Když výhledu na Prahu nic nebrání. Nová lanovka na Petřín očima designérky

Po dvou letech obnovuje svůj provoz jedna z dlouhodobě nejnavštěvovanějších turistických atrakcí Česka. Návštěvníkům lanové dráhy na Petřín mají nové vozy zároveň přinést nový zážitek. S jejich designérkou Annou Marešovou a publicistou a znalcem petřínské lanovky Danem Hrubým jsme se v podcastu 5:59 vydali přímo na místo.

Tři zastávky, půlkilometrová trať a převýšení téměř 130 metrů v samotném centru Prahy. A hlavně – dva zbrusu nové vozy, které mají cestujícím nabídnout nový zážitek. To je aktuální stav lanové dráhy na Petřín, která po dvouleté rekonstrukci v úterý ráno opět začíná vozit cestující. Tentokrát už s vozy, jež za bezmála 138 milionů korun vyrobila rakousko-švýcarská skupina Doppelmayr/Garaventa podle návrhu českého studia Anna Marešová designers.

Než se petřínská lanovka v září 2024 zastavila, svezla každým rokem zhruba dva miliony lidí a byla v Praze jedním z vyhlášených turistických cílů. Nově má v době svého provozu každý den v čase od sedmé hodiny ranní do večerních 22:15 mimo jiné nabídnout díky svému prosklení lepší pohled na město.

„Největší radost mám z průhledu předním sklem. Když vyjedete nahoru, tak se vám úplně otevírá výhled na Prahu,“ říká designérka Anna Marešová. V rozhovoru pro podcast 5:59, který vznikl přímo na nástupišti dolní stanice Újezd jen několik dní před obnovením provozu, Marešová popisuje, že zmíněnému výhledu výrazně pomáhá fakt, že z nových vozů zmizela stanoviště pro řidiče. Namísto nich totiž provoz budou řídit operátoři z velína nacházejícího se v horní stanici lanovky.

Kromě samotného čela vozů pak designérka upozorňuje také na střešní okna, díky nimž získají cestující téměř panoramatický výhled. Celkově pak podle Anny Marešové platí, že lanovka je velmi decentní a střídmá, a to i co se barevného zpracování týče. „Já tvrdím, že barvy tam dodají ti cestující,“ dodává s tím, že v interiéru laděném do tónů černé, bílé a šedé barvy se některé jinak barevné prvky přesto najdou – zejména sedačky.

Právě na vnitřní detaily vozů kladla designérka Marešová se svými kolegy velký důraz. Dokonce prý natolik, že to překvapilo zahraniční strojírenskou firmu, která lanovku dodala a která je jinak v oboru známým výrobcem. „Říkali, že nejsou zvyklí jít v interiéru takto do detailů. (…) Museli jsme si, podle mě, na sebe vzájemně zvykat,“ líčí žena, která s pražským dopravním podnikem v minulosti spolupracovala také na vyhlídkové tramvaji T3 Coupé.

V aktuálním případě lanové dráhy se pak dílčích úprav dočkaly i stanice, přestože jejich velká rekonstrukce by měla začít až v roce 2028. Nicméně podle Anny Marešové se je nyní povedlo alespoň revitalizovat tak, aby prostory, na nichž byly znát desítky let provozu, až příliš nekontrastovaly se zcela novými a čistými vozy. Designérka zvlášť poukazuje na nový mural nazvaný S láskou na Petřín, který v dolní stanici vytvořil výtvarník Michal Škapa. „A já mám hrozně ráda, když se (mural) odráží v té lanovce,“ svěřuje se Marešová.

Blyštivá přítomnost petřínské lanové dráhy přichází po dvou letech jejího odstavení, v minulosti ji ale provázely ještě větší problémy. Mezi polovinou 60. a 80. let nejezdila kvůli poškození svahu celá dvě desetiletí. „Petřín je svým způsobem zvláštní hora, z geologického hlediska je pro stavaře nepříjemná,“ líčí spoluautor knihy Lanovka na Petřín Dan Hrubý, který je dalším hostem podcastu 5:59, natáčeného přímo u petřínské lanovky.

Tehdy, v roce 1965, došlo k sesuvu půdy. Kolejnice se posunuly zhruba o 20 centimetrů, podle Hrubého se ale nepředpokládalo, že by mělo vyřazení z provozu trvat zásadně dlouho. Jenže v létě roku 1967 po dlouhých deštích následoval další sesuv. „Ten byl opravdu fatální, na několika místech dokonce vytryskla ze země voda. A tím si vlastně ta lanovka podepsala na dlouhých 20 let svůj osud.“

Nastalo období, které se dá podle Dana Hrubého jednoduše popsat tak, že „na lanovku všichni kašlali“ a tehdejší komunistické úřady o ni nejevily zájem. Výjimkou nicméně byla skupina nadšenců kolem bývalého vrchního strojníka Miroslava Fürsta a jeho syna, kteří zařízení odstavené lanovky chodili udržovat. Což se poté v praxi velmi hodilo ve chvíli, kdy se v polovině 80. let rozhodlo o tom, že je potřeba před chystanou spartakiádou provoz lanovky obnovit.

Dnes už se na strahovském stadionu podobně monstrózní akce nekonají. Přesto Dan Hrubý o smysluplnosti lanové dráhy nepochybuje, a to i za cenu nemalých nákladů na rekonstrukci. Odkazuje se jednak na už zmíněný zájem veřejnosti, kdy lanovka před přerušením provozu představovala druhou nejnavštěvovanější turistickou atrakci v Praze i celém Česku. Zároveň ale podle něj k městu zkrátka patří: „Praha je krásná tím, že je oproti Berlínu a Vídni kopcovitá. To je přece Praha – to její panoráma, když stojíte u Vltavy a díváte se. A Petřín a Letná, to jsou naše hory. A na horách má být lanovka, prostě a jednoduše má.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o historii petřínské lanovky, která poprvé vyjela už v červenci roku 1891. Nebo také o tom, jak se Anna Marešová dívá na to, že nové vozy nemají klimatizaci. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.