Nový seriál od Marvelu stojí za vidění. Neláká jen na nové Avengers

Sherwood Ellis v poklidu zvedá židle v jednom edinburském baru a poslouchá řeči své šéfové, která se snaží odhalit, proč je Sherwood takový divný pavouk. Kdyby tak tušila, že coby barman a člověk se tu maskuje android poháněný umělou inteligencí jménem Vision, který častěji zachraňuje svět s týmem Avengers, než aby dělal „pingla“ v zaplivaném pajzlíku.

Nový seriál VisionQuest, dostupný ve videotéce Disney+, není jen jakousi rozcvičkou před blížící se premiérou dalších Avengers. Vision patří k momentálně nejpozoruhodnějším hrdinům tohoto superhrdinského univerza. Navzdory svým schopnostem ztělesňuje spíše rozpory příznačné pro dnešní dobu.

Protagonista nové série už má za sebou různé podivuhodné věci. Ve formálně i myšlenkově odvážné sérii WandaVision prožil maloměšťácký milostný románek s čarodějnicí Wandou, která oba uvěznila v podivné iluzi amerického městečka 50. let minulého století. Seriál z roku 2021 byl v rámci marvelovské produkce odvážným zjevením. Začal jako hravá variace na černobílé sitcomy, avšak pokračoval coby svébytná projížďka dějinami televizní zábavy i jako temná vize toho, jak se vyrovnat se zármutkem.

Nynější Vision ovšem není tím stejným protagonistou, který prožil falešnou, přesto intenzivní lásku. Není iluzí stvořenou pomocí čar a kouzel, nýbrž skutečným, jakkoli nelidským tvorem oživeným poté, co byla zrušena Wandina mocná iluze.

Naopak, současný Vision sám utváří „iluze“. Když zavře hospodu, nekráčí domů, neboť domov je uvnitř jeho mysli. Má podobu obřího zámku, který jako kdyby vypadl z Disneyho produkce pro mnohem menší publikum. Místo princů či princezen tam žije služebnictvo v podobě různých typů AI. Někdo pomáhá s údržbou, další se socializací, jiný s obranou.

Tak jako mnoho dnešních lidí je Vision zkrátka vybaven partou AI agentů, kteří za něj odvedou spoustu práce. Jen tito mají trochu personifikovanější podobu a přímo dotvářejí jeho osobnost.

Seriál VisionQuest je trochu chameleon. Stejně jako jeho protagonista nemá jednoznačnou osobnost či osobitost. Pohánějí ho poněkud zběsilé dějové zákruty i potřeba dostat do každé epizody intenzivní akci.

Ale právě ztělesnění chaosu, uprostřed něhož se Vision pokouší pochopit lidské věci jako emoce či rodičovství, z něj dělají poměrně účinnou metaforu toho, jak v dnešní době žijí mnozí z nás. Obklopení virtuálními pomocníčky, přitom uvázlí ve vězení samoty.

Vision se pokouší sblížit s mladíkem Tommym, který – záleží na úhlu pohledu – je i není jeho synem. Z jejich interakcí plyne většina emocí, jakkoli tato komodita seriálu obecně spíše chybí.

VisionQuest mimo jiné uvažuje nad tím, co emoce jsou, co dělí ty skutečné od virtuálních. Jde o simulaci světa, v němž už AI disponuje značnou mocí a přebírá kontrolu nad různými věcmi, aniž by bylo jasné, zda je to dobře, či špatně.

Jednotliví hrdinové tu fungují jako jakési poloautonomní jednotky, tak trochu postavičky ze seriálu Byl jednou jeden… život, reprezentující různé buňky lidského těla, či figurky z filmu V hlavě, zastupující lidské emoce.

Ale VisionQuest není nějakým „úvodem do AI“ přežvýkaným do dětsky uchopitelného podobenství. Ten příměr spíše ilustruje, jak obtížné je ve světě seriálu najít hranici, kde začíná soběstačný jedinec a co ho definuje.

Videotéka Disney+ pochopitelně nenabízí nějaké hluboké filozofické zamyšlení nad lidskou přirozeností či rozdíly mezi androidy a lidmi. Jde o technologický thriller, v němž hrdinu s jeho nově nalezeným „synem“ nahánějí nájemní zabijáci, či o svéráznou „road movie“. O seriál, v němž toho spoustu navyprávějí AI agenti se svými pseudoosobnostmi ve Visionově „hlavě“.

A někdo to celé může odmítnout jako počin nápadně připomínající výtvor umělé inteligence. Pelmel žánrů, který krouží kolem několika podzápletek a tváří se chytřejší, než ve skutečnosti je – natolik pohlcený vlastními formálními hrátkami, až si nestihl všimnout, že tu nejsou žádné postavy, na které by se dalo napojit.

Jenže tento fakt je součástí fascinace, kterou VisionQuest dokáže vyvolat. Právě to, jakým způsobem zhmotňuje a extrapoluje svět, jejž máme za rohem v možná dost blízké budoucnosti, z něj činí pozoruhodnou podívanou.

VisionQuest není velkým vizionářským dílem, které se stane součástí kánonu science fiction. Rozhodně ale jde o jedno z nejzajímavějších děl Marvelu za posledních roky. Navzdory tomu, jak je utopené v pravidlech a dějových zákrutech tohoto fantaskního univerza, mimoděk vypráví také o docela reálném světě, v němž už všichni tak trochu žijeme.

Někteří z toho mají radost, jiní technooptimismus nesdílí. VisionQuest rozpory ukazuje. Otázkou ovšem je, zda se místo nějaké podnětné kritické reflexe nakonec nestane spíš součástí oné budoucnosti, v níž umění bude vznikat pomocí kódů a lidskost bude jen iluzí.