Íránský režim zdegeneroval, Orwell to popsal přesně, říká reportér

Deset dní války zacloumalo Blízkým východem, například růst cen ropy ale zvedá obavy i daleko za hranicemi regionu. V početné řadě nejistot je nicméně známé alespoň to, do koho režim v Íránu vložil své naděje. Nový nejvyšší duchovní vůdce Modžtaba Chameneí je okamžitě v hledáčku USA a Izraele, jeho volba se však může těžko kousat i domácím loajalistům.

Stal se nejmocnějším představitelem rozlehlé země s více než devadesáti miliony obyvatel. Přesto o Modžtabovi Chameneím ještě minimálně v pondělí večer platilo, že na veřejnosti nebyl spatřen nejen od víkendového oznámení, že byl vybrán novým nejvyšším duchovním vůdcem Íránu, ale podle agentury AP setrvával „ve stínu“ dokonce už od začátku současné války, kterou Spojené státy a Izrael zahájily svými údery na konci února.

Důvody, proč se šestapadesátiletý muž nejspíše drží mimo zrak Íránců a celého světa, jsou zřejmé. Hned v první den konfliktu americko-izraelské nálety zabily předchozího duchovního vůdce, ajatolláha Alího Chameneího, a vedle něho zemřely od té doby i desítky dalších vysoce postavených představitelů režimu či bezpečnostních složek. A jak vyplývá z prohlášení americké a izraelské administrativy, Chameneího nástupce - kterým se stal jeho druhorozený syn - v podstatě automaticky patří mezi jejich další cíle.

Problémům, byť jiného druhu, ale může Modžtaba Chameneí čelit také z domácí strany. „Jeho pozice je složitá dokonce i uvnitř (íránského) režimu,“ míní novinář a znalec Blízkého východu Pavel Novotný. V rozhovoru pro podcast 5:59 poukazuje na to, že islámská revoluce, která v Íránu v roce 1979 nastolila teokracii, svrhla šáha Rezu Pahlavího, vůči jehož vládě se také ostře vymezovala. Jedním z vůdčích principů revoluce byla teze, že je nutné skoncovat s principem následnictví dosavadního monarchického uspořádání.

Teď se však po téměř 37 letech vlády Alího Chameneího ujímá nejvyššího postu jeho vlastní syn. Novotný navíc připomíná, že Modžtaba Chameneí dosud nikdy nezastával žádnou volenou nebo exekutivní funkci. Namísto toho si v ústraní budoval svou mocenskou pozici nebo také spravoval rozsáhlý majetek, který jeho rodina v minulých desetiletích nashromáždila v zahraničí za situace, kdy samotný Írán a jeho obyvatelé stále více hospodářsky strádali.

Pozici Modžtaby Chameneího je tak možné z novinářova pohledu popsat jako „prince“, který se ujímá trůnu - nicméně v zemi, která už je republikou. „Je to vlastně naprostá degenerace toho systému, se kterým (tvůrci islámské republiky) začínali,“ říká Novotný, který píše komentáře pro Seznam Zprávy a Hospodářské noviny. A s odkazem na slavnou románovou alegorii Farma zvířat z pera George Orwella dodává, že vlastně nemusí být překvapivé, když si po revoluci „jsou některá zvířata rovnější“.

Neznámou zasahující do budoucího vývoje Íránu - za podmínky, že Modžtaba Chameneí a s ním i dosavadní režim fyzicky přežijí americko-izraelskou ofenzivu - tak může být otázka, jak na dynastický nádech výběru jeho nového nejvyššího vůdce budou reagovat běžní Íránci. Mohlo by nastíněné popření principů revoluce vést třeba až k zásadnímu oslabení té části podpory, jaké se režimu u veřejnosti stále dostává?

Podle Pavla Novotného o přelomový bod nejspíše nepůjde. Jednak jsou tu totiž ti Íránci, kteří nad svými vládci dávno zlomili hůl a pro něž už není důležité, kdo přesně v čele režimu stojí, nebo také ta část společnosti, která se navzdory dlouhodobě složitým poměrům v Íránu o záležitosti spojené se správou země vlastně nezajímá.

Poslední skupinou jsou pak lidé, již tím či oním způsobem režimu vyjadřují svou podporu. A přestože by u nich mohlo dojít vlivem zvolení Modžtaby Chameneího k určitému zklamání, z pohledu komentátora Seznam Zpráv a Hospodářských novin je nutné pamatovat i na to, že jde o vrstvu společnosti, jejíž loajalita je často založená nikoliv na naprosté oddanosti a víře ve své vládce, ale spíše na prostém faktu, že se na dosavadní systém dokázala napojit a z jeho existence pro sebe čerpat výhody.

Přesto je podle novináře Novotného, který má Blízký východ důkladně procestovaný a své postřehy vtělil mj. do knihy Proč Alláh stvořil kalašnikov, do značné míry otevřenou věcí, co se stane v Íránu ve chvíli, až válka odezní, aniž by režim padl. Fakt, že do světa zatím nepronikají náznaky toho, že by se v Íránu rodilo široké povstání - k jakému vyzývají Spojené státy a Izrael - totiž nemusí být konečným stavem.

„Lidé (v Íránu) se z pochopitelných důvodů bojí. (…) A já myslím, že trochu čekají na to, co se stane a jakým způsobem bude ten režim (po válce) postižen. A poté se podle toho zařídí,“ míní Pavel Novotný.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, do jaké pozice íránský teokratický režim staví údery, které Spojené státy a Izrael zemi zasazují. Nebo jak reálná je možnost, že proti vládcům v Teheránu vytáhnou kurdští bojovníci nacházející se nejen v Íránu, ale také v okolních zemích. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.