Hlavní obsah

„Ať Zemanovi příznivci klidně přijdou na mé koncerty. Mám rád kontrasty a provokace," říká Vojtěch Dyk

Chtěli jsme lidem ukázat, že když chtějí něco říct, nemají se bát, říká Vojtěch Dyk.

 

Reklama

29. 4. 2017 11:13

Od říjnového vyhlášení Týdnů občanského neklidu se populární zpěvák i na svých koncertech setkává s názory lidí odsuzujících prezidenta Zemana, ale i těch, kteří jej podporují. „Vyprovokovalo mě to k dalšímu zahloubání se do problému," říká Vojtěch Dyk v rozhovoru pro Seznam. Přinášíme vám jeho písemnou verzi.

Článek

Rozjíždíte další část svého swingového turné s kapelou B-Side Band, které vyvrcholí 10. května v pražské hale Forum. Chodí na vaše koncerty i příznivci Miloše Zemana?

Já doufám, že ano.

A nemusí se bát, že budete zpívat protestsongy proti současné hlavě státu?

Vůbec. Ne, já tohle nemíchám. Spíš si z toho dělám srandu, já si ji dělám i ze sebe. Naopak budu rád, když přijdou. Mám rád kontrasty, takže když hraji v Ostravě, tak velice rád s Ostraváky křičím třeba slovo Sparta. Trochu provokovat, to je takový způsob komunikace.

Teď se mi to zdá trošku hysterické

Narážím na to, že jste loni 28. října společně s Jiřím Bartoškou v reakci na to, co se dělo v politice, vyhlásil Týdny občanského neklidu. Jak tuto akci hodnotíte s půlročním odstupem? 

Je důležité říct, že ta doba kolem toho 28. října a 17. listopadu byla dost napjatá. Došlo k pro mě zvláštnímu činu, což byl ten dopis čtyř nejvyšších představitelů Číně. Myslím, že ve správném partnerství nebo kamarádství - jak to mnohdy nazývali – by to takhle nemělo být. Přece nemusím opravdového kamaráda nebo partnera ujišťovat v nějaké loajalitě. Prostě buď jsme partneři, nebo nejsme. A v tu chvíli to pro mě končí. Takže toto vyprovokovalo nějakou reakci, která pro mě teď byla trošičku...

Přepjatá? 

...hysterická.

Tak to vidíte dneska, nebo už jste si to říkal tenkrát? 

Tehdy jsem si to tak neříkal.

Tehdy jste chtěli svolávat občanská shromáždění, v krajním případě stávkovat. Kdo to vlastně tehdy vymyslel? 

To bylo velmi spontánní. Myslím, že to vzniklo tak, že jsme se setkali s Richardem Balousem, šéfem La Fabriky, a začali jsme se bavit o tom, jak je tohle vůbec možné. A že je tady velká část občanů, kteří nesouhlasí s tím, co ti čtyři udělali. Tak to podle mě vzniklo. Sešlo se tam víc lidí najednou a vzniklo z toho nějaké prohlášení.

Natočili jste video, pustilo se ven… A pak už jste jenom pozoroval reakce. 

Možná to mělo spíš za úkol jen lidem říct, aby - když se jim něco nelíbí - to byli schopní říct. A nebát se toho.

Celý rozhovor s Vojtěchem Dykem.

Povedlo se tehdy uspořádat nějaká ta občanská shromáždění? 

Myslím si, že celkem ano. I díky tomu, že jsem se takto vyjádřil, tak i na těch koncertech za mnou začali chodit lidé s názory pro i proti. Mě samotného to vyprovokovalo k dalšímu zahloubání se do toho problému.

Dneska je situace mnohem vážnější

Tehdy jsme mluvili mimo jiné o ohrožení svobod, „nechoďme na Východ do Ruska a Číny, patříme na Západ“. Myslíte, že ta situace byla tehdy opravdu tak vážná? Nebo je tak vážná ještě dnes? 

Mám pocit, že se za poslední půlrok stalo tolik věcí, že ta situace je ještě mnohem vážnější, ale už nejen z Východu, ale ze všech stran. Jedná se o nějakém jaderném konfliktu, což je docela silná hrozba. Třeba se to nebude týkat nás tady ve střední Evropě, ale to, že je někdo schopný tohle použít nebo o tom vůbec uvažovat, je prostě špatně. Znervózňuje to.

Nastává období předvolební kampaně, před volbami do Poslanecké sněmovny i před volbami prezidentskými. Budete ve svých aktivitách nějak pokračovat? 

Chceme v tom pokračovat. Děláme to každý ve svém volném čase. Takže je trošku těžké dát nás dohromady. Ale mělo by to vyprovokovat jakousi diskuzi. Chceme toho docílit tím, že se pokusíme vyjíždět do různých krajských měst a pořádat přednášky, vždycky nastolit nějaké téma, pozveme tam odborníky, kteří se v něm vyznají… Uvědomili jsme si, že to, co tady chybí, je nějaká občanská výchova pro dospělé.

A když říkáte: „My to uděláme,“ koho tím myslíte? 

Tu iniciativu Týdny občanského neklidu. To, co se dělo kolem 28. října, byl nějaký impuls, nakopnutí, aby se opravdu ty dvě možná pseudoznepřátelené frakce byly schopné spolu nějak bavit. A jinak to neuděláte, než když to prostě trošičku popíchnete. Ale s volbami to nemá nic společného. Nechceme být ani spojovaní s žádným kandidátem. Vůbec. Chraň Bůh!

Můj ideální kandidát: Šimon Pánek

Ale to je změna, ne? To je váš nový postoj? V minulých prezidentských volbách jste podporoval přímo Karla Schwarzenberga. Předtím jste se zapojil do iniciativy Vyměňte politiky…  

Podporoval jsem Karla Schwarzenberga, ale vlastně jsem spíš nechtěl podpořit Miloše Zemana. Ale že bych byl stálým podporovatelem Karla Schwarzenberga, to ne.

A co příští volba? Jiří Drahoš? Michal Horáček? Nebo podpora někoho dalšího? 

Neříkám, že do toho nepůjdu. Ale zatím mi ještě nikdo nepřišel… Tedy mám jednoho kandidáta, ale ten bohužel do toho nejde.

Kdo to je? 

Šimon Pánek. Ten je ale rozhodnutý, že do toho nejde. Určitě v téhle volbě. Je mi to vlastně líto, ale naprosto to chápu. Všechno, co ten člověk říká, tak s tím souzním. U každého jiného kandidáta, o kterých vím, že kandidují, mám vždycky nějaké otazníky. Zatím jsem si nevybral.

Výžblepty ze sociálních sítí neřeším

Reakce na vyhlášení Týdnů občanského neklidu byly velmi silné, určitě jste si také ledacos přečetl, včetně různých nenávistných vzkazů. Mimochodem, jak vnímáte docela rozšířený názor, že umělci mají hrát a zpívat, ale nemají se plést do politiky? 

To je svaté právo, samozřejmě. Ale víte co, ona spousta těch komentářů byla prostřednictvím sociálních sítí. A ty já jako názorové fórum neuznávám. Takže je mi to celkem jedno. Když mi to někdo řekne z očí do očí, to je něco jiného. Tam mám možnost reagovat. Ale jinak jsem vlastně dost odpůrce těchto anonymních výžbleptů.

Nechme už politiku stranou… Vy jste teď uprostřed turné s kapelou B-Side Band, zpíváte swing… 

Nezpívám swing, pozor.

Tak mě opravte. 

Ne, samozřejmě, ten big band je hlavně spojený se swingem, ale my na tom turné máme různorodý koktejl, což nás donutilo udělat i celé turné v takovém koktejlovém hávu. Podávají se tam i koktejly, dokonce i alkoholické.

Takže se to nedá žánrově zaškatulkovat? 

Nedá. Nejsem swingový zpěvák. Jsem prostě zpěvák, který někdy zpívá swing, někdy pop, někdy jazz.

Ubylo třináctiletých fanynek, teď mi jde i o duchovno

Proměnila se vaše cílová skupina od dob, kdy jste zpíval s kapelou Nightwork a fanynky si zpívaly popěvky s vámi? 

Nějak vyrostly. Stárnou se mnou. Ale vlastně doteď je to složení velmi podobné, jak to bylo v Nightworku, protože tam ten rozptyl byl velmi velký: od třináctiletých až po osmdesátileté. Akorát těch třináctiletých tehdy byla většina. Teď jsou to, dejme tomu, třicátníci, čtyřicátníci… A poskrovnu je tam těch třinácteráků a sedmdesáteráků.

Nemrzí vás to, že ubývá těch třináctiletých? 

Ne. Oni mnohdy samozřejmě řičí a pískají bez toho, aniž by člověk něco předvedl. A teď už mi celkem jde i o to duchovno a o to, abych mohl něco sdělit. Takže jsem rád, když se ten člověk i zaposlouchá.

V českém šoubyznysu se pohybujete už asi deset let. Vyzkoušel jste si hraní v televizních seriálech, hraní v Národním divadle, ve filmu, v muzikálech, hrál jste s kapelou Nightwork… Je něco, co byste si už odpustil? 

Asi nějaké seriály, kde se točí jeden obraz za půl hodiny. To neumím. To jsem si prostě odvykl dělat. Ale není to každý seriál, některé se točí filmovým způsobem, takže máte na ten obraz čas. Obecně teď potřebuji víc času na tu práci a víc se na ni soustředit.

Kde se vidíte za deset let? Chcete psát například vlastní hudbu? 

To už se děje. Chystám vlastní kapelu z vlastních písní - nejen mých, ale ta tvorba by měla být hodně autorská. Takže Bůh ví… Pro mě je ten můj život tak různorodý, že vůbec nedokážu říct, co mě bude vlastně čekat.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované