Těží ropu i kryptoměny. Na čem stojí íránská ekonomika

„S Íránem můžeme dokázat skvělé věci,“ stojí v SMS zprávě, kterou francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno poslal šéfovi Bílého domu Donaldu Trumpovi. V textu Macron vyjadřoval znepokojení nad Trumpovými snahami o ovládnutí Grónska a svůj americký protějšek nabádal, aby se zaměřil na jiné regiony.

Zrovna v případě Íránu se přitom můžou ekonomické zájmy USA a Francie protínat.

Alfou a omegou íránského hospodářství zůstávají ropa a zemní plyn. Země má třetí největší potvrzené zásoby ropy na světě a co do rozsahu ložisek plynu ji překonává pouze Rusko. Páteří celé ekonomiky jsou tak těžba a zpracování obou těchto surovin, které tvoří více než třetinu hrubého domácího produktu.

Tato závislost s sebou nese řadu negativ. Íránští těžaři čelí mezinárodním sankcím, které jim svazují ruce při hledání obchodních partnerů. Poslední dobou situaci zhoršují relativně nízké ceny ropy, kvůli kterým těžařům dodatečně klesají příjmy.

Írán proto trápí nadbytek zásob, pro které nemá dostatek pozemních zásobníků. Na mořích má flotilu tankerů, díky kterým se snaží obejít sankce, a zároveň tím řeší problém s uskladněním.

„Západní sankce donutily Írán ke skladování části vytěžených zásob. Tankery stále víc vynahrazují omezený počet skladů na pevnině,“ sdělil portálu Economies.com Andreas Goldthau z univerzity v Erfurtu, podle kterého je těžební sektor v Íránu dlouhodobě podfinancovaný a chybí mu přístup k moderním technologiím.

„Obrovské množství íránské ropy je teď u břehů Malajsie,“ dodal Goldthau. Tankery tam prý vyčkávají na moment, až bude jejich vykládka někde vůbec možná.

Země i přes velké nerostné bohatství čelí energetické krizi, způsobené nejen strukturálními problémy, ale i mocenským uspořádáním v zemi. Řada regionů zůstává i několik hodin denně bez proudu.

K výpadkům dodávek přispívá vysoká spotřeba firem napojených na íránské Revoluční gardy. Tento pomyslný „stát ve státě“ totiž spravuje centra na těžbu kryptoměn. Gardisté stojí podle analytické společnosti Chainanalysis za polovinou íránského trhu s těmito nástroji a zejména pomocí bitcoinů mohou obcházet sankce.

„Národní státy se snaží kryptoměny využívat už nějakou dobu, ale teď se to děje v úplně jiném měřítku,“ komentuje to Andrew Fierman z Chainanalysis.

Teherán podle deníku Financial Times našel v těchto platidlech i pomyslnou náhradu za valuty. Cizím vládám nabízí prodej zbraní – včetně balistických raket nebo dronů – a namísto platby v klasické měně se spokojí například s bitcoiny. Případným zájemcům to usnadňuje situaci. Uzavřením obchodu v dolarech by porušili sankce a západní země by je pak mohly odstřihnout třeba od svých bankovních služeb.

Spojené státy už loni uvalily sankce na mezinárodní síť, která byla údajně napojená na íránskou armádu a své obchody prý udržovala v chodu kombinací kryptoměn, firem v daňových rájích a neprůhlednou strukturou financování.

Alternativní platidla jsou populární také u íránské veřejnosti. Oficiální měna rijál totiž neustále ztrácí na hodnotě. Země v posledních týdnech čelila bezprecedentnímu výpadku internetu, který podle Chainanalysis provázel jeden hromadný efekt. Velké množství uživatelů si v té době vybralo bitcoiny z online platforem a ukládalo je do svých elektronických peněženek, pravděpodobně v obavě, že internetové služby zůstanou mimo provoz delší dobu, a oni by se tak ke svým prostředkům nedostali.

Írán ale i přes svou vnitřní i zahraniční politiku zdaleka není izolovaný. Islamistická republika udržuje vztahy s řadou zahraničních partnerů. Klíčovou roli sehrává Čína, která v Íránu dál pracuje na projektech spojených s někdejší vizí Nové hedvábné stezky.

V zemi se angažují také investoři z Turecka a roste spolupráce s Ruskem. To si od Teheránu kupuje mimo jiné i nechvalně známé drony Šáhid a obě země spojuje společný jmenovatel v podobě mezinárodních sankcí. Moskva s Teheránem koncem loňského roku podepsaly smlouvu o spolupráci, kterou chtějí vzájemnou kooperaci upevnit na několik desetiletí.

Tento vývoj se odráží i ve fungování zbrojního průmyslu. Šáhidy, které poslední dobou dopadají na Ukrajinu, jsou už licenčně vyráběné v ruských továrnách. Podle Nikity Šmagina, politického analytika a odborníka na Írán, se vzájemné vztahy v poslední době proměnily.

„Vrchol toho, kdy byl Írán pro Rusko významným vojenským partnerem, je dávno pryč. Tak to bylo v letech 2022 a 2023,“ uvedl Šmagin pro portál Euronews. Moskva se prý z pozice zákazníka dostala na úroveň dodavatele.

„Týká se to řady systémů, jako jsou letadla Su-35 nebo útočné vrtulníky Mi-28. Máme zprávy, že první z těchto helikoptér byly do Íránu dodané souběžně se začátkem nynějších protestů,“ dodal Šmagin, podle kterého si Íránci od Ruska nejspíš kupují také obrněná vozidla nebo vybavení pro elektronický boj.

Mezi nimi by údajně mohly být i rušičky satelitního signálu, které by mohly způsobovat výpadky systému Starlink - jednoho z mála způsobů, jak se lidé v zemi mohou bez státní kontroly připojovat k internetu. Elon Musk ostatně Íráncům kvůli současné situaci nabídl připojení zcela zdarma.

Před znovuzavedením sankcí, kterými chtějí západní země podkopat jaderné ambice Teheránu, vypadala situace odlišně. V Íránu ve velkém investovaly i firmy z Evropy, zejména z Francie. Což je záležitost, na kterou Macron mohl pomyslet i ve chvíli, kdy Trumpovi psal textovou zprávu s doporučením, aby se USA namísto Grónska soustředily na jiné země.

Ještě v roce 2017 měl v Íránu velké plány energetický koncern Total Energies, který tam investoval do rozvoje těžby plynu. Francouzská firma byla po mnoha letech prvním zahraničním těžařem, který se chtěl do země vrátit.

A podobné ambice měly i francouzské automobilky. Renault má v Íránu už od roku 2004 společný podnik s tamním státním koncernem. Od firmy s názvem Renault Pars se ale automobilka kvůli opětovnému uvalení sankcí distancovala a nyní nemá nad společností žádnou formální kontrolu. Auta se tam nicméně vyrábí dál.

Obchod s Íránem nadále udržují i některé české firmy. Podle dat Českého statistického úřadu tam loni vyváželi zejména strojaři. Největší položkou v rámci exportu do islámské republiky byl prodej průmyslových laboratorních pecí za skoro 200 milionů korun.

Tamní firmy si z Česka nakoupily třeba i jíl téměř za 80 milionů korun nebo krevní zásoby za 59 milionů korun. V tomto kontextu lze připomenout, že Írán mezi lety 2024 a 2025 postihlo několik silnějších zemětřesení.

Dovozu íránského zboží do Česka naopak vládnou pistácie, které jsou pro tamní zemědělství obecně jednou z hlavních exportních komodit. Na ořechové plody se nevztahují sankce a Írán je pro zahraniční potravináře důležitým partnerem.

Země je po Spojených státech největším vývozcem pistácií na světě. Z pohledu státní kasy ale jejich export nepřináší zdaleka tolik příjmů jako ropa a plyn. V rámci celkové obchodní bilance tvoří ořechy jen necelé procento íránského exportu. Tomu i nadále jasně dominuje těžba fosilních paliv.