Ruské opoziční noviny skončily. Jejich redaktoři platili životem

Ruský nezávislý list Novaja gazeta ukončil po 33 letech svou činnost. Redakci k tomu dohnal nátlak ruských úřadů a tajných služeb. Jakou stopu po sobě publikace, pro niž pracovaly takové osobnosti jako Anna Politkovská nebo Dmitrij Muratov, v ruské žurnalistice zanechává? A jaká je budoucnost nezávislé novinářské práce v Rusku?

Jedna významná kapitola v dějinách moderní ruské žurnalistiky se uzavřela. A proběhlo to přesně tak, jak Novaja gazeta avizovala v redakčním prohlášení publikovaném na konci října na svém webu pod titulkem „Zabili nás“.

„Devátého listopadu zhasneme světla v domě, kde jsme prožili 30 let, vypneme servery a odejdeme. Noviny už neexistují. Ruská státní moc a tajné služby donutily naši redakci ukončit činnost. Více než 30 let života, sdíleného s touto zemí a jejími občany, pro nás končí na ulici ľ bez prostředků a pod neustálou hrozbou represí,“ píše se v textu, který je zároveň obžalobou současného vládnoucího režimu v Rusku z flagrantního porušování ruské ústavy.

Novaja gazeta vznikla v roce 1993 a poslední tři dekády sídlila v domě na adrese Potapovská ulička 3 v centru Moskvy. Z těchto prostor ale dostala výpověď, náhradní se najít nepodařilo a úřady zároveň zablokovaly redakční systém pro přijímání darů, přes který ji podporovali čtenáři.

Poslední krok zřejmě přímo souvisí s tím, že v září letošního roku zařadilo ministerstvo spravedlnosti Novou gazetu na seznam takzvaných zahraničních agentů, z čehož vyplývají omezení a zvýšený dozor státních úřadů. Novaja gazeta, která už nějakou dobu – a s vynucenými přestávkami – vycházela jen na internetu, ale dál si zachovávala kritický postoj k ruské státní moci, tak chtě nechtě musela hodit ručník do ringu.

„Tato kapitola je bohužel u konce a svědčí to jenom o tom, že poslední náznaky nějakých svobod – nebo těch, kteří tyto svobody v Rusku symbolizovali – jsou, dá se říct, zničeny,“ říká v podcastu 5:59 novinář, historik a komentátor ruské redakce Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) Jaroslav Šimov.

Jak v Bělorusku narozený a v Moskvě vystudovaný novinář připomíná, Novaja gazeta se zrodila v krátkém období postsovětské demokracie a uchovávala si liberální duch i v době, kdy režim Vladimira Putina začal znovu utahovat šrouby. Hned několik členů redakce za svou práci zaplatilo životem.

Byla mezi nimi i Anna Politkovská, neohrožená reportérka, která proslula svými reportážemi z čečenské války. Před 20 lety a jedním měsícem byla zastřelena, když vcházela do výtahu moskevského domu, kde bydlela.

„Shodou ‚náhod‘ – a to slovo náhody dám do pomyslných uvozovek – byla zavražděna přesně 7. října, což jsou narozeniny Vladimira Putina,“ vrací se Šimov k likvidaci ruské novinářky, která se rozkrýváním pozadí masového porušování lidských práv na severním Kavkaze stala nepohodlnou osobou jak pro Putinův režim, tak pro jeho klíčového spojence v Čečensku Ramzana Kadyrova, který je v čele tohoto autonomního území Ruské federace dodnes.

Jaroslav Šimov vyzdvihuje i roli Dmitrije Muratova, dlouholetého šéfredaktora Nové gazety, který byl v roce 2021 spolu s filipínskou novinářkou Mariou Ressaovou oceněn Nobelovou cenou míru za – slovy Nobelova výboru – „snahy o zajištění svobody slova, která je nezbytnou podmínkou demokracie a trvalého míru“.

„Co já vím od lidí, kteří s ním pracovali dlouhodobě, je to velice demokratický člověk,“ přibližuje Šimov fungování redakce, kde se všichni členové ve spolupráci se šéfredaktorem podíleli na stanovování kurzu, kterým se noviny ubíraly. „A nakolik já mohu posoudit, Novaja gazeta nekázala vodu a nepila přitom víno, jak se říká. Opravdu dodržovali ty principy, které obhajovali ve svých reportážích, ve své práci.“

Nobelova cena pro Muratova podle novináře z RFE/RL dost možná prodloužila Nové gazetě život. „Nechci říct, že mu to zaručilo v Rusku bezpečnost, bohužel takhle to v dnešní době nechodí, ale přece jen to z něj udělalo osobnost, dá se říct, světového formátu a dalo mu to jisté možnosti obracet se na světovou veřejnost,“ usuzuje Šimov.

I tato vrstva ochrany ale nakonec vzala za své. Postaralo se o to všeobecné zpřísnění poměrů v Rusku po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. V srpnu téhož roku pak zemřel poslední vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov, který v Nové gazetě dlouho držel desetiprocentní podíl a fungoval i jako svého druhu politický ochranný štít.

„Byl do jisté míry ochráncem těchto novin v době, kdy se to ještě dařilo, kdy ještě pro něj nebyla úplně zavřená cesta do Kremlu a kdy se dokázal s ruskými politiky nějak domlouvat a v podstatě i jistým způsobem chránit nebo prosazovat zájmy Nové gazety,“ vysvětluje Jaroslav Šimov.

Definitivní ortel si Novaja gazeta podepsala odmítavým postojem k ruské agresi na Ukrajině. Zprvu odmítala používat pro ni Kremlem předepsaný výraz „speciální vojenská operace“ a trvala na tom, že válku bude nazývat válkou, to bylo ale v nových poměrech neudržitelné.

„Prostor pro normální novinařinu se stále scvrkával, dokud nedošlo k tomu, co se stalo – k definitivnímu zastavení činnosti Nové gazety. Takže to je v podstatě příběh o nástupu, dá se říct, už téměř totální cenzury a totální nesvobody v ruském mediálním prostoru. A příběh Nové gazety překvapuje leda tím, že vydržela tak dlouho,“ konstatuje Jaroslav Šimov, který ale zároveň věří, že se tento příběh může dočkat pokračování, protože členové redakce už několikrát dokázali, že se jen tak nevzdají.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak to dnes celkově vypadá s nezávislou žurnalistikou v Rusku a že Kreml už veškerá nezávislá média ze země de facto vytlačil. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.