Článek
Ruská invaze v únoru 2022 zastihla Oleha Baturyna doma v Kachovce v Chersonské oblasti.
Zorganizoval demonstrace, na sociálních sítích burcoval lidi k odporu. Rusové si ho našli a nalákali do pasti, když mu poslali SMS z mobilu jeho už zatčeného kamaráda.
Po osvobození západního břehu Dněpru se Baturyn vrátil do Chersonu, i když jeho Kachovka zůstala okupovaná. Nyní sbírá informace o kolaborantech, kteří se dali do služeb okupantů.
„Někteří lidé zradili kvůli penězům, jiní se třeba chtěli pomstít svým sousedům,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Z Chersonu, kde žijete, přicházejí zprávy o takzvaném ruském safari. Brutální taktice spočívající s dronových útocích na jedoucí automobily nebo dokonce lidi, kteří jdou po ulici…
Nejvíce trpí lidé, kteří bydlí blízko Dněpru. Rusové tam z letadel shazují také klouzavé bomby. A ještě se tím chlubí na sociálních sítích.
Viděl jsem několik videí, kde odpalují bomby na město bez nějakého přesného zaměřovaní. Nemíří na žádné vojenské objekty a vychloubají se tím.
Oleh Baturyn.
Tento týden například zasáhli v době bohoslužby Katedrálu nanebevzetí Panny Marie, která v minulosti paradoxně patřila té části Ukrajinské pravoslavné církve, která byla loajální k Moskevskému patriarchátu (Ukrajinská pravoslavná církev byla rozdělená na dvě větve podle příslušnosti ke Kyjevskému, či Moskevskému patriarchátu. Nyní je činnost moskevského na území Ukrajiny nelegální - pozn. red.).
Sami Rusové tvrdí, že Cherson je ruské město a přitom ho postupně ničí. Mažou ze zemského povrchu.
Dronovými útoky na silnice v okolí se snaží město odříznout?
Tento problém už trvá dva roky. V podstatě zničili silnici z Chersonu do Novoroncovky. Nyní je zavřená kvůli nebezpečí. Mnoho lidí tam zahynulo, když je zasáhly drony. Později rozšířili Rusové tuto taktiku na další silnice. Na silnici na západ do Mykolajivu to trvá už asi půl roku. V podstatě tu silnici dronovými nálety blokují.
Přes Dněpr střílejí, když někoho zahlédnou na druhém břehu?
Přesně tak. Je jim jedno, jestli je to důchodce nebo voják. Centrum města a čtvrti přiléhající k Dněpru jsou už prakticky vylidněné. Velmi málo lidí tam zůstalo. Pár obchodů a kaváren je otevřených, ale jsou jen takové nepatrné ostrovy života. Ve vesnicích v okolí Chersonu také zůstalo málo lidí. Například moje rodná vesnice je zničená, tam nezůstal nikdo.
Jak to je se školní docházkou?
V Chersonu žádné školy nejsou otevřené. Výuka je v online režimu, v místech dál od řeky jsou takzvané podzemní školy. Děti, které tam zůstaly, chodí do jednotřídek ve sklepích.
Máte nějaké spojení s lidmi, kteří žijí na druhém břehu? Na okupovaném území?
Snažím se udržovat kontakty s některými, které znám a kteří tam zůstali. Je tam atmosféra strachu, protože nevíte, kdy a za co můžete být zatčeni. Nedávno vybuchla na okupovaném břehu transformační stanice a velká část okupovaného území zůstala bez elektřiny.
Ruští vojáci vpadávali do domů, hledali nějaké sabotéry a diverzanty, dělali domovní prohlídky, zatýkali. V podzemních celách zadržují a mučí lidi různého věku.
Vy jste byl sám zatčen…
Když začala okupace, jel jsem co nejrychleji k čerpací stanici a vzal plnou nádrž benzinu, protože nám bylo jasné, že to v následujících dnech bude problém.
Zatkli mě 12. března 2022 v Kachovce. Vystoupil jsem na nenásilné demonstraci proti okupaci, takže mě Rusové zaregistrovali. Den před tím Rusové zatkli mého kamaráda, blogera Serhije Cyhipu.
Dodnes přesně nevím, co se pak dělo, ale z jeho mobilu mi přišla SMS, že potřebuje pomoci. Já nevěděl, že je zatčený. Když jsem dorazil na smluvené místo na autobusové zastávce, přijeli ruští vojáci, obstoupili mě, naložili do nákladního vozu a odvezli. (Serhije Cypihu okupanti odvezli do Ruska a soud ho poslal na třináct let do vězení - pozn. red.)
Bili vás?
První večer ano, ten byl těžký. Bili mě a sprostě uráželi. Pak mě převezli do Chersonu, kde bití a fyzické týrání ustalo, ale snažili se mě zlomit psychicky.
Vyhrožovali, že mě zabijí, že mě odvezou někam na pole a zastřelí, ale 20. března mě pustili. Zkoušeli, zda s nimi budu spolupracovat, chtěli mě zastrašit. Po propuštění jsem na nic nečekal a rychle s rodinou odjel na území pod kontrolou ukrajinské vlády.
Bylo mi jasné, že dříve či později si pro mě přijdou znovu. Muž, který se mnou seděl v podzemní cele, zůstal v Kachovce. Později ho zatkli znovu a zmizel. Nikdo neví, kde je a co se s ním stalo.
Překvapilo vás, že bývalý starosta Chersonu Vladimir Saldo zradil a vstoupil do služeb okupantů?
U Salda mě to nepřekvapilo. Ani u starosty Kachovky Pavla Filipčuka, který nadšeně vítal okupační vojáky a děkoval (Vladimiru) Putinovi za osvobození. Přitom v roce 2020 při volbách starosty dostal jen šestnáct procent hlasů.
Někteří lidé se přidali k okupantům, protože doufali, že si finančně polepší, nebo je vedla závist k sousedům. Chtěli se někomu za něco pomstít.
Jsou tam i tací, kteří se kvůli penězům nechali naverbovat do ruské armády. Na druhé straně musím říci, že jsou i lidé, kteří do začátku invaze byli dost proruští, ale pak odmítli pracovat pro okupanty. Jsou tací, kteří mě tímto postojem překvapili.
Situace je taková, že nesehnali na okupovaných územích dost místních pro práci na úřadech a v okupační administrativě. Takže tam přijíždějí lidé z různých míst Ruska.
Rusko si dělá nárok na celou Chersonskou oblast, i na západním břehu Dněpru.
