 400 připomínkách ze stolu. Potom druhý návrh, který jenom snížil rozpočet, ale zároveň ponechal veškeré povinnosti, které ty instituce mají, bez jakékoliv změny. Takže to je tak, že mají dělat více práce, ale za méně peněz. Nebo Státní kulturní politika, která nebyla s nikým diskutována a která se najednou objevila až teď po rozhodnutí o Státním fondu audiovize. Zatím se ministrovi úplně nedaří. - A vydrží v čele resortu kultury? - Ptejte se Andreje Babiše, až si vám sem přijde sednout do studia, já nevím. Myslím, že to bude ve chvíli, kdy si Andrej Babiš vyhodnotí, že všechny tyto kroky jeho vládě více škodí než pomáhají. A tam k tomu vyhodnocení dojde. Ale to se musíte zeptat jeho, kde je práh bolesti, kam až půjde.

21:00 Jaký je váš práh bolesti, pokud jde o spolupráci s vládou Andreje Babiše, respektive rezortem ministerstva kultury, ale asi i dalších? A tady volně přecházím k vaší další pozici, a to je pozice výkonného ředitele Nadačního fondu Vltavské filharmonie. Jak moc vy budete potřebovat vládu a spolupráci s vládou k zajištění financování tohoto projektu? - To nedokážu zodpovědět, protože tam bude hrozně důležité, jakým způsobem se k tomu postaví ten, kdo bude asi hlavním investorem toho projektu. A to je hlavní město Praha. Každopádně jsem přesvědčen, že mezi tři skupiny, které by se na financování měly podílet, by měla patřit určitě Praha. Ale protože se nejedná o čistě pražský projekt, ale je to národní projekt, tak by stát měl nějakou formou najít cestu, jak se k tomu projektu přihlásit.

22:00 Mimochodem, už se k němu přihlásil prostřednictvím svého programového prohlášení vlády, kde se jednoznačně píše, že stát podpoří výstavbu Vltavské filharmonie. Tak doufejme, že to bude podporovat nejen ideově, ale že zároveň i nějakou formou najde cestu, jak tomu pomoct i finančně. A třetí skupinou by potom měli být nějací privátní donoři. Ať už ti velcí firemní, nebo osoby, které jsou schopny dávat velké dary, až po drobnou veřejnost, která by se u toho také chtěla nějakým způsobem objevit.

22:30 Už máte nějakou představu o tom, jak velké budou jednotlivé dílky, ze kterých bude složeno to financování? - My jsme teď v situaci, kdy známe plus mínus rozpočet v dnešních cenách, který je 12,3 miliardy na samotnou budovu. Plus asi 5,3 miliardy, jestli si pamatuji správně, jsou úpravy celého území, které je okolo, a které nebudou součástí jedné investice, ale které budou investovat firmy nebo společnosti, které tam nějakým způsobem do toho vstupují, ať už je to Správa železnic, Dopravní podnik a tak dále. Řada dalších. A když jste se mě minule ptala, kolik si myslím, že by mohla být ta částka, která se dá vysbírat od donorů, popravdě řečeno, my jsme teď v situaci, kdy testujeme vůbec vůli a chuť jak velkých českých donátorů, tak si zkoušíme dávat dohromady i testy, jakým způsobem oslovit veřejnost.

24:00 A platí pořád to, co jsem říkal minule. Když bych se chtěl dostat do pozice, že by ten fond měl být hodně úspěšný, tak by bylo fajn, kdyby u toho čísla bylo devět nul. To znamená, kdyby se nám podařilo vybrat třeba víc než miliardu. Což je už samo o sobě obrovské množství peněz. Na druhou stranu je pravda, že jsme v situaci, kdy zatím ten plán předpokládá, že do zkušebního provozu by se měla Vltavská filharmonie otvírat v roce 2033. Takže je na to ještě nějaký čas.

26:00 Vy jste se už stali také terčem kritiky v rámci předvolební kampaně. A to proto, že se ten projekt prodražuje, protože původní prezentovaná částka byla dramaticky nižší. - To ano, ale je důležité zasadit to do nějakého časového vývoje. Samozřejmě na začátku, kdy ještě nebyla vypsaná ani soutěž, se říkalo, že by filharmonie měla stát kolem šesti miliard. V momentě, kdy proběhla soutěž a došlo k vybrání vítězného návrhu, se udělal první odhad. A tam mám pocit, že byl kolem 9,5 miliardy. Poté, co se začala dělat prováděcí dokumentace a zjistilo se, že pro architektonickou studii v momentě, kdy už jdete do prováděcích plánů, musíte doplnit ještě některé věci a kdy se některé věci zpřesňovaly, tak jsme se dostali na částku kolem 11 a dnes vlastně 12,2. A dostáváme se tam jenom proto, že nám ty peníze žere čas. Protože řada navýšení vzniká jen tím, že ty peníze počítáte k dnešnímu datu. Ale v momentě, kdy vám inflace ty peníze bere a vám se posouvá termín stavby, tak tam nárůst samozřejmě je. A to je potřeba otevřeně říkat.