Návrat šáha? Úvahy o likvidaci íránského režimu otevírají bolavou minulost

„Írán je váš. Vezměte si ho zpátky. Vyzývám armádu a policii: odtrhněte se od režimu…připojte se k lidu.“

Prohlášení vystudovaného politologa a vycvičeného stíhacího pilota, který nese slavné jméno: Kýros Rezá Pahlaví. Dědic posledního íránského krále ze země odešel na studia v USA v roce 1978. Do Íránu už se nikdy nevrátil. Rok nato jeho dynastii svrhla islámská revoluce.

Jeho vystoupení v minulých dnech ilustruje naděje, které si íránská exilová opozice spojuje s devastujícím izraelským úderem. Režim ajatolláhů nebyl nikdy za více než půlstoletí své existence tak slabý, jako právě teď. Pád vojensky ponížené a ekonomicky vyhladovělé vlády není možné vyloučit.

A nabízí se otázka, zda by návrat k jistotě v osobě bývalého monarchy nebyl pro zemi východiskem z chaosu.

V cestě obnovení starých pořádků ale stojí víc než jen přetrvávající moc ajatolláhů, která už několik krizí přežila. Problém představuje i neblahá minulost samotné královské rodiny.

V roce 1921 vjel do Teheránu oddíl jízdních vojáků. Nebylo jich více než dva půl tisíce. I to ale stačilo na vznik nové dynastie v zemi zhruba třikrát větší než Francie.

Vedl je velitel brigády místních kozáků, která vznikla v době, kdy perskou armádu de facto řídila sousední velmoc - carské Rusko.

Rezá Chán, schopný a rozhodný důstojník, který se ale číst a psát učil až v dospělém věku, nejprve donutil stávajícího perského šáha, aby ho udělal předsedou vlády. V roce 1925 mu pak doporučil, aby se místo vládnutí „věnoval tomu, co dělá nejraději“, a po Napoleonově vzoru si sám na hlavu vložil jeho korunu.

Ve snaze napodobit sousedního autoritáře, tureckého vládce Mustafu Kemala Atatürka, pokoušel se Rezá Chán přivést zemi tvrdou rukou k reformám a přijetí moderního světa. Stát zaplavil přívalem nových zákonů a přejmenoval ho na Írán (tedy “zemi Árjů”).

Vznikla železnice i univerzita, zákaz nošení šátků mezi ženami vynucovala policie podobně, jako nynější režim pronásleduje odmítání se zahalovat. Není divu, že si vysloužil nenávist náboženských fundamentalistů.

Jeho úspěšnému balancování mezi velmocemi ale udělala konec druhá světová válka. Ze strachu, co by znamenalo ponechat strategicky klíčovou a na ropu bohatou zemi v mocenském vakuu, vtrhly do Íránu naráz jednotky Velké Británie i Sovětského svazu. Rezá Chán přikázal armádě po třech dnech symbolického odporu složit zbraně, odešel do exilu a předal trůn synovi.

Milovník luxusu, nočního života a krásných žen, nadšený amatérský pilot, ozdoba recepcí na nejvyšší úrovni. Věrný spojenec Západu ve studené válce, stoupenec modernizace. A také ochránce místní židovské komunity a regionální spojenec Izraele. Některé z rolí, ve kterých vystupoval poslední vládnoucí íránský král, Muhammad Réza Pahlaví. Jeho příběh má ale i svou temnou stránku.

Nový šáh se snažil napodobit svého otce snahou o modernizaci a industrializaci země. Přitom se mohl opřít o masivní příjmy z ropy. Jejich pochybné rozdělování ale ve výsledku uškodilo jeho pověsti a přispělo k pádu jeho vlády.

Největší škraloup ale přišel s rokem 1953. Tehdy britská a americká tajná služba spustila operaci Ajax. S podporou západních agentů byl sesazen íránský premiér Muhammad Mossadek. Ten předtím znárodnil ropnou společnost, ve které po desetiletí většinu drželi Britové.

Mossadekovo svržení nebyl jen výsledek hamižnosti Londýna. Mossadek oslabil moc šáha a rozpustil parlament. Spojené státy se, zřejmě mylně, obávaly, že přechod Íránu do tábora Sovětského svazu je na spadnutí.

Puč každopádně znovu dostal k moci šáha. Pro její uchování se Rezá Pahlaví stále více spoléhal na tajnou polici, pojmenovanou SAVAK. Na konci jeho vlády měla pravděpodobně okolo pěti tisíc členů - a několik tisíc bylo také jejích obětí. Další Íránci byli podrobeni krutému mučení, mezi jehož metody patřily „elektrické šoky… vytrhávání zubů a nehtů či kapání kyseliny do nosu“.

Pahlavího návštěva v Berlíně v roce 1967 přispěla k rozpoutání celospolečenských otřesů v Západním Německu. Agenti SAVAK, vydávající se za diváky, zbili studenty demonstrující proti šáhově vládě. Následně německý policista zastřelil studenta Benna Ohnesorga. Následovalo masivní protestní hnutí, ze kterého se mimo jiné zrodila teroristická organizace RAF.

Když nespokojenost s jeho režimem přerostla v revoluci, Rezá Pahlaví už trpěl rakovinou. Zemřel v roce 1980 v egyptském exilu.

Nostalgie, odpor vůči současnému režimu i touha po jednotící opoziční figuře by mohly smýt část skvrn na jménu Pahlaví. Syn posledního vládnoucího šáha, Kýros Rezá, má mezi íránským exilem díky svému umírněnému a konsensuálnímu vystupování jen málo zavilých nepřátel.

Petici, která označuje Pahlavího za „našeho zástupce“, podepsalo na 400 tisíc exulantů.

Jaká je jeho reálná podpora v samotném Íránu, o tom se můžeme jen dohadovat. Především ale není vůbec jisté, zda Kýros Rezá Pahlaví dostane šanci ji otestovat.

Odbornice na Blízký východ Rosemary Kelanicová označuje naděje na brzký pád současného íránského režimu v důsledku izraelského bombardování za „magické smýšlení“. „Dějiny mnohokrát ukázaly, že bombardování mobilizuje obyvatele proti útočníkovi, ne proti vlastnímu režimu - a to navzdory jeho nepopularitě,“ píše v článku pro The New York Times.