Článek
Po nedělní statisícové demonstraci na Letné zaplnili lidé 17. listopadu Národní třídu. Opozice při té příležitosti vyzvala vládu k lepší komunikaci s veřejností, připojil se i prezident. Splní kabinet něco z požadavků veřejnosti?
V podcastu 4:36, speciální sérii Ptám se já, na to odpovídají moderátorka Marie Bastlová a sociolog Martin Buchtík, ředitel agentury STEM.
Vláda nemůže svůj mandát a program uplatňovat po celé čtyři roky beze změny a nereagovat na názory občanů, uvedl prezident Petr Pavel 17. listopadu v Praze na Národní třídě v souvislosti s nedělní demonstrací.
Na tom se s ním shodli i lídři opozice. Třeba podle předsedy ODS Martina Kupky musí mít kabinet Andreje Babiše (ANO) respekt a musí naslouchat požadavkům demonstrantů. Připomněl, že právě přezírání a arogance vůči těm, kteří mají svůj názor, vehnala lidi do ulic 17. listopadu 1989.
Premiér Babiš, který se oslav kvůli cestě do Izraele osobně nezúčastnil, vzkázal na svých sítích, že 17. listopad je mimo jiné o možnosti svobodně říkat pravdu a zvolit si jednou za čtyři roky vládu, kterou lidé chtějí.
Po nedělní demonstraci na pražské Letné proti krokům vlády, na kterou přišly stovky tisíc lidí, premiér vzkázal, že vznesené požadavky pořádajícího spolku Milion chvilek, jako například odvolání Tomia Okamury (SPD) z čela Sněmovny nebo odebrání Ministerstva obrany z gesce SPD, zvažovat nebude. Na zrušení televizních a rozhlasových poplatků trvá.
Podle sociologa Martina Buchtíka má Andrej Babiš v ruce dva případné trumfy, kterými by protesty mohl utišit. Zaprvé, pokud se na jeho stranu postaví ředitelé veřejnoprávních médií. A zadruhé, pokud by souhlasil, že mediální zákon se zařadí mezi legislativu s ústavní pojistkou (a schválit by ho tak musela Poslanecká sněmovna i Senát).
„Nebo tu situaci může naopak eskalovat. Ale myslím, že do toho teď spíše nepůjdou, protože jim situace úplně nenahrává. Společnost je proti nim teď aktivizovaná. A vláda by mohla začít přicházet o voliče, ekonomicky orientované voliče, kteří opravdu nechtějí žádný velký střet. A pokud by na to Andrej Babiš začal tlačit, tak by se mu to nemuselo vyplatit,“ dodal Buchtík.
V jaké náladě je po protestech česká společnost? A co dál čekat od vlády?
Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.
Co v rozhovoru zaznělo?
1:00 Úplně na úvod, demonstrace na Letné byla velká? - Byla největší od listopadu 1989. - To je asi fakt. Nemá smysl se přít o čísla. Byla povedená ve smyslu toho, co si od toho možná představovali organizátoři demonstrace a ti, kteří na to přišli? - Po organizační stránce to, myslím, bylo fajn. Bylo super, že se tam nestalo nic zásadního ve smyslu, že si nikdo neublížil, nedošlo k žádné agresi. Samozřejmě část lidí to bude vnímat tak, že to byl zase nějaký happening, kde se prostě sešlo najednou víc lidí a že to nebyla pořádná demonstrace. Myslím si, že každý člověk, který o tom buď slyšel, nebo to viděl v televizi nebo na té demonstraci byl, si dokáže představit, že by udělal něco nějak jinak.
3:00 Co reakce vládních politiků? Reakce typu: „Byli to lidé, kteří se nudí.“ Nebo poslanec hnutí ANO Pavel Růžička prohlásil: „Vůbec nevím, že nějaká demonstrace byla, ničeho jsem si nevšiml.“ Stojí to za nějaké hlubší komentáře, nebo je to nějaký způsob možná žertování, možná trollingu ze strany části politické scény? - Mně přijde zajímavé, že to pojmenovává, že by to mohlo být žertování. Myslím si, že je to teď rozšířená póza, že je to celé jenom žert. Póza, že všechno, co děláme, je možné skrýt za vtip, nebo potom prohlásit za vtip nebo za nadsázku. Ale je to vlastně opodstatnění toho, že jsem nevinný: „Jestli jsem něco řekl, tak jsem to řekl ve vtipu, nemyslel jsem to vážně.“
4:00 Co ti politici mají ale říkat? „No tak sešlo se opravdu strašně moc lidí.“ To je nezpochybnitelné. Rozhodně se můžeme bavit o tom, kolik přesně jich bylo, kolik jich tam prošlo, neprošlo a tak podobně. Je vidět, že je to obrovské politikum. A je to vidět mimo jiné i na tom, že ani policie, ani třeba mobilní operátoři, na rozdíl od minulosti, se do toho nepouští. Protože to, co vypadá jako nějaký technický údaj, je potom předmětem nějaké kulturní války.
6:00 Máte nějaká data, která by řekla, proč lidé na té Letné byli? Jestli to bylo opravdu kvůli médiím, kvůli změně poplatků, nebo třeba kvůli způsobu vlády. - Pro značnou část lidí, kteří tam přišli, je to tak, že zákon o veřejnoprávních médiích je dobrým symbolem a ukázkou toho, co si myslí o této vládě a o tom, jak prosazuje svoje zákony. A že napadá nějaké základní demokratické pilíře toho, jak známe za posledních 35 let českou demokracii. A nedůvěřují tomu, že Andrej Babiš říká: „Nic se nemění, všechno je v pohodě.“ Mimo jiné také proto, že třeba Jindřich Rajchl říká: „Mění se toho hodně, Českou televizi a Český rozhlas prostě pořádně zkrouhneme.“ Takže je to taková kakofonie hlasů a není jasné, co si lidé mají vybrat.
7:00 A nespokojenost s vládou Andreje Babiše je poměrně značná. Velká část voličů, kteří volili vládní strany, desítky procent, 30, 40 procent, teď už spíše vládu nějak extra nepodporuje. - Tedy zhruba 30 procent vládních voličů je nespokojených do nějaké míry s tím, jak vláda vládne. - Je to víc u voličů SPD a u voličů Motoristů než u voličů ANO, kterých je ale ta hlavní masa, protože to je dominantní koaliční partner. A zároveň jsou jejich důvody jiné. U voličů SPD je to často proto, že vláda podle nich není dostatečně radikální. U voličů hnutí ANO to budou úplně jiné důvody. U voličů Motoristů je to tak, že se vláda úplně minula tím, co Motoristé říkali, že budou dělat, třeba z hlediska rozpočtu nebo i jiných věcí.
8:00 Ale ještě podtrhnu jednu důležitou věc. To neznamená, že by se ti lidé klonili k tomu, že by šli volit opoziční strany. To se opravdu nějak masově neděje. Jsou to třeba desítky tisíc lidí, dvě, tři procenta v teoretickém volebním výsledku. Ale to jsou lidé, kteří teď opravdu přestávají být spokojení. Takže vláda se - v této atmosféře a atmosféře, což se zapomíná, prohraných obecních voleb - z nějakého záhadného důvodu přiklonila k tezi SPD, že „musíme teď být radikální a rychle to prosazovat“. Což nevím, jestli je to, co hnutí ANO a stratégové hnutí ANO chtěli udělat.
9:00 Ta demonstrace byla velká, byla větší, než mnozí očekávali. Ani ty jsi nečekal, že lidí bude tolik a bude to tak masové. Je možné tohle odignorovat? - Ano, rétoricky zcela jistě. Vládní politici to takto budou držet a říkat. Zároveň ale vidíme, že to je různorodé. Že Andrej Babiš nebo Karel Havlíček připouští, že se to změní natolik, že tam budou nějaké ústavní pojistky. To Petr Macinka dementuje. Tomio Okamura zase říká, že to takto musí prosadit, protože vyhráli volby. Tím myslí on a hnutí ANO a Motoristé. A není vůbec jasné, k čemu se nakonec přikloní a jakou strategii zvolí. Podle mě teď mají období, kdy to můžou pilovat. A pokud opravdu bude platit to, že se nebudou snažit protáhnout pozměňovací návrhy mezi Vánocemi, tak na to mají docela dost času. Mají na to celý prosinec. A budou se teď snažit spíše asi vysílat různé varianty do éteru tak, aby vůbec nebylo jasné, co se plánuje.
13:00 Co by byl trumf pro Andreje Babiše, aby umlčel výhrady demonstrujících ve smyslu vazby k veřejnoprávním médiím? Protože to asi bude složité, ten konkrétní návrh má asi spoustu nuancí, jde se na něj dívat z různých úhlů pohledu, jde o to, kdo to jak vysvětlí a kdo přesvědčí veřejnost. Co by zafungovalo? - Jednoznačně jsou to ředitelé těch institucí. - Takže když se na jeho stranu postaví ředitelé těch institucí, tak to bude silná karta. - A druhá silná karta je, že může ten zákon označit… já tomu pracovně říkám zákon nejvyšší potřeby, což je vlastně zákon, který musí schválit Sněmovna i Senát. A Senát potom nelze zpětně přehlasovat. Je to někde mezi normálním a ústavním zákonem. Čili tento zákon podle článku 40 Ústavy by byl podle mě dost uspokojivý, protože by tam musel být nějaký konsenzus.
15:00 A když by se takovou plichtou - každý to bude vydávat za své vítězství - vyřešil problém s veřejnoprávními médii, tak to znamená, že revoluční demonstrační nálady z Letné utichnou? - Zaprvé si myslím, že tady není jedna, nebo druhá strana, že to není černobílé. I uvnitř vládní koalice jsou fakt různorodé názory ve smyslu: „Pojďme zrušit veřejnoprávní média úplně.“ To je jeden extrémní postoj." A druhý je: „My jsme to tedy slíbili, ale nám to za to nestojí, pojďme to už nějak odehrát a pojďme dál zkusit něco jiného, protože tady na to bude pořád nasvícená pozornost a my jsme v tuto chvíli relativně v defenzivě.“ A takto bychom se mohli podívat i na opoziční tábor. Třeba na generální stávku v České republice není žádná atmosféra. Nic takového se nestane.
18:00 Došli jsme tedy k tomu, že Andrej Babiš má, pokud jde o poplatky, v ruce dva trumfy, které by asi mohly být silnou kartou vůči všem těm, kteří jsou teď nespokojení a demonstrovali. Jedním je, kdyby se na jeho stranu postavili ředitelé veřejnoprávních médií. A druhý, kdyby souhlasil s tím, že to zařadí mezi zákony se speciální pojistkou a muselo by to projít Sněmovnou i Senátem. - Anebo může tu situaci naopak eskalovat. To by bylo také zajímavé. Ale myslím, že do toho teď spíše nepůjdou. Protože jim ta situace úplně nenahrává. Společnost je proti nim teď aktivizovaná. Myslím, že jejich reflex bude spíše to deeskalovat. Oni by totiž také mohli začít přicházet o voliče, ty ekonomicky orientované voliče, kteří opravdu nechtějí žádný velký střet. A pokud by na to Andrej Babiš začal tlačit, tak by se mu to nemuselo vyplatit.
20:00 Když ale vláda neustoupí, SPD si třeba prosadí svůj radikálnější pohled, pokud jde o veřejnoprávní média, co to může znamenat dál pro část veřejnosti, která byla demonstrovat? Narážím na to, že v různých debatách nebo diskuzích padají dotazy, jestli Češi umí dostatečně demonstrovat, jestli to není odraz toho, že demonstrace jsou málo důrazné, málo radikální. Jaká je na to nálada? - Jednak tady je velmi malá část lidí, kteří by podporovali nějaké násilnější protesty. - Takže francouzské, španělské a podobné demonstrace tady čekat nemáme. Auta se v Praze zapalovat nebudou. - Ne, ta se zapalovala jenom kolem roku 2000, když tady byl Mezinárodní měnový fond. - A to tady byli možná zahraniční demonstranti, ale ne ti čeští. - A ani tehdy to nebylo zcela zásadně hodně násilné oproti tomu, co vidíme jinde. A zároveň ty důvody teď nejsou sociální, ale principem ochraňující demokratické hodnoty, které alespoň část voličů vnímá jako demokratické. A součást těchto hodnot je, že v demokratické společnosti nemá násilí prostor. Takže se můžeme bavit o tom, jestli požadavky demonstrantů nemají být nějak lépe formulované, nebo, jak tady občas zaznívá, jestli nemají být formulované i nějaké sociální požadavky.
27:00 Co čekat dál? Teď nás čeká poklidný advent, pak odpočívání po vánočních svátcích… - Vývoj teď bude spíše nejasný, rozmlžený. Což je také podstatné komentovat, jak se vlastně ta politika vyrábí a jak se dělá. To znamená, že teď je pro mě nejpravděpodobnější možnost, že se nikdo nikam nepohrne. Na konci listopadu je takzvaný mediální výbor, kde by se měly projednávat pozměňovací návrhy. To bude zajímavé, ale strašně složité, protože to bude pro veřejnost nepřehledná situace: co se tam řeklo, co neřeklo, co má naději projít, nemá naději projít.
27:30 A zároveň si myslím, že v tuto chvíli zejména hnutí ANO není naladěno na to, aby pokračovalo v tom tlaku. Třeba že svolá mimořádnou schůzi na mezivánoční období a zkusí to tam znovu prohlasovat. To si myslím, že asi spíše takto nebude. Oni by totiž vypadali jako slabí, že se moc nechávají řídit SPD a jejich požadavky. Což teď už možná někteří jejich voliči můžou pociťovat. Oni mají asi detailnější data, než máme my.
28:00 Ale myslím, že se určitě bude diskutovat o další věci. Pořád tady máme obrannou strategii. Je možné, že během zimy bohužel dojde k útokům Ruska na ukrajinskou infrastrukturu v rozsahu, který jsme minulé zimy neviděli, což bude vzbuzovat nějaký tlak na vládu, aby třeba poslala humanitární pomoc na Ukrajinu. V ne moc pravděpodobném, ale ne úplně extrémním scénáři sem také můžou přicházet třeba zase desítky tisíc lidí z Ukrajiny, teoreticky. Takže to je věc, ke které asi by stálo za to se sejít, protože to veřejností pohne a něco to v ní změní.
35:00 A je prostor pro opoziční strany, aby nespokojené voliče vlády přetahovaly? - Teoreticky třeba za rok a půl. Ne za měsíc. Voliči, kteří nejsou spokojeni se současnou vládou, byť ji volili, se v tuto chvíli přesouvají mezi nevoliče. Ale rozhodně se nepřesouvají mezi fanoušky opozice. - A kdyby je současná opozice chtěla získat, tak čím? Asi na ně nemůže moc útočit, asi je nemůže označovat za dezoláty, to by se jim asi nelíbilo. - Nesmí o nich mluvit pohrdavě a nesmí tím pádem mluvit pohrdavě o jejich minulých volebních rozhodnutích. To je podle mě první věc, alfa a omega, kterou ještě podle mě opoziční politici v rámci zachování bojové linie ještě nepřekousli a nepostavili se k tomu. A musí nabídnout nějaký program. Což všechny strany slibují někdy na jaře. Tak uvidíme, s čím přijdou.
Podcast 4:36
Speciální série Ptám se já

Podcast 4:36.
Ve 4:36 ráno můžete spát, vracet se z večírku nebo protlačit v prvním čtení zrušení koncesionářských poplatků. Vláda ukázala, jak rychle mohou přicházet zásadní změny. Kam mohou vést a co všechno si česká společnost nechá líbit?
Novou podcastovou sérii 4:36 o napjaté české společnosti moderuje Marie Bastlová a sociolog Martin Buchtík.















