Hlavní obsah

Ani loajální opozice už není v bezpečí. Kreml přitvrzuje vůči komunistům

Foto: Profimedia.cz

Lídr ruských komunistů Gennadij Zjuganov a jeho podporovatelé pokládají květiny k památníku Vladimira Iljiče Lenina u příležitosti výročí bolševické revoluce z roku 1917.

Opozice v Rusku nemusí být otevřeně protikremelská, aby se dostala do problémů. Ukazují to i nynější případy komunistů, na jejichž představitele po volbách do Státní dumy stále častěji dopadají represe.

Článek

Ještě před několika lety by to znělo zvláštně. Represe Kremlu se ale vyostřily natolik, že se nevyhýbají už ani těm dříve zdánlivě nejvěrnějším. Ruské úřady nedávno zatkly a odsoudily představitele Komunistické strany Ruské federace Olega Michajlova za podporu terorismu.

Přestože toto obvinění v Rusku dnes používají poměrně často a stačí k němu i jeden příspěvek na sociálních sítích, Michajlov je prvním bývalým poslancem v moderních ruských dějinách, který byl kvůli němu zadržen.

Situace vyvolala uvnitř některých částí komunistické strany protesty a ostré výroky. A v neposlední řadě také strach.

„Samozřejmě se bojím, že si pro mě taky přijdou. Ale jsme lidé se jménem a pověstí, je příliš pozdě na to, abychom se změnili. A ani bezpečnostní složky se nezmění. Teď už jen mohou utahovat šroubky. I když by se zdálo, že to už více nejde,“ říká pro exilový server Vjorstka nejmenovaný bývalý poslanec Státní dumy za Komunistickou stranu Ruské federace.

Určitá míra represí vůči straně se objevovala už před podzimními volbami do Státní dumy, po nich se ale podle média ještě vyostřila.

Letošní volby do Státní dumy

Volby do Státní dumy mají předem známého vítěze, přesto mohou ukázat, jak se ve společnosti mění nálada. Únava a nespokojenost z války se v Rusku občas projevují, ale zatím se neobracejí přímo proti Putinovi.

Vnímat Komunistickou stranu jako skutečný opoziční hlas by ovšem bylo zkreslující. Sama se tak sice prezentuje a vystupuje jako největší politická síla stojící proti vládnímu Jednotnému Rusku, ve skutečnosti ale s Kremlem v klíčových strategických otázkách spolupracuje.

Slouží tak především jako kontrolovaný kanál pro levicové a nostalgické voliče, kteří mohou mít k vládní straně výhrady.

Ztráta původní role

V některých případech komunisté kritizují vládu za domácí ekonomické neúspěchy, například kvůli rostoucím cenám potravin, nebo upozorňují na sociální rozdíly. Jak ale popisují experti oslovení Seznam Zprávami, vedení strany v Moskvě zůstává vůči režimu převážně loajální. Odlišnější názory jsou mnohem zřetelněji vidět v regionech.

„Před invazí plnila systémová opozice, jako je komunistická strana, do značné míry stabilizační roli. Dokázala zachytávat nespokojenost části společnosti a dávat jí politické vyjádření. Tím, že se ale v tak zásadní otázce, jako je válka na Ukrajině, připojila ke stanovisku Kremlu, se tato její stabilizační funkce oslabila,“ popsal pro Seznam Zprávy Oleksij Bondarenko z Birminghamské univerzity, který se věnoval výzkumu strany.

„Strana sice stále dokáže přitahovat nespokojené voliče, otázkou ale je, jak dlouho to může fungovat, když je její ideologická pozice v souladu s invazí a politikou Kremlu,“ dodává.

Právě v tom ale spočívá současný paradox. Komunistická strana sice nepředstavuje skutečnou alternativu ke Kremlu, její regionální představitelé a jednotliví politici ale stále dokážou oslovovat voliče nespokojené s vládní politikou. A to může být pro režim problém i v situaci, kdy samotné vedení strany zůstává loajální.

„V mnoha ohledech dnes uvnitř Komunistické strany existují dvě strany. Ta moskevská je poměrně loajální a je připravena hrát roli systémové opozice,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Paul Goble, expert na postsovětský prostor, který v minulosti působil v CIA a na americkém ministerstvu zahraničí.

Druhá část Komunistické strany je podle něj vnímána jako radikálnější jen proto, že se nedrží tohoto vytyčeného směru. „Pokud jste šéfem komunistické organizace v Omsku, nezískáte si žádné body tím, že budete jen opakovat to, co říká Moskva,“ podotýká Goble.

Foto: Profimedia.cz

Šéf ruských komunistů Gennadij Zjuganov.

Bondarenko důvod současných zásahů proti komunistům nevidí v tom, že by jejich politici měli reálnou šanci ohrozit Putinovu moc. Problém podle něj představují spíše jako symbolická alternativa.

„Nesouhlas je v Rusku stále méně tolerovaný. Režim ho připouští jen do té míry, dokud nepředstavuje potenciální hrozbu. A nejde přitom pouze o hrozbu pro vládnutí nebo volební výsledky. Může jít i o symbolickou hrozbu,“ říká expert z Birminghamské univerzity.

„Když se podíváme na to, koho represe zasahují, často jde o lidi z komunistické strany, kteří jsou populární nebo mají potenciál dosahovat relativně dobrých volebních výsledků. Nemusí přímo ohrožovat Jednotné Rusko, ale mohou narušovat jeho monopol na regionální úrovni,“ všímá si Bondarenko.

Rozpadající se dohoda o loajalitě

Nejde přitom jen o jednotlivé případy. Už před volbami úřady znemožnily kandidaturu několika výrazným představitelům komunistické strany.

Nurlan Munžasarov, člen regionálního zákonodárného sboru v Orenburgu a asistent poslankyně, byl z kandidátky vyřazen poté, co vyšetřovatelé našli jeho starý příspěvek s logem iniciativy Alexeje Navalného. Obsah označili za extremistický.

Podobný osud potkal i populárního komunistického politika Nikolaje Bondarenka ze Saratovské oblasti. Ten se v minulosti angažoval v kampani proti penzijní reformě, podporoval Navalného po jeho návratu do Ruska a kritizoval Ústřední volební komisi kvůli manipulacím při hlasování. V roce 2026 chtěl kandidovat do Státní dumy, měsíc před volbami mu ale úřady tuto možnost odepřely.

Podobný postup bezpečnostní složky během volební kampaně použily také proti straně Jabloko. Už na jaře vyřadily z voleb její nejvýraznější představitele, a oslabily tak jednu z mála ruských stran, která se otevřeně staví proti válce.

Po volbách následovala další vlna zatýkání. V Murmansku na začátku října zadrželi agenti FSB Gennadije Stěpachna, bývalého místopředsedu regionální dumy. V určitou chvíli jednoduše zmizel a jeho straničtí kolegové tvrdili, že nevědí, kde se nachází.

Podle zdrojů Vjorstky z federální vlády přitom nejde o cílenou kampaň proti komunistické straně, ale spíše o celkové zpřísnění přístupu úřadů vůči občanům, kteří projevují nespokojenost. Obavy z dalších zatýkání podle serveru panují mezi představiteli různých opozičních proudů i uvnitř samotné komunistické strany.

Současně s tím se ale mění i rétorika některých jejích představitelů. Dosavadní fungování systémové opozice totiž stálo na určité nepsané dohodě s Kremlem.

Strany výměnou za podporu klíčových kroků režimu a omezenou kritiku dostávaly prostor v politickém systému a určitou míru bezpečí, přestože neměly reálnou možnost zásadně ovlivňovat směřování země.

Tato dohoda ale podle některých členů komunistické strany přestává fungovat. „Michajlov nebyl jen uvězněn, byl donucen se vzdát. Jaký pak měl smysl nešlápnout Jednotnému Rusku na paty?“ popsal pro Vjorstku funkcionář Komunistické strany z oblasti Sibiře.

Komunisté navíc po posledních volbách ztratili oproti předchozímu období dvacet poslaneckých mandátů. Část z nich připadla jiným politickým stranám. Podle osloveného funkcionáře se tak strana ocitá v nevýhodné situaci: její vliv slábne, zatímco ochota Kremlu tolerovat i omezenou kritiku se zmenšuje.

„Tlak bude narůstat“

Dlouholetý předseda komunistů Gennadij Zjuganov, který má podle členů strany i zdrojů Vjorstky z kremelského bloku na domácí politiku větší vliv než ostatní představitelé KSRF, začal koncem října opakovaně vystupovat na obranu Michajlova, altajských komunistů i dalších aktivistů. Kritizoval také volby, které podle něj nebyly spravedlivé.

I v tomto případě si pečlivě hlídal hranice přípustné kritiky. Zároveň ale otevřel témata, kterým se během předvolební kampaně vyhýbal. Připomněl například, že podle jeho výpočtů směřuje každý druhý rubl ze státního rozpočtu na válku proti Ukrajině, zatímco rozpočtový deficit se dál prohlubuje a vláda nemá jasný plán, jak ho pokrýt.

Komunistická strana po volbách vyčnívá i ve srovnání s ostatními stranami systémové opozice. Jako jediná oficiálně odmítla výsledky hlasování a obvinila úřady z volebních podvodů. Její regionální představitelé se po vzoru Moskvy pokusili uspořádat vlastní protesty v menších městech.

Ani v jednom případě se ovšem nejednalo o masové demonstrace. Ty ostatně v Rusku během posledních let vymizely a účast na nich může znamenat tvrdé represe.

Ostatní strany se od komunistů naopak snaží distancovat. Sergej Mironov, předseda strany Spravedlivé Rusko, dokonce prohlásil, že se od komunistů liší tím, že výsledky voleb respektuje.

Goble očekává, že v budoucnu se budou represe zintenzivňovat. „Myslím, že tlak na komunistickou stranu bude narůstat. Uvidíme další soudní procesy podobné těm, které nyní zasahují představitele v Komijské republice.“

Přesto podle něj bude utahování šroubů omezené. „Kreml se bude snažit, aby těch případů nebylo příliš mnoho najednou. Kdyby jich bylo dvacet, lidé v Moskvě i na Západě by si toho všimli. Když ale zasáhnete proti několika lidem letos a dalším příští rok, vaše poselství se rozšíří. Mnozí si řeknou, že teď není vhodná chvíle riskovat a že je lepší počkat, až Putin oslabí nebo odejde,“ uzavírá expert na postsovětský prostor.

Doporučované