Článek
Brzy po návratu z Číny svolal Donald Trump na svém golfovém hřišti ve Virginii schůzku. Pozval viceprezidenta, ministra zahraničí, ředitele CIA a další. Měli určit strategii, jak dál s Íránem, jenž stále blokuje Hormuzskou úžinu – což jen doložilo, že se ohledně této věci americký prezident nedohodl v Pekingu na ničem, byť to byl jeden z jím avizovaných cílů cesty.
Schůzka proběhla, výsledek nesdělili, jen Trump brzy spustil virvál na sociálních sítích příspěvkem, že „hodiny tikají a bude lepší, když se (Íránci) hnou, RYCHLE, nebo z nich nic nezbude“. Íránce samotné to ale nechalo chladnými. Nakonec minule, když americký prezident hrozil, že zničí jejich civilizaci, vše skončilo tak, že oznámil příměří, aniž by oni museli v něčem ustoupit.
A vida, zanedlouho Trump odvolal svůj záměr zahájit nálety. Údajně tikající hodiny zastavil.
Tolik rekapitulace typického veletoče, na němž lze ilustrovat, jak Trump a spolu s ním celý jeho ansámbl neví, jak nyní naložit s tím, co si sami zavařili. Jistě můžou zahájit bombardovací kampaň. Izraelci jim v tom asi rádi zase pomůžou. Člověka ale napadne: Když předchozí drtivé bombardování trvalo 37 dní, čeho výrazně jiného by mohli nyní dosáhnout? Tedy kromě toho, že Íránci v odvetě opět začnou pálit napříč Perským zálivem po spojencích Ameriky.
Všechny tamější emiráty, pouštní monarchie a jiné státy v této válce tak zjišťují něco v zásadě podobného jako evropští spojenci v rámci NATO. Už se nemohou spoléhat na princip, že je Amerika ochrání výměnou za to, že jí poskytnou politickou podporu a zázemí pro její armádu.
Washington minulý týden oznámil stažení čtyř tisíc vojáků z Polska, tedy země, která s Ruskem přímo sousedí. Litva je pod tlakem, že přijde o americkou vojenskou přítomnost, pokud nepovolí Bělorusům vyvážet přes jejich území hnojivo určené k prodeji do USA.
Jistá věrolomnost tu byla vždy
Na Blízkém východě si to ale patrně uvědomují ještě naléhavěji. Spojené státy se během bombardování Íránu nepřetrhly, aby je ochránily. Zasáhly je proto stovky íránských balistických střel a tisíce dronů. Co teď se zdemolovanými ropnými a plynovými instalacemi?
Těžko tedy mohlo někoho překvapit, když Saúdská Arábie před dvěma týdny odmítla poskytnout Americe svůj vzdušný prostor poté, co Trump oznámil akci nazvanou Projekt Svoboda.
Mělo jít o to, že americké námořnictvo bude eskortovat obchodní lodě plující Hormuzskou úžinou. A aby nebylo omylu, Saúdi Trumpovi zakázali, aby americká armáda pro zajištění všeho využívala základnu, která se nachází na jejich území. Trump po dvou dnech Projekt Svoboda odvolal. Tedy - oficiálně o pár dní odložil. Dny ale míjejí a neděje se nic.
Lze namítnout, že věrolomnost byla odjakživa doprovodným jevem amerických tažení. Afghánistán nechaly Spojené státy napospas tálibánským militantům. Syrští Kurdové, tradiční spojenci, s trpkostí zjistili, že je Amerika bez servítků předhodila Turkům a jejich milicím. Ale donedávna ještě platilo, že se vyplatí Trumpovi podbízet alespoň pro krátkodobé účely.
Právě Saúdi byli premianty třeba v okázalosti svých přijetí, když k nim americký prezident zavítal. O to víc se mohlo zdát, že o to budou usilovat právě nyní, když jim hrozí íránské útoky. Jenže Trumpova nespolehlivost zjevně dosáhla té míry, že padá i důvěra v krátkodobou výnosnost takového paktování. Saúdům prostě už z Trumpa ruply nervy.
Tak co dál
Z čehož vyplývá teoretická, leč legitimní otázka. Povolení k přeletům a využívání základen pro útok na Írán poskytli Americe koncem února Němci, Francouzi, Portugalci, Řekové, Britové a možná ještě další. Kdyby tyto země byly při nové vlně náletů zasaženy případnou íránskou protipalbou, měly by se zachovat jako nyní Saúdové? A neměly by to udělat ještě dřív, než nálety začnou? Neměli bychom v tom prostě mít jasno, i když Íránci sem do Evropy nedostřelí?
Tlačit teatrálně na pilu transatlantického rozklížení je hloupost. Změna v uvažování je ale nutná ve chvíli, kdy Trumpovo, řekněme, dost šílené počínání hraje Vladimiru Putinovi do karet. Toho může jen těšit, jak ceny ropy rostou a pozornost je odváděná od Ukrajiny.
Kremelský vládce navíc nyní také zahajuje návštěvu Pekingu u Si Ťin-pchinga. Jistě bude pro oba velmi pohodová. Stačí, aby si zapnuli televizi a s potěšením sledovali, co se ve světě děje.
