„Nehoda“ může otřást světovým internetem. Írán ukázal na slabé místo Hormuzu

Existují účinnější způsoby, jak zasáhnout světovou ekonomiku, než jsou ohlušující raketové údery.

Krize může mít i podobu ticha: náhlého výpadku poté, co se přeruší optické kabely. Takové poškození může být nehoda, ale i promyšlený útok, který jako nehoda jen vypadá.

Před zranitelností podmořských kabelů v Hormuzském průlivu v posledních dnech varoval Írán, podle něhož představují slabé místo regionální digitální ekonomiky.

Íránská státní nebo státem napojená média zároveň začala šířit mapy tras podmořských kabelů, přistávacích stanic a datových uzlů v Perském zálivu.

Podle některých analytiků jde o varovný signál a ukázku, že Teherán ví, kde leží citlivá místa digitální infrastruktury.

Podobný vzorec už má precedent. V únoru před dvěma lety se na kanálech napojených na jemenské povstalce objevily mapy a hrozby namířené proti podmořským kabelům v Rudém moři. To vyvolalo obavy, že by se tato infrastruktura mohla stát dalším cílem útoků.

Časopis Foreign Policy tehdy upozornil, že i kdyby sami Húthíové neměli technické schopnosti k přímému podmořskému útoku, potřebné prostředky by jim mohl poskytnout Teherán.

O několik týdnů později byly v Rudém moři skutečně poškozeny klíčové kabely spojující Evropu, Asii a Blízký východ. Podle pozdějších vysvětlení však nejpravděpodobnější příčinou nebyl cílený podmořský útok, ale kotva nákladní lodi Rubymar, kterou předtím Húthíové zasáhli a která následně driftovala Rudým mořem.

Foreign Policy už před incidentem upozorňoval i na „nízkonákladovou“ možnost poškození kabelů taženou kotvou. Húthíové přímé zaměření kabelů popírali a příčina poškození nebyla v té době jednoznačně potvrzena.

Právě proto dnes podobný scénář zní povědomě. Tentokrát se však potenciální riziko týká infrastruktury, která nepropojuje jen jeden region, ale tvoří důležitou trasu globálního digitálního provozu. V aktivní válečné zóně navíc roste riziko, že poškozené nebo opuštěné plavidlo přetrhne kabel neúmyslně - například již zmíněnou kotvou.

„V podstatě jakákoliv skupina, nebo dokonce i jedinec, který má loď s rybářským vybavením nebo dlouhou a těžkou kotvou a silným výkonem, může poničit podmořský kabel,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jonas Franken, odborník na bezpečnost podmořské infrastruktury.

Pokud se ale bavíme o cíleném a synchronizovaném útoku na konkrétní kabely, případně o operaci v hlubokých oceánských vodách, kam už rybářské sítě ani kotvy nedosáhnou, jde podle něj o výrazně náročnější scénář.

„V situaci aktivních vojenských operací se riziko neúmyslného poškození zvyšuje. A čím déle konflikt trvá, tím vyšší je i pravděpodobnost takového incidentu,“ uvedla pro agenturu Reuters geopolitická a energetická analytička Masha Kotkinová.

Případný záměrný čin by tak bylo oproti evidentnímu raketovému útoku těžší věrohodně popřít, kdežto loď, která poblíž Hormuzského průlivu táhne kotvu přes kabel, nabízí mnohem širší prostor pro pochybnosti.

Přes optické kabely na dně oceánu prochází téměř veškerý globální internetový provoz - až 99 procent.

Byť jsou často jen o málo silnější než zahradní hadice, jejich význam je obrovský. Podpírají bankovní převody, akciové trhy, cloudové služby, komunikaci vlád i systémy umělé inteligence.

Podle odhadů přes ně denně procházejí finanční transakce v hodnotě bilionů dolarů. A pokud by hlavní kabelové trasy vypadly, satelitní sítě by je nedokázaly plnohodnotně nahradit.

„Není to tak, že byste mohli prostě přejít na satelit. To není alternativa,“ řekl Reuters Alan Mauldin, výzkumný ředitel společnosti TeleGeography.

Satelity jsou podle něj závislé na propojení s pozemními sítěmi a hodí se spíše pro objekty v pohybu, například letadla nebo lodě. Sítě na nízké oběžné dráze, jako je Starlink, jsou podle Mashy Kotkinové „speciálním řešením“, které zatím není škálovatelné pro miliony uživatelů.

Země Perského zálivu, zejména Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie, přitom investují miliardy dolarů do umělé inteligence a digitální infrastruktury, čímž chtějí snížit závislost na ropě a diverzifikovat své ekonomiky.

Obě země založily národní společnosti zaměřené na umělou inteligenci, které obsluhují zákazníky v celém regionu. Tato ambice ale stojí na předpokladu, že data budou moci proudit rychle, stabilně a bezpečně.

Hormuzským průlivem vedou například kabely Asia-Africa-Europe 1, FALCON nebo Gulf Bridge International Cable System.

AAE-1 propojuje jihovýchodní Asii s Evropou přes Egypt a má přistávací body mimo jiné ve Spojených arabských emirátech, Ománu, Kataru a Saúdské Arábii.

FALCON spojuje Indii a Srí Lanku se zeměmi Perského zálivu, Súdánem a Egyptem.

Gulf Bridge International propojuje státy Perského zálivu včetně Íránu. Další sítě se budují, včetně projektu vedeného katarskou společností Ooredoo.

Mezinárodní výbor pro ochranu kabelů (ICPC) eviduje ročně přibližně 150 až 200 případů poruch podmořských kabelů. Podle Reuters a oborových expertů má 70 až 80 procent z nich na svědomí náhodná lidská činnost, především rybolov a lodní kotvy.

Další rizika představují podmořské proudy, zemětřesení, podmořské sopky nebo tajfuny. Odvětví se jim snaží čelit zakopáváním kabelů, jejich pancéřováním a volbou bezpečnějších tras, řekl Reuters Alan Mauldin z TeleGeography.

Válka proti Íránu, kterou Izrael a USA zahájily 28. února, zatím podmořské kabely ušetřila. Jaký dopad by mohlo mít jejich případné poškození, záleží na tom, do jaké míry se na ně jednotliví síťoví operátoři spoléhají a jaké mají alternativy.

Blízký východ je navíc digitálním centrem - v 18 zemích sídlí více než 300 datových center a společnosti Amazon, Microsoft a Google investují miliardy do cloudových zařízení v zemích Perského zálivu.

Snadné nejsou ani opravy, zvláště pokud jde o takto konfliktní zóny. Překážkou jsou pojistné události v důsledku bojů či přítomnosti min nebo povolení ke vstupu do teritoriálních vod.

„Jedním z největších problémů při provádění oprav je často nutnost získat povolení ke vstupu do vod, kde se poškození nachází. To může někdy trvat dlouho a může být největším zdrojem problémů,“ uvedl Mauldin.

Podle Jonase Frankena, který pro Seznam Zprávy komentoval poškození kabelů v Rudém moři v roce 2024, by ani záměrný útok nemusel být pro Evropu fatální.

„Internetové spojení by se přesměrovalo na jiné trasy. Stejně jako se to děje s mořskou dopravou. Do Evropy by se šlo kolem Mysu Dobré naděje na jihu Afriky nebo přes Pacifik a Atlantik. Latence by se tím zvýšila o několik milisekund, což pro většinu služeb nepředstavuje problém,“ uvedl. Dodal nicméně, že problematický by byl dlouhodobý dopad, jelikož opravy v konfliktních zónách jsou skutečně náročné.

„Záložní kapacity by se přitom neměly využívat dlouhodobě, protože pak mohou chybět v případě, že se objeví nějaký další problém. Není dobré na nich být dlouhodobě závislý,“ dodal.

Překvapivě slabý je i právní rámec, který by od takových útoků mohl odrazovat. Úmluva OSN o mořském právu ukládá státům, aby trestaly úmyslné nebo nedbalostní poškození podmořských kabelů loděmi pod jejich vlajkou nebo osobami pod jejich jurisdikcí. V praxi tak vymáhání často závisí na státu pachatele či vlajky lodi, nikoli na zemi vlastníka kabelu.

„Výsledek je předvídatelný - žádný stát nebyl dosud stíhán. Žádný případ přerušení kabelového spojení se nikdy nedostal před soud. Když státy jednají prostřednictvím zprostředkovatelů, jak to běžně činí Írán, je ještě obtížnější určit původce útoku a prahová hodnota pro odvetné opatření není nikdy jednoznačně splněna,“ napsala pro Asia Times Amy Paik, mimořádná profesorka Univerzity Johna Hopkinse.