Článek
„Jde o zásadní obrat, který nám umožní čelit obrovským výzvám ohledně nelegální migrace. Získáme zpět kontrolu nad našimi hranicemi.“ Tak pravila dánská premiérka Mette Frederiksen, jinak šéfka sociálních demokratů, kteří ovšem k imigraci zastávají velmi přísný, vpravdě nelevicový postoj. Co se děje? Proč tak rázná slova?
Dánsko a s ním i Německo, Nizozemsko, Rakousko a Řecko hodlají už příští rok odeslat 100 migrantů do speciálního centra ve Rwandě. Půjde o cizince na území EU, které není možné vyhostit do jejich zemí původu. Pětice států oznámila pilotní projekt s Rwandou tento týden na migrační konferenci ve Vídni.
Řeč je opravdu o východoafrické zemi, kde extremisté dokázali v roce 1994 během stodenního běsnění povraždit až milion lidí a kde nyní vládne okázale pořádkumilovný diktátor Paul Kagame, který rwandskou genocidu pomohl ukončit. Pokud se „cestovka“ osvědčí, budou prý všechny zaangažované demokracie v odsunech pokračovat. Loni takto země přijala skupinku lidí deportovaných z USA.
Komu nedobrovolná pouť do subsaharské Afriky hrozí? Neúspěšným, výhradně dospělým žadatelům o azyl. Berlín plánuje vyexpedovat běžence, kteří se odmítají identifikovat; Nizozemsko pošle migranty z tamního regionu, rozuměj Afričany. Vyhoštění se údajně budou moci po Rwandě volně pohybovat a podle evropských představ se začlení do tamní společnosti.
Jistě, Evropa nechystá zřízení násilnických jednotek typu amerických ICE (Imigrační a celní úřad Spojených států), které v posledních měsících při postupu vůči mnohdy jen zdánlivým imigrantům prosluly brutalitou, ba rasismem a nezákonností - agenti ICE několik lidí při zatýkání zastřelili.
Ze starého kontinentu patrně odejdou pouze ti, kteří jsou problematičtí, nespolupracující. Nebudou ohroženi válkou, hladem ani vlastním režimem, neměli by být v centru drženi proti svojí vůli.
Přesto se nabízí řada otázek. Co si ve Rwandě počnou lidé z jiných civilizačních celků? A i kdyby šlo nakrásně jen o Afričany, zaslouží si být vysazeni do říše muže, který neváhá zlikvidovat kohokoli, kdo se mu vzepře?
Poselství je jasné
Dotčení politici se vesměs netají tím, že humbuk kolem deportací vykazuje znaky pečlivě propracované PR kampaně. Poselství je jasné: Migranti, kteří k nám navzdory našemu varování ilegálně přijdou, mohou nakonec skončit v africké diktatuře.
Druhým účelem „Operace Rwanda“ je pak uklidnit ty (mnohé) Evropany, kteří se nově příchozích bojí. A které je třeba přesvědčit o tom, že jejich strach vnímají i mainstreamové strany. Tedy nejen krajněpravicoví populisté, kteří hrůzu z běženců prodávají občanům stejně dryáčnicky jako předražené hrnce.
Snaha demokratických politiků vyrazit migrační trumfy z fašizujících rukou možná spasí Evropu před kontinentálními trumpisty, ušpiní však i je samotné. Nebo je správné podbízet se voličstvu metodami populistických soupeřů? Nezvítězili už částečně křiklouni, kteří kromě nenávisti nemají jiný program?
Důležité je totiž i duševní zdraví Evropy, konkrétně občanská, ba lidská práva, slušnost, spravedlnost, soucit. Platí staré pravidlo, že pokud projde jedno porušení norem, následuje druhé. Budeme-li mlčet k utrpení druhých, zakrátko budeme řvát bolestí sami.
A že se takto starý kontinent zbaví islamistů, či prostě muslimů? Nesmysl. Drtivá většina Mohamedových stoupenců se v Evropě narodila a její zvyklosti ctí, nemluvě o tom, že migranti zhusta přicházejí z jiných než islámských zemí.
Živelnou imigraci je třeba kontrolovat a ještě lépe je jí předcházet. Deportace do Rwandy ještě nezačaly a jejich předpokládaný záběr je zatím symbolický. Evropskou demokracii lety do Afriky nezboří, jakkoli přinejmenším znejistí idealisty.
Přesto závidím těm, kteří mají jasno. Nechtěl bych hlasovat o cizím osudu.














