Čech odsouzený za loupež uprchl na 13 let, aby očistil své jméno. A vyhrál

Soud ho poslal na čtyři roky za mříže za bankovní loupež, kterou nespáchal. On však trval na své nevině a před výkonem trestu uprchl do zahraničí, kde zahájil tažení za své očištění. Nakonec jej dosáhl. Co to ale vypovídá o práci české policie, justice a metodách jako rekognice osob nebo pachové stopy, které se tu navzdory sílící kritice expertů dál používají?

Když v roce 2010 soud poslal Michala Žerebáka za mříže, měl za sebou řadu loupežných přepadení, ke kterým se doznal. Žil v sociálně vyloučené lokalitě, od čtrnácti let sám pečoval o matku se zdravotním postižením a scházely mu peníze. Za bankovní přepadení, při němž bylo zcizeno čtvrt milionu korun a které mu vyšetřovatelé přičetli na vrub, ale jako za jediné odmítl nést zodpovědnost.

Trval na své nevině a před hrozbou nástupu do výkonu trestu raději uprchl do zahraničí, kde se protloukal, jak se dalo. Ve snaze o spravedlivý verdikt si postupně obstaral posudky několika nezávislých zahraničních expertů, kteří zpochybnili způsob, jakým mu byla prokázána vina. A s jejich pomocí nakonec dosáhl u českých soudů svého očištění i odškodnění.

Žerebákův případ přibližuje v aktuální epizodě podcastu 5:59 reportérka Seznam Zpráv Adéla Jelínková, která jej také se svými kolegy Christine Havranovou a Lukášem Valáškem popsala v rozsáhlém textu. Navazuje v něm mimo jiné na svou předchozí práci na investigativní podcastové sérii Slopné: Kdo je vrah?

I tam byla tematizována problematická kriminalistická metoda pachové stopy (ztotožnění pachatele za pomoci speciálně vycvičených psů), která je u českých soudů - na rozdíl od většiny zemí Evropy - stále přípustná jako nepřímý důkaz a která sehrála důležitou roli při nespravedlivém odsouzení Michala Žerebáka.

„Krom pachových stop tam bylo očité svědectví pracovnice za přepážkou, která pachateli vydala 250 tisíc korun. A potom kamerové záznamy, respektive znalecký posudek českého Kriminalistického ústavu (Policie ČR),“ vyjmenovává Adéla Jelínková, s jakými dalšími důkazy se v případu pracovalo.

Soudkyně ovšem upozadila fakt, že dotyčná pracovnice spořitelny měla v době loupeže za sebou deset operací očí a pachatele pořádně neviděla. Za důležitý naopak považovala už zmíněný znalecký posudek z policejního Kriminalistického ústavu, který sice nedokazoval, že Žerebák na místě byl, ale nemohl to ani vyloučit.

A právě tento závěr se podařilo odsouzenému muži rozporovat. V zahraničí si nechal vypracovat celkem čtyři znalecké posudky - dva v Německu, jeden v Polsku a jeden na Slovensku. Všechny zjišťovaly, zda na záběrech z místa činu je Žerebák. A všechny došly ke stejnému závěru - s pravděpodobností hraničící s jistotou jde o někoho jiného.

Jako „velmi nešťastný a nevydařený“ se dá podle reportérky SZ hodnotit ale i další důkaz, který měl dokazovat Žerebákovu vinu: policejní rekognice provedená půl roku po loupeži. I v tomto případě jde přitom o metodu, k níž mají experti výhrady jako k manipulovatelné.

„Zahraniční výzkumy většinou ukazují, že když už člověk řekne, že třeba označil (pachatele z okruhu předváděných osob) s jistotou 74 %, tak ve skutečnosti je to jistota asi jen 40 %,“ odvolává se Adéla Jelínková na slova experta z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Marka Dvořáka, který na dané téma vydal odbornou publikaci.

Michal Žerebák strávil po útěku z Česka 13 let v zahraničí, kde - jak říká reportérka SZ - „pracoval načerno, neměl zdravotní pojištění a existoval úplně mimo systém“, než se domohl obnovy řízení ve svém případu. V tu dobu už se ale mohl opřít i o znalecké posudky zahraničních expertů, kteří v zásadě vyloučili, že by mohl být pachatelem bankovní loupeže.

Přesto Obvodní soud pro Prahu 2 nejdřív jeho žádost smetl ze stolu. Do hry ji vrátilo až rozhodnutí nadřízeného Městského soudu v Praze, kam Michal Žerebák podal proti verdiktu stížnost. V něm se píše, že posudky zahraničních znalců jsou stěžejní.

„A potom se stala velmi zajímavá věc. Místo toho, aby soudkyně (která Žerebáka původně shledala vinným) opět otevřela ten případ a vyslechla znalce, tak okamžitě povolila obnovu a krátce na to Žerebáka okamžitě zprostila viny,“ shrnuje Jelínková netypické řízení v zemi, kde je obnova procesu stále výjimečnou věcí. A nespravedlivě odsouzený se na státu rázem mohl začít domáhat odškodnění.

Ministerstvo spravedlnosti mu za neoprávněnou vazbu automaticky přiznalo tarifní sazbu čtvrt milionu korun, když se pak ale řešila nemajetková újma, přiřklo mu 45 tisíc korun s odůvodněním, že si zvolil útěk místo nástupu do výkonu trestu, který byl zákonný. S tím se v dubnu ztotožnil i Obvodní soud pro Prahu 2, který neshledal příčinnou souvislost mezi Žerebákovým útěkem a nespravedlivým trestem a konstatoval, že měl trest nastoupit.

„Myslím, že má pocit, že se dostal do nějakého kafkovského románu. Vidí to jako naprosto absurdní situaci, protože si je jistý, že kdyby ten trest nastoupil, tak už nikdy nevyjde na světlo, že nebyl skutečným pachatelem a nikdy by nedocílil spravedlnosti,“ uvažuje nad situací Adéla Jelínková s tím, že si Žerebák musel vydělat a půjčit na znalecké posudky, díky nimž dosáhl obnovy řízení, stovky tisíc euro.

„(Přiznané odškodné) ani zdaleka nepokrývá to, co on musel dát za to, aby dosáhl v Česku spravedlnosti. Tu by mu měl přitom zajistit stát, nicméně ten mu ani není schopný (kompenzovat) náklady. Je to opravdu absurdní,“ uzavírá reportérka Seznam Zpráv.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak uznávaný německý forenzní expert nahlíží na způsob práce českých orgánů činných v trestním řízení, nebo jak se ke zpochybnění svého expertního posudku postavil Kriminalistický ústav. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.