Situace v Chersonu se zhoršuje. I z úkrytů se stávají pasti, líčí reportérka

V ukrajinském přístavním městě Cherson drony hlídkují na obloze, vznášejí se nad zničenými pobřežními předměstími i okolními vesnicemi. Vyhledávají civilisty, na něž pak při běžných denních činnostech útočí.

Lidé v regionu tomuto způsobu útoků začali říkat „lidské safari“. A v médiích se termín ujal coby popis nové fáze dronové války na jihu Ruskem napadené země.

Jako první ji popsala americká válečná reportérka Zarina Zabriská, která v Chersonu žije od roku 2023. Ve svých reportážích upozorňuje na to, že FPV drony se zde podle jejích zjištění staly prostředkem cílených útoků na civilní obyvatelstvo i infrastrukturu v oblastech poblíž frontové linie na řece Dněpr, která odděluje ukrajinské a ruské pozice.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy Zabriská říká, že v posledních měsících se situace výrazně zhoršuje a útoků přibývá. „Město je pokryté protidronovými sítěmi, kterým se tady říká tunely, ale ani ty už nejsou úplně účinné,“ popisuje.

Upozorňuje, že velmi vážná situace je i v částech Chersonské oblasti, které jsou pod ruskou okupací.

Můžete popsat, jak ve městě vypadá běžný den v současných podmínkách?

Dnes například nepřetržitě znělo ostřelování a útoky dronů. Upřímně, ještě jsem se ani nestihla podívat na počet obětí, protože jsem většinu dne sama utíkala před drony. To se tady stalo součástí běžného života.

Město je pokryté takzvanými protidronovými sítěmi, kterým se tady říká tunely, ale ani ty už nejsou úplně účinné, protože drony na optických vláknech nebo s prvky umělé inteligence do nich dokážou vletět. Takže místa, která mají civilisty chránit, se někdy sama stávají pastí.

A pak je tu to, čemu se dnes říká „lidské safari“, tedy když FPV drony doslova loví civilisty v ulicích, útočí na autobusy, sanitky nebo taxíky. Bohužel už nejde o něco výjimečného. Začíná se to stávat normou.

Je to teď horší než dřív, nebo se jen mění charakter útoků?

Situace se rapidně zhoršuje. Počet útoků drony roste. Možná jste četla o incidentu s humanitárním konvojem OSN u Beryslavu, který zasáhl ruský dron.

Drony přilétají každých pár minut, takže když jste uvnitř, snažíte se tomu nevěnovat pozornost. Ale když jste venku, musíte se schovávat. Dnes ráno jsem měla například schůzku a cestou na ni jsem několikrát musela utíkat a schovávat se. Během té schůzky následovalo ostřelování, potom útoky dronů a do toho zásahy mobilních jednotek protivzdušné obrany, které se snaží drony sestřelovat.

Jak se v tom žije?

Je to těžké pro každého, včetně mě, ale já jsem válečná novinářka. Tuto oblast pokrývám už čtyři roky, tři tady žiju. Je důležité dostávat tyto informace do světa, a proto tu jsem.

Jaké jsou nejčastější situace, kdy jsou civilisté v ohrožení nebo se stávají cílem útoků?

Všechny. Když vyjdete ven, jste v ohrožení. Když jdete do obchodu, jste v ohrožení. A vlastně i když zůstanete uvnitř, jste pořád v ohrožení, protože dělostřelectvo může zasáhnout budovu přímo a člověk může skončit pod troskami. Když jdete spát, když se sprchujete… Prostě si na to zvyknete.

Ale jsou i konkrétní tragické situace. Třeba před dvěma dny byl zasažen tetovací salon, kde jsem si nechala dělat tetování k výročí osvobození 11. listopadu, jako připomínku mého prvního příjezdu do Chersonu před čtyřmi lety. Udělala jsem si ho jako symbol toho, že tady žiju už tři roky.

Včera ten tetovací salon Rusové zničili. Moje tatérka přežila jen proto, že ten den nebyla v práci. Její kolega ale přišel o obě nohy a jeho žena byla zabita. Mají tříletou dceru, která zůstala sama. On je teď v nemocnici a doufáme, že přežije.

O život přišel i člověk, který si tam jen přišel pro tetování. A něco takového je bohužel poměrně běžné. Každý den tady umírá několik civilistů a minimální počet zraněných se pohybuje mezi deseti a dvaceti.

Když jste tak často obklopená smrtí, jak se s tím člověk psychicky vyrovnává?

Je to těžké popsat. Samozřejmě si na to člověk zvykne. Děje se to tu každých pár minut, takže je v podstatě nemožné si nezvyknout. Dnes, když jsme byli v kavárně na schůzce, museli všichni běžet dovnitř, když začala střelba. Někdy se tomu říká Vietnam nebo něco takového.

A pak lidé uvnitř vtipkují a smějí se. Uvidíte to i v mých videích na instagramu. „Iro, co jsi jedla? Jdeš na záchod?“ Myslím, že je v tom i kus pravdy, ale pomáhá to.

To jsem zažila taky. V krytu si lidé zpívají, protože je to obranný mechanismus…

Přesně tak. Děje se to často. Během útoku se lidé smějí a pomáhá jim to. Samozřejmě se nikdo nesměje ve chvíli, kdy někdo zemře, případně je brutálně zabit, což se bohužel také často děje. Ale ano, člověk si na to částečně zvykne. Bohužel.

Velká část mě si na to ale zatím nezvykla a vím, že to není normální. Proto bojuji za to, aby se do toho zapojili všichni a aby se udělalo všechno pro to, aby se to zastavilo. Je to genocida.

Nejde opomenout okolní vesnice na druhém břehu Dněpru, které jsou pod okupací. Už jste několikrát zmínila, že Cherson je v porovnání se životem tam skoro luxusním letoviskem. Můžete to víc rozvést?

V zásadě jde o několik osad na levé straně okupované části Chersonské oblasti, které jsou dnes pod tím, čemu se říká dronové a minové obležení nebo prostě jen blokáda. Jak chcete. Já tomu říkám dronové obležení.

To znamená, že drony kontrolují přístupové cesty do těchto měst. Rusové tam jsou. Tyto oblasti jsou okupované už čtyři roky, ale od prosince 2025 se situace začala zhoršovat, protože tam nikoho nepouštějí. Žádné dodávky, žádné jídlo, žádné léky. Lidé už snědli všechno, co měli, a začínají umírat.

Kolik lidí v takové situaci žije?

Mluví se o pěti až šesti tisících. To odpovídá i číslu, které uvádí oficiální stanovisko ukrajinského ministerstva zahraničí. Ve skutečnosti ale nikdo přesný počet nezná, protože ruská strana neposkytuje žádné statistiky. Jde tedy o odhady a co nejpřesnější možné propočty.

Je velmi těžké to tam zkoumat, protože je složité se k lidem dostat. Ne každý má telefon, protože mnoho lidí o něj přišlo během povodní v Nové Kachovce. Zároveň je tam velmi omezené spojení. Ukrajinský signál se sice v některých oblastech stále chytit dá, protože je to geograficky blízko, ale celkově je to velmi nestabilní.

Co jsou ty nejhorší věci, o kterých jste slyšela, že se tam dějí?

Lidé hladoví, nemají dost jídla. V poslední době – s táním sněhu na jaře a tím, že miny jsou víc vidět – je pohyb o něco snazší, ale to neznamená, že je oblast přístupná. Stále je to velmi nebezpečné.

Několika vozidlům se tam podařilo dostat potraviny a při cestě zpět evakuovat některé lidi. V mnoha případech ale civilisté zůstávají v podstatě uvěznění, protože oblast je zároveň využívána i pro vojenské účely, včetně útoků na ukrajinskou část Chersonu.

Z toho, co vyplývá z reportů, se podobná situace začíná objevovat i v částech Záporožské oblasti, kde některá okupovaná města čelí dronovému tlaku a podmínkám připomínajícím obležení. Je to taktika, která se rozšiřuje do více okupovaných území.

Proč to Rusové dělají?

Jde o taktiku. Z různých reportů vyplývá, že se jedná o způsob vedení války, kdy civilní obyvatelstvo v okupovaných oblastech hraje roli určitého tlaku nebo prostředku. Prostě jako nějaký lidský štít.

Můžete být konkrétnější?

Je to pro ně prostě strategicky výhodné, protože odsud útočí na Cherson pod ukrajinskou kontrolou. Kdyby o ty civilisty přišli, ukrajinská armáda by je mohla jednoduše zničit, takže je tam podle mě záměrně drží.

Zároveň se do toho propisuje i ekonomický a administrativní rozměr. V několika okupovaných regionech, nejen v Chersonu, ale i v Záporoží, Doněcku a Luhansku, se objevují zákony a pravidla, jež v praxi umožňují převod majetku na ruský stát, pokud se lidé neregistrují.

Pro mnoho lidí je ale registrace nemožná, protože nemají doklady. Často o ně přišli během povodní nebo odmítli přijmout ruské pasy z vlasteneckých důvodů. Bez nich je ale život prakticky nemožný, protože pak nemají přístup ke zdravotní péči ani k základním službám.

Jak se v takových podmínkách vůbec dá žít?

Nedá. Současně je infrastruktura v těchto oblastech v kolapsu. Nemocnice často nefungují kvůli výpadkům elektřiny, generátory nemají palivo a vzniká z toho uzavřený kruh, kdy není možné zajistit ani základní provoz.

Ze všeho nejhorší je ale krize s pohřbíváním, které je v některých oblastech extrémně komplikované. Těla zemřelých v některých případech zůstávají v ulicích nebo provizorních márnicích celé týdny bez řádného pohřbu.

Když se pozorně podíváte na satelitní snímky, je vidět, že v některých částech města jsou v ulicích a na volných prostranstvích patrné tmavé objekty, které odpovídají dlouhodobě neodklizeným lidským ostatkům.

Dá se to nějak vyšetřovat, když je do míst tak omezený přístup?

To je velmi dobrá otázka. Jsem v kontaktu s OSN a organizací Human Rights Watch. No, „v kontaktu“ je možná trochu silné slovo. Spíš už delší dobu žádám o reakci. Od OSN jsem konečně dostala odpověď. V podstatě mi sdělili, že si jsou situace vědomi a zabývají se jí.

A jak se jí zabývají?

To je pro mě trochu záhada, protože měli problém jasně říct i to, že humanitární konvoj OSN zasáhl ruský dron, a ne ukrajinský. Přijde mi zvláštní, že se i po letech stále snaží zůstávat neutrální v situaci, kdy jde o napadení suverénní země a naprosté trýznění civilistů.

Kvůli tomu jsem s nimi ostatně také v kontaktu. Právě kolem toho posledního útoku jsem se jich ptala, proč nejsou schopni jasně pojmenovat pachatele. Plánuju to dál řešit.