Článek
Hilton řeší vážné problémy hned se dvěma různými hotely. U luxusního areálu na frankfurtském předměstí Gravenbuch je situace ožehavější. Místní hotel nejspíš spoluvlastní syn íránského duchovního vůdce Alího Chámeneího.
Složitou vlastnickou strukturu nezávisle na sobě rozkryly týmy deníku Financial Times a agentury Bloomberg. Druhý frankfurtský Hilton, který leží v samotném srdci finanční metropole, pak podle nich patří íránskému podnikateli Alímu Ansarimu.
Také jeho účast je problematická. Velká Británie na Ansariho uvalila sankce kvůli podezření, že pomáhá financovat íránské Revoluční gardy – které EU i USA oficiálně označily za teroristickou organizaci.
Údajný pokladník revolučních gard v Evropě už dlouhodobě skupuje nemovitosti. Podle Financial Times si vybudoval síť „skořápkových firem“, přes které drží podíl nejen ve dvou frankfurtských Hiltonech, ale i luxusní hotely na Mallorce nebo v rakouském lyžařském rezortu Kitzbühel.
Rozkrytí majetkové struktury údajně ve vedení Hiltonu způsobilo šok. Agentuře Bloomberg to potvrdily nejmenované zdroje z managementu, který ihned spustil interní šetření.
V první řadě se zabývá budoucností hotelu Hilton Frankfurt Gravenbuch, který vedle Ansariho údajně spoluvlastní také syn íránského ajatolláha. Na stole je možnost, že řetězec s hotelem zcela zruší spolupráci. Vedení si ale nejdřív počká na výsledky auditu.
„Investoři by si mohli klást otázky nad tím, jaký má Hilton rámec ESG (environmentální, sociální a správní aspekty řízení – pozn. red.), a také nad reputačními riziky, pokud využívá objekt vlastněný sankcionovanými osobami,“ řekla Bloombergu analytička Geraldine Wongová ze singapurské DBS Bank.
Vzhledem k velikosti řetězce jsou prý zisky z frankfurtských poboček vedlejší a v sázce je hlavně dobré jméno firmy.
Na zjištění už reagoval portál Booking.com, který zmíněné hotely rovnou smazal ze své nabídky. A podle Financial Times zrušil i stovky rezervací, které si tam lidé v poslední době udělali.
„Nemáme žádné další informace a ani žádnou účast v záležitostech, které zmiňují aktuální mediální zprávy, a proto je nemůžeme komentovat ani posuzovat,“ vzkázalo FT vedení areálu Steigenberger v Camp de Mar na Mallorce, který je jedním z dotčených hotelů.
Modžtaba Chameneí, syn nepsaného vůdce Íránu, se stejně jako bankéř Ansari vrhl na skupování realit v Evropě. Podle Bloombergu může Ansari někdy vystupovat i jako takzvaný bílý kůň. Chameneímu prý patří hned několik nemovitostí v prestižních částech Londýna a pak právě i podíly v řadě hotelů – které jsou podle Bloombergu někdy psané právě na Ansariho.
Peníze na jejich koupi obvykle putují přes banky ve Švýcarsku, v Lichtenštejnsku či ve Spojených arabských emirátech. Jejich původ nelze s jistotou prokázat. Bloomberg ale s odkazem na zasvěcené zdroje soudí, že Chameneí se k nim dostal přes obchod s íránskou ropou.
Organizace Transparency International řadí Írán mezi země s nejvyšší mírou korupce. A dokonce i ajatolláh Alí Chameneí před několika lety veřejně vyzval k boji s úplatkářstvím.
Jeho syn Modžtaba nicméně figuroval v řadě skandálů, třeba v kauze zpronevěry v holdingu Yas, přes který podle uniklých nahrávek kompliců zmizelo v přepočtu na 60 miliard korun.
KLDR měla hotel přímo na berlínské ambasádě
V Německu to není poprvé, kdy se vlastnictví hotelu stalo politickým tématem. Nejkřiklavějším příkladem byl někdejší City Hostel Berlin, který turistům v německé metropoli nabízel levné ubytování v centru města.
Budova se ale formálně nacházela na území Severní Koreje – byla totiž součástí areálu ambasády KLDR, který je netradičně velký díky historickým okolnostem.
Velvyslanectví vzniklo ještě za Východního Německa, které svým spojeneckým zemím poskytlo lukrativní pozemky v srdci německé metropole. Hned v sousedství je i budova české ambasády, která teď prochází rekonstrukcí.
KLDR část svého komplexu pronajala soukromým podnikatelům. Vedle kongresového centra tak v jejím areálu stál právě i zmíněný hostel, díky jehož pronájmu získávala Severní Korea tvrdou měnu. A to i přes rezoluci OSN, která jí podobné zneužívání diplomatických budov výslovně zakázala.
Severní Korejci si tímto způsobem dlouhá léta vydělávali v přepočtu asi milion korun měsíčně. Berlínské úřady se snažily tuto praxi zastavit – KLDR ale jejich výzvy ignorovala a City Hostel nechala fungovat přes 15 let. Příjmy z pronájmu budovy v centru Berlína dlouho ani nedanila, dokud ji spolková vláda alespoň v tomto ohledu nepřiměla ke kompromisu.
Hostel na území ambasády KLDR se uzavřel teprve v únoru 2020, na samotném počátku pandemie koronaviru.
