Článek
Už bezmála dva roky jezdí čeští vojenští instruktoři do západoafrické Mauritánie, kde pomáhají místním stavět hráz proti šířícímu se ruskému vlivu, terorismu a chaosu.
Dlouhodobá chudoba, dopady klimatických změn i řádění teroristických skupin rozvrátily země v pouštním regionu Sahelu. Nynější sbližování s Moskvou tyto problémy jen zvýraznilo.
Podobnému osudu se chce Mauritánie vyhnout, a proto se v roce 2022 rozhodla navázat spolupráci se Severoatlantickou aliancí. Součástí programu NATO na posílení obrany v partnerských zemích je i vybudování nové jednotky speciálních sil v mauritánské armádě, čehož se před dvěma lety ujala Česká republika.
„Jedním z důvodů, proč jsme v Africe, je, že je lepší řešit problémy tam, kde vznikají. To znamená, že je lepší pomáhat africkým státům, aby své problémy řešily samy a hlavně dřív, než se přelijí do Evropy,“ vysvětluje nový ředitel elitních armádních speciálních sil generál Tomáš Krampla, jehož lidé mají výcvik místních na starost.
Pokračování s otazníkem
Konkrétně Mauritánii trápí nejvíc migrace. Přes její území vedou migrační trasy z jihu kontinentu do Evropy. V zemi se daří pašerákům lidí. Navíc za hranicemi státu operují teroristické i ruské polovojenské jednotky a hrozí přelití jejich aktivit i do Mauritánie.
Přibližně dvě desítky českých vojáků tak místní kolegy cvičí v taktice a pomáhají jim i s vybavením. „Materiál pro ně financuje NATO, ale my jsme pomáhali vybrat, co budou jako speciální síly potřebovat. Teď se čeká na dodání, což by mělo být během příštího roku. Pak je na tom musíme ještě zacvičit,“ přibližuje šestačtyřicetiletý generál další plány.
Jenže právě pokračování české účasti je teď s otazníkem. Mandát dostávají čeští vojáci vždy na dva roky a ten aktuální vyprší letos na konci prosince. S pokračováním mauritánské mise do roku 2028 sice už souhlasil sněmovní výbor pro obranu, vláda se ale k jeho odhlasování ještě nedostala.
„Nemyslím si, že by bylo dobré se stáhnout a přenechat Afriku Rusku. Rusko by to jen posílilo, což je v kontextu války na Ukrajině proti zájmům Evropy, potažmo České republiky,“ říká Krampla a připomíná, že západní vojáci museli v uplynulých letech odejít z jiných afrických států, Mali nebo Nigeru, které se rozhodly pro spolupráci s Moskvou.
„Ruské polovojenské jednotky teď dělají ochranku hlavám těchto států, takže k nim mají přímý přístup a můžou ovlivňovat jejich rozhodování. Navíc Rusové se nesnaží místní něco učit, ale jen jim prodat své zbraně, z čehož pak financují válku na Ukrajině,“ varuje Krampla, v čem je ruský přístup problematický.
„Navíc se Rusové - stejně jako Číňané - snaží získat cenné kovy, jako třeba zlato, které se v Africe těží. Celý svět, včetně nás, tyto kovy potřebuje, ale pokud je budou těžit Moskva a Peking, tak si je pak od nich koupíme za draho. Stát stranou je v kontextu Afriky ta nejhorší varianta,“ doplňuje generál.
Zkušená generace odchází
Významnou roli v budování kontaktů nejen s africkými zeměmi můžou podle Kramply sehrát právě čeští vojáci.
„Nejsme obchodní agenti, ale můžeme být jakýsi vstupní klíč. Dokážeme navázat kontakty s místními autoritami a ukázat jim, že se snažíme odvést naši práci co nejlépe a že naše nabídka je lepší než ta ruská nebo čínská,“ říká a připomíná, že právě speciální síly jsou jedním z nástrojů každého státu, jak podporovat své zájmy v zahraničí.
Že tato spolupráce přináší konkrétní příležitosti, ukazuje třeba loňská cesta prezidenta Petra Pavla do Mauritánie, kam ho doprovázela podnikatelská delegace.
Nenahraditelná je zkušenost s působením v Africe podle Kramply taky pro samotnou armádu. Vojáci totiž místní kolegy nejen cvičí jako instruktoři, ale musí taky jednat s místními úřady a lídry, což z nich slovy Kramply dělá „válečníky-diplomaty“.

Výcvik mauritánských vojáků.
Vedle Mauritánie jsou české speciální síly už od roku 2012 taky ve východoafrické Keni, kde působí nejen jako instruktoři, ale taky můžou nově místní vojáky doprovázet do ostrých akcí.
„Generace vojáků, kteří byli v Afghánistánu a zažili skutečný boj, pomalu odchází. Můžete hodiny někomu vykládat o tom, jaké to je, když po vás někdo střílí, ale dokud člověk sám nezažije stres z boje, tak to nepochopí,“ vyzdvihuje Krampla, který sám prošel Afghánistánem i Keňou, přínos takové spolupráce.
Česká armáda, se stejně jako její spojenci, stáhla z Afghánistánu po dvaceti letech v srpnu 2021. Zemi následně ovládlo islamistické hnutí Tálibán.












